4 C 53/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 14 247 Kč se zákonným úrokem z prodlení

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 6 860 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, že žalovaný je povinen dále zaplatit žalobci částku ve výši 7 387 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 89,58 Kč od 28. 9. 2024 do 15. 10. 2024, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 247 Kč od 16. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce navrhl vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 14 247 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný uzavřel dne 21. 1. 2024 se žalobce úvěrovou smlouvu. Jedná se o bezúčelový spotřebitelský úvěr. K uzavření úvěrové smlouvy může dojít pouze prostřednictvím internetových stránek společnosti , právnická osoba, . www., Anonymizováno, .cz v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, popřípadě v mobilní aplikaci společnosti , právnická osoba, . k tomu určené. Zájemce o uzavření smlouvy vyplní požadované údaje, po jejichž vyplnění probíhá automatizovaný schvalovací proces. Pokud je žadateli žádost schválena, objeví se na internetových stránkách nebo v mobilní aplikaci text smlouvy a na telefonní číslo, které uvedl v žádosti, je zaslán podpisový SMS kód. Ve chvíli, kdy kód zadá na webové stránce www., Anonymizováno, .cz nebo v mobilní aplikaci je smlouva uzavřena a následně je odeslána na emailovou adresu, která byla uvedena v žádosti. Při uzavírání první smlouvy o úvěru je dále v souladu se smlouvou ověřeno vlastnictví k účtu žadatele o úvěr. V případě vyplacení úvěru na bankovní účet musí být klientem odeslána 1 Kč na bankovní účet společnosti , právnická osoba, ., případně zaslán výpis z účtu, ze kterého je patrné, kdo je jeho majitelem. V tomto případě klient zaslal ověřovací poplatek ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobce. Pokud je bankovní účet veden na jméno, které se shoduje se jménem žadatele o úvěr, je následně na daný účet schválená výše úvěru převedena. Dále žalobce uvedl, že při uzavírání smlouvy hodnotí schopnost žadatele splácet. V tomto případě zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, a to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké závazky má, zda tyto hradí, a to prostřednictvím registru SOLUS a dále v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobce taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledku z daného procesu pak úvěr schválí či nikoliv. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 330 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Schválená výše úvěru byla odeslána z účtu žalobce na účet žalovaného, který byl uveden ve smlouvě, dne 21. 1. 2024. Ve Smlouvě byly sjednány další volitelné služby za poplatky, a to poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. Žalobce uvedl, že v rámci 2. až 8. splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 490 Kč. V rámci 1. a 9. až 24. splátky se úrok nevynáší. Žalovaný si 1x prodloužil splatnost aktuálně sjednané splátky o 1 měsíc tzv. korunovým odkladem, přičemž za takovéto prodloužení je účtován poplatek ve výši 990 Kč. Ke korunovanému odkladu došlo dne 19. 2. 2024, kdy byla uhrazena částka 1 Kč. Žalovaný v průběhu trvání smlouvy uhradil dne 19. 2. 2024 částku 1 Kč, dne 12. 3. 2024 částku 2 084 Kč, dne 12. 4. 2024 částku 1 055 Kč. Celkem tak uhradil 3 140 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné splátky, byl informován o výši dluhu a vyzýván k úhradě. Žalovanému byla v souladu se smlouvou účtována smluvní pokuta, a to dne 24. 6. 2024 ve výši 500 Kč, dne 5. 6. 2024 ve výši 500 Kč a dne 23. 7. 2024 ve výši 500 Kč. Dále byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady, a to dne 27. 5. 2024 ve výši 300 Kč, dne 1. 7. 2024 ve výši 300 Kč, dne 23. 7. 2024 ve výši 300 Kč a dne 16. 8. 2024 ve výši 130 Kč. Žalobce uvedl, že za žalovaným má pohledávku ve výši 14 247 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 9 165 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, úroků ve výši 1 960 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl upomínán.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování má soud z úvěrové smlouvy za prokázané, že byla uzavřena mezi účastníky dne 21. 1. 2024 elektronicky. Na základě této Smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 24měsíčních splátkách, přičemž 1. splátka byla ve výši 1 094 Kč, 2. až 8. splátka ve výši 1 055 Kč, 9. až 23. splátka ve výši 565 Kč a 24. splátka ve výši 557 Kč. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že byly sjednány doplňkové služby, a to bezpečná splátka, kdy poplatek za doplňkovou službu činí 99 Kč měsíčně, dále byla sjednána doplňková služba SMS servis, kdy poplatek za tuto službu činí 49 Kč měsíčně. Dále byla sjednána doplňková služba expres výplata, kdy poplatek činí 199 Kč a korunový odklad, kdy poplatek činí 990 Kč. Jednotlivé splátky pak vyplývají ze splátkového kalendáře, který je součástí úvěr úvěrové smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že pokud se žalovaný opozdí se zaplacením splátky nebo jiné platby, může mu být účtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč. V případě, že žalovaný nebude dodržovat podmínky splácení úvěru, může být žalobcem požádán o zaplacení úvěru jednorázově, čímž dojde k zesplatnění. K zesplatnění může dojít, pokud žalovaný dluží dvě a více splátek nebo jednu splátku po dobu delší než 3 měsíce. Uvedené skutečnosti byly dále potvrzeny Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Informačním memorandem o zpracování osobních údajů. Z výpisu čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný dne 19. 2. 2024 uhradil částku 1 Kč, dne 12. 3. 2024 částku 2 084 Kč, dne 12. 4. 2024 částku 1 055 Kč. Dne 16. 8. 2024 došlo zesplatnění, kdy žalovaný neuhradil 3., 4., 5. a 6. splátku. Z Karty klienta, bylo zjištěno, že u žalovaného jsou uvedeny finanční zdroje, a to zaměstnanec, výše příjmů 22 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 25 000 Kč, splátky jiným společnostem 1 500 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaný nemá žádné děti. Dále pak, že bylo provedeno ověření v registrech ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS.

4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel).

5. Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalovaného. Žalobce k prokázání svého tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložil Potvrzení o provedení ověření bonity klienta (kartu klienta), z něhož bylo zjištěno, že žalobce zkoumal pouze příjem žalovaného a splátky vůči jiným společnostem a dále se pak zabýval tím, zda proti žalovanému není vedena exekuce či nemá insolvenční řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce, přestože byl řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil, nemohl mu soud poskytnout podle § 118 a) odst. 3 o. s. ř. poučení o povinnosti označit a předložit k prokázání svých tvrzení důkazy. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobce neprokázal, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když z předložených důkazů nevyplývá, že žalobce posuzoval zejména výdajovou stránku žalovaného, a proto dospěl soud k závěru, že smlouva, která byla uzavřena mezi účastníky, je neplatná.

6. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný, jakožto spotřebitel, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že soud má za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč a žalovaný uhradil celkem částku 3 140 Kč, je povinen vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 6 860 Kč, jakožto dlužnou jistinu, žalobci. Ohledně této částky soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262).

7. Dále se soud zabýval lhůtou k vrácení zbytku poskytnuté jistiny ve výši 6 860 Kč, jež je vymezena v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jedná se o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jaká je lhůta přiměřená možnostem žalovaného, tíží žalobce. Soud při rozhodování o lhůtě k plnění vycházel z toho, že žalovaný je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by jeho zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému možnost získávat prostředky na své potřeby prací a bylo přihlédnuto i k výši příjmu, kterou sám žalovaný při poskytnutí úvěru uvedl. S ohledem na tyto skutečnosti dospěl soud k závěru, že kritériím uvedeným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru i s přihlédnutím k výši dlužné částky odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy s přihlédnutím k míře úspěchu a neúspěchu účastníků by právo na náhradu nákladů řízení měl žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.