4 C 61/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 16 580 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 8 400 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, že žalovaná je dále povinna zaplatit žalobci částku ve výši 8 180 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 580 Kč od 29. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 16 580 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaná se žalobcem uzavřeli dne 4. 4. 2023 Smlouvu o úvěru ve výši 18 180 Kč (skládající se z půjčené částky 10 000 Kč a souhrnného poplatku 8 180 Kč), podle které měla splácet žalovaná týdně 303 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do 7 dnů po podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do 7. dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 1 600 Kč se započetla na nejprve za a) úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, za b) úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, za c) úhradu poplatků za prodlení se splácením úvěru, za d) úhradu poplatků za zpracování a doručení úvěru, za e) úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek úvěru, za f) úhradu následujících položek – jistinu úvěru ve výši 83,47 %; úrok za poskytnutí úvěru dílem ve výši 16,53 %. Dále žalobce uvedl, že v případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec se dle Smluvních podmínek Smlouvy o úvěru stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaná úvěr splácela nepravidelně, kdy uhradila celkem částku 1 600 Kč. Dále žalobce uvedl, že po žalované požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, kdy nechal uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje na 28. 5. 2024, úrok z prodlení tak požaduje od 29. 5. 2024. Dále žalobce uvedl, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, kdy čerpal z informací od žalované k jejím osobním a majetkovým poměrům a dále z databází k posouzení schopnosti žalované úvěr splatit. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože byla upomínána.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování bylo ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 4. 4. 2023. Na základě této Smlouvy žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit celkem částku 18 180 Kč, a to v 60týdenních splátkách po 303 Kč s tím, že první splátka bude uhrazena 11. 4. 2023. Uvedené skutečnosti byly dále potvrzeny formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 4. 2023. Z předmětné smlouvy bylo dále zjištěno, že žalovaná potvrdila, že v hotovosti převzala celou částku ve výši 10 000 Kč při podpisu smlouvy. Z informací ke smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná uhradila pouze částku 1 600 Kč. Z Evidenční karty klienta bylo zjištěno, že je vyplněna žalovanou dne 3. 4. 2023, přičemž žalovaná zde uvedla, že je svobodná, je vyučená, její příjem se v současné době skládá ze státní podpory v celkové výši 16 920 Kč, výdaje na bydlení činí 6 953 Kč, přičemž celkové měsíční výdaje domácnosti činí 14 473 Kč, kdy do této částky je započteno životní minimum ve výši 7 520 Kč. Disponibilní zůstatek tak činí 2 447 Kč. Dále bylo z této listiny zjištěno, že žalovaná žije sama s nezletilým dítětem.

4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Žalobce ke svým tvrzením o zkoumání úvěruschopnosti žalované předložil pouze evidenční kartu klienta, z níž bylo zjištěno, že žalobce vycházel pouze z informací, které sdělila žalovaná. Tento důkaz ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru, však soud považuje za nedostatečný. Žalobce ke svým tvrzením o zkoumání úvěruschopnosti žalované další důkazy nenavrhl, ani nepředložil. Vzhledem k tomu, že se žalobce z jednání omluvil, nebylo možné mu poskytnout poučení dle § 118 a) odst. 3 o. s. ř. ohledně břemene důkazního, když toto poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Na základě toho tak soud dospěl k závěru, že žalobce neunesl břemeno důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované a vzhledem k tomu, že žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované, shledal soud předmětnou smlouvu absolutně neplatnou.

5. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru absolutně neplatná, je žalovaná, jakožto spotřebitel, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky, poplatky či smluvní pokutu a podobně (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč a žalovaná dle tvrzení žalobce vrátila pouze částku 1 600 Kč, je žalovaná povinna vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 8 400 Kč jakožto dlužnou jistinu žalobci. V této části soud žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.

6. Soud při rozhodování o stanovení splatnosti, to je doby k vrácení dosud nevrácené jistiny úvěru spotřebitelského úvěru, je-li poskytnut na základě neplatné smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, určí podle odst. 2 citovaného ustanovení dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaná je v produktivním věku, nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by její zdravotní stav znemožňoval žalované získávat prostředky na své potřeby prací, když současně soud zvažoval i to, že s ohledem na dobu, která uplynula od uzavření smlouvy o úvěru, by žalovaná stále mohla pobírat z důvodu rodičovské dovolené sociální dávky. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalované a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalované uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť míra rozdílu úspěchu a neúspěchu v řízení byla u obou účastníků velmi malá.