4 C 78/2023

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 25 040 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 7 240 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 240 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci částku 17 800 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 274,82 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 092,54 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 907,82 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení ve výši 10 % ročně a úrok 21,27 % z částky 18 147,82 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 25 040 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 15. 3. 2018 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve se žalovaným uzavřena předmětná smlouva. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21,27 % ročně sjednanou v článku 1.4 Smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 78 týdenních splátkách po 485 Kč počínaje 22. 3. 2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 9. 2019. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl celkovou dlužnou částku zaplatit nejpozději do 12. 9. 2019, byl ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto data požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 12. 9. 2019 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazené jistina ve výši 18 147,82 Kč ode dne 13. 9. 2019 až do úplného zaplacení dále úrokem ve výši 21,27 % ročně sjednaným v článku 1.4 Smlouvy. Dále žalobce uvedl, že pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 7. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2022. Dále žalobce uvedl, že žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 12 760 Kč, z toho na jistinu 1 852,18 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trávní smlouvy 3 400 Kč, na poplatek za administrativní činnost 4 000 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 507,82 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 21. 9. 2018. Ke dni postoupení 7. 1. 2022 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 27 040 Kč a skládá se z dlužné jistiny ve výši 18 147,82 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 892,18 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 27 040 Kč je i na výšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalovanému neuplatňuje. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Žalobce uvedl, že požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 25 040 Kč se stávající z dlužné jistiny ve výši 18 147,82 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 6 892,18 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 9 092,54 Kč (jedná se o úrok ve výši 21,27 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 18 147,82 Kč od 13. 9. 2019 do 7. 1. 2022), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 274,82 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 18 147,82 Kč od 13. 9. 2019 do 7. 1. 2022), úroků ve výši 21,27 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 147,82 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 147,82 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl upomínán.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování bylo ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako zákazníkem dne 15. 3. 2018. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti a žalovaný se zavázal zaplatit jistinu ve výši 20 000 Kč, úrok ve výši 3 400 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč, celkem tedy 37 800 Kč, v 78 týdenních splátkách po 485 Kč. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že v případě smlouvy na 78 týdnů (78 splátek) činí zápůjční úroková sazba 21,27 % ročně, přičemž tato úroková sazba je platná po celou dobu trvání smlouvy. Dále bylo z této smlouvy zjištěno, že zákazník požádal, aby spotřebitelský úvěr, který zákazník čerpá dle této smlouvy byl použit ke splacení ke dni uzavření této smlouvy dosud neuhrazeného spotřebitelského úvěru, který zákazník u [příjmení] [jméno] čerpal v minulosti. Smluvní strany se dohodly, že pohledávka [příjmení] [jméno] na zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru [číslo] čerpaného v minulosti v celkové výši 9 226 Kč po zohlednění snížení nákladů v důsledku jeho předčasného splacení se započítává oproti pohledávce zákazníka na vyplacení spotřebitelského úvěru dle této smlouvy. Zákazník souhlasí s tím, že mu po uvedeném započtení bude v hotovosti při podpisu této smlouvy vyplacen rozdíl mezi jistinou spotřebitelského úvěru a zůstatkem refinancovaného spotřebitelského úvěru, tedy částka 10 774 Kč. Tvrzení žalobce o postoupení pohledávky bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 7. 1. 2022. Z přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Z dopisu ze dne 3. 2. 2022 bylo zjištěno, že [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] oznámila žalovanému, že společnost [právnická osoba] se stala věřitelem pohledávky včetně příslušenství, která vznikla ze smlouvy [číslo]. Výše pohledávky k datu postoupení činila 27 040 Kč. Tvrzení žalobce pak bylo prokázáno i doklady o doručení.

4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou úvěrovou smlouvu rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C - 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalovaného. Žalobce však své tvrzení o tom, že řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neprokázal. Vzhledem k tomu, že žalobce se z jednání omluvil, nemohl mu soud poskytnout poučení dle § 118 a) odst. 3 o. s. ř. o tom, že nenavrhl důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, když toto poučení soud zásadně poskytuje pouze při jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že řádně provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to na základě náležitých a dostatečných podkladů, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva odporuje § 580 odst. 1 obč. zákoníku a je proto neplatná. Žalobce má tedy nárok pouze na vrácení bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 obč. zákoníku, neboť soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému dne 15. 3. 2018 finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil pouze částku 12 760 Kč, z čehož soud vychází, když nebylo prokázáno, že by žalovaný uhradil více. S ohledem na uvedené soud tedy ohledně částky 7 240 Kč žalobě vyhověl a uložil žalovanému tuto částku uhradit a současně dle § 1970 obč. zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. přiznal soud úroky z prodlení. O povinnosti žalovaného zaplatit dlužné částky žalobci bylo rozhodnuto podle § 1879 obč. zákoníku, když soud má za prokázané platné postoupení pohledávky. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V souladu s citovaným ustanovením by právo na náhradu nákladů řízení měl žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.