4 C 82/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 20 159,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 12 000 Kč, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8 159,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 159,20 Kč od 17. 6. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce navrhuje vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 20 159,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 10. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, . jako původním věřitelem a postupitelem a společností , právnická osoba, . jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 16. 3. 2022 Smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 16. 6. 2022. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny ve výši 12 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 159,20 Kč. Žalobce uvedl, že původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru. Po dokončení registrace na webových stránkách zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru 12 000 Kč a splatností dne 16. 6. 2022. Žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne 16. 3. 2022 na bankovní účet číslo , č. účtu, , který žalovaný uvedl. Žalovaný ničeho neuhradil, a to přesto, že byl upomínán.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování bylo ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, . jako úvěrujícím a žalovanými jako klientem dne 16. 3. 2022 elektronicky, kdy žalovaným byla smlouva podepsána SMS kódem. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 40 % ročně. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí úvěru poplatek ve výši 8 159,20 Kč, přičemž celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit ve 3měsíčních splátkách po 6 985 Kč, nejpozději do 16. 6. 2022 s tím, že úhrada první splátky bude dne 16. 4. 2022. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit, tak činí 20 953,63 Kč. Tyto parametry úvěru soud zjistil rovněž i z listiny „Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“. Z potvrzení banky bylo zjištěno, že na účet vedený na jméno žalovaného číslo , č. účtu, byla dne 16. 3. 2022 připsána částka 12 000 Kč, a to z účtu společnosti , právnická osoba, . Toto bylo zjištěno i ze listiny Potvrzení o platbě. Tvrzení žalobce o postoupení pohledávky bylo prokázáno Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 10. 12. 2024. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Z dopisu ze dne 20. 12. 2024 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . oznámila žalovanému, že pohledávka z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru byla postoupena společnosti , právnická osoba, . Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal dokladem o doručení.

4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Aktivní procesní legitimace žalobce je pak dána § 1879 občanského zákoníku, když soud má za prokázané platné postoupení pohledávky.

5. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Žalobce o ke svým tvrzením o prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, nenavrhl žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nemohl být v této souvislosti poučen ze strany soudu podle § 118 a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti prokazovat tyto skutečnosti a označit všechny důkazy s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene, tedy neúspěchu ve věci, když soud takové poučení zásadně poskytuje při jednání. Soud vychází i z toho, že žalobce uvedl, že k tomuto tvrzení nenavrhuje žádných dalších důkazů. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval řádně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, a proto shledal smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, za absolutně neplatnou.

6. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný, jakožto spotřebitel, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky, poplatky či smluvní pokutu a podobně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta celkem částka 12 000 Kč a žalovaný dle tvrzení žalobce neuhradil ničeho, když tvrzení žalobce žalovaným vyvráceno ani sporováno nebylo, proto soud z tohoto tvrzení vychází, je žalovaný povinen vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. V této části soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému možnost získávat prostředky na své potřeby prací. Bylo přihlédnuto i k výši žalované částky. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá, kdy míra rozdílu úspěchu a neúspěchu účastníků, vezme-li soud v úvahu i příslušenství pohledávky, je velmi malá.