4 C 82/2026

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 17 876,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 921 Kč od 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci částku ve výši 15 955,27 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 993,65 Kč, úrok ve výši 11,50 % ročně z částky 14 859,64 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 466,89 Kč za dobu od 29. 10. 2025 do 19. 1. 2026 a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 17 873,27 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 17 876,27 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne 24. 7. 2023 Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Žalobce uvedl, že naplňuje svoji zákonnou povinnost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele několika způsoby, a to zejména: 1) kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích, 2) výpočtem tzv. MLS, tedy částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru, 3) důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta. Žalobce uvedl, že z registrů a databází jsou shromažďovány klientské informace, jako je například existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta. Žalovaný byl v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu s úvěrovou smlouvou a úvěrovými podmínkami možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrové smlouvě. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání, a tedy poskytnutí revolvingového úvěru. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 31 999 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 30 078 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 14. 10. 2025. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 14. 10. 2025 – Výzva ke splacení celého úvěru. Žalovaný na výzvy žalobce nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku. Žalobce uvedl, že za žalovaným eviduje pohledávku ve výši 17 876,27 Kč sestávající z: neuhrazené jistiny ve výši 14 859,64 Kč; poplatků ve výši 156 Kč; poplatků za pojištění ve výši 21,63 Kč; nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 939 Kč. Dále žalobce požaduje po žalovaném úrok a úrok z prodlení. Žalovaný dlužné částky neuhradil, přestože byl upomínán.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování bylo ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným elektronicky dne 24. 7. 2023. Na základě této smlouvy byl sjednán bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 30 000 Kč, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 % a výše měsíční minimální splátky ve výši 4 % z dlužné částky. Dále bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet, přičemž měsíční úhrada za pojištění činila 8,9 % z minimální splátky úvěru bez úhrady za pojištění. Dále bylo ve smlouvě sjednáno v případě, že se žalovaný opozdí se zaplacením splátky, že žalobce je oprávněn účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, přičemž ke dni uzavření smlouvy je výše nákladů vypočtená na 300 Kč za měsíc vymáhání. Dále je žalobce oprávněn účtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč. V případě, že výše dlužné splátky bude nižší než 500 Kč, bude účtována smluvní pokuta maximálně ve výši dlužné splátky. Dále bylo sjednáno, že v případě, že žalovaný bude dlužit dvě a více splátek nebo nezaplatí splátku déle než 3 měsíce, je žalobce oprávněn úvěr zesplatnit. Z výpisu čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr čerpal dne 12. 8. 2023 částku 7 999 Kč a dne 3. 1. 2024 částku 24 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný celkem na splátkách uhradil počínaje dnem 20. 9. 2023 částku 30 078 Kč. Poslední splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne 20. 6. 2025. Počínaje dnem 20. 7. 2025 již žalovaný ničeho neuhradil. Z Výzvy ze dne 14. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru čerpaného na základě smlouvy, kdy dlužná částka činí 18 918,47 Kč, a to v důsledku prodlení s úhradou závazků. Poštovním podacím archem pak bylo prokázáno doručení uvedeného dopisu. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný má jeden existující splátkový kontrakt, 2 splátkové kontrakty jsou ukončené. Pokud jde o existující kontrakt, jedná se o osobní úvěr, který byl sjednán dne 15. 3. 2019. Celková výše úvěru činila 177 000 Kč s tím, že bude uhrazen v 99měsíčních splátkách po 2 757 Kč. Dále pak má žalovaný povolený debet na běžném účtu od 27. 1. 2014, kdy úvěrový rámec činí 15 000 Kč. Dále pak má žalovaný existující kontrakty, a to kreditní karty splátkové. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že žádá o revolvingový úvěr ve výši 20 000 Kč. Uvedl zde, že je ženatý, bydlí v podnájmu a má jedno dítě, má příjem jako podnikatel ve výši 60 000 Kč měsíčně. Příjem ostatních členů domácnosti činí 18 000 Kč měsíčně. Celkové měsíční výdaje domácnosti činí 45 000 Kč. Z ověření bonity MLS bylo zjištěno, že žalobce pro výpočet MLS klienta vycházel z příjmu klienta ve výši 60 000 Kč, životního minima dospělých členů domácnosti 5 995 Kč, splátky jiným společnostem 9 443 Kč, výše splátky schváleného úvěru ve výši 1 200 Kč, zbývající MLS klienta činí 43 362 Kč. U MLS domácnosti žalobce vycházel z příjmu klienta ve výši 60 000 Kč, z příjmu ostatních členů domácnosti 18 000 Kč, měsíčních výdajů na úvěry 10 000 Kč, normativních nákladů na bydlení 11 007 Kč, měsíčních výdajů na ostatní 25 000 Kč, výše splátky schváleného úvěru 1 200 Kč, zbývající MLS domácnosti činí 30 000 Kč.

4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

5. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel).

6. Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel jednak z informací, které sdělil samotný žalovaný, a dále pak z veřejných registrů. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobce příjmy a výdaje žalovaného zkoumal, spokojil se však s částkou, kterou uvedl žalovaný. Žalobce netvrdil a ani nenavrhoval důkazy k tomu, jakým způsobem ověřoval příjmy a výdaje žalovaného. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nemohl být v této souvislosti poučen ze strany soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokazovat tyto skutečnosti a označit všechny důkazy s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení, tedy neúspěchu ve věci, když soud takové poučení zásadně poskytuje při jednání. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak skutečnost, že předmětná smlouva o revolvingovém úvěr je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

7. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o revolvingovém úvěru je pro porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný, jakožto spotřebitel, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky, poplatky či smluvní pokutu a podobně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Vzhledem k tomu, že žalovaný na základě smlouvy načerpal celkem částku 31 999 Kč a uhradil částku 30 078 Kč, je povinen vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 1 921 Kč. V této části tedy soud žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak bylo žaloba zamítnuta.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému možnost získávat prostředky na své potřeby prací. Bylo přihlédnuto i k příjmu, kterého byl žalovaný schopen dosahovat a dále k částce, kterou je žalovaný povinen uhradit. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanovený v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou částku ve 3denní lhůtě od právní moci rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V souladu s citovaným ustanovením by právo na náhradu nákladů řízení měl žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.