4 C 85/2026

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 41 292,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 26 674,75 Kč, a to ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci částku ve výši 13 635,60 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 27 132,25 Kč od 24. 7. 2025 do zaplacení a částku ve výši 982,27 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 595 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 40 310,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení a částku 982,27 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že uvedená pohledávka vznikla na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , která byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz dne 3. 11. 2024. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím dle článku VI. a článku VII. Smlouvy v pravidelných denních splátkách určené ve výši dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek, přičemž první splátka byla splatná dne 3. 12. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 27. 4. 2026. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobce posoudil jeho úvěruschopnost. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistil u žalovaného informace, a to: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobci. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v registrech, a to: výpisem z Centrální evidence exekucí, výpisem z insolvenčního rejstříku, výpisem z registru neplatných dokladů, výpisem z registru PČR hledaných osob, výpisem z registru politicky aktivních osob, výpisem katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpisem z registru „sankční seznamy“ a dále ověřil interní registr historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedl žalobce podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky. Žalobce také vycházel z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč. Dotazy do jednotlivých registrů proběhly před vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného, a to dne 3. 11. 2024 – bankovní a nebankovní registr klientských informací, dne 3. 11. 2024 centrální evidence exekucí, dne 3. 11. 2024 – ISIR a dne 3. 11. 2024 – neplatné doklady , právnická osoba, . Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet číslo , č. účtu, bezhotovostním převodem z bankovního účtu žalobce, a to tak, že dne 3. 11. 2024 byla vyplacena částka 15 000 Kč a dne 24. 1. 2025 částka 13 636 Kč. Žalovaný na jistinu splatil celkem částku 1 961,25 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek vypověděl žalobce smlouvu, o čemž žalovaného informoval emailem ze dne 23. 7. 2025. Žalovaný se prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 24. 7. 2025. Žalovaný tak dluží celkem částku 40 310 Kč, přičemž tato částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 26 674,75 Kč, poplatků za vyplacení tranší úvěru ve výši 457,50 Kč, smluvního úroku ve výši 13 178,10 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobci poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Dále se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 0,44 % denně z nesplacené části jistiny. Dále žalobce uvedl, že je oprávněn v souladu se smlouvou požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením denní splátky splatné dne 23. 4. 2025. Žalobce požaduje smluvní pokutu za období od 24. 4. 2025 do 23. 7. 2025 ve výši 982,27 Kč. Žalovaný dlužné částky neuhradil, přestože byl upomínán.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování bylo ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, zjištěno, že byla uzavřená mezi žalobcem a žalovaným elektronicky dne 3. 11. 2024. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku až do výše 80 000 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně. Úvěr byl sjednán jako bezúčelový a konec doby platnosti kreditního rámce byl sjednán na 27. 4. 2026. Ve smlouvě byla sjednána pevná úroková sazba ve výši 0,442 % denně. Dále byla sjednána celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek. Splatnost první denní splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Parametry poskytovaných úvěrů pak vyplývají z Informací pro spotřebitele. Ověření totožnosti žalovaného vyplývá z autorizace ověření totožnosti a dále byla totožnost žalovaného ověřená občanským průkazem č. , hodnota, . Z autorizace ověření totožnosti bylo dále zjištěno, že účet uvedený ve smlouvě číslo , č. účtu, je účtem žalovaného. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že na uvedený účet byla dne 3. 11. 2024 vyplacena částka 15 000 Kč a dne 24. 1. 2025 částka 13 636 Kč, přičemž jako variabilní symbol je uvedeno číslo smlouvy , Anonymizováno, . Z Výzvy ze dne 23. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobce z důvodu prodlení žalovaného i přes upozornění vypověděl smlouvu s okamžitou platností. Žalovaný byl vyzván k úhradě celkové částky 41 438,41 Kč, kdy se jedná o celkovou dlužnou částku včetně všech úroků z prodlení a smluvních pokut. Z listiny označené „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“, bylo zjištěno, že žalovaný uvedl celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti pět a víc, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem 3. Dále uvedl výši pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 15 000 Kč, výši pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 6 000 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč, ostatní zbytné výdaje 10 000 Kč. Dále žalovaný uvedl výši čistého měsíčního příjmu 60 000 Kč, přičemž výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 68 745 Kč. Dále uvedl počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti 2 a rezervu pro výdaje 700 Kč. Vypočtené výdaje činí 14 736,66 Kč, disponibilní příjem 42 300 Kč.

4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

5. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru, s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Žalobce ve svých tvrzení uvedl, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel jednak z informací, které sdělil žalovaný, a dále z listin, které si opatřil z veřejných registrů. Žalobce však ke svému tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložil pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti. Po provedeném dokazování nebylo zjištěno, jakým způsobem žalobce ověřoval příjmy a výdaje žalovaného, nebyla prokázána ani další tvrzení žalobce o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nemohl být v této souvislosti poučen ze strany soudu, podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti prokazovat tyto skutečnosti a označit všechny důkazy s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene, tedy neúspěchu ve věci, když soud takové poučení zásadně poskytuje při jednání. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že žalobce nepostupoval řádně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, a proto shledal smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 28 636 Kč, za absolutně neplatnou. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný, jakožto spotřebitel, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce tak má právo pouze navrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky, poplatky či smluvní pokutu a podobně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 28 636 Kč a žalovaný dle tvrzení žalobce uhradil částku 1 961,25 Kč, když tvrzení žalobce žalovaným vyvráceno ani sporováno nebylo, proto soud z tohoto tvrzení vychází, je žalovaný povinen vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 26 674,75 Kč (28 636 Kč -1 961,25 Kč). V této části soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému možnost získávat prostředky na své potřeby prací. Bylo přihlédnuto i k příjmu, kterého byl žalovaný schopen dosahovat. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. neboť žalobce měl ve věci úspěch pouze částečný, a to co do 65 %, neúspěšný byl co do 35 %, takže mu náleží 30 % nákladů řízení. Náklady řízení žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 652 Kč a dále odměnou za právní zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění za 3 úkony právní pomoci po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé), se 3 režijními paušály po 100 Kč, vše zvýšeno o 21 % DPH ve výši 504 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce činí 4 556 Kč. S ohledem na shora uvedené přiznal soud žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 595 Kč.