4 C 89/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 Kč, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 18. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že pohledávka za žalovaným byla dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2024 postoupena společností , právnická osoba, společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . a následně byla pohledávka za žalovaným dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 8. 2024 postoupena společnosti , právnická osoba, . Dále žalobce uvedl, že původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Žalobce uvedl, že požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jelikož mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobce schopen doložit. Původní věřitel poskytl žalovanému celkem 20 000 Kč dne 20. 5. 2023, a to převodem na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, . Platba byla identifikována variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný tak na úkor původního věřitele bez spravedlivého důvodu se obohatil a musí žalobci vydat, oč se ho obohatil. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když mezi původním věřitelem a žalovaným nebyla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru týkající se poskytnutí předmětných finančních prostředků. Žalovaný ke dni podání žaloby žalobci ničeho neuhradil. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní upomínky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobce své tvrzení uvedené v žalobě týkající se aktivní legitimace prokázal smlouvou o postoupení pohledávek, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, a společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . dne 16. 8. 2024 a smlouvou o postoupení pohledávek z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, . dne 27. 8. 2024. Z dopisu ze dne 7. 9. 2024 adresovaného žalovanému bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, oznámila žalovanému, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2024 a následně ze dne 27. 8. 2024 byla pohledávka věřitele , právnická osoba, postoupena společnosti , právnická osoba, . Pohledávka ve výši 56 695,05 Kč vznikla z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy číslo , hodnota, a skládá se z neuhrazené jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na vymáhání. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovaným ve výši 20 000 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 7. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě částky 70 053,05 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 56 695,05 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 13 358 Kč. Z této upomínky bylo dále zjištěno, že na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, uzavřené dne 20. 5. 2023 mezi společností , právnická osoba, jako původním věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla žalovanému zapůjčena částka ve výši 20 000 Kč. Dluh do dnešního dne nebyl uhrazen. Z potvrzení o provedené úplatě ze dne 20. 5. 2023 bylo zjištěno, že na účet číslo , č. účtu, byla dne 20. 5. 2023 ve 21:17 hod. vyplacena částka 20 000 Kč. Byl zde uveden variabilní symbol , var. symbol, .

4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 20 000 Kč. Tyto skutečnosti zcela jednoznačně vyplývají z oznámení o postoupení pohledávky i z předžalobní výzvy. Z potvrzení o provedené platbě pak má soud za prokázané, že uvedená částka byla poskytnuta žalovanému, neboť jako variabilní symbol je uvedeno rodné číslo žalovaného. Soud tak nedospěl k závěru, že by finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty bez právního důvodu. Finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku. Aktivní procesní legitimace žalobce je pak dána § 1879 občanského zákoníku, když soud má za prokázané platné postoupení pohledávky.

5. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou úvěrovou smlouvu rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky, tedy právním předchůdcem žalobce a žalovaným, došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Žalobce v žalobě netvrdil, jakým způsobem právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, ani k tomuto nenavrhoval důkazy. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nemohl být v této souvislosti poučen ze strany soudu podle § 118 a) odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokazovat tyto skutečnosti a označit všechny důkazy s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení, tedy neúspěchu ve věci, když soud takové poučení zásadně poskytuje při jednání. S ohledem na to soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval řádně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, a proto shledal smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, za absolutně neplatnou.

6. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný, jakožto spotřebitel, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce jako právní nástupce poskytovatele úvěru má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoli uhradil, je povinen vrátit částku 20 000 Kč. Ohledně této částky tedy soud žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021–262).

7. Lhůta k vrácení poskytnuté jistiny byla soudem stanovena s ohledem na skutečnost, že na základě § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému možnost získávat prostředky na své potřeby prací. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. V dané věci žalobce uplatnil svou pohledávku, která vyplývá ze smlouvy, na základě níž žalovaný načerpal celkem částku , částka, . Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce uplatnil nárok na zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V dané věci je třeba zohlednit smysl a účel právní úpravy obsažené v § 86 a 87 citovaného zákona, kdy jde o vnitrostátní implementaci evropského práva. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno neplatností smlouvy mající za následek ztrátu zisku věřitele v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, kdy spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Právě tato specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku, a to dle možností spotřebitele. Jedná se o rozhodnutí ve věci samé, nikoliv o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace nelze dle názoru soudu určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky. Na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, přestože žalovanému byla napadeným rozsudkem uložena povinnost k zaplacení vyšší části žalované částky. Dle názoru soudu je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédnout k dalším specifickým okolnostem věci vyplývajícím ze zvláštní (specifické) právní úpravy. Je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovaného spotřebitele nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobce v řízení uplatnil vedle nesplaceného nároku na úhradu jistiny i úroky z prodlení, kteréžto byly zamítnuty. Dále, že nebylo vyhověno ani jeho požadavku na úhradu žalované částky ve 3denní lhůtě. Po zvážení těchto okolností nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci pouhým matematickým poměrem, ale je nutno přihlédnout k uvedeným okolnostem. Ty ve svém důsledku mohou znamenat, že v poměrech daného řízení nelze pro jeho specifičnost o poměru úspěchu a neúspěchu vůbec uvažovat, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá (srovnej usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 8 Co 1519/2024–140 ze dne 25. 11. 2024.