4 C 97/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 62 130 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 398 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaná je dále povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 425 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně, a to z částky 13 283 Kč od 18. 1. 2024 do 19. 4. 2024, z částky 9 463 Kč od 20. 4. 2024 do 21. 5. 2024, z částky 5 643 Kč od 22. 5. 2024 do 21. 6. 2024 a z částky 1 823 Kč od 22. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Řízení se ohledně částky 40 772 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 18. 1. 2024 do zaplacení, dále ohledně částky 19 535,81 Kč a ohledně úroku ve výši 62,08 % ročně z částky 45 484,48 Kč od 18. 1. 2024 do 10. 2. 2024 a dále ohledně úroku ve výši 15 % ročně z částky 45 484,48 Kč od 11. 2. 2024 do 21. 5. 2024, z částky 45 017,56 Kč od 22. 5. 2024 do 21. 6. 2024 a z částky 41 197,56 Kč od 22. 6. 2024 do zaplacení, zastavuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 42 595 Kč se zákonným úrokem z prodlení, dále částku ve výši 19 535,81 Kč a dále úrok. V odůvodnění žaloby uvedl, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla uzavřena Smlouva o úvěru číslo , hodnota, . Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne 26. 8. 2022. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž k vyplacení úvěru došlo dne 26. 8. 2022. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 62,08 % ročně splácet ve 48měsíčních splátkách po 2 934 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjnem 2022. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Žalobce žalované oznámil schválení úvěru Oznámením o schválení úvěru, ve kterém byly uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru a jehož přílohu tvořil i splátkový kalendář. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů, (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Na základě těchto údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta, bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny splátky, a to dne 14. 10., 11. 11. a 16. 12. 2022, dále 23. 1., 21. 2., 13. 3., 11. 4., 12. 5., 13. 6., 13. 7., 22. 8., 21. 9. a 11. 10. 2023 vždy po 2 934 Kč (13 x 2 934 Kč). Dále žalobce uvedl, že před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, když žalovaná se ocitla v prodlení o délce 30 dnů u splátek číslo 14 a 15 (2 x 499 Kč). V důsledku prodlení žalované dále vzniklo žalobci právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 400 Kč, a to u splátek 14 a 15, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů (2 x 200 Kč). V důsledku prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky číslo 14 splatné dne 12. 11. 2023. K datu 16. 1. 2024 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 52 467,56 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. Dále žalobce uvedl, že v bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 18. 1. 2024 až do jejího úplného zaplacení. Žalobce uvedl, že požaduje smluvní pokutu ve výši 19 535,81 Kč. Dále žalobce uvedl, že po zesplatnění úvěru žalovaná ještě uhradila dne 19. 4., 21. 5. a 21. 6. 2024 částky vždy po 3 820 Kč (3 x 3 820 Kč).

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V průběhu řízení ještě předtím, než začalo jednání ve věci samé, vzal žalobce žalobu zpět, a to v bodě 1 žalobního návrhu ohledně částky 40 772 Kč se zákonným úrokem z prodlení, ohledně bodu 2 žalobního návrhu co do částky 19 535,81 Kč a dále nárok uplatněný v bodě 3 žalobního návrhu. Předmětem řízení tak zůstala částka 1 823 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení.

4. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil, aniž se zpětvzetím vyžadoval souhlas žalované, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo dříve, než začalo jednání ve věci samé.

5. Po provedené dokazování má soud z Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru ze dne 26. 8. 2022 za prokázané, že na jeho základě byla uzavřena Smlouva o úvěru číslo , hodnota, mezi účastníky. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit ve 48měsíčních splátkách po 2 934 Kč vždy nejpozději do 12. dne v kalendářním měsíci, a to počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Celkem se tak žalovaná zavázala uhradit částku 136 272 Kč. Tyto skutečnosti byly zjištěny i z listiny označené „Předsmluvní formulář“. Smlouva byla uzavřena elektronicky, jak vyplývá z Dodatku číslo , hodnota, návrhu Smlouvy o úvěru ze dne 26. 8. 2022, ze Základních informací o klientovi, z dokladu označeného Důkaz o odeslání 1 Kč a zaslaná SMS. Z Přílohy číslo 1 k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru - Pojištění schopnosti splácet úvěr bylo zjištěno, že žalovaná prohlásila, že při podpisu Nabídky podepsala zároveň přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaná se zavázala hradit měsíční úhradu za pojištění ve výši 95 Kč. Toto bylo potvrzeno i Přihláškou do pojištění ze dne 26. 8. 2022. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne 26. 8. 2022 byla na účet žalované odeslána částka 50 000 Kč. Ověření totožnosti žalované pak žalobce prokázal občanským průkazem žalované. Tvrzení žalobce, že žalovaná úvěr řádně nesplácela, je prokázáno jednotlivými výzvami k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 13. 12. 2023 a 12. 1. 2024, včetně dokladu o doručení. Z Oznámení ze dne 16. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalobce sdělil žalované, že v důsledku prodlení s úhradou splátek úvěru došlo v souladu s uzavřenou smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě částky 54 055 Kč. Z Karty klienta pak má soud za prokázané tvrzení žalobce o tom, kdy a jaké částky žalovaná uhradila.

6. Dále žalobce své tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované prokazoval listinou „Hodnocení klienta“. Z této listiny bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 13 018 Kč, což je její celkový příjem, výdaje činí 4 620 Kč (životní minimum) a výdaje na bydlení 3 568 Kč. Celkem tak výdaje činí 8 188 Kč, rezerva činí 3 830 Kč. Dále žalovaná v této listině uvedla, že je zaměstnána od 1. 2. 2017 na hlavní pracovní poměr, nežije s manželem či partnerem, žije u rodičů a pokud jde o vzdělání, má maturitu. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalované byla dne 23. 5. 2022 vyplacena mzda ve výši 14 821 Kč, dne 21. 6. 2022 ve výši 6 575 Kč, dne 2. 6. 2022 ve výši 3 852 Kč s tím, že žalovaná od 20. 5. do 31. 5. 2022 pobírala nemocenské dávky. Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že u žalované nejsou evidovány žádné dlužné splátky. Provedení lustrace žalované v registru NRKI bylo prokázáno výpisem z Nebankovního registru klientských informací ohledně žalované ze dne 26. 8. 2022.

7. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

8. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel jednak z informací, které sdělila samotná žalovaná, dále pak z listin vyžádaných od žalované a z veřejných registrů. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdce žalobce zkoumal a ověřoval příjmy žalované. U výdajů se spokojil pouze s částkou, kterou uvedla žalovaná. Žalobce netvrdil a ani nenavrhoval důkazy k tomu, jakým způsobem ověřoval výdaje žalované. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nemohl být v této souvislosti poučen ze strany soudu podle § 118 a) odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokazovat tyto skutečnosti a označit všechny důkazy s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení, tedy neúspěchu ve věci, když soud takové poučení zásadně poskytuje při jednání. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že žalobce nepostupoval řádně při posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením předmětné smlouvy, a proto shledal smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, za absolutně neplatnou.

9. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaná, jakožto spotřebitel, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky, poplatky či smluvní pokutu a podobně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 50 000 Kč a žalovaná dle tvrzení žalobce uhradila celkem částku 49 602 Kč, když tvrzení žalobce žalovanou vyvráceno ani sporováno nebylo, proto soud z tohoto tvrzení vychází, je žalovaná povinna vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 398 Kč. V této části soud žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla zamítnuta. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru soud uložil žalované povinnost zaplatit tuto částku ve lhůtě 3 dnů, kdy soud přihlédl k výši přiznané částky a k příjmu, kterého žalovaná byla schopna dosahovat.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a dle § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédl k celkovému nároku, který byl žalobcem uplatněn a k částce, která byla žalobci přiznána. S přihlédnutím k těmto částkám, by právo na náhradu nákladů řízení měla žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.