6 C 105/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 95 526,71 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 80 133 Kč v měsíčních splátkách po 500 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 15 393,71 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 809,84 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 14 531,61 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 95 526,71 Kč od 12. 7. 2024 do zaplacenís úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 92 840,71 Kč od 12. 7. 2024 do zaplacenízamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí celkových 95 526,71 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, . dne 29. 3. 2023 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě níž byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaná se je zavázala uhradit v pravidelných 60 měsíčních splátkách po 300 Kč včetně dohodnutých úroků s úrokovou sazbou 12,75 % ročně a dalších plateb dle smlouvy, respektive advokátního tarifu. Při uzavření smlouvy její poskytovatel řádně zkoumal úvěruschopnost žalované především na základě zhodnocení informacích požadovaných a získaných od ní před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů, jak vyplývá z interních systémových záznamů a současně je deklarováno v protokolu o ověření úvěruschopnosti. Banka rovněž využila tzv. automatizovaných modelů a kontrolovala nabídku příjmů žalované na základě průměrných příjmů na běžném účtu, který žalované dlouhodobě vedla, takže měla o jejích poměrech dostatečné znalosti. Její příjmy činily 25 000 Kč a zohledněné výdaje se oproti údajům v žádosti navýšily o 8 170 Kč (z toho výdaje na bydlení, včetně hypotéky a stavebního úvěru, ve výši 2 550 Kč a výdaje na živobytí 5 620 Kč). Z uvedených poznatků bylo zjištěno, že žalovaná je schopna hradit úvěr ve výši poskytnutém, když rozdíl mezi příjmy a výdaji byl dostatečný, proto byl tento úvěr schválen. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích z 31. 7. 2020 pod č.j. 5 Co 231/2020-97, kde odvolací soud uzavřel pro posouzení úvěruschopnosti, že stačilo, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž měl jejich poskytnutí potvrdit i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě a obdobně pak rozhodnul i Městský soud v Praze svým rozsudkem 9. 3. 2021. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaná z uvedené smlouvy uhradila 19 867 Kč, když nedoplnila ničeho na aktuálních poměrech žalované, přičemž nárok z této smlouvy byl smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 9. 2024 postoupen na žalobkyni, o čemž tato vyrozuměna byla, avšak ničeho žalobkyni neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a byla v řízení nečinná.

3. V řízení bylo z návrhu a akceptace z 29. 3. 2023 zjištěno, že společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovanou tohoto dne smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě níž byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaná se je zavázala uhradit včetně zápůjční úrokové sazby a dohodnutých úroků částkou v celkové výši 164 981,34 Kč v měsíčních splátkách po 3 000 Kč. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, manuálním vstupu do Konsolidovaného blacklistu, výpisu , právnická osoba, . a výpisu z běžného účtu žalované za únor 2023 bylo zjištěno, že , právnická osoba, . při posuzování žádosti žalované o poskytnutí půjčky vycházela z údajů na jejím účtu s tím, že její příjem na základě přílohy 5 k protokolu o ověření úvěruschopnosti (kterážto příloha přiložena nebyla), má činit 25 000 Kč s tím, že z protokolu o ověření úvěruschopnosti měly vyplynout výdaje na bydlení, včetně hypotéky 2 550 Kč, výdaje na živobytí 5 620 Kč, takže na nepředvídatelné výdaje zbývá celkem 16 830 Kč a žalovaná tedy byla schopna půjčku splácet, a proto smlouva uzavřena byla. Zároveň zde jsou uvedeny skutečnosti, že měly být kontrolovány insolvenční rejstřík, databáze neplatných dokladů, rejstříky BRKI/NRKI, rejstříky SOLUS, aniž by tyto registry byly přiloženy. Z výpisů z úvěrového účtu žalované a jednotlivých plateb k této smlouvě bylo prokázáno, že žalovaná na ní uhradila 19 867 Kč. Z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvě k uhrazení dluhu z 11. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná neplnila podmínky této smlouvy a byla okamžitě tato prohlášena za splatnou s výzvou žalované k úhradě, což jí bylo zasláno, jak vyplývá z výpisu dne 11. 7. 2024. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 9. 2024, včetně seznamu těchto pohledávek a potvrzení o úplatě z 1. 10. 2024 vyplynulo, že pohledávka za předmětné smlouvy za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z vyrozumění ze dne 15. 10. 2024, včetně dokladů o doručení vyplynulo, že žalovaná o tomto postoupení byla vyrozuměna, když z předžalobní výzvy ze dne 6. 12. 2024, včetně podacího lístku z 9. 12. 2024 vyplynulo, že ještě před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky žalobkyni. Žalovaná neprokázala, že by jí něčeho uhradila.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. I přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalované byla její právní předchůdkyní řádně zkoumána a dovozena z údajů zjištěných zejména od žalované, soud se s tímto závěrem neztotožňuje, neboť z důkazů, které žalobkyně k této okolnosti poskytla, nelze takovéto závěry vyvodit. Žalobkyně zejména odkazuje na protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, v němž však jsou pouze interní údaje ohledně žalované, aniž by byly čímkoli potvrzeny, kromě výpisu z běžného účtu žalované před uzavřením předmětné smlouvy za únor 2023, takže pokud by soud přijal závěr, který by tímto dokladem měl být potvrzen, tedy deklarovaný příjem žalované 25 000 Kč, tak však ohledně jejích výdajů žádné důkazní návrhy nebyly předloženy, nelze vycházet z interních údajů o žalované, které poskytovatel úvěru pouze vyplnil do svých formulářů, ani není prokázáno, že by před poskytnutím úvěru nahlížel do jednotlivých rejstříků, jak je zmiňuje, neboť žádný takovýto výpis z rejstříku žalobkyně nepředložila, přestože byla v tomto směru v souladu s ustanovením § 118a) odst. 3 o. s. ř. poučena s tím, že pokud tak neučiní, vystavuje se nebezpečí neunesení důkazního břemene a tedy i neúspěchu ve věci. Kromě toho samotné zjištění poskytovatele úvěru o tom, že výdaje žalované tvoří celkovou částku 8 170 Kč, z toho na bydlení, včetně hypotéky a stavebního úvěru částka 2 550 Kč, toto soud považuje za naprosto nereálné, když i výdaje na živobytí ve výši 5 620 Kč nebyly ničím doloženy, a pokud tedy na nepředvídatelné výdaje a půjčky dle vyhodnocení banky mělo zbývat 16 830 Kč, tento údaj nevyplývá ze žádných konkrétních zjištění a nebyl ničím doložen. Soud v této souvislosti odkazuje na ustanovení § 78 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, na jehož základě poskytovatel úvěru uchovává nejen smlouvy o úvěru, ale rovněž i dokumenty, nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze a podle odst. 4 tohoto ustanovení je uchovává po dobu nejméně pěti let, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. Soudu tedy nezbývá než konstatovat, že poskytovatel úvěru nedosáhl odborné péče, kterou by učinit měl při posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, čímž došlo k porušení jeho povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru v důsledku čehož soud shledal neplatnost předmětné smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, .

11. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že , právnická osoba, . poskytla žalované zápůjčku ve výši 100 000 Kč a žalovaná z ní uhradila 19 867 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit nezaplacenou jistinu, tedy částku 80 133 Kč žalobkyni za situace, kdy došlo k postoupení nároku z předmětné smlouvy právě na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a následujících o. z. a žalovaná byla o tomto postoupení řádně informována. Soud proto považuje v této části žalobu za důvodnou a v tomto rozsahu ji vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. Jelikož žalovaná převzala plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jejím možnostem, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecním ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároku z neplatně uzavřené smlouvy. Jelikož žalovaná se neúčastnila řízení a ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly její aktuální možnosti a schopnosti splatit dlužnou částku, když žalobkyně přes poučení soudu ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. nedoplnila a netvrdila aktuální situaci žalované, soud aplikoval citované ustanovení v § 87 tak, že je spravedlivé, aby žalovaná dlužnou částku splácela alespoň v minimálních měsíčních splátkách po 500 Kč pod ztrátou výhody splátek, čímž se míní, že pokud se žalovaná zpozdí byť s jedinou splátkou, věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli, tedy že zašle dlužníku oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek a pak dojde k zesplatnění celé částky, když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky.

12. Pokud se žalobkyně domáhala úhrady i zbývajících 15 393,71 Kč, včetně kapitalizovaných a procentuálních úroků a zákonných úroků z prodlení, soud v tomto zbývajícím rozsahu žalobu, jak vyplývá z výroku II. zamítl jako nedůvodnou, neboť žalovaná ve smyslu citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je povinna uhradit pouze nesplacenou jistinu, přičemž soud odkazuje na konkrétní účel citovaného ustanovení, kterým, kromě ochrany spotřebitele, je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021).

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze samotného smyslu a účelu právní úpravy obsažené v citovaných ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu. Právě tato citovaná specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěrů o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku podle možností spotřebitele jako rozhodnutí o věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace proto nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, neboť na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, neboť je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována v závislosti na možnostech spotřebitele, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovanou nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobkyně uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na poplatky, náklady vymáhání, smluvní pokutu, včetně úroků z prodlení, které byly zamítnuty. Současně pak žalovaná byla zavázána k vrácení úvěrem získané jistiny. Proto je v této věci nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci, neboť u žádného z účastníků nelze shledat úspěch na úkor druhého a nelze tedy pro specifičnost tohoto řízení rozhodnout o poměru úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.