6 C 11/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 35 274,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč v měsíčních splátkách po 500 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 15 274,68 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 375 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 2 206,14 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacenís úrokem ve výši 18,47 % ročně z částky 20 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacenízamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 35 274,68 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 27. 12. 2022 uzavřela společnost , právnická osoba, se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky a žalovaný se je zavázal uhradit, včetně úroků a poplatků ve výši 17 377 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 3 115 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 27. 12. 2023. Žalobkyně doplnila, že společnost , právnická osoba, jako poskytovatel úvěru posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet, zejména vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením této smlouvy, kdy byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce a nájemní či podnájemní smlouva. V tomto konkrétním případě byla majetková situace žalovaného ověřena z výpisu z bankovních účtů, současně si pak z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku poskytovatel úvěru ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, tedy zejména, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako svářeč ve společnosti , právnická osoba, ., jeho měsíční příjem činí 24 281 Kč, žije v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti a s ohledem na výši jeho příjmu s tím, že žalovaný potvrdil pravdivost těchto údajů, dospěl k závěru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná, když zároveň neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti těchto tvrzení žalovaného, který by se jinak mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu. Dále pak bylo k žalobě doplněno, že nejsou k dispozici kopie dokladu žalovaného, nicméně i takovýto postup ověření příslušných informací dle předložených dokladů bez pořizování jejich kopií je zcela dostačující s ohledem na právní názor Krajského soudu v Českých Budějovicích v rozsudku č.j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, podle nějž stačí, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce a jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný podpisem na své zákaznické kartě, takže ani odvolací soud nemá důvodu o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli pochybovat a toto z hlediska zákona postačuje. Žalovaný však ničeho nehradil a nárok z této smlouvy byl smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, avšak dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně dále doplnila, že aktuální majetkové poměry žalovaného nejsou žalobkyni známy s tím, že si takovéto informace má vyžádat od žalovaného soud sám.

2. Žalovaný byl v řízení nečinný a k žalobě se tedy nevyjádřil.

3. V řízení bylo ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 27. 12. 2022 zjištěno, že žalovaný požádal společnost , právnická osoba, o poskytnutí úvěru v požadované výši 20 000 Kč s tím, že uvedl své osobní a rodinné poměry s tím, že je svobodný, nemá žádné závazky, bydlí v nájemním vztahu, pracuje jako svářeče u společnosti , právnická osoba, . s měsíčním příjmem ve výši 24 281 Kč s tím, že tento příjem měl být ověřen výpisem z bankovního účtu, jiné doklady k této žádosti doloženy nebyly a žalovaný uvedl odhadované měsíční výdaje na částku 3 000 Kč, aniž by tyto byly jakkoli doloženy. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 12. 2022 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit včetně všech poplatků celkovou dlužnou částkou 37 377 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 3 115 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2022 včetně potvrzení o úplatě k této smlouvě a seznamu pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka z této smlouvy byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 včetně poštovního podacího lístku z 16. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl o tomto postoupení pohledávek vyrozuměn s tím, že nadále má plnit žalobkyni. Z tabulky umoření k této smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný na ní ničeho neuhradil. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 10. 2024, včetně poštovního podacího lístku z 1. 1. 2024, bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný neprokázal, že by něčeho uhradil.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. I přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného byla její právní předchůdkyní řádně zkoumána a dovozena z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, konkrétně v zákaznické kartě, a ona neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, na základě čehož byl dovozen závěr, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná, musí soud konstatovat, že poskytovatel úvěru své povinnosti stanovené v citovaném ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostál. Jediným důkazem, který měl prokázat tuto skutečnost, je zákaznická karta žalovaného, v níž je obsažena informace o výši jeho příjmu 24 281 Kč s tím, že měl být doložen výpisem z běžného účtu, přičemž žalobkyně nedoložila ani své tvrzení v tom, že z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Poskytovatel úvěru naprosto rezignoval na zjišťování, natož to ověřování údajů žalovaného, zejména pak k otázce výdajové stránky, jeho poměrů, které byly samo osobě rozporuplné již v tom, že žalovaný měl být v nájemním vztahu, ačkoli své měsíční výdaje uvedl ve výši 3 000 Kč, což samozřejmě nemůže zahrnovat výši nájemného a dalších výdajů na jídlo a podobně. Žalobkyně se pak neúčastní při jednání zprostila možnosti být v tomto směru poučena podle § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokazovat poměry dlužníka před uzavřením předmětné smlouvy a označit všechny důkazy k tomu s tím, že v opačném případě by se vystavila riziku neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení, tedy neúspěchu ve věci. Pokud žalobkyně zmiňovala rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, soud kromě skutečnosti, že byl v mezidobí opakovaně překonán judikaturou Nejvyššího soudu ČR, je současně poukazován na ediční povinnost stanovenou přímo v zákoně o spotřebitelském úvěru, a to v § 78 odst. 2, na jehož základě poskytovatel při plnění povinnosti uchovává nejen smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale rovněž dokumenty, nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze, a podle odst. 4. tohoto ustanovení poskytovatel uchovává tyto dokumenty a záznamy po dobu nejméně pěti let, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. Soud tedy konstatuje, že poskytovatel úvěru nedosáhl odborné péče, kdy se spokojil pouze s výší příjmu žalovaného, aniž by zkoumal jeho poměry jak z obecných registrů, tak rezignoval i na konkrétní zjišťování a ověřování výdajů žalovaného a nedošlo tedy k aktivnímu zjišťování informací, na základě nichž by byla prověřena tvrzení žalovaného. Tím tedy došlo k porušení povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru v důsledku čehož soud shledal neplatnost předmětné úvěrové smlouvy z 27. 12. 2022.

11. Pokud tedy bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný z něj neuhradil ničeho, vznikla žalovanému povinnost vrátit nezaplacenou jistinu za situace, kdy došlo k postoupení nároku z předmětné smlouvy na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a následujících a žalovaný byl o tomto postoupení řádně informován, soud považuje žalobu co do 20 000 Kč za důvodnou a v tomto rozsahu jí vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. Jelikož žalovaný převzal plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle citovaného ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jeho možnostem, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecním ustanovením § 2993 o. z. i vypořádání nároku z neplatně uzavřené smlouvy. Jelikož žalobkyně sdělila, že aktuální poměry žalované jí nejsou známy a žalovaný se neúčastnil řízení, ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovali jeho aktuální možnosti a schopnosti splatit dlužnou částku, soud aplikoval citované ustanovení § 87 tak, že je spravedlivé, aby žalovaný dlužnou částku splácel alespoň v minimálních měsíčních splátkách po 500 Kč pod ztrátou výhody splátek, čímž se míní, že pokud se žalovaný zpozdí byť jen s jedinou splátkou, může věřitel uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli, tedy že zašle dlužníku oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek a pak dojde k zesplatnění celé splátky, když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky.

12. Pokud se žalobkyně domáhala ještě úhrady zbývajících 15 274,68 Kč a smluvních a zákonných úroků z prodlení nad rámec výše poskytnutého úvěru, považuje soud ve zbývající části žalobu za nedůvodnou, neboť žalovaný ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, je povinen uhradit pouze nesplacenou jistinu, přičemž soud odkazuje na konkrétní účel citovaného ustanovení, kterým kromě ochrany spotřebitele je postih poskytovatele úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud proto ve zbývající části žalobu zamítl.

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze samotného smyslu a účelu právní úpravy obsažené v citovaných ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu. Právě tato citovaná specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěrů o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku podle možností spotřebitele jako rozhodnutí o věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace proto nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, neboť na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, neboť je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována v závislosti na možnostech spotřebitele, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovanou nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobkyně uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na poplatky, náklady vymáhání, smluvní pokutu, včetně úroků z prodlení, které byly zamítnuty. Současně pak žalovaná byla zavázána k vrácení úvěrem získané jistiny. Proto je v této věci nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci, neboť u žádného z účastníků nelze shledat úspěch na úkor druhého a nelze tedy pro specifičnost tohoto řízení rozhodnout o poměru úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.