6 C 113/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Kruk Česká a Slovenská republika s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 18 432 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 16 000 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od 10. 8. 2023 do zaplacení, ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 999,45 Kč, ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 3 780 Kč, ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč a částky 2 432 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 653 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 18 432 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne 2. 2. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , a to v elektronické podobě s tím, že žalovaná projevila svoji vůli uzavřít smlouvu tzv. verifikační platbou, kdy převedla částku ve výši 0,01 Kč až 1 Kč představující tzv. verifikační platbu ve smyslu úvodních ustanoveních všeobecných obchodních podmínek ze svého účtu na účet Zaplo. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaná se jej zavázala uhradit včetně dohodnutého příslušenství v celkové výši, včetně jistiny 19 680 Kč do 4. 3. 2023. Smlouvě předcházelo zažádání žalované o půjčku na internetových stránkách www.zaplo.cz, kde vyplnila požadované údaje, provedla shora uvedenou verifikační platbu sloužící k prokázání totožnosti žalované a společnost Zaplo zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů, respektive prověřování bonity, tedy kroků vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, když žádost následně byla schválena a žalované uhrazena částka jistiny ve výši 16 000 Kč na účet, z níž odeslala verifikační platbu. Žalovaná neplnila ničeho a tím jí vznikla povinnost zaplatit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, jak bylo mezi stranami ujednáno. Následně 8. 12. 2022 byla mezi společností Zaplo a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž pak došlo k uzavírání jednotlivých dílčích smluv a dále pak společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek, na základě čehož došlo k postoupení pohledávky z předmětné smlouvy na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna a žalobkyně po ní požaduje kromě nesplacené jistiny 16 000 Kč, též nesplacení úrok ve výši 3 680 Kč, nesplacenou smluvní pokutu 2 480 Kč, neuhrazené paušální náhrady na upomínání ve výši 100 Kč, připočtené k nesplacenému úroku, tedy v této položce 3 780 Kč a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z výpisu účtu 5438992/0800 a smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , včetně všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, uzavřela 2. 2. 2023 se žalovanou smlouvu o úvěru ve výši 16 000 Kč v elektronické podobě, kdy žalovaná svoji vůli uzavřít smlouvy projevila úhradou částky 0,01 Kč ze svého účtu na účet věřitele a zavázala se předmětnou jistinu uhradit včetně dohodnutého příslušenství v celkové výši 19 680 Kč do 4. 3. 2023, když jistina jí bude poskytnuta na její účet, z něhož učinila svoji platbu. Z výpisu účtu č. , hodnota, bylo zjištěno, že 2. 2. 2023 na účet žalované byla uhrazena částka 16 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 8. 12. 2022, včetně prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka z této smlouvy za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, když z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 8. 2023, včetně poštovního podacího archu z 16. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla o tomto postoupení vyrozuměna. Z oznámení z 18. 9. 2023 a předžalobní upomínky z 4. 12. 2023, včetně poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalovaná byla následně žalobkyní upomínána k úhradě dlužné částky. Žalovaná neprokázala, že by i něčeho žalobkyni uhradila.

4. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně, tato žádný důkazní návrh v této souvislosti neučinila.

5. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

6. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

11. I přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala, k této otázce nenavrhla jakýkoli důkaz a vzhledem k její nepřítomnosti při ústním jednání se vzdala možnosti být v souladu s ustanovením § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. v tomto směru soudem poučena o své povinnosti uvést úplná skutková tvrzení a označení všech důkazů k této otázce oproti riziku neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene, potažmo neúspěchu ve věci. Jelikož tedy žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, soud shledal v důsledku porušení povinnosti stanovené § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy o úvěru z 2. 2. 2023, takže žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit pouze poskytnutou neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru podle § 87 tohoto zákona.

12. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, poskytla žalované částku 16 000 Kč v souvislosti s uzavřením smlouvy ze dne 2. 2. 2023 a žalovaná na ní ničeho neuhradila, vznikla žalované povinnost zaplatit nevrácenou jistinu, tedy 16 000 Kč za situace, kdy došlo k postoupení nároku z předmětné smlouvy na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z. a následujících a žalovaná byla o tomto postoupení řádně vyrozuměna. Soud tedy považuje v této části žalobu za důvodnou a v tomto rozsahu jí vyhověl. Jelikož žalovaná převzala plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jejím možnostem, když se nejedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecním ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy. Jelikož žalovaná se neúčastnila řízení a ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly její aktuální možnosti a schopnosti splatit dlužnou částku a soud vzhledem k její výši ve vztahu k výši průměrného výdělku a životního minima stanovil jako dostačující k úhradě dobu 30 dnů.

13. Pokud se žalobkyně domáhala ještě úhrady zákonných a smluvních úroků, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč a částky ve výši 2 432 Kč nad rámec výše poskytnutého úvěru, považuje soud žalobu za nedůvodnou, neboť žalovaná je ve smyslu citovaných ustanovení povinna uhradit pouze nesplacenou jistinu, přičemž soud odkazuje na konkrétní účel ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kterým kromě ochrany spotřebitele je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021).

14. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, a to co do 86,7 %, neúspěšná byla co do 13,3 % a má tedy nárok na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu úspěchu a neúspěchu, tedy co do 73,4 %. Ty jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu s plněním do 50 000 Kč, soud při rozhodování o nákladech vycházel z § 14b) advokátního tarifu a dle odst. 1 bodu 2 advokátního tarifu tato odměna je ve výši 3 x 300 Kč, když dle § 14b) odst. 5a) advokátního tarifu jsou k ní připočítány 3 paušální náhrady po 100 Kč, k nimž v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží 21% náhrada za DPH 252 Kč, což s připočtením soudního poplatku představuje náklady řízení ve výši 2 252 Kč. Z nich pak shora uvedených 73,4 % představuje částku 1 652,96 Kč, tedy po zaokrouhlení 1 653 Kč, které je žalovaná povinna uhradit žalobkyni v obecné pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy do 3 dnů od právní moci rozsudku.