6 C 117/2020

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. Bc. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 240 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, podle níž by žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 240 000 Kč s 10% úrokem ročně z částky 240 000 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 175 882,94 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit mu 240 000 Kč s příslušenstvím, které zaslal žalované na účet k její žádosti prostřednictvím [jméno] [příjmení] v celkové výši 320 000 Kč (a to následovně: dne 30. 8. 2016 částku ve výši 30 000 Kč, dne 21. 11. 2016 částku ve výši 35 000 Kč, dne 7. 12. 2016 částku ve výši 35 000 Kč, dne 7. 8. 2017 částku ve výši 50 000 Kč, dne 23. 8. 2017 částku ve výši 100 000Kč, a dne 24. 8. 2017 částku ve výši 70 000 Kč), z níž žalovaná vrátila jen 80 000 Kč, a dluží tedy 240 000 Kč. Žalobce nezdůvodnil, proč k zaslání těchto finančních prostředků žalované došlo.

2. Žalovaná reagovala tím, že veškeré žalobcovo jednání je vedeno jeho snahou oživovat bývalé soužití dcery žalované [jméno] [příjmení] se žalobcem, kteří jsou společně rodiči dvou nezletilých dětí, a tato žaloba je dalším pokusem žalobce vyvíjet nepřiměřený nátlak na žalovanou. K samotnému žalobnímu tvrzení, kdy měl žalobce zaslat k údajné žádosti žalované na její účet v druhé polovině roku 2016 a v srpnu roku 2017 prostřednictvím [jméno] [příjmení] předmětné finanční prostředky, namítla, že své tvrzení nedokládá, žaloba je nepřezkoumatelná a žalobce vůbec neprokázal, že by byl vlastníkem předmětných finančních prostředků zaslaných žalované, či že to byl on, kdo tyto prostředky skutečně zaslal, takže není ani věcně legitimován. Ke vztahům mezi žalobcem a dcerou žalované uvedla, že jejich partnerské soužití trvalo od roku 2009 do roku 2019, přičemž od roku 2011 žili spolu v Brazílii a od roku 2017 se dcera vrátila do České republiky, kam za ní přicestoval žalobce v roce 2018. K samotným finančním prostředkům dále uvedla, že pokud by bylo prokázáno, že je skutečně vlastníkem těchto prostředků a zaslal jí je, jak tvrdí dle žaloby, jednalo by se zcela nesporně o finanční prostředky určené k rukám dcery za účelem výživy nezletilých dětí, neboť žalovaná neměla jakýkoli důvod po žalobci požadovat jakékoli finanční prostředky a pokud žalobce uvádí, že mu bylo vráceno žalovanou na jeho účet 80 000 Kč, pak k tomu žalovaná sdělila, že s předmětným účtem nakládala po vzájemné dohodě dcera žalované, [jméno] [příjmení], která veškeré prostředky z něj užívala k výživě svojí a nezletilých dětí.

3. Žalobce následně reagoval tím, že jeho jednání není vedeno snahou oživit jeho soužití s dcerou žalované, se kterou má dvě nezletilé děti, s tím, že jejich soužití skončilo po vzájemné dohodě na počátku roku 2019 a žalobce na tom nehodlá nic měnit. Žalobce trvá na žalobě o vrácení finančních prostředků, které mu žalovaná bezdůvodně zadržuje a dodnes mu je přes výzvy nenavrátila. Pokud se jedná o aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby, žalobce uvedl, že [jméno] [příjmení] veškeré finanční prostředky žalované zaslal na žádost a z příkazu žalobce, o čemž žalovaná samozřejmě předem věděla. Žalobce dále doplnil, že v roce 2016 a 2017, kdy byly předmětné finanční prostředky na účet žalované zaslány, neměl žádný důvod zasílat své partnerce, [jméno] [příjmení], na účet její matky žádné finanční prostředky, neboť v té době s ním žila v Brazílii i s oběma dětmi, kde on všechny živil, a to až do října 2017, kdy [jméno] [příjmení] spolu s dětmi odjela do České republiky a on se za nimi přesunul v dubnu roku 2018, kdy žili ve společné domácnosti v Praze až do jejich rozchodu na začátku roku 2019. Žalobce tedy ani v tomto sdělení neuvedl důvody, pro které žalobkyni měl předmětné peněžní prostředky zaslat, a soud jej proto k tomuto doplnění vyzval.

4. Žalobce na to doplnil, že již během roku 2016 se on a [jméno] [příjmení] rozhodli, že se spolu s nezletilými dětmi přestěhují z Brazílie natrvalo do České republiky, takže bylo potřeba předem zajistit v České republice pro rodinu žalobce nějaké bydlení, když plánovali, že spolu budou žít v Praze, a proto si zde chtěli pořídit nějakou nemovitost, nejlépe byt. Od roku 2016 tedy průběžně sledovali nabídku nemovitostí v Praze, měli i několik typů na koupi a téměř všechny realitní kanceláře pravidelně požadovali v případě zájmu o koupi nemovitosti složit buďto rezervační zálohu, nebo zálohu na kupní cenu. Z toho důvodu se žalobce dohodl se žalovanou, že na její účet převede určitou sumu finančních prostředků pro případ, kdy by bylo potřeba uhradit rezervační poplatek nebo zálohu, takže tyto finanční prostředky poskytnuté na účet žalované byly určeny pro případnou koupi nemovitosti žalobcem České republice a byly po celou dobu připravené pro žalobce na účtu žalované.

5. Žalovaná na to reagovala tím, že si vyžádala historické výpisy ze svého bankovního účtu a potvrdila zaslání plateb v celkové výši 320 000 Kč na účet žalované od [jméno] [příjmení]. Dle sdělení její dcery pak se jednalo o platby výživného ze strany žalobce pro účely společné domácnosti, kterou s ní vedl a pro jejich nezletilé děti. Důvodem, proč byly peníze převáděny touto formou prostřednictvím [jméno] [příjmení], byly obcházet brazilské daňové předpisy, které zdaňují převody z Brazílie do zahraničí (tzv. daň IOF), takže bylo výhodnější, aby žalobce dal v Brazílii místní měnu [jméno] [příjmení] a on ze svého českého účtu zaslal ekvivalent na korunový účet žalované, která obdržené prostředky předala své dceři dle její domluvy se žalobcem. Dalším důvodem pro takovýto převod byl i permanentně klesající kurz Brazilského realu, což byl také důvod k přesunu rodiny do České republiky a žalobce se rozhodl převést maximum peněz pro pokrytí běžné potřeby a nákladů rodiny. Pokud se jedná o [jméno] [příjmení], on tuto službu za účelem obcházení brazilských devizových předpisů nabízel i více Čechům žijícím v Brazílii. Žalovaná dále uvedla, že je naprosto lživé tvrzení žalobce o tom, že finanční prostředky nemohly představovat jakékoli plnění na výživu jeho rodiny, když s ním tato měla sdílet v roce 2016 a 2017 domácnost v Brazílii. Ve skutečnosti však jak v roce 2016, tak v roce 2017 strávila dcera žalované s nezletilými dětmi podstatný čas v České republice, a to v roce 2016 do 11. 4. 2016 a následně pak od 20. 10. 2016 až do 12. 4. 2017 a posléze od 7. 8. 2017 nastálo. Právě přesun dcery žalované s nezletilými dětmi do [obec] byl důvodem, proč žalobce zajistil dostatek finančních prostředků k pokrytí běžných potřeb jeho rodiny.

6. Po poučení ze strany soudu podle § 118a) odst. 1 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení ohledně precizace způsobu, místa a okolností uzavření dohody se žalovanou za účelem úhrady zálohy na koupě nemovitosti a poučení v souladu s ustanovením § 118a) odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit důkazy k prokázání těchto tvrzení žalobce žádná skutková tvrzení nedoložil a učinil pouze důkazní návrhy k předchozím skutkovým tvrzením.

7. Okresní soud ve Strakonicích dne 6. února 2022 vyhlásil rozsudek pod č. j. 6 C 117/2020-297, v němž žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť pouhé tvrzení žalobce, že zaslal žalované v letech 2016 až 2017 žalobkyni 320 000 Kč, z nichž mu zaplatila 80 000 Kč a nevrátila 240 000 Kč s odůvodněním, že se dohodl se žalovanou na zajištění bydlení a tyto peníze měly směřovat k úhradě zálohy na koupi nemovitosti v České republice, nemůže samo osobě obstát bez toho, aniž by žalobce specifikoval způsob, místo a okolnosti uzavření takovéto dohody, z nichž by mohl soud odvodit právní důvod žaloby. Žalobce nesplnil svoji povinnost tvrzení, nedoplnil řádně skutková tvrzení, tedy neunesl břemeno tvrzení a z tohoto důvodu žalobu zamítl.

8. K odvolání žalobce rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích dne 3. června 2022 usnesením č.j. 5 Co 540/2022-325 tak, že tento rozsudek zrušil, neboť podle něj jsou tvrzení žalující strany dostatečná jak z hlediska ustanovení § 2402 o. z. a následujících upravujících smlouvu o úschově, tak z hlediska ustanovení § 2913 o. z. a následujících upravujících porušení smluvní povinnosti. Dále uvedl, že České právo se v této věci s cizím prvkem použije (s ohledem na neexistenci smlouvy České republiky s Brazílií) u smlouvy o úschově s odkazem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 dle čl. 4 odst. 2 podle bydliště schovatelky (žalované) a u náhrady škody s odkazem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 dle čl. 4 odst. 1, neboť tvrzená smluvní škoda měla vzniknout v České republice, kde nebyly finanční prostředky v rozporu s žalobcem tvrzeným ujednáním vydány žalovanou ve prospěch žalobce. Soud prvého stupně je přitom ve věci mezinárodně příslušný s ohledem na bydliště žalované v České republice s odkazem na čl. 4 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. K tomu doplnil, že za situace, kdy i žalovaná tvrdí, že se účastníci dohodli na převodu peněz žalobce na její účet (i když uvádí jiný důvod tohoto plnění a jiný obsah jejich ujednání), není pro rozhodnutí ve věci třeba doplňovat tvrzení žalobce tak, jak mínil soud prvého stupně ve svém rozhodnutí (který navíc ani neuvedl konkrétní hmotněprávní ustanovení – smluvní či zakotvené v právních předpisech, jež by takovéto doplnění vyžadovalo).

9. Žalobce na to reagoval shrnutím tvrzení tak, že žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby, neboť finanční prostředky zaslal žalované [jméno] [příjmení] na její účet na žádost a z příkazu žalobce, o čemž žalovaná předem věděla s tím, že žalobce mu v plné výši tyto prostředky uhradil ještě v Brazílii. Zdůraznil, že nebyly určeny na výživu dětí žalobce a dcery žalované, neboť jejich potřeby byly pokaždé, když pobývala s dětmi v České republice, zajištěny jejich potřeby jiným způsobem, než ze shora uvedených zaslaných finančních prostředků, neboť disponovala kreditní kartou žalobce, přičemž tvrzení, že tato karta v České republice často nefungovala, je zjevně nepravdivé. Dále doplnil, že za období od srpna 2017 do dubna 2018, kdy za nimi žalobce do České republiky dorazil, utratila dcera žalované brazilskou kreditní kartou v průměru 53 000 Kč měsíčně a nad to od okamžiku, kdy si žalobce zřídil v České republice účet v Komerční bance, tedy od 26. 12. 2016, disponovala dcera žalované další platební kartou navázanou právě na tento účet. Žalobce zdůraznil, že žalované nedal souhlas k převodu finančních prostředků zaslaných [jméno] [příjmení] k tomu, aby byly použity ke krytí potřeb její dcery a nezletilých vnuků s tím, že účelem předmětných plateb žalobce prostřednictvím [jméno] [příjmení] byla záloha na zakoupení bytu, který zamýšlel žalobce s dcerou žalované zakoupit po příjezdu žalobce z Brazílie v dubnu 2018. Není pak pravdou, že by žalobce nepožadoval vrácení finančních prostředků k úhradě rezervační zálohy ani při koupi svého vlastního bytu poté, co se odstěhoval z bytu dcery žalované v únoru 2019, neboť z emailové komunikace z 11. 2. 2019 vyplývá, že žalobce chtěl s dcerou žalované uzavřít dohodu, neboť veškeré výlohy za byt, ve kterém do té doby spolu žili, platil žalobce.

10. Žalovaná shrnula, že žalobce neprokázal ani smlouvu o úschově, ani smlouvu o zápůjčce mezi účastníky, ani že předmětné finanční prostředky jsou v jeho vlastnictví, trvala na svých dosavadních tvrzení s tím, že žalobce si byl skutečnosti, že peněžní prostředky mají být určeny na výživu, vědom a změnil názor až značnou dobu po rozpadu jeho vztahu k dceři žalované, přičemž k zaplacení částky 80 000 Kč na nově vzniklý účet žalobce došlo k jeho žádosti a byly z něj hrazeny běžné nákupy či zálohy na elektřinu, tedy zjevně nešlo o prostředky na koupi bytu, jak uvádí žalobce.

11. Poslední verzí žalobce ohledně uzavření předmětné smlouvy pak bylo, že jí uzavíral se žalovanou osobně v roce 2016 před tím, než byly zaslané peníze, a to česky, přestože jeho čeština není perfektní, když o této dohodě se se žalovanou bavili v několika jednání od roku 2015 do roku 2016 s tím, že tato jednání byla završena po skype, když všechna tato jednání mezi nimi směřovala k tomu, že předmětné peníze následně na její účet byly převedeny. Účelem koupě tohoto bytu pak bylo podnikání žalobce.

12. Žalovaná popřela, že by se žalobcem tímto způsobem jednala a uzavřela dohodu, neboť i obecná komunikace mezi účastníky v češtině byla minimální na úrovni„ ahoj“ a„ na shledanou“, jinak žalovaná se žalobcem jednala prostřednictvím překladu své dcery.

13. Ke shora uvedeným skutkovým tvrzením obou stran byly provedeny následující důkazy.

14. Z oznámení České spořitelny o zadání domácích plateb a ze dvou potvrzení [právnická osoba] z 22. 3. 2019 a z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 10. 9. 2020 bylo zjištěno, že z účtu [právnická osoba] byly na účet žalované u [právnická osoba] zaslány následující platby: 30. 8. 2016 částka 30 000 Kč, dne 21. 11. 2016 částka 35 000 Kč, dne 7. 12. 2016 částka 35 000 Kč, dne 7. 8. 2017 částka ve výši 50 000 Kč, dne 23. 8. 2017 částka 100 000 Kč a dne 24. 8. 2017 částka 70 000 Kč, když žalobce, jak potvrdil [jméno] [příjmení], mu shora uvedené částky vyplacené žalované v plné výši uhradil v Brazílii ze svých vlastních prostředků. Z výpisu Komerční banky z účtu žalovaného ze dne 10. 1. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná mu na tento účet poslala 3. 1. 2017 částku 80 000 Kč. Z emailu žalobce z 9. března 2020 adresovanému žalované bylo zjištěno, že se na ní obrací ve věci zápůjčky v celkové výši 240 000 Kč, které byly na její účet prostřednictvím [jméno] [příjmení] zaslány v celkové výši 320 000 Kč, z níž mu vrátila pouze částku ve výši 80 000 Kč dne 3. 1. 2017 a znovu zdůraznil, že žádá o vrácení zápůjčky ve výši 240 000 Kč na jeho účet vedený u [právnická osoba] do 7 dnů od doručení této výzvy. Z předžalobní výzvy ze dne 20. dubna 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla prostřednictvím právního zástupce žalobce vyzvána k úhradě jejího dluhu ve výši 240 000 Kč s tím, že prostřednictvím [jméno] [příjmení] jí byly zaslány finanční prostředky v celkové výši 320 000 Kč, z nich vrátila pouze 80 000 Kč, jeho klient naposledy emailem z 9. 3. 2020 vyzval žalovanou bezvýsledně k vrácení dlužné částky, což však neučinila. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] z 14. 1. 2021 pak bylo zjištěno, že od předchozího čestného prohlášení z 10. 9. 2020, v němž potvrzoval platby na účet žalované učiněné z příkazu žalobce s tím, že žalobce mu je v plné výši v Brazílii z vlastních prostředků uhradil, obsahuje ještě sdělení, že [jméno] [příjmení] je známo, že shora uvedené finanční prostředky měly být použity ke koupi bytu žalobce v České republice, přičemž tuto informaci mu tehdy poskytl právě žalobce.

15. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], dcery žalované, bylo zjištěno, že se žalobcem byli partneři, narodily se jim dvě dosud nezletilé děti a žili společně v Brazílii a částečně i v České republice. Od začátku mezi nimi byla dohoda, že v Brazílii budou po dobu mateřské, a jak děti budou nastupovat do školy, vrátí se do České republiky natrvalo. Svědkyně často jezdila do České republiky s dětmi na delší dobu v letech 2016 až 2017 byla situace taková, že v Brazílii byla do října 2016, v České republice následně do dubna 2017, a poté do 7. 8. 2017 byla v Brazílii a od 8. 8. 2017 je již definitivně v České republice. V té době se v Brazílii kurz realu nevyvíjel dobře, ona měla v Brazílii kartu, která vlivem kurzu znamenala částky 15 000 Kč – 16 000 Kč měsíčně a vzhledem k plánovanému přesunu do České republiky chtěla vytvořit dostatečné zázemí pro rodinu a děti v České republice a z toho důvodu žádala žalobce o peníze na zabezpečení jejich potřeb. Tato komunikace mezi nimi probíhala přibližně na konci roku 2016. Žalobce řekl, že s tím souhlasí, ale žádal ji, aby peníze byly zaslány na účet u České spořitelny, kterou však ona nemá, neboť měla účet u Komerční banky. Po zjištění, že účet u [obec] spořitelny má její matka, se kterou často telefonovala, svědkyně tedy žalobci dala číslo účtu její matky a on tam následně po menších částkách, přibližně po 30 000 Kč, nechal přeposlat asi 300 000 Kč, když svědkyně se částečně domnívala, že mohou být i od brazilské babičky, neboť se o tom v této souvislosti hovořilo. Jedním z důvodů, proč peněžní prostředky byly zaslány na účet její matky, byla existence jejího účtu u České spořitelny a druhým pak i důvody praktické, neboť její matka, když nebyly v České republice, zařizovala záležitosti rodiny, například opravu auta a podobně. Jednalo se o finanční prostředky sloužící k vybudování zázemí pro celou rodinu v České republice s tím, že tyto peníze mí využít ona. Část těchto peněz však využil i žalobce, neboť si posléze v České republice zařídil účet v Komerční bance prostřednictvím svědkyně v prosinci 2016 a na tento účet mu bylo na jeho žádost posláno ze zaslaného balíku peněz 80 000 Kč, neboť on při pravidelných cestách České republiky z toho nakupoval věci, které potřeboval. Zbytek peněz měla mít k dispozici pro potřeby rodiny. Svědkyně uvedla, že neví nic o žádné dohodě mezi žalobcem a žalovanou, neboť spolu ani nemohli komunikovat, neboť žalobce neuměl česky, komunikace mezi nimi probíhala rukama a nohama anebo prostřednictvím překladu svědkyně. Ta zdůraznila, že veškerá dohoda byla pouze mezi ní a žalobcem s tím, že z počátku spolu komunikovali v angličtině a posléze už v portugalštině. Navíc on se svými syny mluví jedině portugalsky. K otázce bydlení v České republice svědkyně uvedla, že mezi narozením obou dětí se vrátila do České republiky, kde byla zaměstnaná, což jí pomohlo získat hypotéku na byt v Karlíně, k čemuž jí ještě pomohl otčím, a tedy za pomoci hypotéky a platby od něj kupovala tento byt na sebe někdy v roce 2014 s tím, že v tomto bytě budou následně všichni bydlet až se žalobce vrátí do České republiky jako v sídle rodiny. [příjmení] však začal prodlužovat dobu, kdy se sem měl přestěhovat, poslal jí do České republiky samotnou, takže tu byla s dětmi bez něj, nicméně s tímto plánem ohledně bydlení v České republice žalobce souhlasil a po příjezdu sem se do tohoto bytu nastěhoval. Také zdůraznila, že on nikdy nemluvil o tom, že by chtěl kupovat v České republice nějako nemovitost a ani nemohl, neboť byl brazilský státní příslušník a neměl v České republice bydliště. Do předmětného bytu v Karlíně pak sám investoval i některé peněžní prostředky, a to konkrétně do výměny dveří, výmalby zdí a oprav tohoto bytu. Svědkyně pak dále doplnila, že kromě shora uvedené kreditní karty používala debetní kartu v Komerční bance, ohledně delších telefonních hovorů mezi žalobcem a žalovanou pak uvedla, že většinou toto volaly děti s babičkou pro zachování komunikace se žalobcem, který následně začal hledat vlastní bydlení v České republice po rozpadu jejich vztahu, tedy v průběhu roku 2018.

16. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je přítelkyní [jméno] [příjmení], přes níž zná i žalobce, se kterým se vídali i společně, neboť ona je rodinnou přítelkyní, nicméně sama nemluví anglicky, takže ke komunikaci používala překlad [jméno] [příjmení], nebo své dcery. Svědkyně jinak neslyšela, že by žalobce s [jméno] [příjmení] hovořili o pořízení bytu, neboť ona byt měla. Svědkyně spolu s ní chodili na nákupy, několikrát se stalo, že jí brazilská karta nefungovala a svědkyně jí vypomáhala. Nákupy pro domácnost zabezpečovala samotná [jméno] [příjmení] včetně plateb. Žalobce byl posedlý nákupy košilí a dalšího oblečení, takže on si kupoval věci pro sebe a z České republiky nikdy neodjel s prázdnou. Svědkyně sama byla v Brazílii v roce 2015, kam vezli věci od žalované, které svědkyně předala [jméno] [příjmení].

17. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je kamarádka žalované, ví, že dcera žalované má byt v Karlíně, předtím bydleli spolu se žalobcem v Riu a stěhovali se do Prahy právě do předmětného bytu. Ohledně žalované uvedla svědkyně, že se žalobcem komunikovala přes svoji dceru nebo vnuka žalované, žalobce uměl česky jen„ ahoj“ a podobně. Sama svědkyně mluví německy, žalovaná pak anglicky, přičemž svědkyně byla i na návštěvě v Brazílii, kam vezla věci od žalované, které nakonec zabavili celníci.

18. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že jeho manželka je Brazilkou a se žalobcem a [jméno] [příjmení] se zná od roku 2014, vídali se už v Brazílii, nicméně neví, zda a jak si plánovali bydlení v České republice, neboť se s nimi o záměru pořídit si bydlení v České republice nebavil. Ví, že [jméno] [příjmení] má byt v Karlíně a v něm společně se žalobcem bydleli. Ohledně jejich soužití v letech 2016 až 2017 moc neví, nicméně uvedl, že žalobci se nechtělo do České republiky, dokonce svědkovi nabízel finanční úplatu, pokud přesvědčí [jméno] [příjmení], aby se vrátila do Brazílie. Žalobce se ohledně České republiky zajímal, jak je možno sehnat zaměstnání, jaké jsou mzdy, ale nikdy se nezajímal o zajištění jakéhokoli bydlení. Se žalobcem hovořil svědek vždycky portugalsky, neboť žalobce neuměl česky, jen třeba objednat pivo. Zdůraznil, že žalobce se do České republiky stěhovat nechtěl. Také uvedl, že zná delší dobu [jméno] [příjmení], který podniká v Brazílii i v České republice, i když zde omezeně, přičemž když se svědek stěhoval do České republiky, provedli spolu transakci tak, že svědek měl prostředky v brazilské bance, ty na [jméno] [příjmení] převedl a on je na něj převedl v české měně. Tento postup zdůvodnil tím, že v Brazílii je daň IOF ve výši 6 % a navíc nelze měnit přímo z brazilské měny na českou, takže to lze jen přes dolar, tudíž takovouto transakcí ušetřil přibližně 10 %, což pro něj [jméno] [příjmení] učinil bez jakékoli odměny a měli o tom i písemnou smlouvu. Svědek potvrdil, že [jméno] [příjmení] toto dělal i pro jiné osoby jako přátelskou výpomoc, přičemž se nejednalo o vyšší částky, například v řádu milionu. Svědek dále uvedl, že má brazilskou kartu i v Čechách, ale její použití je komplikované, vztahuje se na ni IOF a dopředu je nutné nahlásit transakci, jinak se to může zablokovat, k čemuž často zde dochází.

19. Žalobce dále předložil email z 27. 6. 2016 v 10:57 A.M. od [celé jméno žalované], v němž je uvedeno:„ [příjmení] [jméno], potřebuji s tebou mluvit, ale bez Jáji, až přijdu z práce tak zavolám, asi v 16 hod., ale potřebuji, aby tam Jája nebyla. Zavolám na tvůj skype, babička [jméno]“. Tato zpráva pak byla žalobcem předložena i formou nahlédnutí do jeho notebooku. Žalobce posléze předložil email z 11. 3. 2018 v portugalštině s tím, že sám k němu učinil překlad, přičemž se má jednat o email mezi ním a [jméno] [příjmení], kterému sděluje, že si zítra promluví o možnostech státního bytu v [obec]. Žalobce dále předložil komunikaci se žalovanou prostřednictvím WhatsAppu, z níž bylo zjištěno, že obsahuje inzerát na prodej bytu [ulice a číslo] + 1 v Karlíně, která je zaslána v češtině žalobci, který v portugalštině reaguje, že cena odpovídá té ceně, kterou platí s tím, že bylo by dobré mít jiný ve stejné ulici a udělat Airbnb.

20. Žalobce dále původně navrhoval provedení dalších listinných důkazů, které však předložil v cizím jazyce bez ověření úředním překladem, takže byl soudem opakovaně poučen o tom, že takovýto důkaz provést nelze, když při prvém jednání byl jeden z těchto důkazů výpisem z účtu z 24. 10. 2014 zamítnut, žalobce následně přislíbil, že předloží tyto jím navržené důkazy s úředním překladem včetně jejich řádné specifikace, což však následně neučinil a na provedení těchto důkazů již netrval, tudíž nebyly provedeny a ani o nich nebylo již rozhodováno.

21. Naproti tomu žalovaná strana navrhla a předložila následující důkazy, které byly provedeny.

22. Z výpisu účtu žalobce v České republice za období od 16. 8. 2017 do 28. 2. 2018 bylo zjištěno, že z tohoto účtu byly pravidelně prováděny platby u jednotlivých poskytovatelů služeb v České republice s tím, že počáteční zůstatek byl 80 639,30 Kč a konečný zůstatek 52 212,62 Kč. Z výpisu z účtu žalované za období ledna 2017 a srpna až října 2017 bylo zjištěno, že žalovaná uhradila [datum] platbu na účet žalobce ve výši 80 000 Kč a že rovněž kromě plateb, které jí přišly od [jméno] [příjmení], prováděla platby ve prospěch své dcery. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že upravoval výchovu a výživu nezletilých dětí [jméno] [příjmení] a žalobce, a to nezletilého [jméno] [příjmení] a nezletilého [jméno] [příjmení], takže schválil dohodu rodičů o tom, že byly svěřeni do péče matky a otci stanovil výživné na nezletilého [jméno] částkou 12 000 Kč a na nezletilého [jméno] částkou 10 000 Kč měsíčně. K poměrům rodičů bylo zjištěno, že matka žije s nezletilými v bytě o velikosti 3+kk ve svém vlastnictví a otec žije sám v nedávno zakoupeném bytě v Praze 8. Z výpisu účtu žalobce u Komerční banky v období od 26. 9. 2018 do 18. 2. 2019 bylo zjištěno, že z jeho účtu byly zajišťovány platby jak na domácnost pro [jméno] [příjmení] ve výši 10 000 Kč měsíčně, tak i platby ve prospěch nezletilých dětí. Z grafu vývoje kurzu brazilského realu vůči české koruně v období od roku 2016 do roku 2019 bylo zjištěno, že tento kurz se vyvíjel negativně. Z potvrzení obchodu řetězce Reserved, [právnická osoba] a [právnická osoba] bylo zjištěno, že z České republiky do Brazílie bylo opakovaně zasíláno zboží pro potřebu žalobce. Z výpisu [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že na účet Ing. [jméno] [příjmení] bezhotovostně převedl 12. 9. 2014 částku 290 000 Kč. Ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že Ing. [jméno] [příjmení] uzavřela s [právnická osoba] smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru co do částky 2 250 Kč za účelem koupě bytové jednotky [číslo] z příslušných spoluvlastnických podílů v Praze v k. ú. Karlín. Z potvrzení o zdanitelných příjmech žalované v období od 1. 1. do 31. 12. 2014 bylo zjištěno, že v tomto období [jméno] [příjmení] tehdy bytem [adresa žalované], měla zúčtované příjmy ze závislé činnosti v České republice ve výši 329 802 Kč, přičemž z potvrzení o zdanitelných příjmech v období od 1. 1. do 31. 12. 2015 pak vyplývá její příjem 134 112 Kč. Z potvrzení mateřské školy u parku ze dne 21. 1. 2016 bylo zjištěno, že na předškolní vzdělání [jméno] [příjmení] byla uhrazena úplata ve výši 2 850 Kč. Z potvrzení Mateřské školy [obec] bylo zjištěno, že za předškolní vzdělávání [jméno] [příjmení] v roce 2014 byla uhrazena úhrada ve výši 900 Kč. Z potvrzení Mateřské školy [příjmení] [příjmení] z 12. 1. 2015 bylo zjištěno, že na předškolní vzdělávání [jméno] [příjmení] bylo uhrazeno 1 100 Kč. Z potvrzení této školky z 18. 1. 2017 bylo zjištěno, že za předškolní vzdělávání [jméno] [příjmení] bylo uhrazeno 1 800 Kč. Z potvrzení o návštěvě školy z 26. 9. 2017 bylo zjištěno, že ve školním roce 2017 až 2018 byl [jméno] [příjmení] žákem Základní školy [jméno] [příjmení] v Praze 8. Z faktury za elektřinu ze dne 13. 4. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná hradila za elektřinu v ulici [ulice a číslo], [obec], v období od 3. 3. 2016 do 7. 3. 2017 5 073,70 Kč. Z rodného listu [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že se narodil žalobci jako otci a [jméno] [příjmení] jako matce dne 21. 10. 2014. Z emailové komunikace předložené žalovanou mezi ní a žalobcem činěnou v angličtině a češtině prostřednictvím automatického překladače v období od 9. března 2020 do 6. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná reagovala na průvodní email z [datum], v němž s na ni obrátil žalobce ve věci vrácení zápůjčky v celkové výši 240 000 Kč s tím, že následně jí zaslal další email z 24. března 2020, v němž sděluje, že obdržel informace o tom, že si přečetla jeho email z [datum] týkající se půjčky, kterou od něj obdržela, a ona neposkytla žádnou odpověď, proto ji opakovaně k tomu vyzval. Další jeho zpráva následuje 11. května 2020 se sdělením, že její právník oficiálně odpověděl jeho právníkovi, že nesouhlasí s nárokem 240 000 Kč, které dluží, a byla žádána o vysvětlení, z jakého důvodu nesouhlasí. Jeho poslední výzva vůči žalované pak je z 6. 10. 2020 s tím, že se stále snaží ji kontaktovat, avšak bez odpovědi. Ze smlouvy o převodu družstevního podílu ze dne 31. ledna 2019 bylo zjištěno, že žalobce zakoupil od [jméno] [příjmení] družstevní byt č. 2 o velikosti 1+1 v prvém nadzemním podlaží domu [adresa] část obce Libeň, katastrální území Libeň, obec Praha. Údaje z cestovního pasu [jméno] [příjmení] pak potvrzují časové vymezení jejího pobytu v Brazílii a České republice v letech 2016 až 2017, jak je učinila ve své svědecké výpovědi.

23. Před zhodnocením důkazů a učinění souhrnných zjištění, která z nich byla vyvozena, soud shrnuje skutková tvrzení žalobce, která se týkají právního jednání mezi ním a žalovanou. Žalobce tedy nejprve tvrdil, jak vyplývá z žaloby, že zaslal žalované k její žádosti 320 000 Kč, z nichž mu vrátila jen 80 000 Kč a dluží 240 000 Kč. Po výzvě soudu žalobce doplnil, že se s dcerou žalované rozhodli přestěhovat do České republiky z Brazílie natrvalo, takže bylo potřeba zajistit bydlení v Praze, sledovali zde nabídky realitních kanceláří, které však požadovaly zálohu (rezervační poplatek nebo zálohu na kupní cenu), a proto se dohodl se žalovanou, že na její účet převede určitou sumu pro případnou koupi bytu, aby mu byly k dispozici. Poté, co odvolací soud toto právní jednání popsané žalovaným posoudil jako smlouvu o úschově, žalobce následně tvrdil, že tato dohoda o úschově mezi účastník byla uzavřena přes dceru žalované [jméno] [příjmení] tak, že peníze přijdou na účet žalované, která s tímto neprojevila nesouhlas. Žalobce uvedl důvod tohoto postupu, a to jeho zakoupení bytu jakožto investice za účelem podnikání. Při posledním ústním jednání pak žalobce sám výslovně uvedl, že dohoda se žalovanou byla uzavírána po dobu přibližně jednoho roku od roku 2015 do roku 2016 osobně i prostřednictvím skype, a to tak, že žalobce komunikoval se žalovanou osobně v češtině.

24. Z provedených důkazů, zejména pak emailové komunikace mezi žalobcem a žalovanou a jeho emailu z 9. 3. 2020, který předložili v automatickém překladu oba účastníci, řízení však bylo zjištěno, že žalobce před podáním žaloby 9. března 2020 vyzýval žalovanou k vrácení částky 240 000 Kč, které jí poskytl jako zápůjčku s tím, že z původních 320 000 Kč mu vrátila pouze 80 000 Kč. Z předžalobní výzvy učiněné následně právním zástupcem žalobce pak již žádný účel k poskytnutí těchto peněžních prostředků vymezen nebyl a žalovaná byla pouze vyzvána k jejich vrácení.

25. Již tento shora uvedený výčet žalobcem popsaných a v průběhu času měnících se důvodů k zaslání celkových 320 000 Kč na účet žalované naprosto snižuje relevantnost a věrohodnost jeho tvrzení. Poslední verze okolností završení dohody se žalovanou uzavírané po dobu přibližně jednoho roku osobně i prostřednictvím skype v češtině znevěrohodňuje samotný postup žalobce, který na počátku řízení požádal o ustanovení tlumočníka, který v průběhu soudních jednání prováděl překlad do portugalštiny, když teprve při posledním jednání žalobce uvedl, že jeho čeština, i když není dokonalá, je natolik dobrá, že mu umožnila uzavření této dohody se žalovanou. Tuto skutečnost však popírají i zjištění provedená z výpovědi jednotlivých svědků učiněných ještě před tím, než žalobce v tomto směru změnil své tvrzení, a to jak z výpovědi [jméno] [příjmení], která zdůraznila, že komunikaci mezi žalobcem a jeho matkou probíhala pouze jejím prostřednictvím či prostřednictvím synů, neboť oni dva spolu nebyli schopni komunikovat, a bylo to pouze rukama a nohama, což potvrdila i svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] s tím, že žalobce uměl česky pouze„ ahoj“ a podobně a obdobně tak učinili i svědkové [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], který schopnost žalobce, co se týče českého jazyka, omezil pouze na objednání piva.

26. Žalobce tuto svoji poslední verzi dohody hodlal prokazovat účastnickou výpovědí žalované, která jí však odmítla se zdůvodněním nevhodného chování žalobce vůči ní, jak v předchozí době, tak i v průběhu projednávání soudem, což soud akceptoval a s ohledem na ustanovení § 131 o. s. ř., který předpokládá souhlas účastníka se svojí výpovědí, nemohl takovýto důkaz provést. Kromě této výpovědi pak žalobce hodlal prokázat existenci takto uzavřené dohody emailem žalované z 27. června 2016, který obsahuje v češtině učiněnou žádost žalované o rozhovor se žalobcem bez přítomnosti její dcery s tím, že odpoledne zavolá na skype, přičemž žalovaná existenci tohoto emailu zpochybnila s tím, že žalobce to s počítačem umí a ona nic takového mu nepsala. Z důvodu hospodárnosti řízení pak žalovaná nehodlala provádět důkaz případným znaleckým posudkem k ověření pravosti tohoto emailu i s ohledem na skutečnost, že z tohoto listinného důkazu žádný doklad o uzavření žalobcem tvrzené dohody se žalovanou nevyplývá. Žádné jiné důkazy k prokázání takovéto dohody žalobce ani přes poučení soudu v souladu s ustanovením § 118a) odst. 3 nenavrhl. Soud naopak má prokázané tvrzení žalobce o tom, že jednotlivé platby zahrnující souhrnnou částku 320 000 Kč na účet žalované byly učiněny [jméno] [příjmení] z příkazu žalobce za situace, kdy žalobce jmenovanému tyto peněžní prostředky uhradil, když toto tvrzení odpovídá výpovědi svědka [jméno] [příjmení] o tom, že [jméno] [příjmení] obdobné služby poskytoval i jiným osobám včetně jeho z důvodu převodu finančních prostředků z Brazílie do České republiky za účelem úspory ve vztahu k měnovým transakcím i úlevě dani IOF, což odpovídá i oběma čestným prohlášením tohoto svědka. Přestože žalobce opakovaně navrhl jeho svědeckou výpověď, soud z důvodu jeho trvalého pobytu v Brazílii a možného pobytu v březnu 2023 v České republiky odročil jednání za účelem jeho předvolání, avšak svědek se k němu z rodinných důvodů nedostavil, soud případné další odročení jednání za účelem jeho výpovědi považuje za nehospodárné právě za situace, kdy skutečnost, že peněžní prostředky byly žalobcem prostřednictvím něj zaslány na účet žalované z příkazu žalobce byla v řízení dostatečně prokázána.

27. Lze tedy shrnout jednoznačné skutkové zjištění, že žalobce uhradil na účet žalované prostřednictvím [jméno] [příjmení] na její účet částku 320 000 Kč, z níž mu žalovaná zaslala 80 000 Kč. Nebylo však žádným důkazem prokázáno konečné tvrzení žalobce o tom, že by se žalovanou uzavíral po dobu přibližně jednoho roku od roku 2015 do roku 2016 osobně i prostřednictvím skype dohodu o tom, že si u ní uschová tyto peněžní prostředky tak, aby je použil za účelem zakoupení bytu jakožto investice pro podnikání, což žalovaný navíc zpochybnil již svým předchozím postupem, a to zejména tím, že od roku 2020 průběžně měnil okolnosti a důvody právních jednání mezi ním a žalovanou. V březnu 2020 totiž toto jednání označuje jako zápůjčku, kterou žalované poskytl, v žalobě pak uvedl, že jí zaslal tyto peněžní prostředky k její žádosti bez jakékoli specifikace účelu, následně doplnil, že jej motivovala potřeba zajistit bydlení pro celou rodinu v Praze a potřeboval k žádosti realitních kanceláří rezervační poplatek nebo zálohu na kupní cenu, když následně tvrdil, že uzavřel tuto dohodu se žalovanou prostřednictvím její dcery a pozměnil účel zakoupení bytu jakožto investice za účelem podnikání a konečným výstupem popisu těchto jednání měla být dohoda se žalovanou učiněná v průběhu jednoho roku mezi nimi osobně i prostřednictvím skype v českém jazyce.

28. Soud proto nevěří tvrzení žalobce, které mu ani neodpovídají provedené důkazy v této věci. Naopak soud považuje za relevantní a prokázané na tvrzení žalované, že se jednalo o finanční prostředky určené její dceři, která kromě krátkého zaměstnání v letech 2014 a 2015 v České republice, které jí umožnilo získat hypotéku a za podpory otčíma [jméno] [příjmení] zakoupit bytovou jednotku v Karlíně, byla na mateřské dovolené, starala se o oba nezletilé syny žalobce a trávila s dětmi od října 2016 do dubna 2017 a posléze od srpna 2017 čas v České republice, zatímco žalobce v rozporu s předchozí dohodou prodlužoval dobu, kdy za nimi do České republiky přijede. Tyto skutečnosti odpovídají jak zbývajícím provedeným listinným důkazům, tak i výpovědí samotné [jméno] [příjmení] i zbývajících svědků. Podle soudu je logické, že žalovaná vyhověla žádosti žalobce o zaslání peněžních prostředků na její účet s tím, že hlavním důvodem byla jeho existence u České spořitelny, stejně tak jako je veden účet [jméno] [příjmení], z nějž byly tyto platby připsány, a má tedy za prokázané, že tak bylo učiněno právě k žádosti jmenovaného o jednoduchý převod, a to včetně toho, že takovýmto způsobem byly ušetřeny peněžní prostředky v rámci daně IOF i nevýhodného kurzu brazilského realu k české měně. Tomu odpovídá i další zjištění, že dcera žalované neměla zajištěné finanční prostředky při pobytu v České republice prostřednictvím kreditní brazilské karty, z níž nebylo možné pravidelně realizovat platby, jak potvrdil svědek [jméno] [příjmení] a nepřímo i svědkyně [jméno] [příjmení], přičemž pokud žalobce navrhoval původně provedení důkazů výpisy z účtu žalobce k této kreditní kartě v České republice i dalšími listinami předloženými v cizím jazyce bez oficiálního překladu, následně po poučení ze strany soudu o nemožnosti provedení takovýchto důkazů již na těchto důkazních návrzích netrval, a proto prováděny nebyly.

29. Žalobce rovněž neprokázal skutečnost, že s dcerou žalované žili společně v Brazílii 2017, neboť z provedených důkazů, a to jak její svědecké výpovědi, informací z jejího pasu, tak i potvrzení z předškolních zařízení ohledně nezletilých dětí, prokazují skutečnost, že v roce 2016 zde trávila období do dubna a pak následně od října 2016 do dubna 2017 s tím, že od srpna 2017 pak již byla v České republice natrvalo.

30. Závěry dokazování lze tedy shrnout tak, že žalobce neprokázal existenci jakékoli dohody mezi ním a žalovanou, která by byla podkladem pro úhradu předmětných částek prostřednictvím [jméno] [příjmení] na její účet. Naopak z dokazování vyplynula dohoda mezi žalobcem a dcerou žalované [jméno] [příjmení], pro kterou byly předmětné platby určeny a žalovaná pouze poskytla za souhlasu všech svůj účet jako platební místo ve smyslu § 1954 o. z. (Podle § 1954 o. z. k řádnému splnění se vyžaduje, aby byl dluh splněn ve stanoveném místě. Nelze-li místo plnění zjistit ze smlouvy, povahy závazku nebo z účelu plnění, plní se v místě stanoveném zákonem).

31. Pokud se tedy žalobce domáhal vrácení částky 240 000 Kč po žalované, činil tak vůči osobě, která není v této věci pasivně legitimovaná, neboť žalobce uzavřel dohodu o zaslání předmětných finančních prostředků s [jméno] [příjmení]. Soud v této souvislosti ještě poukazuje na to, že předmětem řízení nebyly parametry této dohody mezi [jméno] [příjmení] a žalobcem, neboť podstatná je skutečnost, že žalobce neprokázal, že by mezi ním a žalovanou bylo právní jednání směřující k uzavření konkrétní smlouvy. Z toho důvodu také není relevantní tvrzení žalobce, kam směřovaly finanční prostředky žalobce z účtu žalované či jakým způsobem a za jakým účelem byly činěny platby z jeho účtu, tedy konkrétně kolik [jméno] [příjmení] z jeho účtu čerpala. Z uvedeného tedy vyplývá, že vzhledem k nedostatku pasivní legitimace na straně žalované soudu nezbylo než žalobu v plném rozsahu zamítnout.

32. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy hlášky č. 177/1999 Sb., a to za dvě části řízení. Prvá byla završena rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 7. února 2022, v níž vznikl žalované nárok na úhradu devíti úkonů právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis šesti písemných vyjádření a účast při dvou jednání. Konkrétně se jedná o 9 x 9 260 Kč dle § 7 bod 6 advokátního tarifu, k tomu devět paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 o. s. ř. K tomu pak cestovné zástupce žalované k jednání u soudu Strakonice – Praha a zpět při dvou jednání osobním automobilem tovární značky Hyundai, [registrační značka], při průměrné spotřebě 7 l paliva BA na 100 km. Při cestě k přípravnému jednání před zdejším soudem dne 13. 9. 2021 představovala cena této pohonné hmoty dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 589/2020 Sb. 27,80 Kč a sazba základní náhrady za použití silničního motorového vozidla dle § 1 písm. b) této vyhlášky 4,4 Kč, což při ujetí 222 km k této jízdě představuje cestovné ve výši 1 439,60 Kč. Co se týče cestovného k ústnímu jednání dne 2. 2. 2022 týmž automobilem při ujetí stejného počtu km, soud vycházel z ceny pohonné hmoty dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb., tedy 37,10 Kč za 1 l a z výše sazby základní náhrady za použití silničního motorového vozidla dle § 1 písm. b) této vyhlášky 4,7 Kč na 1 km, takže cestovné k této druhé jízdě představuje částku 1 661,10 Kč. K tomu soud připočetl náhradu za ztrátu času k těmto cestám 12 půl hodin po 100 Kč, tedy 1 200 Kč. K těmto položkám pak náleží 21% náhrada za DPH, neboť zástupce žalované je plátcem DPH, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. tedy 18 725,50 Kč, tudíž náklady prvé poloviny řízení představují 108 166,20 Kč. V druhé části řízení pak žalované vznikl nárok na 5,5 úkonu právního zastoupení (vyjádření k odvolání z 28. 4. 2022, doplněné vyjádření žalované strany z 27. 6. 2022, shrnutí důkazních návrhů z 5. 12. 2022, půl úkonu za sdělení soudu z 19. 12. 2022 a účast při dvou jednání 23. 11. 2022 a 1. 3. 2023. Konkrétně se jedná o 5,5 x 9 260 Kč na odměně za právní zastoupení, k tomu šest paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč. Následně pak i cestovné týmž automobilem jako shora s tím, že při cestě k ústnímu jednání 23. 11. 2022 při ujetí 222 km k této jízdě soud vycházel z ceny pohonné hmoty dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb., tedy 37,10 Kč za 1 l a z výše sazby základní náhrady za použití silničního motorového vozidla dle § 1 písm. b) této vyhlášky 4,7 Kč na 1 km, takže cestovné k této jízdě představuje 1 439,60 Kč. Při cestě k ústnímu jednání 1. 3. 2023 při ujetí 222 km soud vycházel z ceny pohonné hmoty dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb. v částce 41,20 Kč za 1 l a ze sazby základní náhrady za použití silničního motorového vozidla dle § 1b) této vyhlášky ve výši 5,20 Kč na 1 km, takže cestovné v tomto případě představuje částku 1 794,65 Kč. Z těchto položek v celkové výši 55 964,25 Kč pak vychází 21% náhrada za DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 11 752,49 Kč, tudíž náklady druhé části řízení představují 67 716,74 Kč. Celkové náklady řízení tedy představují částku 175 882,94 Kč, které soud uložil žalobci k úhradě ve prospěch žalované.