6 C 126/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 58 619,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 26 500 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 32 119,32 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 160,17 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 4 723,93 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 161,76 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacenís úrokem ve výši 20,94 % ročně z částky 27 161,76 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacenízamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 58 619,32 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, dne 4. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě níž mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se je zavázal uhradit včetně souhrnného poplatku ve výši 36 303 Kč představujících součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 24 177 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,94 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 286 Kč v celkových 78 týdenních splátkách po 851 Kč, když poslední splátka připadla na 2. 12. 2022. Žalobkyně současně uvedla, že poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet, provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy když jmenovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a ty byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného, když následně byly ověřeny doklady uvedenými v této zákaznické kartě, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky a nájemní či podnájemní smlouva. Na základě toho si pak poskytovatel zápůjčky informace ověřil, vyhodnotil, že žalovaný je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami smlouvy, když žalovaný si byl vědom všech rizik spojených se zápůjčkou, dostalo se mu náležitého vysvětlení, informací spojených s touto smlouvou s tím, že žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení ostatních údajů mohl dopustit trestného činu podvodu. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný neplnil podmínky této smlouvy, uhradil pouze 3 500 Kč, když 21. 9. 2023 byla pohledávka této smlouvy smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, a proto je po něm požadována celková dlužná částka 58 619,32 Kč se stávajících se z dlužné jistiny ve výši 27 161,76 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 31 657,56 Kč a dále pak úroky jak smluvní, tak i zákonné v kapitalizované i procentuální podobě.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze zákaznické karty, žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 4. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný žádal o spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč společnost , právnická osoba, s uvedením svých osobních údajů s tím, že žije v nájemném bytě, je svobodný, pracuje na plný úvazek jako instalatér s pravidelným měsíčních příjmem 42 255 Kč s tím, že jeho odhadované měsíční výdaje představují částku 2 000 Kč a další čisté příjmy domácnosti jsou 20 950 Kč. K tomu bylo uvedeno, že čistý příjem žadatele byl ověřen pracovní smlouvou dvěma výplatními páskami. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, dne 4. 6. 2021 smlouvu na základě níž mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se je zavázal uhradit se souhrnným poplatkem ve výši 33 963 Kč, tedy celkových 66 303 Kč v 78 splátkách po 851 Kč s poslední splátkou ve výši 776 Kč dne 2. 12. 2022. Z bilance k této smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný na ní uhradil pouze 3 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 bylo zjištěno, že pohledávka z této smlouvy za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023, včetně poštovního podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl o tomto postoupení vyrozuměn s tím, že nadále má plnit žalobkyni. Z předžalobní upomínky ze dne 15. 2. 2024, včetně poštovního podacího lístku bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky. Žalovaný neprokázal, že by něčeho uhradil.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. I přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného byla dovozena z údajů jím uvedených v zákaznické kartě ze dne 4. 6. 2023 a její právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, na základě kterých právní předchůdkyně žalobkyně dovodila názor, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná, soud konstatuje, že poskytovatel úvěru své povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedostála. Jediným důkazem k prokázání této okolnosti je právě zákaznická karta, z níž však vyplývá pouze skutečnost, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájemním bytě, aniž by bylo jakýmkoli způsobem zjišťováno, jaké náklady, například právě s tímto bydlením žalovaný má a poskytovatel úvěru se pouze spokojil s odhadovanými měsíčními výdaji žadatele ve výši 2 000 Kč, které naprosto neodpovídají realitě. Pokud žalovaný skutečně dosahuji příjmu ve výši 42 255 Kč měsíčně, což mělo být dle této karty ověřeno pracovní smlouvou a dvěma výplatními páskami, naprosto nebyla v řízení splněna ediční povinnost stanovená přímo v samotném zákoně o spotřebitelském úvěru dle citovaného ustanovení § 78 odst. 2, kdy měly být dokumenty či jiné záznamy ohledně spotřebitele uchovávány, a to ve smyslu 4. odst. tohoto ustanovení po dobu nejméně 5 let a navíc měly být předloženy v tomto řízení. Žalovaný se s ohledem na svoji neúčast při řízení zprostil možnosti být v tomto směru soudem poučen ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokazovat podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru celkové poměry dlužníka před uzavřením předmětné smlouvy a označit všechny důkazy k nim. Soud tedy konstatuje, že žádné okolnosti nenasvědčují tomu, že by , právnická osoba, při poskytnutí úvěru dodržel odbornou péči, dopustila se tím tedy porušení povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a z tohoto důvod byla předmětná úvěrová smlouva shledána za absolutně neplatnou, neboť úvěr byl poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a žalovaný je tedy povinen vrátit pouze neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru podle § 87 tohoto zákona.

11. V řízení tedy bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, žalovaný z něj uhradil pouze 3 500 Kč a je proto povinen uhradit zbývající část jistiny ve výši 26 500 Kč, když postoupení pohledávky na žalobkyni bylo v souladu s ustanovením § 1879 o. z. a žalovaný byl o něm řádně vyrozuměn. Soud proto žalobě ohledně této částky vyhověl, jak vyplývá z výroku I., přičemž co do zbytku žaloby pak soud jí jako nedůvodnou zamítl, jak vyplývá z výroku II., což se týká jak poplatku za poskytnutí úvěru, tak i ohledně požadovaných smluvních úroků i zákonných úroků z prodlení, jak vyplývá z výroku II. Soud tento svůj postoj vyvozuje z konkrétního účelu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kterým je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy spočívající v soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztrátu zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. a soud může po posouzení možností spotřebitele stanovit dobu k zaplacení jistiny, přičemž nejde o stanovení lhůty k plnění (pariční lhůty) podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3676/2021). V této souvislosti soud uvádí, že s ohledem na výši dlužné částky 26 500 Kč se jeví ve vztahu k žalovanému jako přiměřená lhůta k zaplacení této částky vzhledem k aktuální výši životního minima a poměrné mzdy v České republice 3 měsíce od právní moci rozsudku.

12. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť účastníci měli úspěch jen částečný, a to žalobkyně co do 45 % a žalovaný co do 55 %, takže právě žalovanému vznikl nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 10 %. Žalovaný však byl v řízení neaktivní, žádné náklady spojené s ním mu nevznikly a soud proto o nich rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.