6 C 159/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Kruk Česká a Slovenská republika s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 18 752 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, podle níž by žalovaný byl povinen zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od 6. 12. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 010,96 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč a dále pak částku 2 752 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 576 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí celkových 18 752 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel 15. 5. 2023 se společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, na základě níž mu tato společnost poskytla úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaný se jí zavázal uhradit do 14. 6. 2023. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí 0,01-1 Kč představující tzv. verifikační platbu ve smyslu úvodních ustanovení VOP ze svého účtu na účet společnosti Zaplo. Poté, co zažádal online na internetových stránkách této společnosti o půjčku, kde vyplnil požadované údaje ve formuláři, odeslal tedy tuto platbu a společnost Zaplo zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr, klientských informací, nebankovní registr klientských informací), respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet úvěr na základě kterých pak byla půjčka schválena a poskytnuta částka jistiny ve výši 16 000 Kč na účet, ze kterého byla odeslána verifikační platba. Žalovaný však ničeho nehradil a tím mu vznikla zaplatit věřiteli povinnost ještě k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky, která představuje 2 752 Kč počínaje ode dne následující po dni splatnosti půjčky do 4. 12. 2023. Mezi tím došlo k postoupení pohledávek mezi společností Zaplo a žalobkyní na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 a společného prohlášení obou stran, kdy pohledávka byla převedena ke dni 5. 12. 2023, o čemž byl žalovaný vyrozuměn, avšak dlužnou částku včetně úroků neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , včetně všeobecných obchodních podmínek a výpisu , právnická osoba, z 15. 5. 2023, včetně dodatku č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel dne 15. 5. 2023 se společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru, když z jeho strany k tomu došlo online prostřednictvím verifikační platby z jeho účtu částkou 0,01 Kč. V této smlouvě se strany dohodly, že žalovanému bude společností , právnická osoba, poskytnut spotřebitelský neúčelový úvěr splatný jednorázově ve výši konečných 16 000 Kč splatný do 14. 6. 2023. Z výpisu , právnická osoba, z 15., respektive 17. 5. 2023, bylo zjištěno, že na účet žalovaného bylo poskytnuto 16 000 Kč. Z rámcové smlouvy mezi společností Zaplo a žalobkyní ze dne 8. 12. 2022, včetně společného prohlášení obou smluvních stran, potvrzení o úplatě a plné moci k této smlouvě bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek z 11. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl o tomto postoupení vyrozuměn s tím, že nadále má plnit žalobkyni. Z předžalobní výzvy z 26. 3. 2023 bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužných částek, přičemž poštovní podací arch jak oznámení o postoupení pohledávky, tak o předžalobní výzvě, potvrzují zaslání obou těchto listin žalovanému. Žalovaný neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil.

4. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovanému žalobkyně k této otázce ani nenavrhla provedení žádných důkazů.

5. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

6. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

11. I přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována její právní předchůdkyní, k této otázce nenavrhla jakýkoliv důkaz a vzhledem k její nepřítomnosti při ústním jednání se vzdala možnosti být v souladu s ustanovením § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. v tomto směru poučena o své povinnosti uvést úplná skutková tvrzení a označení všech důkazů k této otázce oproti riziku neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene potažmo neúspěchu ve věci. Jelikož tedy žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, soud shledal v důsledku poručení povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy o úvěru z 15. 5. 2023 ve znění dodatku, takže žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit pouze poskytnutou neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru podle § 87 tohoto zákona.

12. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému částku 16 000 Kč v souvislosti s uzavřením zmiňované smlouvy o úvěru a žalovaný na ní ničeho neuhradil, vznikla mu povinnost vrátit nevrácenou jistinu, tedy 16 000 Kč za situace, kdy došlo k postoupení nároků z předmětné smlouvy na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z. a následujících a žalovaný byl o tomto postoupení řádně vyrozuměn. Soud tedy považuje v této části žalobu za důvodnou a v tomto rozsahu jí vyhověl. Jelikož žalovaný převzal plnění spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jeho možnostem, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. i vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy. Jelikož žalovaný se neúčastnil v řízení a ze spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovali jeho aktuální možnosti a schopnosti splatit dlužnou částku, soud vzhledem k její výši ve vztahu k výši průměrného výdělku a životního minima stanovil jako dostačující k úhradě dobu 30 dnů.

13. Pokud se žalobkyně domáhala ještě úhrady zákonných úroků z prodlení a úroků, včetně smluvní pokuty ve výši 2 752 Kč, považuje soud žalobu v této části za nedůvodnou, neboť žalovaný je ve smyslu citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen uhradit pouze nesplacenou jistinu a soud odkazuje na konkrétní účel ustanovení § 87 tohoto zákona, kterým kromě ochrany spotřebitele je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021).Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, a to co do 85 %, neúspěšná byla co do 15 % a má tedy nárok na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu úspěchu a neúspěchu, tedy 70 % nákladů řízení. Ty jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu a dle bodu 2 tohoto ustanovení přiznal na odměně za právní zastoupení 3x 300 Kč a dle § 14b) odst. 5a) tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč. K tomu ještě zástupci žalobkyně náleží v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za 21% DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH, tedy 252 Kč, což s připočtením soudního poplatku 800 Kč představuje celkové náklady řízení ve výši 2 252 Kč. Z nich pak shora uvedených 70 % představuje částku 1 576 Kč, kterou je žalovaný povinen žalovaný zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy do tří dnů od právní moci rozsudku.