6 C 162/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované 3 o zaplacení 127 980,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 29 000 Kč a 24 700 Kč v měsíčních splátkách po 300 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 25 555,50 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 255,21 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 35 452,50 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacenís úrokem ve výši 29 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,ohledně částky 34 155,50 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 044,71 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 39 915,49 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 31 661,51 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacenís úrokem ve výši 29 % ročně z částky 31 661,51 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,a ohledně částky 14 569,25 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 893,31 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 11 340,85 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8 430,12 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacenís úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8 430,12 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 127 980,25 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, dne 21. 9. 2017 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované částku 30 000 Kč, dne 15. 6. 2017 byla uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované částku 40 000 Kč a rovněž 2. 3. 2017 uzavřely tyto strany smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na základě níž byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Před uzavřením těchto smluv byla dle žalobkyně řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od samotné žalované před uzavřením předmětné smlouvy, když byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřováno proti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne 21. 9. 2017, 2. 3. 2017 a 15. 6. 2017 a byly ověřeny doklady uvedenými v části této karty nazvané „ověřené dokumenty“. Konkrétně ze zákaznické karty ze dne 21. 9. 2017 byla ověřena majetková situace žalované z pracovní smlouvy (2 000) a z výplatních pásek 7-9/2017, u zákaznické karty ze dne 2. 3. 2017 a 15. 6. 2017 byla majetková situace žalované ověřena potvrzením o příjmu (2 000) a z výplatních pásek (12/2016 a 1-2/2017). Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedené insolvenční řízení. Jelikož žalovaná uvedla, že má příjem ze starobního důchodu, její měsíční příjem činí 12 570 Kč, respektive 9 551 Kč, respektive 13 070 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné osobě, nemá úvěr z kreditní karty, ani zápůjčku u jiné společnosti a s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky, dospěl poskytovatel zápůjčky, že schopnost žalované splácet jí je dostatečná. Žalovaná však řádně nehradila, neboť ohledně prvé zápůjčky pod č. , hodnota, měla uhradit celkových 58 799 Kč, avšak uhradila pouze 1 000 Kč, ze zápůjčky č. , hodnota, , kdy měla uhradit celkových 78 231 Kč, zaplatila pouze 15 300 Kč, a z poslední zápůjčky pod č. , hodnota, , kdy měla uhradit celkových 39 366 Kč, uhradila pouze 23 500 Kč. Pohledávky ze všech těchto tří smluv pak byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupeny na žalobkyni, o čemž žalovaná byla informována s tím, že nadále má plnit jí, avšak ničeho již neuhradila, proto žalobkyně požaduje z prvé smlouvy částku 54 555,50 Kč, včetně kapitalizovaných a procentuálních smluvních úroků a úroků z prodlení, ohledně druhé zápůjčky částku 58 855,50 Kč, včetně kapitalizovaných a procentuálních smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení a ohledně třetí zápůjčky částku 14 569,25 Kč, rovněž včetně kapitalizovaných a procentuálních smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a byla v řízení nečinná.

3. V řízení bylo ze zákaznické karty ze dne 21. 9. 2017 zjištěno, že žalovaná požádala společnost , právnická osoba, o zápůjčku ve výši 30 000 Kč, kdy uvedla adresu svého pobytu s tím, že bydlí v nájemním vztahu, má středoškolské vzdělání, je rozvedená, důvodem zápůjčky jsou neočekávané výdaje, a ke svému zaměstnání uvedla, že pobírá příjem ze starobního důchodu, zároveň pak zaměstnání ověřeno výplatními páskami s tím, že uvedla, že čistý příjem je 7 070 Kč, ostatní příjem 5 500 Kč, takže celkový příjem 12 570 Kč, zároveň ohledně zdroje počtu zdrojů příjmu je uveden jeden s tím, že ověřené dokumenty, které k tomu jsou, je pracovní smlouva (2 000) a výplatní pásky červenec, srpen a září. K běžným měsíčním výdajům bylo uvedeno, že externí splátky zápůjček žádné nejsou, interní splátky 4 901 Kč a odhadované měsíční výdaje 3 000 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, bylo zjištěno, že tohoto dne, tedy 21. 9. 2017, byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 30 000 Kč, žalovaná se ji zavázala uhradit včetně úroků a souhrnného poplatku, tedy celkovou výši 58 799 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách. Ze zákaznické karty ze dne 15. 6. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná tohoto dne požádala o zápůjčku, společnost , právnická osoba, s tím, že její výše zde uvedena není a k údajům žalované, které se ohledně nájemního vztahu, středoškolského vzdělání, toho, že je rozvedená, liší pouze v důvodu zápůjčky na dovolenou s tím, že údaje o zaměstnání jsou starobní důchod, zaměstnání ověřeno potvrzením o příjmu, čistý příjem žadatele 7 070 Kč, ostatní příjmy 6 000 Kč, tedy celkový příjem 13 070 Kč, počet zdrojů příjmu jsou dva a tyto příjmy měly být ověřeny potvrzením o příjmu z roku 2000 a třech výplatních páskách. Ohledně běžných měsíčních výdajů je uvedena interní splátka 1 641 Kč a odhadované měsíční výdaje 5 000 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, smlouvu o poskytnutí zápůjčky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se ji zavázala uhradit včetně poplatků a úroků v celkové výši 78 231 Kč v pravidelných měsíčních splátkách. Ze zákaznické karty ze dne 2. 3. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná požádala společnost , právnická osoba, o poskytnutí zápůjčky ve výši 20 000 Kč, kde ohledně svých osobních údajů uvedla stejné skutečnosti, k údaji o zaměstnání uvedla, že pobírá starobní důchod, zaměstnání ověřeno potvrzením o příjmu a výplatními páskami s tím, že čistý příjem žadatele je 7 051 Kč, ostatní příjmy nejsou, další čisté příjmy domácnosti 2 500 Kč, celkem tedy 9 551 Kč, když počet zdrojů příjmu je uveden jako jeden a ověřené dokumenty jsou potvrzení o příjmu z roku 2000 a tři výplatní pásky prosinec až únor. K běžným měsíčním výdajům bylo uvedeno, že nejsou externí ani interní splátky a odhadované měsíční výdaje 4 500 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, tohoto dne, tedy 2. 3. 2017, smlouvu o poskytnutí zápůjčky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se ji zavázala uhradit včetně poplatků a úroků v celkové výši 39 366 Kč v pravidelných měsíčních splátkách. Z tabulky umoření k těmto jednotlivým smlouvám bylo zjištěno, že žalovaná na prvé smlouvě uhradila 1 000 Kč, na druhé smlouvě 15 300 Kč a na třetí označené smlouvě 23 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, včetně seznamu těchto pohledávek, bylo zjištěno, že pohledávky ze všech tří smluv byly společností , právnická osoba, postoupeny na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023, včetně poštovního podacího lístku z 27. 10. 2023, bylo zjištěno, že žalovaná byla o tomto postoupení informována s tím, že nadále má platit žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 3. 2024, včetně poštovního podacího lístku z 2. 4. 2024, bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byla žalovaná vyrozumívána k úhradě dlužné částky žalobkyni. Žalovaná neprokázala, že by něčeho uhradila.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. Přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalované byla její právní předchůdkyní řádně zkoumána a dovozena z údajů uvedených žalovanou v žádosti o zápůjčku, konkrétně ve třech zákaznických kartách předcházející uzavření každé ze tří smluv, a ona neměla důvod pochybovat o správnosti, pravdivosti tvrzení žalované, soud konstatuje, že této povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně nedostála. Jedinými údaji o posuzování úvěruschopnosti jsou skutečně pouze zákaznické karty předcházející těmto smlouvám, kdy žalovaná žádá o poskytnutí jednotlivých zápůjček s tím, že údaje uvedené v těchto listinách z března, června a září téhož roku 2017, se vzájemně liší a rozpory jsou i v jednotlivé zákaznické kartě, kdy ve všech je uveden jako údaje o zaměstnání pouze příjem starobního důchodu, v dalších dvou jsou uvedeny dva příjmy, včetně příjmy na základě pracovní smlouvy, nicméně v jednom z případů je uveden jako počet zdrojů příjmu jeden, není vůbec uvedena výše starobního důchodu, výše těchto příjmů se v rámci těchto měsíců řádově liší a zejména jsou zde velké rozpory ohledně částek týkajících se měsíčních výdajů, které navíc nejsou ničím ověřovány ani v tomto dokumentu. Soud dále odkazuje na ediční povinnost poskytovatele úvěru vyplývající z ustanovení § 78 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s tím, že je zde povinnost uchovat nejen tyto smlouvy o spotřebitelském úvěru, nýbrž i údaje o spotřebiteli, které on sám poskytl do databáze. Z uvedených údajů ze zákaznické karty tedy vyplývá, že , právnická osoba, naprosto rezignovala na zkoumání výdajů žalované a řádně neověřila její příjmy a nelze tedy než konstatovat za situace, kdy žalobkyně přes poučení soudu podle § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokazovat poměry dlužníka před uzavřením předmětné smlouvy a označit všechny důkazy, že toto provedeno s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení, tedy neúspěchu ve věci, avšak žádné další důkazy nenavrhla, nelze než konstatovat, že poskytovatel úvěru nedosáhl odborné péče při posouzení úvěruschopnosti žalované, jaké by dosáhnout měl, čímž došlo k porušení povinnosti stanovené v § 68 zákona o spotřebitelském úvěru a soud tedy shledává všechny tyto tři smlouvy za neplatné.

11. Pokud tedy bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, poskytla žalované v případě prvně označené smlouvy zápůjčku ve výši 30 000 Kč a žalovaná na ní uhradila 1 000 Kč, dále v druhé označené smlouvě jí byla poskytnuta částka 40 000 Kč a žalovaná z ní uhradila 15 300 Kč a v třetím případě žalovaná přeplatila poskytnutých 20 000 Kč na 23 500 Kč, vše za situace, kdy následně došlo k postoupení nároku ze všech tří předmětných smluv na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a následujících a žalovaná byla o tomto informována, soud považuje žalobu za důvodnou pouze co do prvé smlouvy v částce 29 000 Kč a co do druhé smlouvy 24 700 Kč. Jelikož žalovaná převzala toto plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tyto částky vrátit dle citovaného ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jejím možnostem, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároku z neplatně uzavřené smlouvy. Jelikož žalovaná se neúčastnila řízení a ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly její aktuální možnosti a schopnosti splácet dlužnou částku, když žalobkyně přes poučení soudu ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. nedoplnila a netvrdila aktuální situaci žalované, soud aplikoval citované ustanovení § 87 tak, že je spravedlivé, aby žalovaná tyto částky splácela alespoň v minimálních měsíčních splátkách po 300 Kč pod ztrátou výhody splátek, čímž se míní, že pokud se žalovaná zpozdí byť s jedinou splátkou, věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli, tedy, že zašle dlužníku oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek a pak dojde k zesplatnění celé splátky, když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky.

12. Pokud se žalobkyně domáhala úhrady v případě prvně označené smlouvy dalších 25 555,50 Kč, v úhradě druhé označené smlouvy dalších 34 155,50 Kč a v případě třetí smlouvy zaplacení částky 14 569,25 Kč, včetně kapitalizovaných i procentuálních smluvních úroků a úroků z prodlení, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu, jak vyplývá z výroku II. zamítl jako nedůvodnou, neboť žalovaná je ve smyslu citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru povinna uhradit pouze nesplacenou jistinu, přičemž soud odkazuje na konkrétní účel citovaného ustanovení, kterým kromě ochrany spotřebitele, je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021 Sb.).

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze samotného smyslu a účelu právní úpravy obsažené v citovaných ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu. Právě tato citovaná specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěrů o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku podle možností spotřebitele jako rozhodnutí o věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace proto nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, neboť na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, neboť je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována v závislosti na možnostech spotřebitele, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovanou nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobkyně uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na poplatky, náklady vymáhání, smluvní pokutu, včetně úroků z prodlení, které byly zamítnuty. Současně pak žalovaná byla zavázána k vrácení úvěrem získané jistiny. Proto je v této věci nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci, neboť u žádného z účastníků nelze shledat úspěch na úkor druhého a nelze tedy pro specifičnost tohoto řízení rozhodnout o poměru úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.