6 C 167/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: FlexiFin s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 18 734,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 4 205 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 205 Kč od 23. 3. 2023 do zaplacení a ohledně částky ve výši 1 529,80 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 856 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí celkových 18 734,80 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, dne 20. 2. 2023 distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše 13 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit včetně poplatku za poskytnutí úvěru a dalších poplatků za volitelné služby, když žalovaný předtím požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky shora uvedené vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru s tím, že poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posuzovala jeho úvěruschopnost, takže byl zjišťován nejprve celkový počet členů domácnosti, pravidelný příjem žalovaného s ověřením, zda se nenachází v registrech evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, neplatných dokladů či Policie ČR hledaných osob a registru politicky aktivních osob katastrálního rejstříku a interních registrů historie klienta. Po vyplnění žádostí podle metodiky žalobkyně došlo ke schválení poskytnutí úvěru za situace, kdy z výplatních pásek byla ověřena výše čistého měsíčního příjmu žalovaného 32 556 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru. Žalovaný se kromě poskytnutí těchto údajů sekundárně i jednoznačně identifikoval, potvrdil správnost čísla účtu, vlastníka účtu, jméno, příjmení a mezi účastníky tedy byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. Žalovanému byla na jeho účet zaslána celková částka 13 000 Kč, avšak žalovaný z ní neuhradil ničeho, přestože úvěr byl splatný dne 22. 3. 2023. Žalobkyně po něm požaduje kromě této částky poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 710 Kč a poplatek za službu Presto 495 Kč, jak si strany dohodly. Kromě této částky 17 205 Kč pak požadoval ještě smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku úvěru v období od 23. 3. 2023 do 21. 6. 2023 ve výši 1 529,80 Kč, jak byla dohodnuta pro případ prodlení žalovaného s úhradou jistiny.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

4. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

9. Z autorizace ověření totožnosti spotřebitele z 20. 2. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně zjišťovala totožnost spotřebitelem prostřednictvím přímo náhledů na bankovní účet č. , č. účtu, se ztotožněním žalovaného. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti ke smlouvě č. , hodnota, ze dne 20. 2. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, bydlištěm, s tím, že celkový počet členů domácnosti jsou tři a členů hospodařících s příjmem jeden, když výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je 32 556 Kč a výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je 27 000 Kč s tím, že pravidelné měsíční výdaje na bydlení jsou 14 000 Kč a další nezbytné a zbytné výdaje 2 000 Kč. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně identifikovala žalovaného prostřednictvím jeho občanského průkazu. Z výpisu žalobkyně k identifikovaným příjmům žalovaného ke shora uvedenému účtu č. , tel. číslo, bylo zjištěno, že zde byly učiněny příjmové transakce a doložena výše čistého měsíčního příjmu 32 556 Kč. Ze souhlasu zpracování údajů a obecných principů posuzování a filosofie společnosti FlexiFin soud neučinil žádná zjištění. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , včetně sazebníku a všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že 20. 2. 2020 byla distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz uzavřena mezi účastníky smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 13 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit do 22. 3. 2023, včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 710 Kč a poplatku za službu Presto ve výši 495 Kč s dohodou, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jistiny si strany dohodly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení úvěru. Z předžalobní výzvy z 24. 3. 2024, včetně poštovního podacího lístku z téhož data bylo zjištěno, že žalovaný nehradil ničeho z této smlouvy a byl vyzván k úhradě dluhu žalobkyně z něj s tím, že v opačném případě bude podána žaloba. Žalovaný neprokázal, že by něčeho žalobkyni uhradil.

10. Přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného dovodila z údajů jím uvedených, na základě nichž byl dovozen názor, že schopnost žalovaného úvěr splácet je dostatečná, soud s tímto závěrem nesouhlasí. Žalobkyně sice autorizovala ověření totožnosti žalovaného s tím, že jeho účet č. , č. účtu, je verifikovaný s tím, že předložila výpis posouzení úvěruschopnosti žalovaného, z nějž podle ní vyplynula výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 32 556 Kč, což mělo být doloženo i žalobkyní učiněným výpisem z tohoto účtu žalovaného, který však žalobkyně nepředložila, ani nenavrhla k úhradě, stejně jako nedoložila otázku pravidelných měsíčních výdajů žalovaného, které jsou ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti uvedeny pouze obecně co do částky 14 000 Kč na bydlení a ostatních zbytných a nezbytných údajů 2 000 Kč měsíčně, aniž by tyto skutečnosti byly doloženy či k nim navrženy důkazy, přičemž žalobkyně se vzhledem ke své nepřítomnosti při ústním jednání zprostila povinnosti být v souladu s ustanovením § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. v tomto směru soudem poučena o své povinnosti uvést úplná skutková tvrzení a označení všech důkazů k této otázce oproti riziku neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene potažmo neúspěchu ve věci. Žalobkyně tedy žádným relevantním způsobem neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a soud tedy na její straně v důsledku porušení povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru shledal neplatnost smlouvy o úvěru z 20. 2. 2023, takže žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit pouze poskytnutou neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru podle § 87 tohoto zákona.

11. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 13 000 Kč v souvislosti s uzavřením smlouvy ze dne 20. 2. 2023 pod č. , hodnota, a žalovaný na ní neuhradil, vznikla mu povinnost vrátit nevrácenou jistinu, tedy částku 13 000 Kč. Soud tedy považuje v této části žalobu za důvodnou a v tomto rozsahu jí vyhověl. Jelikož žalovaný převzal plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jeho možnostem, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároku z neplatně uzavřené smlouvy. Jelikož žalovaný se neúčastnil řízení a ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly jeho aktuální možnosti a schopnosti splatit dlužnou částku, soud vzhledem k výši dlužné částky ve vztahu k výši obecného průměrného výdělku a životního minima stanovil jako dostačující k úhradě dobu 30 dnů.

12. Pokud se žalobkyně domáhala ještě úhrady zbylé částky ve výši 4 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 205 Kč a dále částky 1 529,80 Kč na smluvní pokutě nad rámec výše poskytnutého úvěru, považuje soud v této části žalobu za nedůvodnou, neboť žalovaný je ve smyslu citovaných ustanovení povinen uhradit pouze nesplacenou jistinu, přičemž soud odkazuje na konkrétní účel ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kterým kromě ochrany spotřebitele je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok ani na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021).

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, a to co do 69 %, když neúspěšná byla co do 31 %. Má tedy nárok na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu úspěchu a neúspěchu, tedy co do 38 %. Náklady řízení vznikly žalobkyni zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu a dle bodu 2 tohoto ustanovení přiznal na odměně za právní zastoupení 3x 300 Kč a dle § 14b) odst. 5a) tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč. K tomu ještě zástupci žalobkyně náleží v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za 21% DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH, tedy 252 Kč, což s připočtením soudního poplatku 800 Kč představuje celkové náklady řízení ve výši 2 252 Kč. Z této výše nákladů pak shora uvedených 38 % představuje částku 856 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy do tří dnů od právní moci rozsudku.