6 C 167/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 21 693,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 800 Kč v měsíčních splátkách po 300 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 12 893,60 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 695,53 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 218,99 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 252,41 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 10 252,41 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 21 693,60 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, dne 11. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se je zavázal uhradit včetně součtu kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní úroky s úrokovou sazbou 1 475 Kč a částky za zpracování zápůjčky, tedy včetně další částky ve výši 13 666 Kč v pravidelných 78 týdenních splátkách po 330 Kč s poslední splátkou 8. 1. 2024. Žalobkyně doplnila, že před poskytnutím zápůjčky jej poskytovatel posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného tuto zápůjčku splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, když byl dotázán na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány a proti dokladům vyžádaných od žalovaného, což bylo zaznamenáno do zákaznické karty žalovaného z 11. 7. 2022 a byly ověřeny doklady, které jsou uvedeny v této kartě. Konkrétně byla ověřena situace žalovaného z výplatních pásek za měsíce květen a červen 2022 a současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku bylo ověřeno, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník ve společnosti , adresa, s měsíčním příjmem 22 450 Kč, uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, nemá úvěr z kreditní karty, ani zápůjčku u jiné společnosti a s ohledem na výši příjmu dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná, proto byla poskytnuta. Žalovaný však neplnil, uhradil jenom 3 200 Kč a pohledávka za žalovaným pak byla smlouvou o postoupení pohledávek z 29. 7. 2024 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, avšak ničeho již ani přes výzvu neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl v řízení nečinný.

3. Ze zákaznické karty - Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 11. 7. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný požádal společnost , právnická osoba, o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 40 000 Kč, když ke svému druhu bydlení uvedl, že je spolubydlící, má základní vzdělání, je svobodný, účelem je vybavení domácnosti, pracuje jako dělník u zaměstnavatele , adresa, s měsíčním příjmem, a to čistý příjem žadatele 16 200 Kč, další čisté příjmy domácnosti 6 250 Kč, počet zdrojů příjmu byl uvedený jako jeden a odhadované měsíční výdaje žadatele, aniž by byly specifikovány, jsou 2 000 Kč. Čistý příjem žadatele ověřen dokumentem výplatní pásky měsíc červen a květen 2022. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že 11. 7. 2022 uzavřela společnost , právnická osoba, se žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 12 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit včetně poplatku ve výši 13 666 Kč, tedy celkových 25 666 Kč v 78 týdenních splátkách po 330 Kč. Z přehledu plateb k této smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný na ní uhradil 3 200 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, včetně seznamu pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka z této smlouvy byla společností , právnická osoba, postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl o tomto postoupení vyrozuměn s tím, že nadále má plnit žalobkyni, přičemž z předžalobní upomínky z 31. 10. 2024, včetně podacího lístku bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyrozumíván, aby dlužnou částku žalobkyni uhradil s tím, že žalovaný neprokázal, že by něčeho více již žalobkyni uhradil.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. I přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného byla její právní předchůdkyní řádně zkoumána, jak vyplývá z údajů v zákaznické kartě žalovaného, soud s takovýmto hodnocením nesouhlasí, neboť jediným důkazem, který má tuto skutečnost prokázat, je pouze samotná zákaznická karta, kde jsou údaje o žalovaném, aniž by byly jakkoli ověřeny či doloženy jiným dokladem. Navíc údaje v ní si vzájemně odporují s tím, že žalobkyně tvrdí, že příjem žalovaného byl ve výši 22 450 Kč, ačkoli v zákaznické kartě je uvedeno, že jeho čistý měsíční příjem je 16 200 Kč, a právě tento příjem měl být ověřen výplatními páskami s tím, že do výše 22 450 Kč je zde uvedeno další příjem domácnosti, aniž by byl specifikován, přičemž tomu odporuje i uvedení skutečnosti, že domácnost má pouze jeden zdroj příjmů. Tato zjištění jsou sama osobě nedostatečná, když zároveň poskytovatel úvěru naprosto rezignoval na zjištění týkající se výdajů žalovaného, kde se spokojil pouze, že se jedná o částku 2 000 Kč měsíčně, což je naprosto nereálné. Soud ještě odkazuje na ediční povinnost poskytovatele úvěru vycházející z ustanovení § 78 odst. 2, kdy tento má povinnost uchovávat dokumenty i záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti a podle odst. 4. plnit po dobu nejméně 5 let. Žalobkyně se pak neúčastí při ústním jednání zprostila možnosti být v tomto směru v souladu s ustanovením § 118 odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy konstatuje, že poskytovatel úvěru nedosáhl odborné péče, řádně nezkoumal konkrétní majetkové poměry žalovaného, natož aby aktivně zjišťoval informace, na základě nichž by byla prověřena jeho tvrzení. Tím došlo k porušení povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a soud proto shledal neplatnost této úvěrové smlouvy.

11. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný z ní uhradil 3 200 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit nezaplacenou jistinu, tedy částku 8 800 Kč dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, to vše za situace, kdy došlo k postoupení nároku z předmětné smlouvy na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a následujících a žalovaný byl o tomto postoupení řádně informován. Soud proto považuje žalobu za důvodnou pouze co do částky 8 800 Kč dle citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, podle nějž je žalovaný, který převzal plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy tuto částku vrátit v době přiměřené jeho možnostem, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároku z neplatně uzavřené smlouvy. Jelikož žalovaný se neúčastnil řízení a ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly jeho aktuální možnosti a schopnosti splatit dlužnou částku, když žalobkyně v tomto smyslu netvrdila aktuální situaci žalovaného, soud aplikoval citované ustanovení § 87 tak, že je spravedlivé, aby žalovaný dlužnou částku splácel alespoň v minimálních měsíčních splátkách po 300 Kč pod ztrátou výhody splátek, čímž se míní, že pokud se žalovaný zpozdí byť s jedinou splátkou, věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli, tedy že zašle dlužníku oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek a pak dojde k zesplatnění celé částky, když tak musí učinit nejpozději do splatnosti příští splátky.

12. Pokud se tedy žalobkyně domáhala úhrady ještě dalších 12 893,60 Kč s příslušenstvím, tedy včetně kapitalizovaného a procentuálního zákonného úroku z prodlení a smluvních úroků, soud v tomto zbývajícím rozsahu žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť žalovaný je ve smyslu citovaného § 87 povinen uhradit pouze nesplacenou jistinu, přičemž soud odkazuje na konkrétní účel citovaného ustanovení, kterým, kromě ochrany spotřebitele, je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021 Sb.).

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze samotného smyslu a účelu právní úpravy obsažené v citovaných ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu. Právě tato citovaná specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěrů o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku podle možností spotřebitele jako rozhodnutí o věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace proto nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, neboť na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, neboť je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována v závislosti na možnostech spotřebitele, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovanou nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobkyně uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na poplatky, náklady vymáhání, smluvní pokutu, včetně úroků z prodlení, které byly zamítnuty. Současně pak žalovaná byla zavázána k vrácení úvěrem získané jistiny. Proto je v této věci nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci, neboť u žádného z účastníků nelze shledat úspěch na úkor druhého a nelze tedy pro specifičnost tohoto řízení rozhodnout o poměru úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.