6 C 174/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 19 487,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 300 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 13 187,88 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 450,80 Kčs úrokem ve výši 8 % ročně z částky 8 161,23 Kč od 15. 8. 2023 do zaplaceníse zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 524,77 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacenízamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 19 487,88 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . dne 14. 6. 2022 na základě níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se je zavázal uhradit včetně poplatků a úroků v celkové výši 18 592 Kč, včetně jistiny ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč s poslední splátkou 14. 8. 2023. Před uzavřením smlouvy byla ze strany věřitele zkoumána úvěruschopnost žalovaného, neboť s odbornou péčí posuzoval jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od něj před uzavřením smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, což bylo ověřováno proti dokladům vyžádaných od žalovaného a poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr a byly ověřeny doklady uvedenými v části doložení příjmu žadatele. V této souvislosti bylo zjištěno, že žalovaný byl od 4. 5. 2022 na dobu neurčitou zaměstnán jako , Anonymizováno, u společnosti , Anonymizováno, s výší měsíčního příjmu 17 968 Kč s tím, že výše jeho měsíčních výdajů činí 5 250 Kč, bydlí u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost. Tuto situaci pak věřitel ověřil z pracovní smlouvy, o zisku běžného účtu a výdaje byly zkoumány z výpisu bankovního účtu. Věřitel neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení, která byla uvedena v žádosti o úvěr, když žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu. V této souvislosti zmínil rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích z 31. 7. 2020 č.j. 5 Co 231/2020-97, podle něhož stačilo, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, takže ani odvolací soud nemá důvod o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli pochybovat, přičemž toto z hlediska § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. postačuje. Dalším rozsudkem pak bylo rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021 č.j. 12 Co 367/2020-170, podle nějž ačkoli žalovaný neuvedl měsíční platby v domácnosti, nelze to klást k tíži druhé smluvní strany. Právní předchůdkyně žalobkyně proto zcela správně přikročila k posouzení těchto údajů dle ekonomického modelu a dostála povinnosti dle § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb. Dále bylo v žalobě uvedeno, že žalovaný neplnil řádně a včas a uhradil pouze celkových 3 700 Kč a tato pohledávka za ním pak byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 s účinky ke dni 7. 8. 2023 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, avšak dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl ve věci nečinný.

3. V řízení bylo z žádosti o úvěr ze dne 14. 6. 2022 zjištěno, že žalovaný požádal o úvěr u společnosti , právnická osoba, . ve výši 30 000 Kč uvedl, že je od 4. 5. 2022 zaměstnán, předložil pracovní smlouvu, kde dokládá příjem 17 968 Kč a dále v této žádosti uvedl, že jeho měsíční výdaje představují na bydlení částku 1 000 Kč, na dopravu, jídlo, osobní náklady 4 250 Kč s tím, že tyto údaje nebyly ničím doloženy. Dále pak uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný a předložil průkaz totožnosti občanský průkaz. K této žádosti pak byla doložena pracovní smlouva, podle níž žalovaný skutečně od 4. 5. 2022 je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s tím, že z výpisu z běžného účtu žalovaného vyplývá, že zaměstnavatel , právnická osoba, mu zaslala na účet 17 968 Kč. Jiné listiny k otázce posouzení úvěruschopnosti předloženy nebyly.

4. V řízení bylo dále ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, včetně předpisu splátek, vše ze dne 14. 6. 2022, zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, . na základě níž mu byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit včetně nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 8 592 Kč, tedy celkových 18 592 Kč ve 14 splátkách po 1 328 Kč s tím, že poslední splátka připadá na 14. 8. 2023. Z výpisu historie k této smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný na ní uhradil ke dni 13. 8. 2022 celkových 3 700 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, včetně potvrzení o platbě a seznamu těchto pohledávek bylo zjištěno, že ke dni 7. 8. 2023 byla pohledávka z předmětné smlouvy postoupena společností , právnická osoba, . na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek z 15. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl o tomto postoupení vyrozuměn s tím, že nadále má plnit žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 2. 2022, včetně poštovního podacího lístku z téhož data bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky. Žalovaný neprokázal, že by něčeho žalobkyni uhradil.

5. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

6. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

11. I přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného byla její právní předchůdkyní dovozena z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr ze 14. 6. 2022 a ona neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v této žádosti a na jejichž základě byl dovozen názor, že schopnost žalovaného úvěr splácet je dostatečná, musí soud konstatovat, že společnost , právnická osoba, . své povinnosti věřitele stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy posouzení úvěruschopnosti žalovaného neobstála. Hlavním důkazem, který toto měl prokázat, je žádost o úvěr, v níž je uvedeno, že příjem žadatele je doložen pracovní smlouvou a výpisem z účtu, je sice jako jediné relevantní, neboť bylo doloženo, že žalovaný byl v pracovním poměru, nicméně částka 17 968 Kč byla hrazena jeho zaměstnavatelem v této výši pouze jedenkrát, což je nedostačující a toto nečiní obrázek o tom, jaký je skutečný průměrný měsíční příjem žalovaného, což by bylo možné zjistit z příjmu nejméně za šest měsíců. Nebyly však doloženy další skutečnosti uvedené v této žádosti, jako je otázka nákladů, tedy měsíčních výdajů žalovaného, které zde uvádí částkou 5 250 Kč s náklady na bydlení 1 000 Kč s tím, že bydlí u rodičů, avšak toto nebylo ničím doloženo a prokazováno a žalobkyně ani nenavrhla důkazy ke svému dalšímu tvrzení, že poměry žalovaného posuzovala i nahlédnutím do veřejných registrů. Další důkazní návrhy ke svým tvrzení žalobkyně jako právní nástupkyně společnosti , právnická osoba, . neučinila, a to ani po poučení soudem podle § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokazovat poměry dlužníka před uzavřením smlouvy a označit všechny důkazy o tom, že tak bylo provedeno s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení věcného břemene tvrzení potažmo neúspěchu ve věci. Pokud žalobkyně odkazovala na zmíněné rozsudky, a to jak Krajského soudu v Českých Budějovicích, tak Městského soudu v Praze, k nim musí soud odkázat na ediční povinnost stanovenou přímo v samotném zákoně o spotřebitelském úvěru, a to v § 78 odst. 2, na jehož základě poskytovatel při plnění povinnosti uchovává nejen smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale rovněž dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze. Podle odst. 4. tohoto ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává tyto dokumenty a záznamy po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. S ohledem na povinnosti stanovené přímo ve shora uvedeném ustanovení by tedy dle soudu tato dokumentace měla být nejen uchována, ale rovněž soudu předloženo jako důkaz, na jehož základě by měl soud přinejmenším za prokázané, že informace tvrzené žalovaným byly alespoň nějakým způsobem prověřovány. Žádné okolnosti však nenasvědčují v této věci tomu, že by společnost , právnická osoba, . dodržela odbornou péči, když žalobkyně nemá k dispozici ani základní dokumenty, které by skutečný příjem žalovaného dokládaly, když navíc nebyly doloženy ani výdaje žalovaného ani tvrzení žalobkyně o prověřování jeho situace prostřednictvím veřejných rejstříků. Podle soudu tedy na straně poskytovatele úvěru nedošlo ani k prověření natož to k aktivnímu zjišťování informací, na jejichž základě by byla prověřena tvrzení žalovaného a tím došlo k porušení povinnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru v důsledku čehož soud shledal neplatnost předmětné smlouvy o úvěru z 14. 6. 2022. V takovémto případě pak je žalovaný povinen vrátit pouze neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru podle § 87 tohoto zákona.

12. Jelikož tedy v řízení bylo prokázán, že společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . poskytla žalovanému částku 10 000 Kč v souvislosti s uzavřením smlouvy ze dne 14. 6. 2022 a žalovaný na ní uhradil 3 700 Kč, zbývá tedy k úhradě částka 6 300 Kč za situace, kdy došlo k postoupení nároku z předmětné smlouvy na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z. a následujících a žalovaný byl o tomto postoupení řádně vyrozuměn. Soud tedy považuje žalobu za důvodnou právě pouze v této části, takže jí v tomto rozsahu vyhověl a uložil žalovanému uhradit částku 6 300 Kč. Jelikož žalovaný převzal plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle citovaného ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jeho možnostem, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároku z neplatně uzavřené smlouvy. Jelikož žalovaný se neúčastnil řízení a ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly jeho aktuální možnosti a schopnosti splatit dlužnou částku, soud vzhledem k výši dlužné částky ve vztahu k výši obecného průměrného výdělku a životního minima stanovil jako dostačující k úhradě dobu 30 dnů.

13. Pokud se žalobkyně domáhala ještě úhrady zbylé částky ve výši 13 187,88 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 450,8 Kč, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 8 161,23 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 524,77 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacení, považuje soud v této části žalobu za nedůvodnou, neboť žalovaný je ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru povinen uhradit pouze nesplacenou jistinu, přičemž soud zde odkazuje na konkrétní účel tohoto ustanovení, kterým je kromě ochrany spotřebitele postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok ani na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021 Sb.)

14. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, a to co do 32 % a žalovaný měl úspěch co do 68 %, takže by mu měla náležet poměrná část nákladů řízení. Jelikož však byl v řízení nečinný, žádné náklady řízení mu nevznikly a soud proto o nich rozhodl tak, že žádná z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.