6 C 175/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 24 507,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 9 507,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 507,22 Kč od 16. 1. 2022 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyní náhradu nákladů řízení ve výši 535 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 24 507,22 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . byla 28. 1. 2021 uzavřena smlouva o úvěru na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 15. 1. 2022. Žalovaný tento úvěr čerpal, avšak ničeho z nich nevrátil, když navíc se kromě jistiny zavázal k úhradě poplatku ve výši 9 507,22 Kč. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese věřitele www.creditportal.cz, na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a podpis ve smlouvě byl nahrazen unikátním SMS kódem, který mu byl zaslán úvěrujícím v době registrace žádosti o poskytnutí úvěru na číslo mobilního telefonu uvedené žalovaným ve formuláři žádosti o úvěr. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB a na základě těchto skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a tak bylo vyhověno žádosti o úvěr, k čemuž žalobkyně nenavrhuji dalších důkazů. Po uzavření smlouvy věřitel žalovanému vyplatil na jeho účet požadovaných 15 000 Kč, avšak žalovaný, jak již bylo uvedeno, ničeho jak na jistině, tak ani na poplatku neuhradil. Tato pohledávka za žalovaným pak byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 11. 12. 2023 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, avšak dlužnou částku jí neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že společnost CreditPortal jako věřitel poskytoval jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč s dohodnutým poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 507,22 Kč s dobou vrácení do 15. 1. 2022 v celkové výši 25 426 Kč žalovanému, který se prokázal průkazem totožnosti, a to občanským průkazem č. , tel. číslo, a podpis na něm byl zaslán pomocí SMS kvalifikovaným kódem. V tomto smyslu pak byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dne 28. 1. 2021, kde byl žalovaný identifikován ve smyslu průkazu totožnosti datem narození, trvalým bydlištěm, doručovací adresou, mobilním telefonem, emailem s tím, že strany se dohodly na uzavření bezúčelového úvěru ve výši 15 000 Kč se splatností 15. 1. 2022, včetně poplatku v celkové výši 25 425,84 Kč. Z potvrzení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že na účet žalovaného, jak byl specifikován ve smlouvě, byla zaslána částka 15 000 Kč dne 28. 1. 2021. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2023, včetně jejich seznamu, bylo zjištěno, že pohledávka za této smlouvy za žalovaným byla společností , právnická osoba, . postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl o tomto vyrozuměn a z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný ničeho na této pohledávce neuhradil a byl vyzván ještě před podáním žaloby k jejímu zaplacení. Z poštovního podacího lístku z 22. 12. 2023 bylo zjištěno, že tyto zásilky byly žalovanému zaslány. Žalovaný neprokázal, že by dlužnou částku uhradil.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. Přestože žalobkyně tvrdí, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB a na základě těchto skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti, a tak bylo vyhověno žádosti o úvěr, nenavrhla žádné důkazy jak k tomuto tvrzení, tak ani nedoplnila souhrnné okolnosti týkající se ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Navíc se nedostavila k jednání ve věci a vzhledem k této nepřítomnosti se zprostila povinnosti být v souladu s ustanovením § 118a) odst. 1 a 3 v tomto směru soudem poučena o své povinnosti uvést úplná skutková tvrzení a označení všech důkazů k této otázce oproti riziku neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene, potažmo neúspěchu ve věci. Žalobkyně tedy žádným relevantním způsobem neprokázala, že při uzavření úvěrové smlouvy 28. 1. 2021 byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného a soud tedy shledal porušení povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, která má za následek neplatnost této smlouvy a žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit pouze poskytnutou neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru podle § 87 tohoto zákona, přičemž bylo v souladu s ustanovením § 1879 a následujících o. z. prokázáno, že pohledávka původního věřitele , právnická osoba, . byla řádně smlouvou o postoupení pohledávky postoupena na žalobkyni, takže žalovaný je povinen plnit jí.

11. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč v souvislosti s uzavřením smlouvy ze dne 28. 1. 2021 a žalovaný na ní ničeho neuhradil vznikla mu povinnost vrátit nevrácenou jistinu, tedy částku 15 000 Kč. Soud tedy považuje v této části žalobu za důvodnou a v tomto rozsahu jí vyhověl. Jelikož žalovaný převzal plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle citovaného ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jeho možnostem, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároku z neplatně uzavřené smlouvy. Jelikož žalovaný se neúčastnil řízení, ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly jeho aktuální možnosti a schopnosti splatit dlužnou částku, soud vzhledem k výši dlužné částky ve vztahu k výši obecného průměrného výdělku a životního minima stanovil jako dostačující k úhradě dobu 30 dnů.

12. Pokud se žalobkyně domáhala ještě úhrady zbývající částky 9 507,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 507,22 Kč od 16. 1. 2022 do zaplacení, považuje soud v této části žalobu za nedůvodnou, neboť žalovaný je ve smyslu citovaných ustanovení povinen uhradit pouze nesplacenou jistinu, přičemž soud odkazuje na konkrétní účel ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kterým kromě ochrany spotřebitele je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok ani na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021).

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, a to do 61 %, když neúspěšná byla co do 39 %. Má tedy nárok na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu úspěchu a neúspěchu, tedy co do 22 %. Žalobkyni vznikl náklady zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka). Vzhledem ke skutečnosti, že se v tomto případě jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu a dle bodu 2 tohoto ustanovení přiznal na odměně za právní zastoupení 3 x 300 Kč a dle § 14b) odst. 5a) tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč. K tomu ještě zástupci žalobkyně náleží v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za 21% DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH, tedy 252 Kč, což s připočtením soudního poplatku ve výši 981 Kč představuje náklady řízení ve výši 2433 Kč. Z této výše nákladů pak jejich 22 % činí částku 535 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení v obecné pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy do tří dnů od právní moci rozsudku.