6 C 187/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 20 230 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 000 Kč v měsíčních splátkách po 300 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 5 230 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 321,45 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 230 Kč od 15. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 20 230 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 3. 6. 2024 úvěrovou smlouvu na bezúčelový spotřebitelský úvěr, a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www., Anonymizováno, .cz v chráněném internetovém prostředí, kde žalobce požádal o tento úvěr, jeho totožnost byla ověřena prostřednictvím dokladu totožnosti, zaslal kopii výpisu účtu z internetového bankovnictví a dále byla hodnocena schopnost žadatele úvěr splácet, a to v tomto konkrétním případě z údajů, které žalovaný poskytl a dodal do karty klienta, kde uvedl příjem ve výši 28 000 Kč, splátky jiným společnostem 4 069,36 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 10 000 Kč, které žalobkyně posuzovala dle její předložené metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta, kam se započítávají částky životním minim klienta, eventuelně vyživovacích dětí, minimální uvěřitelné výdaje domácnosti jako statistický údaj obsahující součet životních minim členů domácnosti a celkové pravidelné měsíční výdaje celé domácnosti. Žalobkyně rovněž provedla lustraci žalovaného v registrech NRKI, SOLUS, CRIBIS a ISIR s výsledky, že žalobkyně shledala žalovaného schopným splácet předmětný úvěr, proto byl tento úvěr schválen a žalovanému byl zaslán podpisový SMS kód, který žalovaný zadal na webové stránce žalobkyně, čímž byla smlouva uzavřena a následně odeslána na emailovou adresu žalovaného. Na jeho účet pak byla zaslána částka dohodnutá stranami ve výši 15 000 Kč jako částka úvěru a žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě této částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, které se zavázal hradit v pravidelných splátkách s tím, že v rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 735 Kč s tím, že žalovaný nehradil podmínky smlouvy a žalobkyně využila možnosti ukončení smlouvy a prohlášení úvěru za splatný a žalobkyně proto účtuje ještě smluvní pokutu 3 x 500 Kč a dále pak účelně vynaložené náklady 4 x 300 Kč, když žalovaný neuhradil na smlouvě ani přes výzvy ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl v řízení nečinný.

3. V řízení bylo z karty klienta zjištěno, jaké údaje byly žalovaným sděleny před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyni, když konkrétně se jednalo o spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč č. , hodnota, ze dne 3. 6. 2024. Žalovaný zde uvedl zdroj příjmů jako zaměstnanecký poměr, výše příjmu 28 000 Kč, příjem ostatních členů v domácnosti 10 000 Kč, splátky jiným společnostem 4 000 Kč s tím, že z výpisu společností ISIR, NRKI, SOLUS, CRIBIS, byly zjištěny negativní záznamy. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a samotné úvěrové smlouvy z 3. 6. 2025 a úvěrové zprávy žalobkyně, včetně sazebníku poplatků, bylo zjištěno, že žalovaný formou SMS uzavřel se žalobkyní dne 3. 6. 2024 úvěrovou smlouvu na částku 15 000 Kč, žalovaný se zavázal ji hradit v pravidelných měsíčních splátkách s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, když úvěr byl sjednán na 24 měsíců a v rámci druhé až osmé splátky byl dohodnut úvěr ve výši 735 Kč a pro případ prodlení žalovaného byla dohodnuta měsíční smluvní pokuta v souvislosti s nesplněnou úhradou aktuálně splatné splátky, a to 500 Kč za každou splátku. Z výpisu z účtu žalovaného z internetového bankovnictví a výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že 3. 6. 2025 žalobkyně na účet žalovaného uhradila 15 000 Kč. Z výpisu plateb k této smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný na smlouvě ničeho neuhradil. Z výzvy z 12. 8. 2024, včetně výpisu z poštovní knihy žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně prohlásila úvěr za splatný. Z předžalobní výzvy z 25. 10. 2024, včetně výpisu z poštovní knihy, bylo zjištěno, že žalovaný ještě před podáním žaloby byl vyzván k úhradě dlužné částky žalobkyni. Žalovaný neprokázal, že by jí na tomto úvěru něčeho uhradil.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. Žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, avšak jediným důkazům, který měl prokázat tuto skutečnost, je karta klienta, která neobsahuje přímé sdělení skutečností, které učinil žalovaný, ale pouze výpis toho, co žalovaný sdělit měl, aniž by tyto údaje byly jakkoli ověřeny či doloženy dalšími listinami. Žalobkyně se spokojila pouze s tím, že žalovaný uvedl jako svůj příjem 28 000 Kč, že příjem ostatních členů domácnosti je 10 000 Kč a splátky jiným společnostem v žádosti 4 000 Kč se sdělením, že byl činěn dotaz na shora uvedené registry s negativním výsledkem, aniž by i tato skutečnost byla jakkoli doložena. Žalobkyně se navíc nedostavila k ústnímu jednání a nemohla být v této souvislosti poučena ze strany soudu dle § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokazovat dle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru poměry dlužníka před uzavřením smlouvy a označit všechny důkazy o tom, že to bylo provedeno s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení, a tedy neúspěchu ve věci. Soud zde navíc odkazuje na ediční povinnost stanovenou v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, podle níž má povinnost uchovávat nejen smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale i dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele a podle odst. 4. tohoto ustanovení je uchovávat po dobu nejméně 5 let. Soud tedy dospívá k závěru, že žalobkyně naprosto rezignovala na zjišťování, natož na ověřování jak příjmů, tak výdajů žalovaného, což nijak nemůže nahradit postup podle jí předložené metodiky k posuzování úvěruschopnosti, která vychází pouze z neověřených údajů sdělených žalovaným s přihlédnutím ke statistickým údajům ohledně životního minima jednotlivce či členů domácnosti. Soud tedy dospěl k závěru, že žádné okolnosti nenasvědčují tomu, že by žalobkyní byla dosažena odborná péče při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, natož aby došlo k aktivnímu zjišťování informací, na základě nichž by sdělené údaje byly prověřovány. Soud proto shledal neplatnost předmětné smlouvy uzavřené mezi účastníky 3. 6. 2025 v důsledku porušení těchto povinností žalobkyně stanovených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, na nějž žalovaný ničeho neuhradil, soud ohledně částky 15 000 Kč považuje žalobu za důvodnou a v tomto rozsahu jí vyhověl. Jelikož žalovaný převzal plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jeho možnostem, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároku z neplatně uzavřené smlouvy. Jelikož žalovaný se neúčastnil řízení a ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly jeho aktuální možnosti a schopnosti splácet dlužnou částku, když žalobkyně se rovněž k jednání nedostavila a nemohla být v tomto směru poučena ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř., soud aplikoval citované ustanovení § 87 tak, že je spravedlivé, aby žalovaný dlužnou částku splácel alespoň v minimálních měsíčních splátkách po 300 Kč pod ztrátou výhody splátek, čímž se míní, že pokud se zpozdí byť s jedinou splátkou, věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli, tedy, že zašle dlužníku oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek, a pak dojde k zesplatnění celé částky, když tak musí učinit nejpozději do splatnosti příští splátky.

12. Pokud se tedy žalobkyně domáhala úhrady dalších 5 230 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení, soud ve zbývajícím rozsahu zamítl žalobu jako nedůvodnou, neboť žalovaný je ve smyslu citovaného § 87 povinen uhradit pouze nesplacenou jistinu, přičemž soud odkazuje na konkrétní účel citovaného ustanovení, kterým kromě ochrany spotřebitele, je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021).

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze samotného smyslu a účelu právní úpravy obsažené v citovaných ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu. Právě tato citovaná specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěrů o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku podle možností spotřebitele jako rozhodnutí o věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace proto nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, neboť na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, neboť je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována v závislosti na možnostech spotřebitele, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovanou nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobkyně uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na poplatky, náklady vymáhání, smluvní pokutu, včetně úroků z prodlení, které byly zamítnuty. Současně pak žalovaná byla zavázána k vrácení úvěrem získané jistiny. Proto je v této věci nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci, neboť u žádného z účastníků nelze shledat úspěch na úkor druhého a nelze tedy pro specifičnost tohoto řízení rozhodnout o poměru úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.