6 C 188/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno .r Anonymizováno Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 10 793,48 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, podle níž by žalovaný byl povinen zaplatita) částku ve výši 8 302,68 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 302,68 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacenís kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 023,62 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 6 527,24 Kčb) částku ve výši 2 490,80 Kč,se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 10 793,48 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené 4. 11. 2021 mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . pod č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který převzal v místě svého bydliště a žalovaný se jej zavázal uhradit včetně příslušenství za dobu jeho trvání ve výši 17 184 Kč, tedy ve výši celkových 37 184 Kč ve 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč s tím, že poslední splátka připadá na 3. 1. 2023. Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, kde uvedl základní údaje o své osobě a okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích či měsíčních příjmů, výdajů a požadovanou výši úvěru, když na dokumentu jsou vyznačeny listiny a doklady, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti, kdy žalovaný za tyto údaje ručí sám, přičemž věřitel vyhodnotil údaje žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru v takové výši, jaká mu byla poskytnuta. Žalovaný neplnil řádně a včas a uhradil pouze 22 900 Kč, když na poskytnutou jistinu úvěru byla alokována částka 11 697,32 Kč a na smlouvě sjednaném příslušenství 11 202,69 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 14 283,99 Kč, kterou představoval součet jistiny ve výši 8 302,68 Kč a zůstatku smluvního příslušenství ve výši 5 981,31 Kč. V důsledku prodlení pak vznikl v důsledku ujednání stran závazek k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, která představuje částku 2 490,80 Kč. Tato pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 na žalobkyni, o čemž byla žalovaný informován, avšak ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl v řízení nečinný.

3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč s dohodnutým poplatkem ve výši 17 184 Kč a žalovaný se zavázal celkových 37 184 Kč uhradit v celkových 14 splátkách po 2 656 Kč, když částka 20 000 Kč byla předána žalovanému v místě jeho bydliště. Z žádosti o úvěr ze dne 4. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný žádal téhož dne, kdy byla uzavřena smlouva o úvěru o žádost o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, kde uvedl, že je zaměstnaný od 6. 1. 2020 na dobu určitou do 31. 12. 2021. K doložení příjmů měly být poskytnuty výplatní pásky, které jsou zaškrtnuté křížkem, stejně jako pracovní smlouva s tím, že mzda představuje 23 153 Kč a jedná se o celkový měsíční příjem s tím, že na bydlení a energie hrazené žalovaným má být hrazeno 3 000 Kč. Žalovaný bydlí u rodičů, je rozvedený a nemá žádné vyživovací povinnosti, když má střední vzdělání a předložené doklady totožnosti byly občanský a řidičský průkaz. K této žádosti nebyly doloženy žádné přílohy. Z potvrzení ze dne 11. 12. 2023 bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně na účet žalovaného byla poskytnuta 20 000. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně příloh a dokladu o platbě bylo zjištěno, že 6. 12. 2023 byla pohledávka z předmětné smlouvy postoupena společností , právnická osoba, . na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek z 2. 1. 2024, včetně poštovního podacího archu z 3. 1. 2024 a z oznámení o postoupení pohledávek z 5. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl o tomto postoupení informován s tím, že nadále má platit žalobkyni. Z předžalobní výzvy z 9. 4. 2024, včetně dokladu o doručení z 10. 4. 2024 bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky. Žalovaný neprokázal, že by na žalobkyní tvrzených 22 900,01 Kč, které měl na této smlouvě uhradit, zaplatil ještě další částky.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. I přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného byla dovozena z údajů jím uvedených v žádosti o úvěr ze dne 4. 11. 2022 a její právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která uvedl v této listině a na jejíž základě byl právní předchůdkyní žalobkyně dovozen názor, že schopnost žalovaného úvěr splácet je dostatečná, musí soud konstatovat, že věřitel své povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedostal. V uvedené žádosti o úvěr je sice uvedeno, že příjem žalovaného je 23 153 Kč ze zaměstnaneckého poměru na dobu určitou do 31. 12. 2021 a to, že byl doložen výplatními páskami a pracovní smlouvou, avšak žádná z těchto listin předložena nebyla, stejně jako nebyly doloženy údaje o tom, že by na úhradu bydlení žalovanému postačovaly 3 000 Kč. Žalobkyně se zároveň vzhledem k nepřítomnosti při jednání zprostila možnosti být soudem ve smyslu ustanovení § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o povinnosti tvrdit a prokazovat podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru poměry dlužníka před uzavřením smlouvy a označit všechny důkazy, že tak bylo provedeno s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení, potažmo tedy neúspěchu ve věci. Soud v této souvislosti odkazuje na ediční povinnost stanovenou přímo v samotném zákoně o spotřebitelském úvěru, a to § 78 odst. 2, na jehož základě poskytovatel při plnění povinnosti uchovává nejen smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale rovněž dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává tyto dokumenty a záznamy po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. S ohledem na povinnosti stanovené přímo v tomto ustanovení by tedy dle soudu tato dokumentace by měla být nejen uchována, ale rovněž soudu předložena jako důkaz, což však učiněno nebylo. Žádné okolnosti nenasvědčují tomu, že by právní předchůdkyně žalobkyně byla dodržena odborná péče, když zde nebyly předloženy ani základní dokumenty, které příjem žalovaného dokládají. Soud se tedy domnívá, že nedošlo k řádnému prověření, natož k aktivnímu zjišťování informací, na jejichž základě by byla dostatečně prověřena tvrzení žalovaného a tím došlo k porušení povinnosti stanovené v § 86 o. s. ř. v důsledku čehož soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru z , datum, za absolutně neplatnou a v tomto případě je žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou a neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru podle § 87 tohoto zákona. Jelikož úvěr byl poskytnut ve výši 20 000 Kč a žalovaný dle tvrzení žalobkyně v této pohledávce uhradil 22 900,01 Kč, tedy přeplatil přes 2 000 Kč nad rámec, a přestože nakonec v řízení bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla řádně v souladu s ustanovením § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni, soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítnout.

11. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný a měl by mít proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Jelikož v řízení byl nečinný, žádné náklady mu nevznikly a soud proto o nic rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.