6 C 198/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 148 343,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 37 100 Kč a 40 100 Kč do 1 roku od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 23 270,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 191,59 Kč od 4. 6. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 39 885,43 Kč od 25. 5. 2023, Anonymizováno, do zaplacení a ohledně částky 47 872,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 69 349,83 Kč od 4. 6. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 29,67 % ročně z částky 59 477,87 Kč od 25. 5. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 111 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí celkových 148 343,03 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, . dne 18. 1. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se je zavázal uhradit v 48 měsíčních splátkách po 2 900 Kč spolu s úroky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou za celou dobu řádného splacení úvěru. Před jejím uzavřením podle žalobkyně poskytovatel úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když žalovaný předložil výpis z účtu, potvrzení o přijetí mzdy za měsíce říjen až prosinec 2022 a leden 2023, když z těchto informací a dokladů byl zjištěn průměrný příjem 29 489 Kč, což bylo zaznamenáno do listiny hodnocení klienta s tím, že se jedná o příjem ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, . na dobu neurčitou, takže bylo důvodné očekávání poskytovatele úvěru, že tento příjem bude stálý. Ohledně výdajů žalovaného bylo zjištěno, že činí 12 775 Kč s tím, že bylo kalkulováno životní minimum ve výši 4 860 Kč a na bydlení pak žalovaný vynaložil částku 4 247 Kč, což je částka odpovídající regionu , adresa, za nájem, respektive spolunájem, navíc byly tyto údaje verifikovány na základě vyžádaných informací s veřejných registrů (SOLUS, NRKI, ISIR) a byly posouzeny, když ze všeho bylo zjištěno, že žalovaným měl měsíčně 15 714 Kč jako disponibilních finančních prostředků, tedy dostatek ke splácení. Žalovaný přesto neplnil řádně, z předmětné smlouvy uhradil jenom 2 900 Kč, proto byl nárok z této smlouvy zesplatněn a posléze i postoupen smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 v souladu se společným prohlášením smluvních stran ze dne 5. 12. 2023 na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, avšak dlužnou částku ve výši 60 370,04 Kč ani přes předžalobní výzvu neuhradil. Dále pak žalobkyně uvedla, že dne 23. 8. 2022 byla mezi týmiž subjekty uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 61 000 Kč a žalovaný se je zavázal uhradit, včetně úroků s dohodnutou pevnou zápůjční sazbou v 48 měsíčních splátkách po 4 180 Kč, když poskytovatel úvěru rovněž před uzavřením této úvěrové smlouvy řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, který předložil výpis z účtu o přijetí mzdy za měsíce květen až srpen 2022 s tím, že z těchto informací a dokladů byl zjištěn jeho průměrný měsíční příjem 29 980 Kč, což bylo zaznamenáno do listiny hodnocení klienta, z níž je patrné, že byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . na dobu neurčitou, tedy z důvodným očekáváním, že tento příjem bude stálý i v blízké budoucnosti. Ohledně výdajů žalovaného bylo zjištěno, že tyto činí celkem 8 938 Kč, přičemž bylo kalkulováno životní minimum v aktuální výši 4 620 Kč, přičemž na bydlení žalovaný měsíčně vynaložil částku 4 318 Kč, což je částka odpovídající regionu , adresa, za nájem, respektive spolunájem a tyto informace byly zaznamenány do uvedené listiny hodnocení klienta a verifikovány mimo jiné i na základě vyžádaných informací z veřejných rejstříků (zejména SOLUS, NRKI, ISIR) a posouzeny, když bylo zjištěno, že žalovaný měl celkem měsíčně cca 20 042 Kč disponibilních finančních prostředků, tedy dostatek pro splácení požadovaného úvěru. Žalovaný však přesto na této úvěrové smlouvě uhradil pouze 20 900 Kč, ze strany poskytovatele úvěru došlo tedy k zesplatnění tohoto úvěru a následně pak byl tento nárok na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 v souladu se společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 5. 12. 2023 postoupen na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, avšak dlužnou částku ve výši 87 972,99 Kč ani přes výzvu neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl v řízení nečinný.

3. V řízení bylo ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, zjištěno, že žalovaný uzavřel 18. 1. 2023 se společností , právnická osoba, . smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč, které se včetně poskytnutých úvěrů za půjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou zavázal uhradit v 48 měsíčních splátkách po 2 900 Kč. Z listiny hodnocení klienta k této úvěrové smlouvě, včetně dokladů o vyplacené mzdě za období od říjen 2022 až leden 2023 bylo zjištěno, že před uzavřením smlouvy byl žalovaný zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . v zaměstnaneckém poměru, když za poslední čtyři měsíce před jejím uzavřením obdržel průměrný měsíční příjem 29 489 Kč. V této listině dále byly uvedeny jako výdaje žalovaného životní minimum ve výši 4 860 Kč, splátky , právnická osoba, . ve výši 3 668 Kč a částka 4 247 Kč, tedy celkové výdaje 12 775 Kč s tím, že rezerva činí 15 714 Kč. Žádná z těchto skutečností nebyla doložena jakýmkoli dokladem. Z výpisu registru SOLUS a výpisu z nebankovního registru klientských informací nebyly zjištěny informace, které by svědčily pro neposkytnutí úvěru. Žádné další informace, ani listiny směřující k osobě žalovaného, nebyly předloženy.

4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, dne 18. 1. 2023 smlouvu o úvěru ve výši 40 000 Kč se sjednaným pojištěním a dohodnutou zápůjční úrokovou sazbou 83,56 % p. a. jako pevná zápůjční úroková sazba s tím, že žalovaný se zavázal dlužnou částku uhradit v 48 splátkách po 2 900 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že 18. 1. 2023 bylo žalovanému připsáno 40 000 Kč, což rovněž vyplývá z historie předmětné smlouvy, stejně jako skutečnost, že žalovaný na ní uhradil dne 16. 2. 2023 pouze 2 900 Kč. Z oznámení ze dne 24. 5. 2023 bylo zjištěno, že věřitel prohlásil úvěr z této úvěrové smlouvy pro neplacení ze strany žalovaného za splatný.

5. Z listiny hodnocení klienta ke smlouvě č. , hodnota, včetně dokladech o příjmech žalovaného za období od května do srpna 2022 bylo zjištěno, že žalovaný jako zaměstnanec společnosti , právnická osoba, . pobíral a prokázal průměrný měsíční příjem ve výši 29 980 Kč. Z výpisu registru SOLUS a nebankovního registru klientských informací pak ohledně osoby žalovaného nevyplynuly negativní skutečnosti směřující proti uzavření úvěrové smlouvy. Z listiny hodnocení klienta k předmětné smlouvě č. , hodnota, dále bylo zjištěno, že ohledně výdajů žalovaného byla posuzována částka na životní minimum 4 620 Kč, když částka na bydlení představuje 4 318 Kč, tedy celkové výdaje jsou 8 938 Kč, takže na rezervě pak zbývá 20 048 Kč. Žádné listiny k otázce výdajů žalovaného nebyly předloženy ani navrženy jako důkaz.

6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 61 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit spolu s dohodnutou zápůjční úrokovou sazbou ve výši 66,80 % v celkových 48 měsíčních splátkách po 4 180 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 24. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalovanému tohoto dne bylo připsáno na účet 61 000 Kč, což rovněž potvrzuje i historie k této smlouvě s tím, že žalovaný na ní uhradil celkem pět splátek po 4 180 Kč, tedy celkových 20 900 Kč, když poslední splátka byla uhrazena 16. 2. 2023. Z oznámení ze dne 24. 5. 2023 bylo zjištěno, že věřitel prohlásil předmětný úvěr tímto dnem za splatný pro neplacení ze strany žalovaného.

7. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 5. 12. 2023, včetně seznamu pohledávek zjištěno, že dne 29. 6. 2023 byla mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mimo jiné, pak pohledávek ze smluv uzavřených se žalovaným pod č. , hodnota, a pod č. , hodnota, . Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2023, včetně poštovního podacího lístku z téhož data bylo zjištěno, že žalovaný byl o tomto postoupení vyrozuměn s tím, že nadále má ohledně obou těchto smluv plnit žalobkyni, přičemž z předžalobní výzvy z 30. 1. 2024, včetně poštovního podacího lístku z téhož data bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky z titulu obou těchto smluv žalobkyni s tím, že v opačném případě bude podána žaloba. Žalovaný neprokázal, že by něčeho dalšího žalobkyni uhradil.

8. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

14. Přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, . řádně posuzovala, tak i přes poučení soudu podle § 118a) odst. 1 a 3 povinnost uvést úplná skutková tvrzení a označení všech důkazů k této otázce oproti riziku neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene řádně neprokázala tak, jak to vyžaduje ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Sice doložila příjem ze zaměstnání žalovaného za čtyři měsíce předcházející před uzavřením obou těchto smluv a k oběma pak výpisu registrů SOLUS a NRKI, nicméně naprosto rezignovala na zjišťování a ověřování výdajové složky žalovaného, když v obou případech pouze vycházela z aktuální výše životního minima a dále se spokojila se sdělením žalovaného ohledně výše výdajů spojených s bydlením, a to v případě smlouvy ze dne 18. 1. 2023 na částku 4 247 Kč a v případě smlouvy z 23. 8. 2022 na částku 4 318 Kč s tím, že tyto částky odpovídají regionu , adresa, za nájem, respektive spolunájem, což však v žádném případě není relevantní, neboť zde není uvedený žádný údaj jakého bydlení se má toto nájemné týkat, specifikací velikosti bytu či jiného prostoru k bydlení tak aby bylo možné tuto situaci porovnat alespoň v obecné míře, natož pak doložením konkrétní, například nájemní smlouvy a podobně, když navíc není relevantní ani údaj, že žalovaný kromě bydlení nemá žádné další náklady a životní výdaje, což je velice nepravděpodobné, když i v položce ostatní (doprava, kurzy, záliby apod.) v listině hodnocení klienta je v případech obou smluv uvedena 0. Soud v této souvislosti navíc odkazuje na ediční povinnost stanovenou přímo v samotném zákoně o spotřebitelském úvěru, a to v § 78 odst. 2, na jehož základě je poskytovatel úvěru povinen uchovávat kromě smlouvy i dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele a podle odst. 4. tak má činit po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. S ohledem na tyto povinnosti stanovené v předmětném zákoně by tedy tato dokumentace by měla být nejen uchovávána, ale předložena soudu, což ze strany žalobkyně učiněno nebylo, lze tedy dovodit, že žádné okolnosti nenasvědčují tomu, že by poskytovatelem úvěru byla dodržena odborná péče při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením obou smluv, natož aby došlo k aktivnímu zjišťování informací k této otázce, v důsledku čehož soud považuje předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, takže žalovaný je povinen vrátit pouze neuhrazenou jistinu tohoto úvěru podle § 87 citovaného zákona.

15. Jelikož tedy bylo prokázáno, že žalobkyně v případě úvěrové smlouvy z 18. 1. 2023 poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný z ní uhradil pouze 2 900 Kč, soud v prvé části nároku týkající se výše 60 370,04 Kč žalobě vyhověl pouze co do 37 100 Kč a v případě úvěru ze dne 23. 8. 2022 poskytnutého ve výši 61 000 Kč, z nějž žalovaný uhradil 20 900 Kč, pak k nároku na zaplacení dalších 87 972,99 Kč soud vyhověl pouze co do částky 40 100 Kč, vše za situace, kdy nároky z obou těchto smluv byly v souladu s ustanovením § 1879 o. z. platně postoupeny na žalobkyni. Jelikož žalovaný převzal plnění na základě obou neplatných smluv, je povinen ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je vrátit v době přiměřené jeho možnostem, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy. Za situace, kdy žalovaný se neúčastnil řízení a ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly jeho aktuální možnosti a schopnosti splatit dlužné částky, soud vzhledem k jejich výši ve vztahu k průměrnému výdělku a životnímu miminu stanovil jako dostačující k úhradě dobu jednoho roku od právní moci rozsudku.

16. Pokud se žalobkyně domáhala úhrady dalších 37 100 Kč v případě prvé označené smlouvy a dalších 40 100 Kč v případě druhé označené smlouvy, včetně úhrady zákonných a smluvních úroků z obou těchto smluv, považuje soud žalobu v této části za nedůvodnou, neboť žalovaný je ve smyslu citovaného ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru povinen uhradit pouze nesplacenou jistinu. Soud v této souvislosti odkazuje na konkrétní účel citovaného ustanovení, kterým kromě ochrany spotřebitele je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobně smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného tedy vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud proto ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

17. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, a to co do 62 %, zatímco neúspěšná byla co do 38 % a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu, tedy 24 % svých nákladů. Ty jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za pět úkonů právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, písemné podání ve věci samé a účast při jednání). Konkrétně se jedná o pět úkonů právního zastoupení po 7 060 Kč, tedy 35 300 Kč, k tomu 5 x 300 Kč na hotových výdajích advokáta dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, vše v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. zvýšené o 21% náhradu za DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH, tedy 7 728 Kč, což s připočtením soudního poplatku 5 934 Kč představuje celkové náklady řízení 50 462 Kč. Z nich pak 24 % představuje částku 12 111 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni uhradit.