6 C 199/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 47 993,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 40 000 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 7 993,70 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně částky 52 936,95 Kč od 6. 5. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 943,25 Kč vzniklým sazbou 23,84 % ročně z částky 47 993,70 Kč od 16. 11. 2023 do 21. 4. 2024 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 473 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 47 993,70 Kč včetně úroků z prodlení, kapitalizovaného úroku a náklady spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla 18. 4. 2023 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, když smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny a žalobkyně si údaje žalovaného ověřila tzv. verifikační platbou ve výši 1 Kč ze strany žalovaného a z jeho účtu, kam byly následně poskytnut finanční prostředky z této smlouvy. Žalovaný měl hradit úroky ve výši 2 163 Kč měsíčně, avšak dostal se do prodlení a neuhradil své závazky, takže po dvou upomínkách v souladu se smlouvou byl úvěr zesplatněn ke dni 21. 4. 2024. Žalovaný na jistině ničeho neuhradil, a proto po něm žalobkyně požaduje 47 993,70 Kč, včetně smluvního úroku, úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky za dvě upomínky v celkové výši 1 000 Kč. Nad rámec pak uvedla, že před uzavřením smlouvy došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy k prokázání této skutečnosti odkazuje na přílohu smlouvy o úvěru, kde je uveden detailní rozbor posouzení úvěruschopnosti prokazující splnění této zákonné povinnosti.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl ve věci nečinný.

3. Z předsmluvní dokumentace a smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru prostřednictvím elektronických prostředků poté, co žalovaný uhradil tzv. verifikační platbu a předložil občanský průkaz, druhý doklad totožnosti a kompletní výpis z bankovního účtu a žalobkyně se zavázala poskytnout hotovostní úvěr žalovanému ve výši 50 000 Kč s tím, že částka 14 407 Kč bude poskytnuta do 10 pracovních dnů a částka 25 593 Kč následně po předložení dokumentací ze strany žalovaného s tím, že částka ve výši 10 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele. Žalovaný se pak zavázal uhradit úvěr ke dni 15. 4. 2029 se sjednanou roční sazbou 23,84 %. Součástí smlouvy pak byla příloha 1 posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kde žalovaný uvedl svůj občanský průkaz, skutečnost, že je svobodný, s tím, že jeho příjem je 28 650 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky ve výši 4 198 Kč, sázky 9 886 Kč, takže finanční zůstatek představuje 9 403 Kč, když ohledně pravidelných finančních závazků zde byly konkrétně zmíněny tři úvěrové smlouvy u jiných společností. Rovněž tato příloha obsahuje výsledky lustrací u jednotlivých registrů s poznámkou bez záznamu, aniž by tyto lustrace byly předloženy. Z internetového bankovnictví , právnická osoba, č. účtu žalobkyně ze dne 14. 5. 2023 bylo zjištěno, že z účtu žalovaného byla dne 18. 4. 2023 poskytnuta platba ve výši 1 Kč. Z výpisu účtu žalobkyně pak bylo zjištěno, že 19. 4. 2023 poskytla žalovanému částku 25 593 Kč a téhož dne i částku 14 407 Kč. Z opakovaných upomínek ze dne 20. 11. a 5. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán k úhradám z této smlouvy. Z předžalobní výzvy, zesplatnění úvěru a oznámení o převzetí právního zastoupení z 21. 4. 2024, včetně poštovního podacího lístku z téhož data bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila tento úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající jistiny úvěru 47 993,70 Kč, včetně příslušenství s tím, že v opačném případě bude podána žaloba. Žalovaný neprokázal, že by něčeho uhradil.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. I přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala a k této otázce navrhla jako důkaz přílohou č. 1 ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 18. 4. 2023, tato příloha pouze obsahuje jednotlivé údaje o žalovaném jako je příjem ve výši 28 650 Kč, náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 4 198 Kč, dokonce i sázky ve výši 9 886 Kč, včetně soupisu pravidelných finančních závazků u třech úvěrových společností a výsledky lustrací v jednotlivých registrech, aniž by tyto údaje byly doloženy a nebyly ani navrženy žalující stranou jako důkaz. Žalobkyně se svou nepřítomností při jednání vzdala možnosti být soudem poučena podle § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokazovat podle § 87 a 88 zákona o spotřebitelském úvěru poměry účastníka před uzavřením smlouvy a označit veškeré důkazy s tím, že v opačném případ se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene tvrzení a potažmo neúspěchu ve věci. Soud v této souvislosti rovněž odkazuje na ediční povinnost stanovenou přímo v samotném zákoně o spotřebitelském úvěru, a to § 78 odst. 2 na jehož základě poskytovatel při plnění povinnosti uchovává nejen smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale rovněž dokumenty nebo jiné záznam týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze. Podle odst. 4. tohoto ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává tyto dokumenty a záznamy po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah nebo došlo k jednání na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. S ohledem na tuto povinnost by tedy tato dokumentace měla být žalobkyní nejen uchována, ale rovněž soudu předložena jako důkaz. K tomu však nedošlo a žádné okolnosti nenasvědčují tomu, že by byla žalobkyní dodržena odborná péče k prověření, natož to k aktivnímu zjišťování informací, na základě nichž by byla prověřena tvrzení žalovaného. Tím se žalobkyně dopustila porušení povinností § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, v jejímž důsledku soud shledal neplatnost smlouvy ze dne 18. 4. 2023, a žalovaný je tedy povinen vrátit pouze poskytnutou neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 tohoto zákona.

11. K okolnosti, o jakou výši jistiny se jedná, bylo v řízení oproti tvrzením žalující strany prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému pouze celkových 40 000 Kč (dvěma platbami z 19. 4. 2023 ve výši 25 593 Kč a 14 407 Kč). Žaloba tedy může být důvodná pouze ohledně této částky a soud jí také vyhověl pouze v tomto rozsahu. Jelikož žalovaný převzal plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen vrátit tuto částku dle citovaného ustanovení § 87 v době přiměřené jeho možnostem, přičemž se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy. Jelikož žalovaný se neúčastnil řízení a ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly jeho aktuální možnosti a schopnosti splatit dlužnou částku a soud vzhledem k její výši ve vztahu k průměrnému výdělku a životnímu minimu stanovil jako dostačující k úhradě dobu třech měsíců.

12. Pokud se žalobkyně domáhala ještě úhrady zbývajících 7 993,70 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 943,25 Kč, vzniklým sazbou 23,84 % ročně z částky 47 993,70 Kč od 16. 11. 2023 do 21. 4. 2024 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, považuje soud žalobu za nedůvodnou, neboť žalovaný je ve smyslu citovaného ustanovení § 87 povinen uhradit pouze nesplacenou jistinu, přičemž soud zde odkazuje na konkrétní účel tohoto ustanovení, kterým kromě ochrany spotřebitele je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Relevantní není ani požadavek žalobkyně na úhradu úroků z prodlení, neboť dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud proto nad rámec částky 40 000 Kč žalobu ve zbývajícím rozsahu plně zamítl.

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, a to co do 83 %, neúspěšná byla co do 17 %, takže jí náleží právo na náhradu nákladů řízení ve výši 66 %. Ty jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva). Konkrétně se jedná o 3 x 3260 Kč na odměně za právní zastoupení dle § 7 bod 5 advokátního tarifu, k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 o. s. ř., což s připočtením soudního poplatku 2 158 Kč představuje náklady řízení 12 838 Kč. 66 % z nich tak činí částku 8 473 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit žalobkyni v obecné třídenní pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.