6 C 205/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 58 552,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 39 834,47 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 18 717,99 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 859,92 Kč,s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 583,33 Kč,se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 900 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení,s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 50 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení,zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 727 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 58 552,46 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 1. 12. 2022 se společností , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se je zavázal uhradit ve výši minimální měsíční platby do doby, než uhradí celkovou dlužnou částku, avšak uhradil pouze 10 165,53 Kč. Před uzavřením této smlouvy poskytovatel úvěru posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, bral v potaz sociální demografická data, informace z interních databází a externích registrů, zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, které žalovaný prokázal předložením výpisu z bankovního účtu, a to v období od 27. 5. do 1. 12. 2022, což je dostatečné období, které doložilo úhrady v celkové výši 579 102,30 Kč za příchozí a částku 555 609,91 Kč za odchozí úhrady, z čehož zjistil, že žalovaný je schopen hradit tento úvěr, když rozdíl mezi příjmy a výdaji činil 19 496,39 Kč. Žalovaný však plnil pouze částečně, jak je uvedeno shora, přičemž nárok z pohledávky za žalovaným byl smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 postoupen na žalobkyni, o čemž žalovaný byl informován, avšak ničeho již žalobkyni neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl v řízení nečinný.

3. V řízení bylo ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, zjištěno, že společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne 1. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 50 000 Kč, když žalovaný se zavázal jí uhradit celkovou částku 64 242,59 Kč za podmínek zde sjednaných. Z fotokopie občanského průkazu, a to včetně fotografie žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný byl identifikován právě svým občanským průkazem při uzavření smlouvy, přičemž z výpisu účtu žalovaného za období od 27. 5. do 1. 12. 2022 byly zjištěny příchozí úhrady v celkové výši 579 102,30 Kč, odchozí úhrady 559 609,91 Kč a byly zde uvedeny mimo jiné platby v souvislosti s výkonem žalovaného jako , Anonymizováno, v platbách v průměru cca 50 000 Kč měsíčně. Další konkrétní zjištění z výpisu z tohoto účtu soud neučinil. Z bilance k této smlouvě a výše splátek bylo zjištěno, že žalovanému v souvislosti s touto půjčkou bylo vyplaceno 50 000 Kč a žalovaný na ní uhradil 10 165,53 Kč. Z výzvy k úhradě dluhu z 16. 7. 2023, včetně podacího lístku bylo zjištěno, že byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky společností , právnická osoba, z této smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 bylo zjištěno, že pohledávka z ní byla postoupena na žalobkyni, přičemž z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl o tomto postoupení vyrozuměn s tím, že má nadále plnit žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 4. 2024, včetně podacího lístku bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky. Žalovaný neprokázal, že by něčeho nad rámec shora uvedených 10 165,53 Kč uhradil.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. Přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně posuzovala, tak k této otázce kromě výpisu z účtu žalovaného přes poučení podle § 118a) odst. 1 a 3 poskytnutého při jednání ze strany soudu o povinnosti tvrdit a prokazovat podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru informace o poměrech dlužníka před uzavřením předmětné smlouvy a označit všechny důkazy o tom, že tak bylo provedeno s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení potažmo tedy neúspěchu ve věci, žalobkyně nenavrhla další důkazy. Před uzavřením smlouvy, tedy společnosti , právnická osoba, postačoval pouze několikaměsíční výpis z běžného účtu žalovaného z nějž bylo možno pouze zjistit průměrný výdělek žalovaného přesahující 50 000 Kč měsíčně, avšak žádným dalším způsobem nebyly zjišťovány ať už další příjmy žalovaného, tak ani výdaje. Navíc soud odkazuje na ediční povinnost stanoveno přímo v zákoně o spotřebitelském úvěru, a to § 78 odst. 2, na jehož základě poskytovatel při plnění povinnosti uchovává nejen smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale rovněž dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o něm, které poskytl do databáze, a podle 4. odst. je povinen jej uchovávat po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. Kromě již uvedeného výpisu z běžného účtu žalovaného nebyla uvedena ani jeho základní data o sociální, finanční a majetkové situaci, o jeho dalších možných příjmech, o jeho výdajích, včetně možné solventnosti zjišťované z příslušných registrů. Žádné okolnosti tedy nenasvědčují tomu, že by právní předchůdkyní žalobkyně byla dodržena odborná péče při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, natož pak k aktivnímu zjišťování informací směřující k této otázce. Soud proto, jelikož došlo k porušení povinnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, shledal neplatnost předmětné smlouvy o úvěru z 1. 12. 2022 a vzhledem k její absolutní neplatnosti je žalovaný povinen podle § 87 citovaného zákona vrátit pouze neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru.

11. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému částku 50 000 Kč a on z ní uhradil 10 165,53 Kč, považuje soud za důvodný pouze požadavek žaloby na úhradu částky 39 834,47 Kč za situace, kdy došlo k postoupení nároku z předmětné smlouvy na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a následujících o. z. a žalovaný byl o tomto postoupení řádně informován. Soud tedy považuje v této části žalobu za důvodnou a v tomto rozsahu jí vyhověl. Jelikož žalovaný převzal plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jeho možnostem, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecním ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároku z neplatně uzavřené smlouvy. Za situace, že žalovaný se neúčastnil řízení a ani z obsahu spisu, nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem usvědčovaly jeho aktuální možnosti a schopnosti splatit dlužnou částku, soud vzhledem k její výši ve vztahu k výši průměrného výdělku a životního minima stanovil jako dostačující k úhradě dobu tří měsíců od právní moci rozsudku.

12. Pokud se žalobkyně domáhala ještě úhrady zbývající částky 18 717,99 Kč a dále zákonných a smluvních úroků nad rámec poskytnutého úvěru, považuje soud žalobu za nedůvodnou, neboť žalovaný je povinen hradit pouze nesplacenou jistinu, přičemž soud odkazuje na konkrétní účel ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kterým kromě ochrany spotřebitele je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud tedy ve zbývající části žalobu zamítl.

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, a to co do 68 %, když neúspěšná byla co do 32 % a náleží tedy právo na náhradu rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem, tedy 36 % jejích nákladů řízení. Ty jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva a účast při jednání). Konkrétně se jedná o 4 x 3 140 Kč na odměně za právní zastoupení dle § 7 bod 5 advokátního tarifu, k tomu 4 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, vše v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. zvýšené o 21% náhradu za DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH, tedy o 2 889,60 Kč, což s připočtením soudního poplatku 2 036 Kč představuje celkové náklady řízení 18 685,60 Kč. 36 % z nich tak představuje 6 727 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni na nákladech řízení uhradit.