6 C 206/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 22 274,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 807 Kč v měsíčních splátkách po 300 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 14 467,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 753,70 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 22 274,70 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené 27. 12. 2022 mezi žalovanou jako dlužníkem a žalobkyní jako věřitelem uzavřené prostřednictvím jejího mandatáře obchodní firmy , právnická osoba, ., když před uzavřením této smlouvy byly zkoumány podmínky úvěruschopnosti žalované získáním jejich dat s tím, že byly zjišťovány výpisy z bankovních a nebankovních registrů ohledně žalované s negativním výsledkem z registru SOLUS, rovněž s negativním výsledkem, stejně jako z insolvenčního rejstříku, když žalovaná na základě doložených výplatních pásek pobírala pravidelný měsíční příjem 19 000 Kč a její náklady na bydlení byly 300 Kč a ostatní výdaje 1 000 Kč, když dotazem na NRKI byly zjištěny existující splátky na dosavadní závazky ve výši 2 968 Kč, vše za situace, kdy žalovaná je svobodná, bezdětná, tudíž bez vyživovacích povinností a má tedy dostatečný disponibilní příjem k uzavření této smlouvy. Konkrétně v ní bylo ujednáno, že jí byl poskytnut úvěr ve výši 24 739 Kč, když tato částka byla 28. 12. 2024 převedena na účet mandatáře a žalovaná se jí zavázala uhradit ve 40měsíčních splátkách po 996 Kč od 15. 1. 2023, včetně jistiny, úroku a pojištění. Žalovaná však plnila jen částečně, a proto došlo dle smlouvy k zesplatnění úvěru a žalobkyně s ohledem na to, že uhradila pouze 16 932 Kč požaduje na jistině 13 515,70 Kč, kromě toho účelně vynaložené náklady na odeslání upomínky, jak bylo dohodnuto ve smlouvě 450 Kč, účelně vynaložené náklady na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru za 200 Kč a strany si rovněž dohodly smluvní pokutu v důsledku prodlení splátek, za což byla účtována částka 225 Kč a v důsledku zrušení úvěrové smlouvy částka 3 511 Kč. Kromě toho pak žalobkyně požadovala úrok z prodlení, který kapitalizovala na částku 135 Kč a od 21. 10. 2023 jej požadovala v procentuální výši.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a byla v řízení nečinná.

3. V řízení bylo ze smlouvy o spolupráci financování zboží na prodejně partnera z 24. 7. 2019 je zjištěno, že žalobkyně uzavřela se společností , právnická osoba, . smlouvu o spolupráci za účelem financování zboží na této prodejně, včetně uzavírání úvěrových smluv. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a úvěrové smlouvy č. , IBAN, bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . jako mandatář žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 27. 12. 2022 smlouvu, na základě níž jí byl poskytnut úvěr ve výši 24 739 Kč a žalovaná se jej zavázala uhradit ve 40měsíčních splátkách po 996 Kč, tedy celkových 32 920 Kč. Kromě toho si strany dohodly, jak vyplývá z úvěrových podmínek k této smlouvě, i poplatky, smluvní pokutu pro případ upomínání či prodlení žalované s plněním i v případě možného zesplatnění úvěru. Z karty k návrhu této pojistné smlouvy bylo zjištěno, že k osobě žalované byly vypsány poměry takové, že je svobodná, se středoškolským vzděláním, má pracovní poměr na dobu neurčitou v předmětu činnosti zpracovatelský průmysl od 24. 10. 2022, její měsíční příjem představuje 16 000 Kč, její výdaje na bydlení 300 Kč, ostatní měsíční výdaje 1 000 Kč, když z uvedených údajů nevyplývá, z čeho byly zjištěny a neobsahují žádný odkaz na další materiály od žalované. Z pracovní smlouvy žalované z 24. 10. 2022 bylo zjištěno, že tohoto dne nastoupila jako montážní dělník do společnosti , právnická osoba, . , adresa, na dobu určitou do 31. 5. 2023. Z dokladu o příjmu žalované z listopadu 2022 bylo zjištěno, že její příjem byl za tento měsíc ve výši 19 492 Kč, když fotokopie občanského průkazu ověřuje totožnost žalované. Z přehledu plateb k této smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná na ní skutečně uhradila 16 932 Kč. Z dopisu zesplatnění pohledávky z 30. 9. 2024, včetně doručenky bylo zjištěno, že žalovaná nehradila dle dohodnutých splátek a žalobkyně prohlásila úvěr za zcela splatný. Z předžalobní upomínky, včetně dokladu o doručení z 25. 3. 2025 bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky. Žalovaná neprokázala, že by něčeho uhradila.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. I přesto, že žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána a dovozena z údajů uvedených žalovanou a doložených pracovní smlouvou a dokladem o příjmu s tím, že nebyl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti jejich tvrzení, soud takovýto závěrem nesdílí. Už sama skutečnost, že v údajích o žalované bylo kompletováno, že má pracovní poměr na dobu neurčitou, toto je v rozporu s doloženou pracovní smlouvou odvíjející se od data uvedeného v kartě žalované, a to na dobu určitou do 31. 5. 2023. Příjem v této kartě ve výši 16 000 Kč byl doložen pouze výplatou za jediný měsíc listopad 2022, kde je sice ve vyšší částce 19 492 Kč, což však neznamená, že v průběhu za poslední období takovýto příjem byl stálý. Navíc údaje z této osobní karty neprokazují jakékoli dotazy na bankovní či nebankovní registry informací ohledně žalované, jak je zmiňovala žalobkyně a naprosto nerelevantní je údaj v kartě uvedený ohledně výdajů bydlení žalované 300 Kč a měsíčních výdajů 1 000 Kč, což samozřejmě naprosto neodpovídá realitě. Žalobkyně pak přes poučení soudu podle § 118a) odst. 1 a 3 o povinnosti tvrdit, prokazovat poměry dlužníka před uzavřením předmětné smlouvy a označit všechny důkazy o tom, že toto bylo provedeno s tím, že se vystavuje v opačném případě riziku neunesení riziku břemene tvrzení a důkazního břemene, tedy neúspěchu ve věci, žalobkyně žádné další důkazy nenavrhla a soud zde zdůrazňuje i ediční povinnost žalované, která je stanovena přímo v samotném zákoně o spotřebitelském úvěru, konkrétně v § 78 odst. 2 s tím, že podle odst. 4. tohoto ustanovení je poskytovatel povinen uchovávat tyto dokumenty po dobu nejméně 5 let. Nelze tedy než uzavřít, že žalovaná nedosáhla odborné péče při poskytování úvěru, kdy se spokojila pouze s výší příjmu, který byl doložen pouze za 1 měsíc s tím, že soud odkazuje i na shora uvedený rozpor ohledně údajů pracovního poměru na dobu určitou či neurčitou, přičemž pak žalobkyně naprosto rezignovala na zkoumání, natož to ověřování, výdajů žalované. Ve svém důsledku tedy došlo na straně žalobkyně k porušení povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a soud proto shledal absolutní neplatnost této úvěrové smlouvy. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 24 739 Kč a žalovaná na ní uhradila 16 932 Kč, vznikla ji povinnost ve smyslu citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit nezaplacenou jistinu, tedy částku 7 807 Kč. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. Jelikož žalovaná převzala plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinnost tuto částku vrátit v době přiměřené jejím možnostem ve smyslu citovaného § 87, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároku z neplatně uzavřené smlouvy. Jelikož žalovaná se řízení neúčastnila a ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly její aktuální možnosti a schopnosti splatit dlužnou částku, když žalobkyně přes poučení soudu ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 nedoplnila a netvrdila aktuální situaci žalované, soud aplikoval citované ustanovení § 87 tak, že je spravedlivé, aby žalovaná dlužnou částku splácela alespoň v minimálních měsíčních splátkách po 300 Kč pod ztrátou výhody splátek. Tím se míní, že pokud se žalovaná zpozdí, byť s jedinou splátkou, věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli, tedy že zašle dlužníku oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek a pak dojde k zesplatnění celé částky, když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky.

11. Pokud se žalobkyně domáhala úhrady ještě dalších 14 467,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl jako nedůvodnou, jak vyplývá z výroku II., neboť žalovaná je ve smyslu citovaného § 87 povinna uhradit pouze nesplacenou jistinu, přičemž soud odkazuje na konkrétní účel tohoto ustanovení, kterým kromě ochrany spotřebitele je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021).

12. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze samotného smyslu a účelu právní úpravy obsažené v citovaných ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu. Právě tato citovaná specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěrů o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku podle možností spotřebitele jako rozhodnutí o věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace proto nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, neboť na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, neboť je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována v závislosti na možnostech spotřebitele, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovanou nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobkyně uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na poplatky, náklady vymáhání, smluvní pokutu, včetně úroků z prodlení, které byly zamítnuty. Současně pak žalovaná byla zavázána k vrácení úvěrem získané jistiny. Proto je v této věci nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci, neboť u žádného z účastníků nelze shledat úspěch na úkor druhého a nelze tedy pro specifičnost tohoto řízení rozhodnout o poměru úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.