6 C 213/2025
č. j. 6 C 213/2025-18
V PLATNOSTICitované zákony (5)
Plný text
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 17 805 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 426 Kč v měsíčních splátkách po 300 Kč splatných do každého posledního dne v měsíci počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se ohledně částky 5 812 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 15 238 Kč od 24. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 2 567 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 17 805 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že 21. 10. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které mu byly zaslány na jeho účet č. , č. účtu, dne 21. 10. 2023 a po uzavření dodatku k této smlouvě 27. 3. 2024 na žádost žalovaného byla tato zápůjčka navýšena o 1 500 Kč, které byly na týž účet žalovanému zaslány 27. 3. 2024. Žalovaný se zavázal uhradit za poskytnutí zápůjčky poplatek v celkové výši 3 738 Kč, vše se splatností včetně jistiny 23. 4. 2024, avšak neplnil řádně a včas, uhradil pouze 2 079 Kč, o kteroužto částku byla ponížena smluvní pokuta, která byla rovněž ujednána, takže na ní žalobkyně požaduje jenom 2 567 Kč, na jistině s poplatkem 15 238 Kč, na nákladech spojených s uplatněním pohledávky 2 500 Kč. K okolnostem uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že zápůjčka byla poskytnuta prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které si žalovaný přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry, splatnost a výši zápůjčky, vyplnil formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, včetně telefonního čísla, emailové adresy, čímž učinil návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce a odsouhlasil znění obchodních podmínek. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného, a to skenem dokladu totožnosti s fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele účtu, na nějž zápůjčka je následně vyplacena, když podmínkou pro výplatu je, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením klienta. Smlouva byla podepsána elektronicky, a to ze strany žalovaného PINem, který žalobkyně žalovanému zaslala na jím uvedené telefonní číslo. Smlouva, včetně všeobecných podmínek, byla žalovanému neprodleně po potvrzení žalovaným odeslána emailem na jím zadanou adresu. Před uzavřením smlouvy žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, který je povinen v tomto směru poskytnout úplné a pravdivé informace, respektive případně nahlédnutím do relevantních databází. Tyto informace byly vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty, takže podle žalobce byla splněna jeho povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného, když na základě tohoto pověření žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalovaný dlužnou částku, jak je specifikována shora, neuhradil ani přes předžalobní výzvu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl v řízení nečinný.
3. V řízení bylo ze zprávy , Anonymizováno, a. s. ze dne 1. 8. 2025 zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný s tím, že na tento účet byly v období od 21. 10. 2023 do 26. 10. 2023 připsány platby ve výši 10 000 Kč a v období od 27. 3. 2024 do 30. 3. 2024 platba ve výši 1 500 Kč od žalobkyně. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným (z jeho strany prostřednictvím PINkódu , Anonymizováno, ) tohoto dne smlouvu o zápůjčce na základě níž se zavázala mu poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na jeho účet č. , č. účtu, a žalovaný se je zavázal uhradit včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč do 23. 4. 2024. Z dodatku k této smlouvě ze dne 27. 3. 2024, kterou žalovaný rovněž uzavřel prostřednictvím PINkódu, a to , Anonymizováno, , bylo zjištěno, že strany se dohodly na navýšení zápůjčky z předchozí smlouvy o částku 1 500 Kč, která bude žalovanému uhrazena na týž účet jako u předchozí částky s tím, že kromě celkové výše zápůjčky 11 500 Kč se žalovaný zavázal uhradit poplatek navýšený o 488 Kč, tedy částku na poplatku 3 738 Kč, vše do 23. 4. 2024. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že 10. 1. 2022 na něj vložil žalovaný bezhotovostní vklad ve výši 1 Kč, přičemž z pokračování tohoto výpisu žalobkyně bylo zjištěno, že 23. 10. 2024 z něj byl učiněn příkaz k úhradě částky 10 000 Kč na účet žalovaného a dne 27. 3. 2024 dalších 1 500 Kč rovněž na účet žalovaného. Z opakovaných výzev k úhradě a upomínek z 7. 6. 2024, 23. 5. 2024, 14. 5. 2024, 7. 5. 2024, 30. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni uhradil na této zápůjčce pouze částku 2 079 Kč s tím, že byl opakovaně urgován k úhradě zbývající částky. Z předžalobní výzvy z 6. 2. 2025, včetně poštovního podacího lístku z téhož data bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky. Žalovaný neprokázal, že by na ní něco uhradil.
4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.
1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).
10. I přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala prostřednictvím nevyžádaných informací o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto byly ověřeny na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází nenabídla k tomuto tvrzení jakékoli důkazy a svojí nepřítomností při ústním jednání se zprostila možnosti být v tomto směru poučena ve smyslu § 118a) odst. 3 o. s. ř. Soud zde navíc odkazuje na ediční povinnost stanovenou přímo v zákoně o spotřebitelském úvěru v § 78 odst. 2 o. s. ř., na základě níž je poskytovatel úvěru (zápůjčky) povinen uchovávat kromě smluv i dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele s tím, že podle odst. 4. tato povinnost činí po dobu pěti let od uzavření smlouvy. Soud tedy dospívá k závěru, že žádné okolnosti nenasvědčují tomu, že by žalobce dosáhl odborné péče při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a soud jí proto shledal v plném rozsahu za neplatnou.
11. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši celkových 11 500 Kč v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy a žalovaný na ní uhradil 2 079 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit nezaplacenou jistinu ve výši 9 426 Kč ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jeho možnostem, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároku z neplatně uzavřené smlouvy. Jelikož žalovaný se neúčastnil řízení a ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly jeho aktuální možnosti a schopnosti splatit dlužnou částku, když je to žalobkyně, která má v řízení povinnost tvrdit a prokazovat aktuální poměry žalovaného a v souvislosti s tím, že se nedostavila k ústnímu jednání ani k této otázce namohla být poučena ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř., soud aplikoval citované ustanovení § 87 tak, že je spravedlivé, aby žalovaný dlužnou částku splácel alespoň v minimálních měsíčních splátkách po 300 Kč pod ztrátou výhody splátek, čímž se míní, že pokud se žalovaný zpozdí byť s jedinou splátkou, věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednání vůči spotřebiteli, tedy že zašle dlužníku oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek a pak dojde k zesplatnění celé splátky, když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky.
12. Pokud se žalobkyně domáhala úhrady ještě zbývajících 5 812 Kč se zákonným úrokem z prodlení, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 2 567 Kč na smluvní pokutě, soud považuje v této zbývající části žalobu za nedůvodnou, neboť žalovaný ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je povinen uhradit pouze nesplacenou jistinu. Soud zde odkazuje i na konkrétní účel citovaného ustanovení, kterým je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, kterým nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021 Sb.). Soud proto ve zbývající části žalobu zamítl.
13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze samotného smyslu a účelu právní úpravy obsažené v citovaných ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu. Právě tato citovaná specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěrů o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku podle možností spotřebitele jako rozhodnutí o věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace proto nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, neboť na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, neboť je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována v závislosti na možnostech spotřebitele, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovanou nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobkyně uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na poplatky, náklady vymáhání, smluvní pokutu, včetně úroků z prodlení, které byly zamítnuty. Současně pak žalovaná byla zavázána k vrácení úvěrem získané jistiny. Proto je v této věci nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci, neboť u žádného z účastníků nelze shledat úspěch na úkor druhého a nelze tedy pro specifičnost tohoto řízení rozhodnout o poměru úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.