6 C 227/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 60 801 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 37 325 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 23 476,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 48 807 Kč ve výši 15 % ročně od 28. 12. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 76,05 % p. a. z částky 39 859,91 od 28. 12. 2023 do 16. 1. 2024 ve výši 1 612 Kč, úrok ve výši 76,05 % p. a. z částky 39 859,91 Kč od 17. 1. 2024 do 17. 1. 2024 ve výši 15,27 Kč, úrok ve výši 15 % p. a. z částky 39 859,91 Kč od 18. 1. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 12. 2023 dosáhne částky 154 080 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 941 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí celkových 60 801 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky 16. 8. 2023, na základě níž byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit včetně dohodnutých úroků ve výši 76,05 % p. a. ve 48 měsíčních splátkách po 2 675 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to emailové komunikace, když žalovaný tuto smlouvu podepsal jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut prostřednictvím SMS kódu. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, dále databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného a podobně). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení byly dostatečné. Konkrétně z dokladu o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného je 18 413 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 8 975 Kč a, Anonymizováno, volné zdroje ke splácení jsou po odečtení tisícikorunové rezervy ve výši 4 838 Kč. Konkrétně byla ověřena úvěrová historie žadatele v databázích NRKI a SOLUS, když údaje žalovaného, které sám poskytl, byly ověřeny fotografií občanského průkazu výpisem ze shora uvedených databází NRKI a SOLUS, potvrzení o příjmu a informativního výpisu z bankovního účtu žalovaného. Žalobkyně doplnila, že z platné judikatury vyplývá skutečnost, že při vyhodnocování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy má být poskytovatelem úvěru učiněna přiměřená míra obezřetnosti, a to vzhledem zejména k výši poskytovaného úvěru, který byl v tomto případě 40 000 Kč s tím, že žalobkyně nemůže konkrétně ověřovat například údaje o bydlení žalovaného, který k němu uvedl, že bydlí u rodičů, což by bylo možné prokázat nájemní smlouvou či čestným prohlášením rodičů, které však má stejnou váhu jako prohlášení samotného žalovaného, které učinil před uzavřením smlouvy. Žalobkyně zdůraznila, že v silách banky není skutečnost ověřovat konkrétní další výdaje žalovaného. Z těchto důvodů se domnívá, že jeho úvěruschopnost byla zkoumána řádně a pokud žalovaný uhradil pouze 2 675 Kč na tomto úvěru, má kromě nové dlužné jistiny úvěru v celkové výši 47 409,08 Kč, odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 39 859,91 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 7 549,17 Kč, hradit i smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, dále náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč s příslušenstvím a další smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové dlužné jistiny úvěru ve výši 47 409,08 Kč od 28. 12. 2023 do sepisu žaloby, tedy částku 11 993,73 Kč a kromě toho i úrok za poskytnutí úvěru, jak byl dohodnut ve výši 76,05 % za dobu od 17. 1. 2024 do tohoto dne a od tohoto dne pak úrok ve výši 15 % z této částky za dobu, kdy dosáhne částky 154 080 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl ve věci nečinný.

3. V řízení bylo z prohlášení klienta – informací pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, fotografii občanského průkazu žalovaného, informací o smlouvě o spotřebitelském úvěru, podpis na dálku, základních informací o klientovi důkazem o odeslání 1 Kč zaslané SMS, informace o vyplacení a důkaz o přijaté SMS a samotné smlouvy o úvěru č. , hodnota, , včetně oznámení o schválení úvěru a dodatku č. 1 k této smlouvě zjištěno, že mezi účastníky bylo prostřednictvím prostředku komunikace na dálku poté, co žalovaný souhlasit s podmínkami úvěrové smlouvy, uhradil žalobkyni 1 Kč a byl jí poskytnut žalovanému jedinečný kód, uzavřena dne 16. 3. 2023 smlouva o úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit s dohodnuto uvěrovou sazbou ve výši 76,04 Kč v celkových 48 měsíčních splátkách po 2 675 Kč splatných do každého 18. dne měsíce, tedy uhradit celkových 128 400 Kč.

4. Z karty klienta k předmětné úvěrové smlouvě bylo kromě shora uvedených parametrů této úvěrové smlouvy zjištěno, že žalovaný je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . Z potvrzení o příjmu ověřený touto společností bylo zjištěno, že průměrný měsíční příjem žalovaného za květen až červenec 2023 představuje 19 892 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného z 14. 7. 2023 bylo zjištěno, že tohoto dne mu přišla mzda za měsíc červen 2023 ve výši 18 413 Kč. Z výpisu nebankovního registru klientských informací NRKI a výpisu záznamu registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný není nijak úvěrově zatížen. Z karty hodnocení klienta k této úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný pobírá příjem ze zaměstnání, jehož výše představuje částku 18 413 Kč. Jako výdaje jsou uvedeny životní minimum ve výši 4 860 Kč, dále bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 3 915 Kč a ostatní (doprava, kurzy, záliby apod.) částka 200 Kč, celkem tedy výdaje 8 975 Kč s tím, že na rezervě zbývá 8 438 Kč. Kromě toho pak byly zjišťovány osobní údaje žalovaného s tím, že má výuční list a formou bydlení je bydlení u rodičů.

5. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 16. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalovanému na jeho účet bylo ze strany žalobkyně připsáno 40 000 Kč. Ze dvou výzev z 20. 11. a 19. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný neplatil řádně dle této smlouvy a zaplatil z ní pouze jednu splátku, když byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne 26. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyrozuměn o tom, že tento úvěr byl zesplatněn a byl vyzván k úhradě zbývající dlužné původní jistiny ve výši 39 459,91 Kč, včetně úroků neuhrazené smluvní pokuty a dalších nákladů, tedy částky v celkové výši 48 807 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 5. 2023, včetně poštovního podacího archu bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky s tím, že v opačném případě bude podána žaloba. Žalovaný neprokázal, že by něčeho na dlužné částce žalobkyni uhradil.

6. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

7. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

12. Žalobkyně řádné prověřování schopnosti splácet úvěr ze strany žalovaného dokládala zejména kartou hodnocení klienta, v níž žalovaný uvedl svoji sociální situaci s tím, že pobírá příjem z pracovního poměru ve výši 18 413 Kč, což žalobkyně doložila výpisem z účtu žalovaného, kam mu byla za měsíc červenec 2023 zaslána mzda v této výši a kromě toho ještě doložila potvrzení o příjmu ověřené zaměstnavatelem žalovaného s tím, že jeho průměrný výdělek za období od května do července 2023 představuje částku 19 892 Kč. K osobě žalovaného pak doložila výpisy z registru SOLUS a NRKI, které deklarovaly skutečnost, že žalovaný není dlužníkem v období po splatnosti. V otázce výdajů žalovaného se však žalobkyně spokojila pouze s jeho prohlášením v tom smyslu, že bydlí u rodičů a hradí na bydlení a inkaso částku 3 915 Kč s tím, že jeho ostatními výdaji jsou 200 Kč měsíčně na dopravu, záliby a podobně se zdůrazněním, že k tomuto započítala částku životního minima v té době aktuální ve výši 4 860 Kč. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně zcela rezignovala na ověřování výdajové stránky poměrů žalovaného, aniž by si jakýmkoli způsobem ověřila jak její výši, tak samotnou skutečnost, zda žalovaný tento charakter bydlení jím uvedený splňuje. V této souvislosti soud odkazuje i na ediční povinnost stanovenou přímo v samotném zákoně o spotřebitelském úvěru, a to v § 78 odst. 2, na jehož základě poskytovatel při plnění povinnosti uchovává nejen smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale rovněž dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o něm, které poskytl do databáze. Podle odst. 4. tohoto ustanovení uchovává tyto dokumenty a záznamy po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto záznamy vznikly. Z uvedeného vyplývá, že pokud se žalobkyně před poskytnutím úvěru zaměřila pouze na příjmovou otázku žalovaného, aniž by řádně zjistila, či ověřovala jeho výdaje, nedodržela odbornou péči vyžadovanou v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z těchto důvodů soud proto považuje předmětnou úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, když za této situace je žalovaný povinen ve smyslu § 87 téhož zákona vrátit pouze poskytnutou neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru.

13. Pokud tedy v řízení bylo prokázán, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný z něj uhradil pouze 2 675 Kč, zbývá mu k úhradě částka 37 325 Kč. Soud tedy v této části považuje žalobu za důvodnou a v tomto rozsahu jí vyhověl, přičemž jelikož žalovaný přezval plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle citovaného § 87 v době přiměřené jeho možnostem, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2 993 o. z. při vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy. Jelikož žalovaný se neúčastnil řízení a ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly jeho aktuální možnosti a schopnosti splatit dlužnou částku, soud vzhledem k její výši ve vztahu k výši průměrného výdělku a životního minima stanovil jako dostačující k úhradě dobu 3 měsíců od právní moci rozsudku.

14. Pokud se žalobkyně domáhala ještě úhrady zbývajících 23 476,73 Kč, zákonných úroků a dalších úroků nad rámec výše poskytnutého úvěru, považuje soud ve zbývající části za nedůvodnou, neboť žalovaný je ve smyslu citovaného § 87 povinen uhradit pouze nesplacenou jistinu, přičemž soud zde odkazuje na konkrétní účel citovaného ustanovení, kterým kromě ochrany spotřebitele je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud proto ve zbývající části žalobu zamítl.

15. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení pak vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, a to co do 61 %, neúspěšný byl co do 39 %, a má tedy nárok na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu úspěchu a neúspěchu, tedy ve výši 22 % těchto nákladů. Ty mu vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za čtyři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast při jednání). Konkrétně se jedná o 4 x 3 540 Kč na odměně za právní zastoupení dle § 7 bod 5 advokátního tarifu, k tomu 4 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. K tomu pak soud připočetl cestovné České Budějovice – Strakonice a zpět osobním vozem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , při průměrné spotřebě paliva 10,5 l na 100 km při jeho ceně ve výši 38,20 Kč za 1 l dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb. a při výši sazby základní náhrady za použití silničního vozidla dle § 1 písm. b) této vyhlášky ve výši 5,60 Kč za 1 km představuje toto cestovné částku 1 115 Kč, k níž soud ještě připočetl náhradu za promeškaný čas 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 4 advokátního tarifu. Z uvedených položek pak ještě náleží v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. 21% náhrada za DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH, tedy 3 544 Kč, což s připočtením soudního poplatku ve výši 3 041 Kč představuje celkové náklady řízení 23 460 Kč, z nich pak 22 % činí částku 4 941 Kč, kterou je žalovaný žalobkyni povinen uhradit v obecné pariční lhůtě tří dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř.