6 C 239/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 10 727 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 498 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 4 229 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 930,17 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 727 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 495 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 10 727 Kč z titulu úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 15. 4. 2022 prostřednictvím jejich internetových stránek tím způsobem, že žadatelka o úvěr, tedy žalovaná, vyplnila své údaje včetně telefonního čísla a čísla účtu, ze kterého následně odeslala 1 Kč s tím, že kromě toho byla identita žalované ověřena i jejím občanským průkazem a žalobkyně následně zaslala podpisový SMS kód pomocí nějž byla předmětná smlouva uzavřena v tom smyslu, že žalobkyně se zavázala uhradit žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se naopak zavázala tuto částku včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč uhradit do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Kromě toho byly sjednány ještě poplatky za expres výplatu ve výši 199 Kč, za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a za SMS servis ve výši 49 Kč s tím, že žalovaná si následně prodloužila splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem, tedy úhradou další částky 1 Kč dne 24. 8. 2022. Žalovaná neplnila podmínky této smlouvy a uhradila na ní celkových 3 502 Kč (kromě 2 x 1 Kč ještě další platbu dne 17. 5. 2022 ve výši 2 000 Kč a dne 17. 6. 2022 1 500 Kč). Vzhledem ke shora uvedeným poplatkům žalovaná dluží pohledávku ve výši 10 727 Kč (neuhrazená jistina 6 990 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 495 Kč a za SMS servis 245 Kč a poplatku za prodloužení splatnosti korunovým odkladem 1 980 Kč a poplatku za prodloužení splatnosti 10% odkladem 488 Kč).

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení byla nečinná.

3. V řízení bylo z úvěrové smlouvy ze dne 15. 4. 2022, včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a fotokopie občanského průkazu žalované, včetně výpisu z jejího účtu a ze sazebníku poplatků zjištěno, že poté, co žalovaná vyplnila žádost o uzavření úvěrové smlouvy a uhradila ověřovací poplatek ve výši 1 Kč, na základě čehož jí byl zaslán podpisový SMS kód, strany mezi sebou prostřednictvím internetových stránek žalobkyně uzavřely dne 15. 4. 2022 úvěrovou smlouvu s předmětem poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč a dalších poplatků za expres výplatu, bezpečnou splátku, SMS servis, do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Z výpisu účtu žalobkyně bylo zjištěno, že 15. 4. 2022 žalované uhradila částku 10 000 Kč. Z potvrzení o prověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zjišťovala údaje v systému ISIR s tím, že žalovaná zde není registrována, když z registru NRKI přišlo kladné doporučení, z registru SOLUS žalovaná nebyla zjištěna jako dlužník a z registru CRIBIS bylo zjištěno, že nemá exekuci. K finančním údajům žalované je zde uvedeno, že výše jejího příjmu je 28 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti 30 000 Kč a splátky jiným společnostem 7 000 Kč. Z metodiky posouzen úvěruschopnosti klienta nebyly zjištěny žádné konkrétní skutečnosti týkající se osoby žalované, respektive zjišťování jejích poměrů. Z úvěrové zprávy k osobním datům žalované rovněž nebyly zjištěny žádné údaje o žalované, které by svědčily o jejích příjmech a výdajích. Z výpisu čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalobkyně kromě dvou 1 Kč položek uhradila 17. 5. 2022 částku 2 000 Kč a 17. 6. 2022 částku 1 500 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 11. 2023, včetně poštovního podacího lístku, bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky žalobkyni. Žalovaná neprokázala, že by něco uhradila.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalované. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. I přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala a dovodila z údajů jí uvedených v žádosti o úvěr, lze konstatovat pouze tolik, že žalobkyně se spokojila pouze s tím, že její příjem by měl činit 28 000 Kč, že nemá žádné děti, příjem ostatních členů domácnosti je 30 000 Kč a splátka jiným společnostem je 7 000 Kč, aniž by tyto skutečnosti i jakýmkoli způsobem doložila, když soud v této souvislosti odkazuje na ediční povinnost stanovenou přímo v samotném zákoně o spotřebitelském úvěru, a to v § 78 odst. 2, na jehož základě poskytovatel při plnění povinnosti uchovává nejen smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale rovněž dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebitele, které poskytl do databáze, když podle odst. 4. tohoto ustanovení uchovává tyto dokumenty a záznamy po dobu nejméně 5 let ode dne kdy zanikl právní vztah nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. S ohledem na tyto povinnosti měla být taková dokumentace žalobkyní nejen vyžádána, nýbrž i uchována a předložena soudu jako důkaz ověřování alespoň příjmové části poměrů žalované, když soud konstatuje, že na výdajovou stránku (kromě skutečnosti, že by měla hradit splátky jiným společnostem ve výši 7 000 Kč, aniž by i toto bylo doloženo) naprosto žalobkyně rezignovala, a to jak ohledně výdajů spojených s bydlením, domácností, jídlem a podobně). Tento její přístup tedy skutečně nenasvědčuje tomu, že by jí byla dodržena odborná péče při stanovení a posouzení úvěruschopnosti žalované, čímž se žalobkyně dopustila porušení povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru důsledkem čehož je závěr soudu o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy z 15. 4. 2022. V takovémto případě je proto žalobkyně povinna vrátit dle citovaného § 87 téhož zákona pouze poskytnutou neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru.

11. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná na něm uhradila celkových 3 502 Kč, považuje soud za relevantní žalobu pouze v části 6 498 Kč, v níž jí vyhověl. Jelikož žalovaná převzala plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jejím možnostem, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy. Jelikož žalovaná se neúčastnila řízení a ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly její aktuální možnosti a schopnosti splatit dlužnou částku, soud vzhledem k její výši ve vztahu k výši průměrného výdělku a životního minima stanovil jako dostačující k úhradě dobu 30 dnů.

12. Pokud se žalobkyně domáhala k úhradě ještě zbývajících 4 229 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení, považuje soud žalobu za nedůvodnou, neboť žalovaná je ve smyslu citovaného § 87 povinna uhradit pouze nesplacenou jistinu, přičemž soud odkazuje na konkrétní účel tohoto ustanovení, kterým, kromě ochrany spotřebitele, je postih poskytovatele úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud proto ve zbývající části žalobu zamítl.Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch co do 61 %, neúspěch co do 39 % a má tedy nárok na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu úspěchu a neúspěchu, tedy 22 % svých nákladů řízení. Ty jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu a dle bodu 2 tohoto ustanovení přiznal na odměně za právní zastoupení 3x 300 Kč a dle § 14b) odst. 5a) tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč. K tomu ještě zástupci žalobkyně náleží v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za 21% DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH, tedy 252 Kč, což s připočtením soudního poplatku 800 Kč představuje celkové náklady řízení ve výši 2 252 Kč. 22 % z této částky pak představuje 495 Kč, které je žalovaná povinna uhradit žalobkyni v obecné pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku.