6 C 240/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 130 617 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 81 628 Kč v měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 35 372 Kčse zákonným úrokem z prodlení z částky 117 000 Kč ve výši 12 % ročně od 23. 4. 2025 do zaplacení,pohledávku ve výši 13 617,20 Kč,úrok ve výši 68,34 % p. a. z částky 98 638,44 Kč od 23. 4. 2025 do 15. 5. 2025 ve výši 4 134,94 Kč, úrok ve výši 12 % p. a. z částky 98 638,44 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 4. 2025 dosáhne částky 352 742 Kč,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí celkových 130 617 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 23. 10. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se jej zavázala uhradit včetně úroku ve výši nominální úrokové sazby 68,34 % p. a. v 48 měsíčních splátkách po 6 124 Kč počínaje listopadem 2024, vždy ke každému 14. dni. Tato smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy mezi účastníky probíhala emailová komunikace a žalovaná tuto smlouvu podepsala svým jménem a doplněním jedinečného kódu, který jí byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut, jak vyplývá z dodatku k této smlouvě. Před jejím uzavřením se žalobkyně zabývala tím, zda na straně žalované je schopnost řádně splácet úvěr a byla prověřena na základě údajů a informací získaných od žalované, když z dokladů o příjmech vyplynulo, že její čistý příjem představuje 22 421 Kč, celkové měsíční náklady představují 9 481 Kč s tím, že žalovaná uvedla, že její náklady na bydlení činí 4 621 Kč. Žalovaná neuvedla, že by měla nějakou vyživovací povinnost. V době vzniku předmětné smlouvy neměla žalovaná se žalobkyní uzavřenou další úvěrovou smlouvu vzhledem ke skutečnosti, že k ostatním výdajům nemá žádné doklady připočetla k výdajové stránce minimální výdaje dle životního minima 4 860 Kč, takže volnými zdroji ke splácení po odečtení 1 000 Kč rezervy jsou 11 940 Kč. Žalobkyně navíc prověřila žalovanou v databázích , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a bylo prověřeno, že není evidována v insolvenčním rejstříku, nemá žádnou předchozí smlouvu, předložila doklad totožnosti, který nebyl evidován jako neplatný a žalobkyně doložila, že je majitelkou účtu, na který měl být úvěr vyplacen, proto byl ze všech těchto důvodů úvěr schválen, žalované byla poskytnuta částka 100 000 Kč vyplacením na její účet 23. 10. 2024 a tím, že žalobkyně prvé tři splátky po 6 124 Kč uhradila, vlastně potvrdila, že je schopna úvěr splácet. Nadále však již neplnila kromě těchto 18 372 Kč, dostala se do prodlení a žalobkyně zesplatnila celý zbytek dluhu a kromě dlužné částky 115 402,77 Kč (odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 98 638,44 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 16 764,33 Kč) s příslušenstvím požaduje i smluvní pokutu za poplatky za upomínky ve výši 998 Kč, tak i 13 617,20 Kč na smluvní pokutě vyplývající z neuhrazené nové dlužné jistiny úvěru procentuální částkou 0,1 % za každý den prodlení, včetně smluvního úroku z dlužné původní jistiny, které žalovaná neuhradila ani přes opakovaný výzvy.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a byla v řízení nečinná.

3. V řízení bylo ze smlouvy o úvěru z 23. 10. 2024, včetně splátkového kalendáře zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou prostřednictvím jedinečného kódu smlouvu o úvěru, na základě níž se zavázala jí poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se jí zavázala tuto částku uhradit se záruční úrokovou sazbou dohodnutou na 68,34 Kč v 48 měsíčních splátkách po 6 124 Kč. Z oznámení o schválení úvěru, hodnocení klienta, předsmluvního formuláře úvěru a fotokopií občanského průkazu žalované, včetně potvrzení o provedených platbách z 23. 10. 2024, bylo zjištěno, že žalobkyně posuzovala návrh žalované na poskytnutí úvěru s tím, že ověřovala její pravidelný čistý měsíční příjem, který představuje částku 22 421 Kč, když žalovaná jako svoje výdaje uvedla částku 4 621 Kč na bydlení, další výdaje již neuvedla a proto jí byly započítány výdaje na životní minimum 4 860 Kč, což s rezervou 1 000 Kč představuje celkové výdaje 9 481 Kč, takže jako volné zdroje na splátky je činěna částka 11 940 Kč. Žalovaná ještě uvedla svého zaměstnavatele jako , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, s tím, že je svobodná, nežije s nikým ve společné domácnosti a nemá další vyživovací povinnost. Z dodatku č. , hodnota, k návrhu této smlouvy - prohlášení klienta před uzavíranou smlouvou a výpisu z emailové komunikace pak bylo ověřeno, že po prověření údajů poskytnutých žalovanou jí byl za účelem uzavření předmětné úvěrové smlouvy poskytnut jedinečný kód prostřednictvím jehož podepsala předmětnou smlouvu, jak vyplývá z informace ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, podpis na dálku. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací a výpisu záznamu z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalobkyně ještě před uzavřením smlouvy, respektive schválením úvěru z její strany, prověřovala informace ohledně žalované s negativním výsledkem. Z dokladu o vyplacení úvěru z 23. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná obdržela od žalobkyně na svůj účet tohoto dne 100 000 Kč z titulu této smlouvy. Z výzvy k zaplacení upozornění na možnost zesplatnění úvěru z 14. 4. 2025 a 17. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná uhradila pouze splátky 1 až 3 z této smlouvy a byla vyzývána k úhradě dalších splátek. Z oznámení z 21. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně pro neplacení dluhu žalované jeho zbývající část zesplatnila s tím, že zbývající dlužná původní jistina představuje částku 98 638,44 Kč. Z předžalobní výzvy z 30. 7. 2025 bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky žalobkyni. Žalovaná neprokázala, že by něčeho více žalobkyni uhradila.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. Soud se nejprve zabýval tím, jak žalobkyně postupovala při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet s tím, že žalobkyně po ověření plateb ze strany žalované ověřila její měsíční příjem 21 421 Kč ze zaměstnaneckého pracovního poměru, dále prověřila informace z nebankovních registrů klientských informací a registru SOLUS a posléze vycházela již pouze z informací předložených samotnou žalovanou, které nikterak neověřovala. Konkrétně pak brala za adekvátní výdaje, které žalovaná uvedla na bydlení co do částky 4 621 Kč, s tím, že k výdajům žalované žádné jiné doklady nemá a že žalovaná je odpovědna za to, že jí uvedené údaje jsou správné, a proto z nich žalobkyně vycházela. Za této situace soud dozpívá k závěru, že žalobkyně rezignovala na svoji povinnost zjišťovat a ověřovat úvěruschopnost žalované a nesprávně se spolehla pouze na tvrzení samotné žalované. Pokud tedy žalobkyně vyšla ohledně výdajů žalované pouze z jí předložených informací a nepožadovala jejich doložení soud se domnívá, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí a důsledkem tohoto nesprávného postupu je skutečnost, že předmětná smlouva je v rozporu s § 580 odst. 1 o. z. a je proto neplatná.

11. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná z něj uhradila pouze 18 372 Kč, má žalobkyně nárok ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru na úhradu pouze nesplacené jistiny, tedy částky 81 628 Kč, nikoli na další smluvené úroky a poplatky či úroky z prodlení s tím, že nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud proto vyhověl žalobě pouze co do částky 81 628 Kč a ve zbývající části žalobu zamítl.

12. Soud se rovněž zabýval lhůtou k vrácení zbytku poskytnuté jistiny ve výši 81 628 Kč a ve smyslu nejnovějšího rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 ze dne 13. 8. 2025 (podle nějž je to dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit předmětný dluh a o takto skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky) za situace, když v tomto řízení byla žalovaná nečinná a žádné důkazní návrhy směřující k tomu, jaké jsou její možnosti splnit předmětný dluh, neučinila, a proto vychází pouze z informací, které o žalované má. S ohledem na její věk, zaměstnání a pravidelný měsíční příjem, soud dospěl k závěru, že je v jejích schopnostech, aby dlužnou částku splácela po 1 000 Kč pod ztrátou výhody splátek, čímž se míní, že pokud se žalovaná zpozdí byť s jedinou splátkou, může věřitel uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli, tedy že zašle dlužníku oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek a pak dojde k zesplatnění celé částky, když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky.

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze samotného smyslu a účelu právní úpravy obsažené v citovaných ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu. Právě tato citovaná specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěrů o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku podle možností spotřebitele jako rozhodnutí o věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace proto nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, neboť na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, neboť je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována v závislosti na možnostech spotřebitele, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovanou nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobkyně uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na poplatky, náklady vymáhání, smluvní pokutu, včetně úroků z prodlení, které byly zamítnuty. Současně pak žalovaná byla zavázána k vrácení úvěrem získané jistiny. Proto je v této věci nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci, neboť u žádného z účastníků nelze shledat úspěch na úkor druhého a nelze tedy pro specifičnost tohoto řízení rozhodnout o poměru úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.