6 C 247/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 61 496,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 59 650,10 Kč v měsíčních splátkách po 300 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 1 846,62 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 26 488,61 Kčs úrokem ve výši 15 % ročně z částky 59 896,72 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacenís kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 20 083,85 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 61 496,72 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacenízamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 61 496,72 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným 1. 11. 2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , jehož sjednaný úvěrový rámec činil 60 000 Kč a žalovaný se jej zavázal řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobce na základě elektronického ověření žalovaného poté co od něj byly získány veškeré potřebné informace ohledně jeho sociální a finanční a majetkové situace, když žalovaný doložil potvrzení o výši příjmu z bankovního účtu, z nějž vyplývá příjem žalovaného za období 6 měsíců od uzavření smlouvy, když jeho zaměstnavatelem je společnost , právnická osoba, ., od níž mu přicházely opakující se platby, jejichž výše byla tvrzena ve smlouvě, když z výpisu z účtu žalované byly ověřeny výdaje žalovaného, a to na stravu, například u společnosti Penny či elektroniku u společnosti Elektro Expert Janko či vybavení domácnosti Siko koupelny, dopravu u Benziny a ošacení a obuv Pepco, Deichmann či telekomunikační služby T-Mobile s tím, že z výpisu jsou podle ní zjevné zbytné a jednorázové výdaje žalovaného. Kromě toho žalobkyně zjišťovala, zda v době žádosti o poskytnutí úvěru měl žalovaný závazky u jiných institucionálních věřitelů, a to zprávami z NRKI, SOLUS, CEE a podobně se zjištěním, že se nedostal do prodlení se splácením svých závazků. Žalovaný však neplnil podle smlouvy řádně a včas, a přestože vyčerpal celkových 62 170,10 Kč, uhradil v prvních splátkách pouze 2 520 Kč, proto byl úvěr prohlášen za splatný, žalovaný však ničeho neuhradil a stejný postup učinil i po předžalobní výzvě. K aktuálním poměrům žalovaného žalobkyně nenabídla jakékoli tvrzení s tím, že tyto poměry nezná, nicméně trvala na tom, že úvěr byl učiněn v přiměřené výši a splátkách poté, co byla řádně přezkoumána jeho finanční a sociální situace, když podle ní žalovaný i svým dalším přístupem ve vztahu k soudu de facto deklaroval, že vstupoval do celé záležitosti se žalobkyní se záměrem platit pouze částečně, jak vyplývá z jeho celkového přístupu i k výši částky, kterou na úvěru celkově uhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl v řízení nečinný.

3. Z karty klienta ověření jeho bonity bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru č. , hodnota, zjišťovala údaje od žalovaného datem narození tím, že je svobodný, bydlí u rodičů, jeho výše příjmu má být 26 000 Kč, měsíční výdaje 3 000 Kč s tím, že zjišťovala údaje z jednotlivých registrů JAP Půjčka, SOLUS, NRKI, CEE, MVCR, s kladnými odpověďmi, když pro bonitu žalovaného vycházela i z životního minima dospělých členů domácnosti 4 620 Kč a splátky jiným společnostem 3 198 Kč, včetně výše splátky z předmětného úvěru 842 Kč. Z listiny bez názvu zahrnující údaje od května do října 2022 soud neučinil žádná zjištění, pouze u každého měsíce je označena společnost , právnická osoba, . a v každém měsíci výše částky dosahující částek v rozmezí 22 313 Kč až 28 317 Kč, když z úvěrové zprávy ohledně žalovaného vyplývá, že společnost , právnická osoba, . je jeho zaměstnavatelem. Z přehledu pohybu na účtech, a to spořícím účtu a běžném účtu žalovaného soud neučinil žádná zásadní skutková zjištění, neboť na těchto transakcích nejsou patrny příjmy z pracovního poměru žalovaného s tím, že se jedná o období od 5. srpna 2022 do 1. listopadu 2022 k příchozím transakcím zde je uváděna pravidelná částka 900 Kč a odchozí transakce byly platby různým subjektům, aniž by z nich byla patrná jakákoli pravidelnost týkající se konkrétních výdajů a údaje z tohoto přehledu pohybu na účtech nebyly jakýmkoli způsobem statisticky porovnávány tak, aby bylo možné z nich učinit závěr o statistickém modelu příjmových a výdajových poměrů žalovaného. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, , včetně fotokopie občanského průkazu žalovaného a dohledání informací o činnosti klienta a včetně úvěrových podmínek k této smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se žalobkyní prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru ve výši úvěrového rámce 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit v měsíčních splátkách po 4 % z dlužné částky. Z výpisu čerpání splátek a úhrad k této úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný na ní vyčerpal celkových 62 170,10 Kč a zaplatil pouze 2 520 Kč. Z výzvy k zaplacení celého úvěru z 13. 4. 2025, včetně výpisu z poštovní knihy žalobkyně z následujícího dne bylo zjištěno, že v důsledku prodlení s úhradou závazků byl žalovanému předmětný úvěr zesplatněn a byl tedy vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši 66 516,57 Kč. Z předžalobní výzvy z 4. 5. 2023, včetně výpisu z poštovní knihy žalobkyně z následujícího dne bylo zjištěno, že žalovaný ještě před podáním žaloby byl vyzván k úhradě dlužné částky v aktuální výši 67 592,59 Kč s tím, že v opačném případě bude podána žaloba. Žalovaný neprokázal, že by něčeho z této částky uhradil.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. Podle § 2662 smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody majetkových prostředků z účtu na účet.

11. Soud nejprve posuzoval charakter kontraktu uzavřeného mezi oběma stranami a dospívá k závěru, že se jednalo o smlouvu o revolvingovém úvěru ve smyslu citovaného § 2395 a následujících upravující smlouvu o úvěru v kombinaci se smlouvou o běžném účtu ve smyslu § 2662 a následujících o. z., když tato smlouva byla uzavřena distančním způsobem odpovídajícím ustanovení § 1820 a následujících prostřednictvím elektronických prostředků za aktivní účasti žalovaného, a pokud žalující strana k posouzení úvěruschopnosti elektronické evidence za tímto účelem navrhovala provedení znaleckého posudku , právnická osoba, z 22. 8. 2024 soud tento důkaz neprovedl jako nadbytečný, neboť dostatečným způsobem již předloženými důkazy způsob řádného uzavření předmětné smlouvy prokázala.

12. Dále se soud zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně zde přednostně vycházela z údajů poskytnutých samotným žalovaným, který ohledně svých příjmů sdělil, že ze zaměstnaneckého poměru se společností , právnická osoba, . je jeho pravidelný měsíční příjem 26 000 Kč, což žalobkyně dokládala neidentifikovaným výpisem plateb této společnosti od května 2022 do října 2022, v němž jsou v těchto jednotlivých měsících konkrétní platby od 22 313 Kč do 28 827 Kč, aniž by však bylo identifikováno, z jakého účtu a na jaký účet jsou poskytnuty, takže z tohoto výpisu nelze prokázat, že se jednalo o příjem žalovaného ze zaměstnání od tohoto subjektu, když i z porovnání přehledu pohybů na účtu žalovaného, a to zejména běžného účtu žalovaného za období od 5. srpna 2022 do 1. listopadu 2022, se žádná z těchto plateb neobjevuje, příchozí platby jsou pouze po částkách cca 900 Kč. K výdajům žalovaného, které uvedl, že měsíčně ve výši 3 000 Kč žalobkyně kombinovala právě z tohoto účtu jeho jednotlivé výdaje na stravu, platbami například Penny, na elektroniku platbami Elektro Expert Janko, na vybavení domácnosti Siko koupelny, na dopravu Benzina, na ošacení obuv Pepco, Deichmann, či telekomunikační služby T-Mobile, aniž by však učinila řádný statistický přehled těchto plateb, které jsou pouze nárazové a nelze z nich vyvodit, jaké skutečné výdaje žalovaný měsíčně má. Soud v této souvislosti poukazuje na ediční povinnost stanovenou přímo v zákoně o spotřebitelském úvěru, a to konkrétně v § 78 odst. 2, na jehož základě poskytovatel při plnění povinnosti uchovává nejen smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale rovněž dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebitele, které poskytl do databáze a podle § 4. tohoto ustanovení poskytovatel uchovává tyto dokumenty a záznamy po dobu nejméně 5 let. Tato ediční povinnost platí i ohledně zkoumání výpisů z jednotlivých registrů, které žalobkyně tvrdí, že prováděla ohledně SOLUS, NRKI, CEE a podobně, jak vyplývá z karty klienta a údajů před uzavřením smlouvy, nicméně tyto konkrétní výpisu z předmětných účtů rovněž doloženy nebyly. Soud zde rovněž odkazuji na skutečnost, že žalující strana nedoplnila veškeré důkazní návrhy ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy ani přes poučení soudu podle § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. Soud tedy konstatuje, že poskytovatel úvěru podle jeho názoru nedosáhl odborné péče, když se spokojil pouze s uvedenými údaji, aniž by tyto údaje doložil. Neposoudil tedy řádně úvěruschopnost žalovaného, a to jak na straně příjmů, tak na straně výdajů, a pokud byl úvěr poskytován ve výši 60 000 Kč měl být hrazen splátkami ve výši 4 % z dlužných částek za situace, kdy řádně nebyl doložený jak příjem, tak ani výdaj žalovaného, které sám uváděl v absolutně nereálné výši 3 000 Kč měsíčně, nelze toto hodnotit jako dostatečná míra obezřetnosti při uzavírání takovéhoto úvěrového kontraktu s připomenutím nesplnění ediční povinnosti žalobkyně v tomto řízení. Soud proto ze všech těchto důvodů shledává předmětnou úvěrovou smlouvu z 1. 11. 2022 dle citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou.

13. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že žalovaný vyčerpal tento úvěr co do částky 62 170,10 Kč a zaplatil z něj 2 520 Kč, je povinen uhradit zbývajících 59 650,10 Kč ve smyslu citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ohledně nichž soud žalobě vyhověl, jak vyplývá z výroku I. Podle citovaného ustanovení má tuto částku vrátit v době přiměřené jeho možnostem, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároku z neplatně uzavřené smlouvy. Jelikož žalovaný se řízení neúčastnil a ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly jeho aktuální možnosti a splatnosti splatit dlužnou částku, když žalobkyně přes poučení soudu podle § 118a) odst. 1 a 3 nedoplnila a netvrdila aktuální situaci žalovaného, soud aplikoval citované ustanovení § 87 tak, že je spravedlivé, aby žalovaný dlužnou částku splácel alespoň v minimálních měsíčních splátkách po 300 Kč pod ztrátou výhody splátek. Tím se míní, že pokud se žalovaný zpozdí, byť s jedinou splátkou, věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednání vůči spotřebiteli, tedy že zašle dlužníku oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek a pak dojde k zesplatnění celé částky, když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky.

14. Pokud se tedy žalovaná domáhala úhrady zbývajících 1 846,92 Kč, včetně smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení, soud žalobu ve zbývajícím rozsahu, jak vyplývá z výroku II. zamítl jako nedůvodnou, neboť ve smyslu citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, je žalovaný povinen uhradit pouze nesplacenou jistinu, přičemž soud zároveň odkazuje na konkrétní účel citovaného ustanovení, kterým kromě ochrany spotřebitele je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, může poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021).

15. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze samotného smyslu a účelu právní úpravy obsažené v citovaných ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu. Právě tato citovaná specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěrů o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku podle možností spotřebitele jako rozhodnutí o věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace proto nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, neboť na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, neboť je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována v závislosti na možnostech spotřebitele, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovanou nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobkyně uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na poplatky, náklady vymáhání, smluvní pokutu, včetně úroků z prodlení, které byly zamítnuty. Současně pak žalovaná byla zavázána k vrácení úvěrem získané jistiny. Proto je v této věci nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci, neboť u žádného z účastníků nelze shledat úspěch na úkor druhého a nelze tedy pro specifičnost tohoto řízení rozhodnout o poměru úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.