6 C 256/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 26 817 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 18 500 Kč v měsíčních splátkách po 300 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 8 317 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 817 Kč od 25. 4. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 26 817 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . dne 25. 3. 2024 smlouvu o úvěru, na základě níž jí byl poskytnut úvěr ve výši 18 500 Kč, který se zavázala uhradit do 24. 4. 2024, včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 769,60 Kč a rovněž dohodnutého úroku, který kapitalizovala na 547,40 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaná zaregistrovala, zaslala žádost o poskytnutí úvěru a původní věřitel po prověření schopnosti žalované úvěr splácet zaslal konkrétní návrh, který byl žalovanou akceptován, a to zaslaným SMS kódem , Anonymizováno, , který byl žalované přidělen. Poté byla dlužná částka uhrazena na její účet, avšak žalovaná ničeho neuhradila a pohledávka za ní byla původním věřitelem postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze 7. 5. 2025 na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována, avšak ani jí ničeho nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a byla v řízení nečinná.

3. V řízení bylo z formuláře ke smlouvě o spotřebitelském úvěru a ze samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, prokázáno, že žalovaná uzavřela se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . prostřednictvím jejích webových stránek smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž jí byl poskytnut úvěr ve výši 18 500 Kč, který se zavázala splatit do 24. 4. 2024, včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 769,60 Kč a dohodnutého úroku 547,40 Kč. Z těchto listin žádným způsobem nevyplývá či jakýmkoli způsobem poskytovatel úvěru hodnotil a posuzoval úvěruschopnost žalované a k této otázce ani nenavrhl žádné důkazy. Z potvrzení o provedení transakce z 25. 3. 2024 a informace o vlastníkovi účtu bylo zjištěno, že na účet žalované byla dne 25. 3. 2024 zaslána částka 18 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2025, včetně seznamu pohledávek, bylo zjištěno, že pohledávka z této smlouvy za žalovanou byla postoupena společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne e7. 6. 2025 a podacího lístku z téhož data bylo zjištěno, že žalovaná byla o tomto postoupení vyrozuměna s tím, že nadále má plnit žalobkyni. Žalovaná neprokázala, že by jí něčeho uhradila.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. Soud se nejprve zabýval, zda bylo poskytovatelem úvěru řádně provedeno posouzení úvěruschopnosti žalované, když však k této otázce přes výzvu soudu žalobkyně ničeho nedoplnila a svojí nepřítomností při ústním jednání se zprostila možnosti být v tomto směru poučena v souladu s ustanovením § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů k otázce úvěruschopnosti. K této otázce lze tedy uzavřít, že žalobkyně žádným způsobem ani netvrdila, zda a jakým způsobem otázka úvěruschopnosti byla její právní předchůdkyní řešena, tuto skutečnost tedy neprokázala a soud proto předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru z 25. 3. 2024 považuje ve smyslu citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou.

11. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . poskytla žalované dle neplatné smlouvy úvěr ve výši 18 500 Kč a žalovaná neprokázala, že by na něm něčeho uhradila, vznikla žalované povinnost vrátit nezaplacenou jistinu, tedy částku 18 500 Kč, za situace, kdy došlo k postoupení nároku z předmětné smlouvy na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a následujících o. z. a žalovaná byla o tomto řádně informována, žalobkyni, a soud proto v této části považuje žalobu za důvodnou a ohledně ní žalobě vyhověl jak vyplývá z výroku I. Jelikož žalovaná převzala plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jejím možnostem, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecním ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároku z neplatně uzavřené smlouvy. Jelikož žalovaná se neúčastnila řízení a ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly její aktuální možnosti a schopnosti splatit dlužnou částku, když žalobkyně se neúčastnila jednání a nemohla být ani o této okolnosti poučena ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. k aktuální situaci žalované, soud aplikoval citované ustanovení § 87 tak, že je spravedlivé, aby žalovaná dlužnou částku splácela alespoň v minimálních měsíčních splátkách po 300 Kč pod ztrátou výhody splátek. Tím se míní, že pokud se žalovaná zpozdí, byť s jedinou splátkou, věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli, tedy, že zašle dlužníku oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek, a pak dojde k zesplatnění celé částky, když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky.

12. Pokud se žalobkyně domáhala úhrady zbylých 8 317 Kč se zákonným úrokem z prodlení, soud v tomto zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak vyplývá z výroku II. jako nedůvodnou, neboť žalovaná je ve smyslu citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru povinna uhradit pouze nesplacenou jistinu, přičemž soud odkazuje na konkrétní účel citovaného ustanovení, kterým kromě ochrany spotřebitele je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021).

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze samotného smyslu a účelu právní úpravy obsažené v citovaných ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu. Právě tato citovaná specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěrů o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku podle možností spotřebitele jako rozhodnutí o věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace proto nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, neboť na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, neboť je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována v závislosti na možnostech spotřebitele, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovanou nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobkyně uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na poplatky, náklady vymáhání, smluvní pokutu, včetně úroků z prodlení, které byly zamítnuty. Současně pak žalovaná byla zavázána k vrácení úvěrem získané jistiny. Proto je v této věci nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci, neboť u žádného z účastníků nelze shledat úspěch na úkor druhého a nelze tedy pro specifičnost tohoto řízení rozhodnout o poměru úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.