6 C 260/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 20 660 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 000 Kč v měsíčních splátkách po 300 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč od 18. 8. 2023 do zaplacení a ohledně částky ve výši 6 660 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí celkových 20 660 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastnicemi byla uzavřena 14. 4. 2023 smlouva o poskytnutí úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se jej zavázala uhradit včetně smluvního úroku ve výši 40 % p. m z jistiny za první měsíc čerpání úvěru splatné 17. 8. 2023 s tím, že žalovaná neplnila podmínky tohoto úvěru, neuhradila ničeho a proto je po ní požadováno 14 000 Kč stejně jako smluvní pokuta, která byla pro tento případ ujednaná na 0,1 % z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, která v období do odeslání předžalobní výzvy představuje částku 6 660 Kč. Žalobkyně upřesnila, že smlouva byla mezi účastnicemi uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně poté, co žalobkyně si vybrala dostupné parametry této smlouvy, odeslala ze svého účtu částku 1 Kč, vyplnila registrační formulář, poskytla údaje o své osobě a žalobkyně přistoupila k prověřování úvěruschopnosti žalované. K němu měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalované s pravidelnými měsíčními příjmy a dále byla žalovaná lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI a žalovaná s odkazem na všeobecné obchodní podmínky prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoli dluhu vůči třetí osobě a není si vědoma, že by byla evidována v žádné databázi dlužníků s tím, že výdaje žalované jsou dle jejího sdělení standardní.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a byla v řízení nečinná.

3. V řízení bylo ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z 14. 4. 2023, včetně fotokopie občanského průkazu žalované a potvrzení o provedení platby z 14. 4. 2023 zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla tohoto dne uzavřena formou elektronických prostředků smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované v její prospěch peněžní prostředky do výše 30 000 Kč a žalovaná se je zavázala uhradit včetně úrokové sazby ve výši 40 % p. m. v měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti s tím, že pro případ, že žalovaná nebude plnit řádně a včas, si žalobkyně vyhradila možnost zesplatnění smlouvy a také smluvní pokutu, přičemž smlouva byla uzavřena poté, co žalovaná zaslala žalobkyni verifikační platbu ve výši 1 Kč, a to ze strany žalované formou verifikačního SMSkódu. Ze všeobecných obchodních podmínek žalobkyně pak vyplývá, že žalovaná přistoupila registrací na webových stránkách žalobkyně k prohlášení, že není v prodlení se splacením jakéhokoli dluhu vůči třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidována v žádné databázi dlužníků, nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Z výpisu z účtu žalobkyně od 1. 12. 2022 do 31. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyni na její bankovní účet chodily pravidelné platby od Úřadu práce, Krajská pobočka , právnická osoba, , ve výši 18 831 Kč, 14 130 Kč, 14 330 Kč a 19 511 Kč za každý z těchto měsíců. Ze zprávy , právnická osoba, . z 27. 10. 2025 byla tato skutečnost, že se jedná o účet žalované potvrzena stejně jako to, že na její účet byla 17. 4. 2023 připsána částka 10 000 Kč z titulu předmětné úvěrové smlouvy, což potvrzuje i výpis k další platbě z účtu žalobkyně. Z dopisu z 14. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná neplnila podmínky smlouvy a tato smlouva byla zesplatněna. Z předžalobní výzvy z 14. 6. 2025, včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná ničeho na této smlouvě neuhradila a byla tedy vyzvána k zaplacení dlužné částky ještě před podáním žaloby. Žalovaná neprokázala, že by něco žalobkyni zaplatila.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. Soud se nejprve zabýval tím, jakým způsobem bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalované, k němuž žalobkyně poskytla jediný důkaz, a to výpisy z účtu žalované za 4 měsíce před uzavřením smlouvy, kdy dostávala pravidelné dávky od úřadu práce. Ke svému tvrzení, že žalobkyně prováděla formou elektronického dálkového přístupu nahlédnutím do příslušných rejstříků a databází údaje o žalované ničím neprokázala a k tomuto tvrzení nenavrhla žádné důkazy, stejně jako ke skutečnosti, jakým způsobem byly zjištěny a prokázána výdaje žalované. Žalobkyně se pak svojí nepřítomností při ústním jednání zprostila možnosti být v tomto směru poučena soudem ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. Soud rovněž odkazuje na ediční povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to konkrétně § 78 odst. 2, na jehož základě má jako poskytovatel úvěru uchovávat nejen smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale i dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, když podle odst. 4. tak má činit po dobu nejméně 5 let. Ze shora uvedených závěrů vyplývá, že žalobkyně naprosto rezignovala na ověřování úvěruschopnosti žalované, když pouhé ověření příjmu žalované za poslední 4 měsíce k řádnému splnění povinnosti poskytovatele úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru nedosahuje. Žalobkyně se tím dopustila porušení povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru v důsledku čehož soud shledal neplatnost předmětné úvěrové smlouvy a žalované vznikla povinnost ve smyslu § 87 tohoto zákona vrátit pouze neuhrazenou jistinu.

11. Pokud tedy bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná z něj ničeho neuhradila, vznikla žalované povinnost uhradit právě tuto částku. Podle citovaného ustanovení § 87 jí má pak žalovaná vrátit v době přiměřené jejím možnostem, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároku z neplatně uzavřené smlouvy. Jelikož žalovaná se řízení neúčastnila a ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly její aktuální možnosti a schopnosti splatit dlužnou částku, když žalobkyni nebylo v tomto směru možné ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit a žalobkyně nedoplnila a netvrdila aktuální situaci žalované, soud aplikoval citované ustanovení § 87 tak, že je spravedlivé, aby žalovaná dlužnou částku splácela alespoň v minimálních měsíčních splátkách po 300 Kč pod ztrátou výhody splátek. Tím se míní, že pokud se žalovaná zpozdí, byť s jedinou splátkou, věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli, tedy, že zašle dlužníku oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek a pak dojde k zesplatnění celé částky, když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky.

12. Pokud se tedy žalovaná domáhala úhrady ještě dalších 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a poté částky 6 660 Kč na smluvní pokutě, soud nárok ve zbývající části zamítl jako nedůvodnou, neboť, jak bylo již zmíněno, žalovaná je povinna uhradit pouze nesplacenou jistinu. Soud zároveň odkazuje na konkrétní účel ustanovení, z nějž tato povinnost vyplývá, tedy § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kterým kromě ochrany spotřebitele je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, kterým nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz podobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021).

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze samotného smyslu a účelu právní úpravy obsažené v citovaných ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu. Právě tato citovaná specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěrů o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku podle možností spotřebitele jako rozhodnutí o věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace proto nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, neboť na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, neboť je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována v závislosti na možnostech spotřebitele, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovanou nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobkyně uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na poplatky, náklady vymáhání, smluvní pokutu, včetně úroků z prodlení, které byly zamítnuty. Současně pak žalovaná byla zavázána k vrácení úvěrem získané jistiny. Proto je v této věci nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci, neboť u žádného z účastníků nelze shledat úspěch na úkor druhého a nelze tedy pro specifičnost tohoto řízení rozhodnout o poměru úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.