6 C 261/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 50 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 49 000 Kč v měsíčních splátkách po 300 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 1 500 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 500 Kč od 4. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 630,80 Kč v měsíčních splátkách po 200 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 50 500 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených částek v souvislosti se smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 49 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit včetně poplatků za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč v 21 pravidelných měsíčních splátkách, z nichž však do data splatnosti 3. 10. 2023 neuhradil ničeho. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky poskytovatele úvěru, na které žalovaný zažádal o tento úvěr vyplněním online formuláře, když předpokladem smlouvy bylo vyplnění zákaznické karty, v níž žalovaný uvedl své osobní informace, adresu trvalého pobytu, telefonní číslo, druh bydlení, nejvyšší dosažené vzdělání, zdroj a výši příjmů a výdajů, když totožnost a shoda podoby žalovaného byla ověřena předložením občanského průkazu, přičemž údaje o občanském průkazu byly uvedeny v zákaznické kartě. Žalovaný byl povinen doložit údaje v zákaznické kartě výplatní páskou, výpisem z bankovního účtu, složenkami, rozhodnutím o přiznání dávky důchodu daňovým přiznáním a podobně. Výše ověřeného čistého příjmu činila 35 412 Kč, když žalovaný čestně prohlásil, že uvedeným příjmem skutečně disponuje, údaje v zákaznické kartě jsou pravdivé, když zákaznická karta byla žalovaným podepsána 11. 1. 2022 a po ověření byla uzavřena předmětná smlouva a žalovanému vyplacena finanční hotovost ve výši 49 000 Kč, finančním asistentem, který zastupoval původního věřitele při sjednání a uzavření smlouvy. Následně pohledávka z této smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2024 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, avšak dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl v řízení nečinný.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , včetně standardních informací o spotřebitelském úvěru a smluvních podmínek k tomuto úvěru prokázáno, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, jmenovitě zastoupené , jméno FO, z této společnosti dne 11. 1. 2022 osobně smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 49 000 Kč, které se zavázal uhradit v 21 měsíčních splátkách spolu s poplatkem ve výši 1 500 Kč, úrokem ve výši 47 421 Kč a další částky za splácení ve výši 6 003 Kč, tedy celkových 107 943 Kč ve zmíněných 21 splátkách po 5 141 Kč s dohodnutou úrokovou sazbou 86 % s tím, že popisem této smlouvy potvrdil vyplacení dohodnuté částky 49 000 Kč. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr z 11. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný požádal , právnická osoba, o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč, když uvedl údaje ohledně svého data narození, trvalého bydliště, č. občanského průkazu, telefonního čísla s tím, že uvedl, že vlastní své bydlení, má učňovské vzdělání, je svobodný, účel spotřebitelského úvěru jsou neočekávané výdaje, když zdrojem jeho příjmů je plný úvazek, když pracuje jako , Anonymizováno, , Anonymizováno, u zaměstnavatele , jméno FO, s příjmem 35 412 Kč s tím, že jeho měsíční výdaje jsou pouze 500 Kč, přičemž je zde zaškrtnuto, že čistý příjem žadatele byl ověřen dokumentem pracovní smlouvou a potvrzením o příjmu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 25. 1. 2024 a oznámení o postoupení pohledávek z 14. 2. 2024, včetně poštovního lístku bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla společností , právnická osoba, postoupena na žalobkyni, o čem byl žalovaný informován s tím, že nadále má plnit žalobkyni. Žalovaný neprokázal, že by něčeho z dlužné částky uhradil.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. I přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného bylo její právní předchůdkyní dovozeno z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, konkrétně v zákaznické kartě a ona neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, na základě čehož byl dovozen názor, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná, musí soud konstatovat, že poskytovatel úvěru své povinnosti stanovené v citovaném ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostál. Jediným důkazem, který by měl prokázat tuto skutečnost, je právě předmětná zákaznická karta, v níž je uvedeno, že příjem žalovaného ve výši 35 412 Kč byl doložen pracovní smlouvou a potvrzením o příjmu, které však soudu předloženy nebyly a jelikož se žalobkyně nedostavila k ústnímu jednání, nemohla být v této souvislosti poučena ze strany soudu podle § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokazovat podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru poměry dlužníka před uzavřením předmětné smlouvy a označit všechny důkazy o tom, že to bylo provedeno s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení, tedy neúspěchu ve věci. Soud zde navíc odkazuje na ediční povinnost stanovenou přímo v samotném zákoně o spotřebitelském úvěru, a to v § 78 odst. 2, na jehož základě poskytovatel při plnění povinnosti uchovává nejen smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale rovněž dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze. Podle odst. 4. tohoto ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává tyto dokumenty a záznam po dobu nejméně 5 let, kdy zanikl právní vztah nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. S ohledem na povinnosti stanovené přímo v tomto ustanovení by tedy soudu tato dokumentace měla být žalobkyní nejen uchovávána, ale rovněž soudu předložena jako důkaz, na jehož základě by měl přinejmenším za prokázané, že informace tvrzené žalovaným byly alespoň nějakým způsobem prověřovány. Soud však dále upozorňuje i na to, že poskytovatel úvěru naprosto rezignoval na zjišťování, natož ověřování výdajů žalovaného a spokojil se pouze se skutečností, že jeho měsíční výdaje představují částku 500 Kč měsíčně, což je naprosto nereálné. Soud tedy dospívá k tomu, že žádné okolnosti nenasvědčují tomu, že by právní předchůdkyní žalobkyně byla dosažena odborná péče při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, natož aby došlo k aktivnímu zjišťování informací, na základě nichž by byla prověřena tvrzení žalovaného. Soud proto shledal neplatnost smlouvy uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, dne , datum, o spotřebitelském úvěru.

11. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že tato společnost poskytla žalovanému částku 49 000 Kč v souvislosti s uzavřením citované smlouvy a žalovaný na ní ničeho neuhradil, vznikla žalovanému povinnost vrátit nezaplacenou jistinu, tedy částku 49 000 Kč za situace, kdy došlo k postoupení nároku z předmětné smlouvy na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a následujících o. z. a žalovaný byl o tomto postoupení řádně vyrozuměn. Soud tedy považuje v této části žalobu za důvodnou a v tomto rozsahu jí vyhověl. Jelikož žalovaný převzal plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jeho možnostem, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecním ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároku z neplatně uzavřené smlouvy. Jelikož žalovaný se neúčastnil řízení a ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly jeho aktuální možnosti a schopnosti splatit dlužnou částku, když je to žalobkyně, která má v řízení povinnost tvrdit a prokazovat aktuální poměry žalovaného a v souvislosti s tím, že se nedostavila k ústnímu jednání, ani k této otázce nemohla být poučena ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř., soud aplikoval citované ustanovení § 87 tak, že je spravedlivé, aby žalovaný dlužnou částku splácel alespoň v minimálních měsíčních splátkách po 300 Kč pod ztrátou výhody splátek, čímž se míní, že pokud se žalovaný zpozdí byť s jedinou splátkou, věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli, tedy že zašle dlužníku oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek a pak dojde k zesplatnění celé splátky, když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

12. Pokud se žalobkyně domáhala úhrady ještě zbývajících 1 500 Kč a zákonného úroku z prodlení nad rámec výši poskytnutého úvěru, považuje soud ve zbývající části žalobu za nedůvodnou, neboť žalovaný ve smyslu citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je povinen uhradit pouze nesplacenou jistinu, přičemž soud odkazuje na konkrétní účel citovaného ustanovení, kterým, kromě ochrany spotřebitele, je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021 Sb.). Soud proto ve zbývající části žalobu zamítl.

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, a to co do 97 %, neúspěšná byla co do 3 %, takže jí náleží 94 % jejích nákladů. Ty jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba samotná). Konkrétně se jedná o 3 x 3 140 Kč na odměně za právní zastoupení dle § 7 bod 5 advokátního tarifu a k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, vše v souladu s ustanovením § 1970 o. z. zvýšené o 21% DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH, tedy 2 167,20 Kč, což s připočtením soudního poplatku ve výši 2 020 Kč představuje celkové náklady řízení 14 507,20 Kč. Z nich pak 94 % tvoří částku 13 636,80 Kč, kterou soud přiznal žalobkyni a zavázal žalovaného k její úhradě rovněž v měsíčních splátkách pod ztrátou výhody splátek, jak je zdůvodněno shora, když tyto splátky představují částku 200 Kč měsíčně, rovněž pod ztrátou výhody splátek, jejíž využití je taktéž zdůvodněno shora.