6 C 264/2021

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , IČO Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o žaloba o náhradu škody z ušlého zisku

I. Žaloba, podle níž by žalovaný byl povinen žalobkyni zaplatit částku ve výši 3 258 322 Kč jako přímou škodu na provizích od jednotlivých pojišťoven spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 3 258 322 Kč od 20. 1. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žaloba, podle níž by žalovaný byl povinen žalobkyni zaplatit částku ve výši 10 000 Kč jako následnou škodu na nevyplacených obchodních bonifikacích jednotlivých pojišťoven spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p. a. z částky 10 000 Kč od 3. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 306 263 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí částku ve výši 3 258 322 Kč jako přímou škodu na provizích od jednotlivých pojišťoven s příslušenstvím a dále částku ve výši 10 000 Kč jako následnou škodu na nevyplacených obchodních modifikacích jednotlivých pojišťoven, včetně úroků z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že žalobkyně jako samostatný zprostředkovatel pojištění uzavřela se žalovaným jako podřízeným zprostředkovatelem pojištění smlouvu o spolupráci (udělení licence) č. , hodnota, dne 1. 8. 2007 ve znění třech dodatků s předmětem povinnosti žalovaného uzavírat pojistné smlouvy a smlouvy o stavebním spoření klientů s pojišťovnami a stavebními spořitelnami ve prospěch žalobkyně na základě udělených plných mocí jako samostatného zprostředkovatele. Zároveň byla jako předmět dohody sjednána povinnost žalovaného zachovávat po dobu účinnosti této smlouvy mlčenlivost o všech smlouvách, jejichž uzavření zprostředkoval, a o klientech žalobkyně, dále že neumožní zneužít informace o smlouvách třetí osobou a že bude dodržovat tyto informace v tajnosti i po ukončení smluvního vztahu a dále že nebude vykonávat na vlastní nebo cizí účet činnost, která by měla soutěžní povahu ve vztahu k podnikání žalobkyně (bez předchozího písemného souhlasu předsedy představenstva žalobkyně) a že nebude po dobu 36 měsíců po skončení smluvního vztahu kontaktovat žádného klienta žalobkyně, u jehož pojistných smluv nebo smluv o stavebním spoření byl získatelem ve prospěch žalobkyně. Účastníci řízení poté jako smluvní strany uzavřely dohodu o mlčenlivosti ke smlouvě o spolupráci (udělení licence – senior) ze dne 1. 8. 2007 datované dne 6. 11. 2017. Jejím předmětem bylo rozšíření ochrany informace o smlouvách a klientech k uzavřené smlouvě o spolupráci, a to zejména s ohledem na vývoj právní úpravy a účinnost nového občanského zákoníku. Podle této smlouvy důvěrné informace o klientech nebude žalovaný dále rozšiřovat nebo reprodukovat a nezpřístupní je ani jiným způsobem třetím osobám a nepoužije je v rozporu s jejich účelem ani účelem jejich poskytnutí pro své potřeby nebo ve prospěch třetích osob. Účastníci této dohody se dále dohodli v článku 6 na smluvních pokutách za porušení ochrany mimo jiné důvěrných informací a dále v článku 6.5, že zaplacením smluvní pokuty podle článku 6 není dotčen nárok poškozené strany na náhradu škody podle obecných právních předpisů. Žalobkyni pak za dobu trvání účinnosti obou těchto smluv byla doručena ze strany žalovaného výpověď smlouvy o spolupráci ze dne 11. 10. 2018 bez uvedení důvodů a ukončení smlouvy o spolupráci tak bylo navázáno na uplynutí výpovědní jednoměsíční lhůty v souladu s článkem 7.5.1 této smlouvy. Žalobkyně následně zjistila, že žalovaný porušil své povinnosti vyplývající ze shora uvedených smluv, neboť s dalšími osobami – , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, , kteří v té době byli a jsou jedinými jednateli a zároveň společníky společnosti , právnická osoba, , která byla v dané době rovněž podřízeným pojišťovacím zprostředkovatelem vůči žalobkyni, si na základě notářského zápisu z 2. 8. 2018 založili společnost , právnická osoba, s předmětem podnikání „činnost pojišťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů pojistných událostí“, tedy stejného předmětu podnikání jako žalobkyně, když tato společnost byla takto zapsána do obchodního rejstříku 3. 8. 2018. Žalobkyně dále zjistila, že ze strany žalovaného a obou zmíněných osob dochází k neoprávněným převodům pojistných kmenů (týkajících se celkem 58 vyjmenovaných klientů) uzavřených prostřednictvím žalovaného a společnosti , právnická osoba, jako podřízených pojišťovacích makléřů původně ve prospěch žalobkyně, avšak nyní ve prospěch společnosti , právnická osoba, , což je přímým porušením jak smlouvy o spolupráci (článek 2.3.5, článku 5.1, 5.3 a 5.4 smlouvy o spolupráci) a článku 4.1 a 4.2 dohody o mlčenlivosti. V této souvislosti proto žalobkyně prostřednictvím svého spolupracovníka podala trestní oznámení pro spáchání blíže nespecifikovaného trestného činu žalovaným, , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, .

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že od 1. 8. 2007 do 9. 11. 2018 vykonával ve prospěch žalobkyně činnost podřízeného zprostředkovatele dle shora uvedené smlouvy o spolupráci. Měl podle ní povinnost získávat pro žalobkyni a její zastoupené pojišťovny koncové zákazníky, uzavírat s nimi na základě plné moci pojistné smlouvy a starat se o průběžné potřeby těchto zákazníků. Žalobkyně disponovala smluvními vztahy s pojišťovnami, poskytovala technické zázemí pro činnost žalovaného a fungovala jako zúčtovací místo pro vypořádání provizí (zprostředkovaná pojistná smlouva je zcela samostatným právním vztahem mezi pojistníkem a pojistitelem a žalobkyně ani žalovaný nejsou stranami těchto smluv). Smlouva o spolupráci se zmíněnými dodatky garantovaly žalovanému provize ve výši 90 %. V průběhu roku 2018 došlo mezi účastníky k narušení důvěry. K výkonu činnosti zprostředkovatele pojištění je však, aby byl kvalitní, nutné a nezbytné zachování důvěry mezi nimi. Společnost mu měla být k dispozici a rychle reagovat na jeho problémy, k čemuž slouží jako hlavní nástroj elektronická pošta, kterou pro žalovaného zajišťovala žalobkyně, avšak v průběhu roku 2018 došlo k zásadním výpadkům a odpojení používaného emailového seznamu (zřejmě z důvodů sporu ohledně plateb za služby IT společnosti), čímž byla narušena komunikace mezi žalovaným a klienty a vyvolalo pochybnosti žalovaného, zda je žalobkyně nadále důvěryhodným partnerem. Žalobkyně navíc přišla s požadavkem, aby žalovaný a další zprostředkovatelé s ní uzavřeli dohody o mlčenlivosti s drakonicky přísnými smluvními pokutami za porušení, když žalobkyně podpisem této dohody podmiňovala zaplacení dlužných provizí, přestože povinnost mlčenlivosti vyplývá přímo ze zákona č. 170/2018 Sb. Žalovaný ze všech těchto důvodů pozbyl důvěru v žalobkyni a 15. 10. 2018 doručil výpověď ze smlouvy o spolupráci, která měla být ukončena uplynutím výpovědní lhůty 30. 11. 2018. Mezi tím 19. 10. 2018 bylo žalovanému doručeno ukončení smlouvy o spolupráci ze 17. 10. 2018 ze strany žalobkyně pro porušení smluvních povinností, které je však neplatné, neboť žalovaný ničeho neporušil a pro znemožnění výkonu činnosti ze strany žalobkyně a jejího šíření nepravdivých informací o žalovaném byl nucen v průběhu výpovědní doby sám odstoupit ze smlouvy o spolupráci dopisem ze 7. 11. 2018 doručeným žalobkyni, čímž vztah mezi nimi skončil. Žalovaný potvrdil, že založil s , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, společnost , právnická osoba, a dále uvedl, že přátelé, známí a rodinní příslušníci žalovaného jej požádali, aby i jejich záležitosti vyřizoval stále on, respektive prostřednictvím společnosti , právnická osoba, , proto vystavili ve prospěch této společnosti plné moci, čímž se jeho zákazníky, pojišťovny ani pro žalovaného nic nezměnilo, stále pro ně vykonával servis, na který byli do té doby zvyklí. Žalovaný neporušil žádnou svoji povinnost podle smlouvy o spolupráci (článek 5.6), žalobkyně nebyla získatelem, když jím byl sám žalovaný, který nepřevedl žádný pojistný kmen protiprávně. Pokud žalobkyně přišla o část svých klientů v roce 2018, přivodila si to sama neúspěchem hospodářské činnosti. Společnost , právnická osoba, využívala k získávání zákazníků vždy jen běžně dostupné zdroje nebo to bylo na základě osobní známosti a žalovaný zdůraznil, že předchozí zkušenost zákazníka je rozhodující bez ohledu na to, jakého makléře zastupuje. Pokud jde o žalobkyni zmíněných 58 zákazníků, o nichž se konkrétně mělo jednat, žalovaný uvedl, že tvoří jen několik málo propojených skupin, a to konkrétně 9.

3. Žalobkyně na to reagovala tím, že žalovaný, který úmyslně ke škodě žalobkyně odvedl pojistný kmen, avšak ve skutečnosti se žalovaný stal pro žalobkyni nedůvěryhodný do té míry, že 30. 11. 2017 nebyl znovu potvrzen jako člen představenstva žalobkyně z tohoto důvodu a v souvislosti s jeho vystupováním v několika trestních kauzách spojených s fotbalovým klubem – , jméno FO, a , Anonymizováno, , adresa, . Žalobkyně zdůraznila, že nebyla pouhým místem pro vyplácení provizí, když žalovaný se zavázal jednat jménem a ve prospěch žalobkyně výhradně pod obchodní značkou , právnická osoba, . navíc dokonce za žalovaného musela jednomu z klientů uhradit náhradu škody, vzniklé v důsledku žalovaného. K zprostředkovaným pojistným smlouvám pak uvedla, že není pravdou, že tyto zprostředkované smlouvy jsou zcela samostatným právním vztahem mezi pojistníkem a pojistitelem a žalobkyně a žalovaný nejsou strany pojistné smlouvy, neboť žalobkyně je trvalým získatelem takové pojistné smlouvy, který má právní vztah s pojistníkem v podobě plné moci a jako získatel je uvedena na pojistných smlouvách (viz článek 5.6 smlouvy o spolupráci). Žalobkyně zdůraznila, že jakékoli teoretické narušení důvěry nebo možné výpadky elektronické pošty ze strany žalobkyně neopravňovaly žalovaného k převodu pojistných kmenů. Žalobkyně popírá, že by z její strany rušení smlouvy o spolupráci, což nemohou způsobit ani zásadní výpady elektronické pošty. Žalobkyně popřela lživá tvrzení žalovaného ve vztahu ke ztrátě důvěry z jeho strany a ukončení smlouvy o spolupráci se žalobkyní s tím, že pokud odeslal žalobkyni výpověď dne 11. 10. 2018, společnost , právnická osoba, byla založena již b2. 8. 2019 a zapsána do obchodního rejstříku 3. 8. 2019. Pokud tedy třetí osoby, o nichž tvrdí žalovaný, že to byli jeho známí či rodinní příslušníci, požádali žalovaného, aby jejich záležitosti již vyřizoval on, namísto žalobkyně, což se tedy mohli dozvědět nejpozději v den sepisu výpovědi 11. 10. 2018, neodpovídá tomu, že všechny výpovědi plných mocí ze strany těchto osob byly odeslány ze stejné pošty , adresa, dne 11. 10. 2018. Žalobkyně zdůraznila, že probíhá i trestní stíhání žalovaného včetně jeho kolegů a společnosti , právnická osoba, a zdůraznila, že ke škodě žalobkyně žalovaný společně s nimi ve prospěch společnosti , právnická osoba, na základě chráněných informací o klientech získaných od žalobkyně k její škodě převedl pojistný kmen tvořený pojistnými smlouvami klientů a stalo se tak za využití předem připravených tiskopisů nazvaných výpověď plné moci a převod správy nad pojistnou smlouvou obsahujících chráněné informace, kteréžto výpovědi dal žalovaný podepsat klientům a odeslat žalobkyni a převod zprávy pak odeslal na jednotlivé pojišťovny. Tím žalobkyni způsobil škodu, když nejméně v období od 1. 10. 2018 do 30. 11. 2018 na různých místech České republiky jako osoba v postavení podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele vykonávajícího činnost ve prospěch a na účet žalobkyně a současně jako jednatel vykonávající činnost ve prospěch , právnická osoba, , kdy dvou podnikatelů se shodným předmětem podnikání v úmyslu pro sebe a společnost , právnická osoba, kontaktoval fyzické a obchodní společnosti prostřednictvím jejich zástupců, zejména statutárních zástupců, které předtím v rámci činnosti pro žalobkyni kontaktoval a uzavřel s nimi pojistné smlouvy ve prospěch a na účet žalobkyně a těmto osobám nabízel a následně realizoval uzavření a správu pojistných smluv prostřednictvím společnosti , právnická osoba, Realizace převodu pojistného kmene byla iniciována a realizována výhradně žalovaným, který informace o klientech zjistil s chráněné databáze klientů žalobkyně. Touto chráněnou databází byl fyzická archiv pojistných smluv vedených v rámci žalobkyně, dále optických archiv pojistných smluv a software CRMI. Žalobkyni proto vznikla v důsledku popsaného jednání žalovaného jednak přímá škoda na získatelných provizích, které měla žalobkyně obdržet od jednotlivých pojišťoven ve výši 3 258 322 Kč a dále následná škoda na nevyplacených obchodních modifikacích jednotlivých pojišťoven, na které se ani přes nárůst obchodní činnosti ostatních podřízených zprostředkovatelů žalobkyně nepodařilo dosáhnout, neboť celkové zprostředkované pojistné u pojišťoven v důsledku odvodu pojistných kmenů pokleslo, a to minimálně ve výši 1 000 000 Kč, když na těchto modifikacích žalobkyně touto žalobou uplatňuje pouze částečnou výši 10 000 Kč. Žalobkyně zdůraznila, že je nutné postupoval podle článku 6.5 dohody o mlčenlivosti, podle nějž zaplacením smluvní pokuty není dotčen nárok na náhradu škody podle platných právních předpisů, což dostatečně nárok žalobkyně uplatněný v tomto řízení odůvodňuje.

4. Žalovaný reagoval, že podle něj je úsměvné, že jeho svědectví v trestní věci z roku 2014 týkající se , Anonymizováno, , adresa, mohlo vést k narušení důvěry a zániku funkce člena představenstva žalobkyně v roce 2018. Dále zdůraznil, že nepravdivé je tvrzení, že žalobkyně byla nucena uhradit za žalovaného jednomu z klientů blíže neurčenou škodu, kterou žalovaný splácel, neboť ve skutečnosti se jednalo o splácení zápůjčky, kterou mu žalobkyně poskytla. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně se snaží dovodit dojem nekalosti jednání žalovaného toliko z časových sousledností (založení společnosti , právnická osoba, , výpovědí žalovaného a výpovědí plných mocí klientů) s tím, že na takovémto postupu není nic divného, žalovaný musel nejprve logicky založit společnost , právnická osoba, , připravit se na to, jak bude zabezpečovat své materiální potřeby pro výpovědi, když protiprávní by snad mohlo být vyvíjení konkurenční činnosti po dobu trvání smlouvy o spolupráci, k čemuž však nedošlo. Rovněž popsal fungování pojistného trhu a ve vztahu k žalobkyni uvedl, že nikdy neměla nárok na 100 % provizí, když jí svědčí jen 10 % a zprostředkovatel má 90 %. Žalovaný popřel, že by sděloval nebo rozšiřoval důvěrné informace o klientech s tím, že informace získal sám před uzavřením smluv se žalobkyní anebo se jednalo o informace veřejně dostupné nenaplňující znaky důvěrných informací. K samotné náhradě škody žalovaný zdůraznil, že žalovaná může právo na náhradu škody požadovat dle smluvních ujednání ve vztahu za použití ustanovení § 2050 o. z. jen ve výši přesahující smluvní pokutu (dle článku 6 bod 1 dohody o mlčenlivosti). Žalobkyně však proti žalovanému uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty 31 900 000 Kč, jak vyplývá z jejího sdělení o uplatnění smluvní pokuty ze dne 15. 1. 2019. Pokud žalobkyně v tomto řízení tvrdí, že jí vznikla škoda z titulu ušlých provizí a nevyplacených obchodních bonifikací v celkové výši 3 258 322 Kč, je tedy zjevně nižší než smluvní pokuty za porušení týž povinností a s ohledem na to je tedy nárok na náhradu škody vyloučen. Žalovaná strana zdůraznila, že probíhá, respektive proběhl, téměř identický spor o náhradu škody (ušlých provizí a obchodních bonifikací), v němž se žalobkyně domáhala u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, proti společnosti , právnická osoba, , když mezi žalobkyní a touto společností bylo ujednané naprosto stejné znění smlouvy o spolupráci a dohody o mlčenlivosti a žalobkyně podala prakticky shodné znění žaloby jako v tomto řízení s odlišností pouze subjektu na straně žalované, identifikace dotčených zákazníků a výše tvrzené škody. Uvedený soud dospěl ke shodnému závěru jako shora žalovaný, a ve svém rozsudku z 4. 10. 2022 zdůvodnil, že článek 6.1 dohody o mlčenlivosti opravňuje žalobkyni domáhat se náhrady škody jen ve výši přesahující sjednanou smluvní pokutu. Žádnou takovou škodu však žalobkyně v řízení netvrdila. Městský soud v Praze jako soud odvolací pak k odvolání žalobkyně svým rozsudkem ze dne 16. března 2023 rozsudek prvého stupně potvrdil se stejnými závěry s tím, že dovolání žalobkyně pak bylo usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2023 odmítnuto se závěrem, že odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud založil právní posouzení uplatněných nároků na náhrady škody na výkladu smluvních ujednání smlouvy o spolupráci a dohody o mlčenlivosti týkajících se nároků na náhrady škody ve vztahu k ujednání o smluvní pokutě, a to jak ve vzájemné souvislosti, tak i dohody o mlčenlivosti, která dále rozvíjela ochranu důvěrných informací a jejich zneužití upravených v předchozí smlouvě o spolupráci a v jejímž článku 6.1 bylo sjednáno, že smluvní pokuta nevylučuje právo poskytovatele, tedy žalobkyně, požadovat náhradu škody po žalované v rozsahu přesahujícím smluvní pokutu. Odvolací soud navíc právně vyložil, že nelze vycházet pouze ze smluvního ujednání pod bodem 6.5 smlouvy o spolupráci, které souběžné uplatnění nároků na náhradu škody a smluvní pokuty umožňovalo, aniž by však současně byla zohledněna zmíněná ujednání článku 6.1 dohody o mlčenlivosti.

5. Ve věci nebylo sporu o tom, že žalobkyně jako pojišťovací zprostředkovatel uzavřela se žalovaným jako podřízeným pojišťovacím zprostředkovatelem smlouvu o spolupráci (udělení licence) č. , hodnota, dne 1. 8. 2007 ve znění třech dalších dodatků s předmětem povinností žalovaného uzavírat pojistné smlouvy a smlouvy o stavebním spoření klientů s pojišťovnami a stavebními spořitelnami ve prospěch žalobkyně na základě udělených plných mocí pod obchodní značkou , právnická osoba, . za úplatu. Rovněž nebylo sporu o tom, že účastníci dále uzavřeli 6. 11. 2017 dohodu o mlčenlivosti ke shora uvedené smlouvě, která rozšiřovala ochranu informací o smlouvě o spolupráci. Sporný byl výklad jednotlivých ustanovení obou těchto smluv týkající se možnosti žalobkyně domáhat se po žalovaném jak smluvní pokuty, tak náhrady škody v případě porušení jeho povinností vyplývajících z této smlouvy a v případě, že kromě práva na smluvní pokutu v případě porušení týž povinností vznikl žalobkyni nárok též na neomezenou výši náhrady škody, pak by soud posuzoval rovněž, zda se žalovaný dopustil případného protiprávního jednání vyplývající z porušení některých ustanovení této smlouvy a zda žalobkyni vznikl nárok na náhradu škody uplatněný touto žalobou.

6. Ze smlouvy o spolupráci (udělení licence) č. , hodnota, ze dne 1. 8. 2007 bylo zjištěno, že žalobkyně jako pojišťovací zprostředkovatel se v bodu 1.1. této smlouvy zavázala na základě a v rozsahu udělené plné moci umožnit žalovanému jako podřízenému pojišťovacímu zprostředkovateli jeho jménem provádět činnost v oblasti pojištění stavebního spoření a penzijního připojištění pod obchodní značkou , právnická osoba, . a platit mu úplatu dle článku 4 této smlouvy. Podle článku 5 bod 1 této smlouvy se žalovaný zavázal zachovávat povinnost mlčenlivosti o všech klientech žalobkyně s tím, že nesmí sdělit žádné údaje získané od žalobkyně při své činnosti bez jejího souhlasu třetím osobám nebo je využít pro sebe či třetí osoby, pokud by to bylo v rozporu se zájmy žalobkyně. Podle článku 6.2. této smlouvy žalovaný odpovídal za škodu způsobenou žalobkyní z důvodu vymezených v článcích 6.2.1. až 5. Podle článku 7.5 této smlouvy může být smlouva ukončena jednak písemnou výpovědí kterékoli ze smluvních stran, když výpovědní lhůta je jeden měsíc a počítá se od prvého dne následující měsíce po datu ukončení (bod 7.5.1.), dále jednostranným odstoupením od smlouvy při významném porušení povinností vyplývající z této smlouvy druhou stranou (bod 7.5.2.), když v článku 7.5.3. je definováno, co je míněno významným porušením povinnosti, anebo dohodou obou smluvních stran, která musí mít písemnou podobu (článek 5.3.4.). K této smlouvě pak byly uzavřeny tři dodatky, a to dne 1. 1. 2013, který se týkal vymezení předmětu smlouvy o spolupráci, povinností smluvních stran, změn a dodatků, obnovení smluv a provize, když do odpovědnosti za škodu dle článku 6 byl přidán další skutkový důvod pro nárok na odpovědnost za škodu. V dodatku č. 2 ke smlouvě o spolupráci z 1. 10. 2017 byla podrobněji upravena povinnost mlčenlivosti v článku 5, kde byly podrobně specifikovány povinnosti žalovaného, jakým způsobem má zachovávat povinnost mlčenlivosti o všech smlouvách a klientech. Třetí dodatek k předmětné smlouvě z 1. 1. 2018 se pak týkal pouze provize dle článku 4.

7. Z dohody o mlčenlivosti z 16. 11. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně jako pojišťovací zprostředkovatel a poskytovatel chráněných informací uzavřel se žalovaným jako podřízeným pojišťovacím zprostředkovatelem a příjemcem chráněných informací dohodu o mlčenlivosti ke smlouvě o spolupráci (udělení licence – senior) ze dne 1. 8. 2007. V článku 1 bod 1 této dohody si strany ujednaly, že účelem této dohody o mlčenlivosti je ochrana zpřístupněných důvěrných informací, prioritních informací a obchodního tajemství poskytovaných ze strany poskytovatele k příjemci na základě uzavřené smlouvy o spolupráci (udělení licence – senior) ze dne 1. 8. 2017, v jejímž rámci příjemce realizuje pro poskytovatele obchodní zastoupení činnost v oblasti pojištění stavebního spoření pod obchodní značkou , právnická osoba, …. Podle bodu 1.2. této smlouvy tato dohoda navazuje na povinnost mlčenlivosti upravenou mezi stranami dohody zejména v článku 5 smlouvy o spolupráci a dále tuto mlčenlivost doplňuje a rozvíjí. V dohodě jsou dále vymezeny chráněné informace včetně povinností příjemce k jejich ochraně a kontroly ze strany poskytovatele chráněných informací (články 2-5 dohody). V článku 6 této dohody s názvem „porušení povinností příjemcem chráněných informací“ bylo v bodu 6.1. této dohody uvedeno, že strany se dohodly, že za porušení povinností příjemcem týkajících se ochrany chráněných informací uvedených v článcích 4 a 5 této dohody má poskytovatel právo „uplatit“ vůči příjemci nárok na zaplacení smluvní pokuty, přičemž k mimořádným a nepředvídatelným a nepřekonatelným překážkám ve smyslu ustanovení § 2913 NOZ se nepřihlíží. Smluvní pokuta nevylučuje právo poskytovatele požadovat náhradu škody přesahující smluvní pokutu. V článku 6.2. dohody se strany dohodly, že výše smluvní pokuty dle článku 6.1. této dohody v případě porušení článku 4 této dohody je stanovena na částku 500 000 Kč za každý jednotlivý prokázaný případ porušení povinností, přičemž strany dohody svými podpisy na této dohodě stvrzují, že tato dohoda je stanovena v přiměřené výši s ohledem na účel uvedený v článku 1.1. této dohody. V bodě 6.3. této dohody pak obdobné ujednání bylo učiněno v případě porušení článku 5 této dohody. Podle článku 6.5. této dohody způsobí-li jedna strana této dohody druhé straně této dohody škodu porušením článku 4 nebo článku 5 této dohody, odpovídá za ni dle obecných právních předpisů. Zaplacením smluvní pokuty není dotčen nárok poškozené strany dohody na náhradu škody.

8. Ze sdělení o uplatnění smluvní pokuty z 15. 1. 2019 včetně dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně vůči žalovanému tímto v návaznosti na uzavřenou smlouvu o spolupráci (udělení licence) č. , hodnota, ze dne 1. 8. 2007 ve znění pozdějších dodatků, zejména pak dodatků č. 2 ke smlouvě o spolupráci (udělení licence – senior) ze dne 1. 10. 2017 (dále též jako smlouva o spolupráci) uplatňuje nárok na úhradu smluvních pokut ve výši 50 000 Kč dle článku 5.1. věty třetí smlouvy o spolupráci, a to za každé jednotlivé níže uvedené porušení ustanovení § 5.1. věty prvé a věty druhé smlouvy o spolupráci. Konkrétně se pak jedná o 58 porušení v článku 5.1. smlouvy o spolupráci, kdy je uplatňován nárok na úhradu smluvních pokut v celkové výši 2 900 000 Kč za jednotlivá porušení spočívající v úmyslném jednání žalovaného přímo související se snahou o neoprávněný převod pojistného kmene společnosti , právnická osoba, . za trvání smlouvy o spolupráci ve prospěch třetí osoby, a to společnosti , právnická osoba, , když žalovaný poskytl této společnosti údaje (informace) o uzavřených pojistných smlouvách/smlouva o stavebním spoření v následujících 58 klientů. Nezávisle na tom pak v návaznosti na uzavřenou dohodu o mlčenlivosti ke smlouvě o spolupráci (udělení licence – senior) ze dne 1. 8. 2007 uzavřenou 6. 11. 2017 uplatnila žalobkyně vůči žalovanému nárok na úhradu smluvních pokut ve výši 500 000 Kč dle článku 6.1. a článku 6.2. dohody o mlčenlivosti za každé jednotlivé porušení článku 4.1. a článku 4.2. dohody o mlčenlivosti, a to konkrétně týkající se 58 porušení v celkové výši smluvních pokut 29 000 000 Kč, když jednotlivá porušení spočívají v úmyslném jednání žalovaného přímo související se snahou o neoprávněný převod pojistného kmene žalobkyně za trvání smlouvy o spolupráci ve prospěch třetí osoby, a to , právnická osoba, jako přímého konkurenta žalobkyně, když žalovaný bez jakéhokoli souhlasu žalobkyně poskytl společnosti , právnická osoba, údaje (informace) o uzavřených pojistných smlouvách/smlouvách o stavebním spoření, klientech a dalších skutečnostech o zprostředkovaných obchodech na základě smlouvy o spolupráci přestože věděl, že tyto informace jsou ve vlastnictví žalobkyně a jsou předmětem zvýšené ochrany dle dohody o mlčenlivosti. Ze spisu zdejšího soudu , spisová značka, bylo zjištěno, že na základě shora uvedeného sdělení o uplatnění smluvních pokut ze dne 15. 1. 2019 byla dne 5. 10. 2021 podána žaloba na neuhrazené smluvní pokuty ve smyslu shora uvedeného sdělení o uplatnění smluvních pokut s tím, že sice došlo celkem k 58 porušením článku 4.1., 6.1. a 6.2. dohody o mlčenlivosti, nicméně žalobkyně uplatňuje proti žalovanému prozatím část nároku na úhradu těchto smluvních pokut, a to konkrétně 70 000 Kč z celkových smluvních pokut ze smlouvy o trvalé spolupráci v celkové výši 2 900 000 Kč a současně 70 000 Kč z celkových smluvních pokut z dohody o mlčenlivosti v celkové výši 29 000 000 Kč. Z protokolu o jednání ve věci sp. zn. , spisová značka, ze dne 11. 12. 2023 bylo zjištěno, že zde byl jako účastník řízení vyslechnut předseda představenstva žalobkyně , jméno FO, . K otázce okolností tvorby, negociace, uzavření a plnění jak smlouvy o spolupráci ze dne 1. 8. 2027 ve znění pozdějších dodatků, tak i dohody o mlčenlivosti ze dne 6. 11. 2017, v níž potvrdil, že mu nejsou známy bližší okolnosti vyjednávání smluv se žalovaným, neboť z ní vyplynulo, že jak smlouvu o spolupráci, tak i dohodu o mlčenlivosti, připravovala žalobkyní pověřená advokátní kancelář. Sám si na okolnosti sjednávání a význam těchto smluv nepamatuje – například ke smlouvě z roku 2007 si vůbec nepamatoval, zda porušení povinností bylo či nebylo sankcionováno (tyto smlouvy ani před výslechem nečetl, jak zde sdělil), opakovaně k dotazům na jednotlivé body smlouvy uváděl, že „to je těžká právnická mluva“ … „to je těžká právničina, to nejsem schopen vyložit“. Ke vztahu mezi oběma smlouvami uvedl, že dohoda o mlčenlivosti měla chránit stejné zájmy jako smlouva a dodatek ke smlouvě a že společným úmyslem stran při sjednání dohody o mlčenlivosti bylo umožnit náhradu škody jen nad rámec smluvní pokuty, když ve výpovědi uvedl, že dohoda o mlčenlivosti uzavírána zhruba měsíc po uzavření druhého dodatku byla uzavírána na radu advokátní kanceláře a žalobkyně chtěla, aby lidé, jako žalovaní, měli větší odpovědnost ve vztahu k informacím.

9. Z dohody o mlčenlivosti ke smlouvě o spolupráci (udělení licence – senior) ze dne 1. 2. 2016 uzavřené mezi žalobkyní jako pojišťovacím zprostředkovatelem a poskytovatelem chráněných informací na straně jedné a společností , právnická osoba, jako podřízeným pojišťovacím zprostředkovatelem a příjemcem chráněných informací na straně druhé bylo zjištěno, že u 1. bod 1. této dohody bylo uvedeno, že účelem této dohody mlčenlivosti je ochrana zpřístupněných důvěrných informací, prioritních informací a obchodního tajemství poskytovaných ze strany poskytovatele příjemci na základě uzavřené smlouvy o spolupráci (udělení licence – senior) ze dne 1. 2. 2016, v jejímž rámci příjemce realizuje pro poskytovatele obchodní zastoupení – činnost v oblasti pojištění stavebního spoření pod obchodní značkou , právnická osoba, . Podle článku 1.1. této dohody tato dohoda navazuje na povinnost mlčenlivosti upravenou mezi stranami dohody zejména v článku 5 smlouvy o spolupráci a dále tuto mlčenlivost doplňuje a rozvíjí. Dále vymezení a rozsah chráněných informací jakož to předmětu této dohody a povinnosti příjemce k ochraně chráněných informací a kontroly ze strany poskytovatele chráněných informací jsou stanoveny v článcích 2-5 této dohody. Podle článku 6.1. dohody si strany dohodly, že za porušení povinností příjemcem týkajících se ochrany chráněných informací uvedených v článku 4 a 5 této dohody má poskytovatel právo „uplatit“ vůči příjemci nárok na zaplacení smluvní pokuty… Podle článku 6.2. dohody si strany dohody dohodly, že výše smluvní pokuty dle článku 6.1. této dohody v případě porušení článku 4 této dohody je stanovena na částku 500 000 Kč za každý jednotlivý prokázaný případ porušení povinností, přičemž strany dohody svými podpisy na této dohodě stvrzují, že tato smluvní dohoda je stanovena v přiměřené výši s ohledem na účel uvedený v článku 1.1. této dohody. Stejně tak si strany ujednaly v bodě 6.3. této dohody stejné ujednání ohledně smluvní pokuty v případě porušení článku 5 této dohody. Podle článku 6.5. dohody, způsobí-li jedna strana této dohody druhé straně této dohody škodu porušením článku 4 nebo článku 2 této dohody, odpovídá za ně dle obecných právních předpisů zaplacením smluvní pokuty, není dotčen nárok poškozené strany dohody na náhradu škody. Z žaloby z 10. 4. 2021 a usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 1. prosince 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně , právnická osoba, . podala žalobu proti žalované , právnická osoba, na náhradu škody z ušlého zisku (neuhrazených získatelných provizí a nevyplacených obchodních bonifikací z titulu porušení smlouvy o spolupráci (udělení licence) č. , hodnota, ze dne 1. 2. 2016 ve znění dodatku a dohody o mlčenlivosti ke smlouvě o spolupráci (udělení licence – senior) ze dne 1.2.2016 datované 6. 11. 2017 z titulu porušení smluvní povinnosti žalované k náhradě přímé škody na provizích od jednotlivých pojišťoven ve výši 3 820 144 Kč s příslušenstvím a jako následnou škodu na nevyplacených obchodních bonifikacích jednotlivých pojišťoven částku ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím. Z rozsudku tohoto soudu ze dne 4. října 2022 č.j. , spisová značka, Kč bylo zjištěno, že soud zamítl žalobu v plném rozsahu a stanovil žalobkyni povinnost uhradit žalované náhradu nákladů řízení v plné výši se závěrem, že s odkazem na ustanovení § 2050 o. z. žalobci nesvědčí nárok na náhradu žádné z tvrzených škod, neboť pro identické porušení povinnosti byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta, která právě s odkazem na toto ustanovení paralelní uplatnění nároku na náhradu škody, jak je žalovaná vylučuje, když strany v tomto směru ujednaly pouze to, že žalobce se může domáhat náhrady škody nad rámec sjednané smluvní pokuty, což však v tomto řízení nečiní. Z rozsudku Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího č.j. , spisová značka, ze dne 16. března 2023 bylo zjištěno, že rozsudek soudu prvého stupně byl potvrzen s odkazem na shodné závěry soudu obou stupňů, co se týče skutkových i právních závěrů, neboť možnost souběžného uplatnění nároku na smluvní pokutu a nároku na náhradu škody musí být stranami výslovně sjednána, neboť obecná zákonná úprava (§ 2050 o. z.) jejich souběžné uplatnění vylučuje. Obě smluvní ujednání je třeba vyložit ve vzájemné souvislosti a nelze pouze vycházet z článku 6.5. smlouvy o dohody o mlčenlivosti, které souběžné uplatnění obou nároků umožňovalo, aniž by však současně byla zohledněna další ujednání účastníků, která souběžné uplatnění těchto nároků upravovala částečně odlišně (modifikovala je). Soud přitom postupoval v souladu s ustanovením § 574 o. z. preferujícím platný výklad právních jednání a s judikaturou nejvyššího soudu s obdobnými závěry (například rozsudek sp. zn. , spisová značka, ). V daném případě účastníci pod bodem 6.5. ujednali možnost souběžného uplatnění nároku na smluvní pokutu a nároku na náhradu škody („zaplacením smluvní pokuty není dotčen nárok poškozené strany na náhradu škody“), pod bodem 6.2. sjednali smluvní pokutu ve výši 500 000 Kč za každý jednotlivý případ porušení článku 4 (upravující ochranu chráněných informací) a pod bodem 6.1. sjednali omezení nároku na náhradu škody pouze na případ, kdy škoda převýší sjednanou smluvní pokutu („smluvní pokuta vylučuje právo požadovat náhradu škody přesahující smluvní pokutu“). Podle soudu odvolacího soud prvého stupně správně dovodil, že ujednání pod bodem 6.1. a 6.2. dohody o mlčenlivosti je třeba posoudit jako úpravu speciální modifikující (upravující rozsah možného uplatnění nároku na náhradu škody vedle smluvní pokuty) vůči ujednání pod bodem 6.5., které obecně upravovalo možnost souběžného uplatnění obou nároků. Jiný výklad nepovažoval ani odvolací soud za možný. Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2023 č. j. , spisová značka, bylo zjištěno, že dovolání žalobkyně v této věci bylo odmítnuto s plným odkazem na závěry odvolacího soudu, který se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud ve smyslu ustanovení § 555 odst. 1 a následujících o. z. založil právní posouzení uplatněných nároků na náhradu škody na výkladu smluvních ujednání smlouvy o spolupráci a dohody o mlčenlivosti týkající se nároku na náhradu škody ve vztahu k ujednáním o smluvních pokutách, a to ve vzájemné souvislosti, kdy se zabýval zjišťováním úmyslu stran při sjednávání jak smlouvy, tak i dohody, která i podle vyjádření samotné žalobkyně rozvíjela ochranu důvěrných informací a jejich zneužití upravených ve smlouvě a výslovně uvedla, že dohoda v článku 4.1. a v článku 4.2. dále rozvíjí ochranu důvěrných informací a jejich zneužití obecně zakotvenou v článku 5.1. smlouvy a že oběma těmito ujednáními ve smlouvě i dohodě jsou chráněny stejné zájmy. Odvolací soud tedy správně vyložil, že nelze vycházet pouze ze smluvního ujednání pod bodem 6.5. smlouvy, které souběžné uplatnění nároku na náhradu škody a smluvní pokuty umožňovalo, aniž by však současně byla zohledněna další ujednání účastnic v článku 6.1. dohody, která souběžné uplatnění těchto nároků upravovala částečně odlišně (modifikovala je), když v článku 6.1. dohody bylo sjednáno, že v případě porušení článku 4 dohody se sjednává smluvní pokuta a že tato smluvní pokuta nevylučuje právo poskytovatele žalobkyně požadovat náhradu škody po žalované v rozsahu přesahujícím smluvní pokutu.

10. Z emailové korespondence mezi zástupci žalobkyně a žalovaným od 19. prosince 2017 do 3. července 2018 bylo zjištěno, že mezi nimi probíhala emailová komunikace se zasláním podepsané dohody o mlčenlivosti a ohledně nastavení nových přístupů k emailům, v komunikaci této společnosti vůči žalovanému , Anonymizováno, . , jméno FO, a , tituly před jménem, , Anonymizováno, . Z výpovědi smlouvy o spolupráci z 11. října 2018 podané žalovaným prostřednictvím jeho zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, s doloženou plnou mocí pro zastupování jeho osoby adresované žalobkyni bylo zjištěno, že žalovaný v souladu s článkem 7.5.1 smlouvy o spolupráci z 1. 8. 2017 tuto smlouvu vypovídá s tím, že výpovědní lhůta dle tohoto článku běží od prvého dne následujícího měsíce po datu doručení výpovědi. Z ukončení smlouvy o spolupráci ze dne 18. 10. 2018 podané za žalobkyni předsedou představenstva , jméno FO, vůči žalovanému bylo zjištěno, že v návaznosti na jeho úmyslné jednání poškozující obchodní zájmy a dobré jméno společnosti , právnická osoba, ., zejména ve smyslu článku 2.3.5, článku 5.1., článku 5.3. a 5.4. smlouvy o spolupráci ze dne 1. 8. 2017, a to zejména s ohledem na účast ve společnosti , právnická osoba, porušením mlčenlivosti a výkonu činnosti, která má přímou soutěžní povahu vůči společnosti, kdy se jí pokusil odlákat klienty. Tato společnost je nucena odstoupit od předmětné smlouvy o spolupráci ze dne 1. 8. 2007 s okamžitou platností, když souvislosti s tím rovněž dochází k zániku všech udělených plných mocí ze strany společnosti a žalovaný byl upozorněn na nutnost zdržet se kontaktování dalších klientů a zachovávat povinnost mlčenlivosti. Z dodejky k této výzvě bylo zjištěno, že byla žalovanému doručena 19. 10. 2018. Z notářského zápisu ze dne 2. 8. 2018 notářky , jméno FO, v Písku NZ , Anonymizováno, /, Anonymizováno, bylo zjištěno, že jím byla sepsána společenská smlouva o založení společnosti s ručením omezeným účastníku , tituly před jménem, , jméno FO, Kudrleho, , jméno FO, a , Jméno zainteresované osoby 0/0, , kteří se dohodli na založení této společnosti s názvem , právnická osoba, se sídlem , adresa, , s tím, že se stali jejími společníky. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku Městského soudu v Praze, oddíl C, vložky , Anonymizováno, bylo zjištěno, že , datum, zde byla zapsána obchodní firma , právnická osoba, , IČO , IČO, . Z osvědčení České národní banky ze dne , datum, bylo zjištěno, že , právnická osoba, byla zapsána do registru pojišťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů pojistných událostí k tomuto dni. Z odstoupení smlouvy o spolupráci ze dne 7. listopadu 2018 učiněné žalovaným ve vztahu k žalobkyni bylo zjištěno, že žalovaný se v reakci z 24. 10. 2018 ohradil proti oznámení žalobkyně ze dne 18. 10. 2018, kterým bylo oznámeno odstoupení od smlouvy o spolupráci ze dne 1. 8. 2007 s tím, že důvody pro odstoupení od smlouvy byly shledány žalovaným jako nepodložená a nepravdivá, když žalovaný zdůraznil, že naopak vykonával po celou dobu trvání smlouvy svoji činnost s odbornou péčí a plnil veškeré své povinnosti. Z těchto důvodů bylo odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně učiněno neplatně, a tedy absolutně neúčinně, smlouva tak zůstala platná a v souladu s platně podanou výpovědí ze dne 11. 10. 2018 doručenou 10. 5. 2018 do datové schránky a měla být ukončena teprve uplynutím výpovědní doby dne 30. 11. 2018. Vzhledem k tomu, že je to naopak žalobkyně, která zřejmě porušuje významným způsobem předmětnou smlouvu a znemožňuje žalovanému přístup do informačního systému, na což byla upozorňována s tím, že pokud nedojde k nápravě, bude žalovaný nucen od smlouvy odstoupit, když navíc bylo žalovanému znemožněno využívat elektronickou komunikaci i jakékoli další komunikační nástroje s pojišťovnami, které jsou nezbytné pro plnění jeho povinnosti. Žalovaný jednostranně ve smyslu článku 7.5.2 předmětné smlouvy odstoupil od smlouvy pro znemožnění výkonu činnosti jeho na základě této smlouvy pro porušení mlčenlivosti a pro šíření nepravdivých informací o něm týkajících se jeho údajného porušení smlouvy, čímž došlo ze strany žalobkyně k významnému porušení povinností vyplývajících ze smlouvy, a to zejména v článku 1.1 a článku 5.1 smlouvy. Z odpovědi na výzvu žalobkyně ze strany žalovaného ze dne 21. listopadu 2018 bylo zjištěno, že žalovaný trvá na odstoupení ze smlouvy ze dne 7. 11. 2018 s tím, že účinnost této smlouvy zanikla 8. 11. 2018. Z výzvy z 26. listopadu 2018 žalovaného ve vztahu k žalobkyni bylo zjištěno, že žalovaný opakovaně vyzývá žalobkyni k neprodlenému dodatečnému plnění povinností dle článku 4.6 smlouvy o spolupráci ze dne 1. 8. 2007 spočívající v předání provizního listu za období října 2018. Z vyjádření žalovaného ze dne 4. února 2019 učiněné prostřednictvím jeho zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, ve vztahu k žalobkyni bylo zjištěno, že reagují na předžalobní výzvu a sdělení o uplatnění smluvních pokut ze dne 15. 1. 2015 tak, že žalovaný žádné své smluvní závazky nikdy neporušil a nedopustil se žádného jednání, které by mu jak smlouva o spolupráci, tak dohoda o mlčenlivosti uložila. Obdobné zjištění soud z výzvy žalovaného žalobkyni ze dne 21. října 2021.

11. Z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 4. 4. 2022 Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, odboru hospodářské kriminality, bylo zjištěno, že podle § 160 odst. 1 trestního řádu bylo zahájeno trestní stíhání , Jméno zainteresované osoby 0/0, , , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, a , jméno FO, z trestních činů zneužití postavení v obchodním styku. Podle § 555a) odst. 1 a 2 trestního zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství, a dále právnické osoby , právnická osoba, jako obviněné ze spáchání trestného činu zneužití postavení v obchodním styku podle § 255a) odst. 1 a 2 trestního zákoníku, kterým se měli dopustit tím, že po předchozí společné domluvě poté, co tři jmenované fyzické osoby společně dne 3. 8. 2018 založili společnost , právnická osoba, a v období od 1. 10. do 30. 11. 2018 na různých místech ČR jako osoby v postavení podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele vykonávajících činnost pro pojišťovací zprostředkovatelskou společnost , právnická osoba, . na základě smluv o spolupráci včetně dodatků jako osoby v postavení statutárního orgánu a vykonávající činnost ve prospěch společnosti , právnická osoba, , tedy dvou podnikatelů se stejným předmětem podnikání zabývajících se mimo jiné zprostředkováním v oblasti pojišťovnictví, v zjištném úmyslu opatřit pro sebe nebo ve prospěch jiného ve formě převodu pojistného kmene na společnost , právnická osoba, a provizí z uzavřených pojistných smluv kontaktovali jak fyzické osoby, tak i zástupce právnických osob, které předtím v rámci své zprostředkovatelské činnosti sami oslovily a uzavřeli s nimi pojistné smlouvy jako podřízení pojišťovací zprostředkovatele společnosti , právnická osoba, . s konkrétně vyjmenovanými společnostmi ve vztahu k jednotlivým těmto fyzickým osobám, čímž měli získat tři fyzické obviněné osoby ve prospěch společnosti , právnická osoba, výhodu ve formě převodu celkem 2767 pojistných smluv pod jejich zprávu a zároveň na úkor společnosti , právnická osoba, . získali pro společnosti , právnická osoba, prospěch ve formě vyplacených provizí ve výši nejméně 6 746 423,30 Kč. Z výzvy k úhradě způsobené škody ze dne 15. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou k úhradě vzniklé škody na získaných provizí ve výši 3 500 000 Kč. Výzvu zdůvodnil tím, že mezi účastník byla uzavřena smlouva o spolupráci (udělení licence) č. , hodnota, ze dne 1. 8. 2007 ve znění třech dodatků, v níž se žalovaný zavázal v článku 5, že bude po dobu účinnosti této smlouvy zachovávat mlčenlivost o všech smlouvách, jejíž uzavření zprostředkoval jménem žalobkyně a o klientech žalobkyně a že informace o smlouvách a klientech nevyužije pro sebe ani třetí osoby, pokud by to bylo v rozporu se zájmy žalobkyně, a současně se zavázal, že neumožní zneužít informace o smlouvách třetí osobou a bude dodržovat tyto informace o smlouvách a klientech v tajnosti v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů ve znění pozdějších předpisů a dále se zavázal, že po dobu účinnosti smlouvy nebude vykonávat na vlastní nebo cizí účet činnost, která by měla soutěžní povahu ve vztahu k podnikání žalobkyně, zejména tu činnost, kterou žalobkyně vykonává podle smlouvy o trvalé spolupráci, nedá-li k tomu předseda představenstva předchozí písemný souhlas, když žádný takovýto souhlas udělen nebyl. Současně se zavázal, že po ukončení spolupráce ve smlouvě o spolupráci, nebude po dobu 369 měsíců kontaktovat žádného klienta, u jehož pojistných smluv nebo smluv o stavebním spoření byl získatelem ve prospěch žalobkyně. Dále pak žalovaný uzavřel dnem 6. 11. 2017 dohodu o mlčenlivosti, jejíž předmětem bylo rozšíření ochrany informace o smlouvách a klientech k uzavřené smlouvě o spolupráci, takže předmětem této dohody o mlčenlivosti byla zesílena a rozšířena ochrana informací o smlouvách, klientech a jejich zprostředkovaných smlouvách, a to konkrétně podle článku 3.2 této dohody. Účastníci řízení si v této dohodě sjednali v článku 4.1, že žalovaný jako příjemce důvěrných informací nebude tyto informace dále rozšiřovat, nebo reprodukovat a že nezpřístupní je ani jiným způsobem třetím osobám, přičemž v článku 4.2 této dohody bylo dohodnuto, že žalovaný jako příjemce nepoužije důvěrné informace a jakékoli jiné informace spadající pod režim chráněných informací dle dohody o mlčenlivosti v rozporu s jejich účelem, ani za účelem jejich poskytnutí pro své potřeby nebo ve prospěch třetích osob. Žalobkyně však zjistila, že si žalovaný společně s dalšími osobami , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, založili společnost , právnická osoba, se stejným předmětem podnikání jako žalobkyně, která z vlastní činnosti a od třetích spolupracujících osob současně zjistila, že ze strany žalovaného dochází k neoprávněnému převodu pojistných kmenů uzavřených prostřednictvím jeho osoby jménem a ve prospěch žalobkyně na společnost , právnická osoba, Toto jednání probíhající v období nejméně od 2. 10. do 11. 11. 2018 bylo přímým porušením článku 2.3.5, článku 5.1., článku 5.3 a článku 5.4. smlouvy o spolupráci, ale současně i porušením článku 4.1 a článku 4.2 dohody o mlčenlivosti, což se týkalo zde vyjmenovaných 58 klientů. Tím v neprospěch žalobkyně a ve prospěch společnosti , právnická osoba, vznikla žalobkyni škoda podle § 2913 a následujících o. z., konkrétně v podobě porušení smluvních povinností smlouvy o spolupráci, ale zejména článku 4.1 a článku 4.2 dohody o mlčenlivosti a žalovaný tedy byl vyzván k úhradě shora uvedené škody.

12. Zásadní otázkou v tomto řízení, jak je již uvedeno v pátém odstavci odůvodnění, je výklad obou právních jednání, a to smlouvy o spolupráci z 1. 8. 2007 a dohody o mlčenlivosti z 6. 11. 2017, zejména ohledně možnosti žalobkyně domáhat se po žalované v případě porušení jeho povinností smluvní pokuty a náhrady škody včetně vzájemného posouzení nároku na smluvní pokutu a náhradu škody.

13. Podle § 555 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu.

14. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než v peněžitém.

15. Podle § 2050, je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

16. Ze shora uvedených ustanovení pro případ vztahu smluvní pokuty a náhrady škody v případě porušení týž povinností, tedy zákon vychází z premise, že pokud si strany neujednají pro případ porušení týž povinností nárok věřitele na náhradu škody, nárok na smluvní pokutu věřitel nemá. Konkrétní skutková zjištění z obou uvedených smluv pak jsou taková, že žalobkyně v tomto řízení požaduje nárok na náhradu škody a v souvisejícím řízení u zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, nárok po žalovaném na smluvní pokutu za porušení smluvních povinností vyplývajících z článku 5.1 smlouvy o spolupráci ve znění jejího dodatku a současně i z článku 4.1 a 4.2 dohody o mlčenlivosti. Ze znění těchto ustanovení pak vyplývá, což žalobkyně v řízení sama uváděla, že obě tato ustanovení se vztahují k porušení totožných smluvních povinností i že články 4.1 a 4.2 dohody o mlčenlivosti rozvíjejí ochranu, která je obecně stanovena v článku 5.1 smlouvy o spolupráci, takže obě smlouvy v těchto ustanoveních chrání důvěrné informace a snaží se o zamezení zneužití těchto informací ve prospěch žalovaného či jejich zpřístupnění třetím osobám, když ujednání 4.1 a 4.2 dohody o mlčenlivosti podrobněji rozpracovávají tyto povinnosti původně stanovené v článku 5.1 i 5.4, takže zmíněná ustanovení obou smluv upravují mlčenlivost žalované ve vztahu ke zpřístupnění důvěrných informací za tím účelem, aby je žalovaný nevyužil sám, či ve prospěch třetí osoby. Pokud v článku 5.1 smlouvy o spolupráci sjednaná pokuta ve výši 50 000 Kč za jednotlivé porušení těchto povinností nárok na náhradu škody nevylučovala, vzhledem k účelu dohody o mlčenlivosti, která dále rozšiřovala ochranu důvěrných informací a povinnosti mlčenlivosti zakotvené nejprve v článku 5.1 smlouvy o spolupráci, když v článcích 6.1 a 6.2 dohody o mlčenlivosti byla výslovně pro případ porušení povinností dle článku 4.1 a 4.2 této dohody sjednána smluvní pokuta 500 000 Kč za každé jednotlivé porušení povinnosti a současně sjednáno, že tato smluvní pokuta vylučuje uplatnění náhrady škody ve výši přesahující smluvní pokutu, nemůže ani ujednání v článku 6.5 dohody o mlčenlivosti, které obecně upravuje možnost domáhat se nároku na náhradu škody vedle smluvní pokuty, mít za důsledek popření ujednání dle článku 6.1, že smluvní pokuta nevylučuje právo žalobkyně požadovat náhradu škody přesahující smluvní pokutu. Výkladem těchto ustanovení lze tedy dospět pouze k jedinému závěru, a to, že nárok na náhradu škody je podle sjednaných ustanovení obou smluv dán pouze v rozsahu, ve kterém škoda přesahuje částku 500 000 Kč, což je výše sjednané smluvní pokuty za každý jednotlivý prokázaný případ porušení povinnosti.

17. Pokud se žalobkyně domáhala v otázce vůle účastníků v tomto případě žalobkyně při sjednání obou těchto smluv k provedení účastnické výpovědi zástupce žalobce , jméno FO, , soud s ohledem na jeho výpověď související věci zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, , v němž byl žalobkyní proti žalovanému uplatněn právě nárok na smluvní pokuty za porušení identických povinností jako v řízení předmětném, tak jmenovaný si na okolnosti sjednávání a význam těchto smluv nepamatoval s tím, že její znění připravovala pověřená kancelář, přičemž současně potvrdil skutečnost, že dohoda o mlčenlivosti měla chránit stejné zájmy jako smlouva o spolupráci ve znění dodatku a že společným úmyslem stran při sjednání dohody o mlčenlivosti bylo umožnit náhradu škody jen nad rámec smluvní pokuty. Jmenovaný tedy v rámci souvisejícího řízení potvrdil výklad, který soud učinil k předmětným ustanovením obou smluv z jejich obsahu a soud proto návrh na provedení jeho účastnické výpovědi v tomto řízení jako nadbytečný zamítl.

18. Závěry soudu lze tedy shrnout tak, že smlouva o spolupráci mezi účastníky dávala obecný smluvní základ k určení jejich povinností, když dohoda o mlčenlivosti navázala na tuto smlouvu, kterou doplnila a rozvinula a je tedy speciální ve vztahu ke smlouvě o spolupráci. Pokud tedy žalobkyně uplatnila vůči žalované kromě nároku na náhradu škody za celkem 58 porušení povinností ve výši 3 258 322 Kč jako přímou škodu, na provizích od jednotlivých pojišťoven a 10 000 Kč jako následnou škodu na nevyplacených obchodních bonifikací jednotlivých pojišťoven, když zároveň uplatnila podáním ze dne 15. 1. 2019 nárok na neuhrazené smluvní pokuty z důvodu identických 58 porušení smluvních povinností v celkové výši smluvních pokut 29 000 000 Kč, žalobkyni nevznikl nárok na náhradu škody uplatněný v tomto řízení ve smyslu ustanovení § 2050 o. z., neboť tento nárok na náhradu škody vylučuje ujednání o smluvní pokutě, tudíž soud v plném rozsahu žalobu zamítl.

19. Vzhledem k tomuto závěru se soud již nezabýval, zda se žalovaný dopustil žalobkyní tvrzených jednotlivých protiprávních jednání vyplývajících z porušení některých ustanovení citovaných smluv, a pokud k těmto skutečnostem obě strany navrhovaly důkazy, soud tyto zbývající důkazní návrhy včetně znaleckého posudku z oboru ekonomie na výši skutečné škody či výslechu znalce zamítl. Pro věc není ani rozhodující a relevantní rozhodnutí Krajského soudu v , právnická osoba, ze dne 30. 1. 2024 v trestní věci stíhaného žalovaného včetně protokolů o výsleších svědků v tomto řízení a soud tedy zamítl i tyto důkazní návrhy jako nadbytečné.

20. Pro doplnění soud odkazuje na skutečnost, že v identické věci proběhl již pravomocně skončený spor vedený původně Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, žalobkyně proti společnosti , právnická osoba, , kdy, jak vyplývá ze skutkových zjištění dle 9. odstavce odůvodnění, soudy prvého stupně, odvolací soud i soud dovolací vycházely z totožných ujednání smluv o spolupráci a dohody o mlčenlivosti, které byly ujednány mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, v této věci naprosto shodně jako mezi žalobkyní a žalovaným ve věci zdejšího soudu (soud v této souvislosti připomíná identický překlep v ustanovení článku 6.1 dohody o mlčenlivosti, podle níž má poskytovatel právo „uplatit“ namísto správného „uplatnit“ vůči příjemci nárok na zaplacení smluvní pokuty, což je stejně uvedeno v obou dohodách).

21. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů tohoto řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., které mu vznikly v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 11,5 úkonu právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, 8 x písemné vyjádření žalovaného z 27. 12. 2021, 24. 3. 2022, 30. 6. 2022, 19. 9. 2022, 17. 4. 2023, 2. 5. 2023, 23. 10. 2023, 9. 1. 2024 a půl úkonu za vyjádření z 5. 12. 2022 a 2 x účast na jednání dne 6. 9. 2023 a 31. 1. 2024). Konkrétně se jedná o 11,5 x 21 380 Kč na odměně za právní zastoupení dle § 7 advokátního tarifu, k tomu 12 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, dále 2 x cestovné zástupce žalovaného ke dvěma shora uvedeným ústním jednáním osobním automobilem RZ , SPZ, , tovární značky BMW při průměrné spotřebě 5,8 l motorové nafty na 100 km při ujetí 2 x 242 km k oběma cestám Praha – Strakonice a zpět. V případě jednání 6. 9. 2023 bylo vycházeno z vyhlášky č. 467/2022 Sb. ohledně sazeb základní náhrady za použití silničního motorového vozidla a průměrné ceny pohonných hmot, podle jejíhož § 4 písm. c) činí cena za 1 l motorové nafty 34,40 Kč, což představuje 482,80 Kč při ujetí shora uvedených km a výše základní sazby za amortizaci na 1 km jízdy dle § 1 písm. b) této vyhlášky 5,20 Kč, což představuje 1 258,40 Kč. Při cestě dne 31. 1. 2024 pak byla východiskem vyhláška č. 398/2023, kdy dle § 4 písm. c) této vyhlášky činí cena za 1 l motorové nafty 38,70 Kč a náhrada za spotřebované pohonné hmoty tedy představuje 543,19 Kč, přičemž základní sazba za amortizaci dle § 1 písm. b) této vyhlášky představuje 5,60 Kč, tedy při ujetí 242 km činí výše náhrady 1 355,20 Kč. K uvedeným položkám pak soud připočítal v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. 21% náhradu za DPH, neboť zástupce žalovaného je plátcem DPH, tedy 53 153 Kč, takže celková výše nákladů řízení činí 306 263 Kč, které je žalobkyně povinna žalovanému uhradit.