6 C 266/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno , narozený dne Anonymizováno bytem Anonymizováno o 11 719,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 419,28 Kč v měsíčních splátkách po 500 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 2 300 Kč a dále ohledněkapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 534,34 Kč,zákonného úroku z prodlení z částky 11 719,28 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 %,úroku 12,75 % ročně z částky 9 419,28 Kč od 3. 12. 2024 do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 11 719,28 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s její právní předchůdkyní společností , právnická osoba, dne 19. 12. 2017 smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně poskytování kontokorentního úvěru , Anonymizováno, k tomuto běžnému účtu s úvěrovým limitem 7 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání úvěru a že bude mít na běžném účtu minimálně měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. K samotnému uzavření smlouvy žalobkyně doplnila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela banka z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o povolení debetního zůstatku a vycházela z příjmu, který žalovaný doložil, ve výši 18 319 Kč, když byl od 3. 1. 2018 do 31. 12. 2018 zaměstnán i na dobu určitou jako operátor příjmu u společnosti , právnická osoba, Žalovaný uvedl příjem domácnosti ve výši 30 000 Kč s tím, že bydlí v nájmu a má vyživovací povinnost vůči dalším osobám a vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný neměl v době podání žádosti žádné další závazky, žalovanému bylo jeho žádosti o úvěr vyhověno a úvěr mu byl poskytnut. Žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 pod č.j. 5 Co 231/2020-97, kde pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného stačilo, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Rovněž pak odkázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze z 9. 3. 2021 č.j. 12 C 367/2020-170, podle nějž to, že žalovaný neuvedl měsíční platby domácnosti, nelze klást k tíži druhé smluvní strany, která správně přikročila k posouzení výdajů žalovaného dle ekonomického modelu a tím dostála svých povinností. Žalovaný neplnil podmínky smlouvy, překročil debetní limit až na částku 9 419,28 Kč, ze které neuhradil ničeho. Pohledávka z této smlouvy pak byla následně smlouvou o postoupení pohledávek z 14. 5. 2025 s účinností k 21. 5. 2025 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, avšak ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl v řízení nečinný.

3. V řízení bylo ze smlouvy o bankovních produktech a službách z 19. 12. 2017, včetně dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách spotřebitelského kontokorentního úvěru , Anonymizováno, , všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, ., sazebníku poplatků a všeobecných produktových podmínek, zjištěno, že žalovaný uzavřel tohoto dne se společností , právnická osoba, smlouvu o vedení běžného účtu č. , č. účtu, a také o poskytování kontokorentního úvěru , Anonymizováno, k tomuto účtu, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání kreditu a že bude mít na běžném účtě minimální měsíční kreditní příjem odpovídající 50 % úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Ze žádosti o povolení debetního zůstatku , Anonymizováno, , vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, včetně vysvětlení pojmů ke spotřebitelskému úvěru a formuláři k němu s potvrzením o výši příjmu bylo zjištěno, že žalovaný 14. 6. 2018 požádal o povolení debetního zůstatku , Anonymizováno, s výší rámce 5 000 Kč, když ke svým poměrům uvedl, že jeho průměrný měsíční příjem představuje 18 316 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti je 30 000 Kč, vyživuje dvě osoby, pracuje jako dělník – řemeslník u , právnická osoba, s tím, že potvrzení zaměstnavatele o těchto příjmech jejich výši dokládá s doplněním, že u něj žalovaný pracuje na dobu určitou do 31. 12. 2018. Z výpisu z běžného účtu žalovaného k 31. červenci 2018 bylo zjištěno pouze, že v tomto měsíci od společnosti , právnická osoba, obdržel 3 500 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného v období od října 2021 nebyly zjištěny žádné údaje, které by směřovaly k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Z platební historie k úvěrové smlouvě, přehledu plateb z ní a výpisu z úvěrového účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal debet k této smlouvě ve výši 9 419,28 Kč a neuhradil z něj ničeho. Z dopisů z 15., respektive 30. 7. 2024 bylo zjištěno, že na základě porušování smluvních ujednání kontokorentního úvěru banka žalovanému zrušila poskytování , Anonymizováno, a dluh ve výši 9 419,28 Kč převedla na nově otevřený úvěrový účet. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 14. 5. 2025, včetně seznamu těchto pohledávek a potvrzení o provedení úplaty bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy byla společností , právnická osoba, . postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky z 27. 5. 2025, včetně podacího lístku z 6. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl o tomto postoupení vyrozuměn s tím, že nadále má plnit žalobkyni. Z předžalobní výzvy z 25. 8. 2025, včetně podacího lístku z téhož data bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky žalobkyni. Žalovaný neprokázal, že by jí něčeho uhradil.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro svého majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu na účet.

10. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

11. Pokud žalobkyně dovozovala názor, že schopnost žalovaného úvěr splácet byla její právní předchůdkyní dostatečně prověřována. Soud tímto závěrem nesouhlasí, neboť jediným důkazem, který měl tuto skutečnost prokázat kromě žádosti žalovaného o povolení debetu, byl doklad o příjmu žalovaného ve výši 18 319 Kč s tím však, že se jednal o pracovní poměr na dobu určitou končící cca po 6 měsících od uzavření smlouvy. Žalobkyně přes poučení soudu podle § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti prokazovat a tvrdit poměry dlužníka před uzavřením předmětné smlouvy a označit všechny důkazy k ní nad rámec těchto důkazů nenavrhla ničeho jiného s tím, že odkazuje na skutečnosti uvedené žalovaným k žádosti o povolení debetního zůstatku (kromě uvedeného příjmu ještě čistý příjem domácnosti 30 000 Kč k počtu vyživovacích povinností dvě osoby a povolání žalovaného jako dělník), které však nebyly doloženy a navíc naprosto absentují údaje o výdajích žalovaného, které nebyly ani tvrzeny, natož to prokazovány. Pokud žalobkyně zmiňovala dva rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích a Městského soudu v Praze, soud se domnívá, že se jednalo o jinou skutkovou situaci, když v případě prvého rozhodnutí zde vycházel ze skutečnosti, že poskytovateli úvěru byly předloženy veškeré potřebné podklady o příjmech a výdajích spotřebitele, jen nebyly uchovány, což v tomto případě se naprosto míjí, neboť jak příjmy domácnosti žalovaného, tak ani výdaje nebyly žádným způsobem doloženy, přičemž v případě druhého rozhodnutí s ohledem na skutečnost, že byl pouze poskytnut výpis z běžného účtu žalovaného nelze brát jako důkaz toho, že poskytovatel úvěru vytvořil řádný matematický model, který by byl dostatečným podkladem pro posouzení úvěruschopnosti. Soud tedy konstatuje, že poskytovatel úvěru nedosáhl odborné péče, nezkoumal řádně poměry žalovaného, spokojil se pouze s doloženou výší příjmu žalovaného, nijak neověřil příjmy domácnosti a po žalovaném ani nepožadoval sdělení ohledně jeho výdajů, natož aby tyto byly prokázány. Tím došlo k porušení povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru v důsledku čehož shledal soud neplatnost předmětné smlouvy ze dne 19. 12. 2017.

12. Pokud tedy bylo v řízení prokázáno, že žalovaný u společnosti , právnická osoba, . vyčerpal debetní limit ve výši 9 419,28 Kč ke své smlouvě o běžném účtu dle § 2662 a násl. o. z. vedeném touto společností, přičemž z ní neuhradil ničeho, vznikla žalovanému povinnost vrátit tento neuhrazený debet, tedy částku 9 419,28 Kč za situace, kdy došlo k postoupení nároku z předmětné smlouvy na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a následujících o. z. a žalovaný byl o tomto postoupení řádně informován, soud proto považuje žalobu v této části za důvodnou a vyhověl jí co do částky 9 419,28 Kč. Žalobkyně tedy nemá nárok na další smluvené úroky a poplatky či úroky z prodlení s tím, že nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud proto vyhověl žalobě pouze co do částky 9 419,28 Kč a ve zbývající části žalobu zamítl.

13. Soud se rovněž zabýval lhůtou vrácení zbytku poskytnuté jistiny ve výši 2 300 Kč a ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 ze dne 13. 8. 2025 (podle nějž je to dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit předmětný dluh a o takto skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky) za situace, když v tomto řízení byl žalovaný nečinný a žádné důkazní návrhy směřující k tomu, jaké jsou jeho možnosti splnit předmětný dluh neučinil, a proto vychází z informací, které o žalovaném má. S ohledem na jeho věk a schopnost být zaměstnán, soud dospěl k závěru, že je ve schopnostech žalovaného, aby dlužnou částku splácel alespoň po částce 500 Kč pod ztrátou výhody splátek, čímž se míní, že pokud se žalovaný zpozdí byť s jedinou splátkou, může věřitel uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli, tedy že zašle dlužníku oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek a pak dojde k zesplatnění celé částky, když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky.

14. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze samotného smyslu a účelu právní úpravy obsažené v citovaných ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu. Právě tato citovaná specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěrů o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku podle možností spotřebitele jako rozhodnutí o věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace proto nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, neboť na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, neboť je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována v závislosti na možnostech spotřebitele, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovanou nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobkyně uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na poplatky, náklady vymáhání, smluvní pokutu, včetně úroků z prodlení, které byly zamítnuty. Současně pak žalovaná byla zavázána k vrácení úvěrem získané jistiny. Proto je v této věci nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci, neboť u žádného z účastníků nelze shledat úspěch na úkor druhého a nelze tedy pro specifičnost tohoto řízení rozhodnout o poměru úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.