6 C 27/2026

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 114 862 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 23 294,55 Kč v měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 67 066,45 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 112 061 Kč ve výši 12 % ročně od 5. 3. 2025 do 27. 3. 2025 ve výši 847,32 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 108 961 Kč ve výši 12 % ročně od 28. 3 .2025 do 28. 4. 2025 ve výši 1 146,24 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 105 861 Kč ve výši 12 % ročně od 29. 4. 2025 do 27. 6. 2025 ve výši 2 088 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 102 761 Kč ve výši 12 % ročně od 28. 6. 2025 do 29. 7. 2025 ve výši 1 080,96 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 99 661 Kč ve výši 12 % ročně od 30. 7. 2025 do 29. 8. 2025 ve výši 1 015,87 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 96 561 Kč ve výši 12 % ročně od 30. 8. 2025 do 1. 10. 2025 ve výši 1 047,75 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 93 461 Kč ve výši 12 % ročně od 2. 10. 2025 do 6. 11. 2025 ve výši 1 106,28 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 90 361 Kč ve výši 12 % ročně od 7. 11. 2025 do zaplacení,pohledávky ve výši 24 501 Kča úroku ve výši 15 % p.a z částky 49 715,37 Kč od 5. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 5. 3. 2025 dosáhne částky 153 964 Kč,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 114 862 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 27. 9. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se jej spolu s dohodnutou úrokovou sazbou 57,32 % zavázala uhradit v 48 měsíčních splátkách po 3 046 Kč. K samotnému uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že k ní došlo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to emailové korespondence. Žalovaná tuto smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který jí byl za tím účelem ze strany žalobkyně poskytnut. Žalobkyně dále doplnila, že před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, a to na základě dokladů o jejích příjmech, výpisu z databází NRKI a SOLUS, ohodnocení klienta s prohlášením dlužníka. Žalovaná, jak vyplynulo z těchto podkladů, má celkový čistý měsíční příjem 24 668 Kč, její celkové měsíční náklady činí 14 091 Kč, což s ohledem na skutečnost, že bydlí u rodičů, je odpovídající, když volné zdroje ke splácení představují 9 577 Kč. Žalovaná však neplnila řádně a v průběhu doby před i po zesplatnění úvěru, k čemuž žalobkyně v mezidobí přikročila, uhradila celkových 26 705,45 Kč. Žalobkyně po ní požaduje k úhradě novou jistinu úvěru v celkové výši 84 462,50 Kč, smluvní pokutu ve výši 499 Kč a 24 501 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 5 400 Kč, úrok za poskytnutí úvěru a zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a byla v řízení nečinná.

3. V řízení bylo ze základních informací o klientovi, důkazu o odeslání 1 Kč, dokladu o zaslané SMS a důkazu o přijaté SMS, včetně informací ke smlouvě, podpis na dálku, fotokopie občanského průkazu žalované a ze samotného znění smlouvy č. , hodnota, , včetně dodatku a přílohy, včetně přihlášky do pojištění, zjištěno, že žalovaná se žalobkyní uzavřely smlouvu o úvěru ve výši 50 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit, včetně zápůjční úrokové sazby 57,32 Kč v 48 splátkách ve výši 3 046 Kč měsíčně. Z výpisu záznamu z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v době uzavření úvěrové smlouvy dlužníkem v částce po splatnosti. Z výpisů z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že i zde byl proveden negativní skóring žalované. Z karty klienta, hodnocení klienta a předsmluvního formuláře ke smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná uvedla svůj pravidelný měsíční příjem 24 668 Kč, když k jejím výdajům bylo zahrnuto životní minimum ve výši 4 620 Kč, splátka , Jméno žalobkyně, . ve výši 5 903 Kč a částka na bydlení 3 568 Kč, když na ostatní náklady jako doprava, kurzy, záliby a podobně byla uvedena 0. Celkové výdaje tedy tvořily částku 14 091 Kč a rezerva 9 577 Kč. Žalovaná ke své osobě uvedla, že je svobodná, má hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou u zaměstnavatele , právnická osoba, , adresa, , nežije s partnerem či manželem v společné domácnosti, její vzdělání je s maturitou a forma bydlení u rodičů. Z dokladů o platbách na účet žalované za období od června 2022 do září 2022 bylo ověřeno, že její průměrný příjem odpovídá v částce uvedené shora ve výši 24 668 Kč. Z prohlášení o politické expanovanosti žalované bylo zjištěno, že politicky exponovaná není. Z dokladu , právnická osoba, . o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalované bylo na její účet dne 27. 9. 2022 zasláno žalobkyní 50 000 Kč. Z výzvy o oznámení z 23. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalované pro neplacení dle podmínek smlouvy byl předmětný úvěr zesplatněn. Z předžalobní výzvy z 12. 1. 2026, včetně výpisu z poštovní knihy žalobkyně bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky žalobkyni. Žalovaná neprokázala, že by nad rámec žalobkyní tvrzených a ze strany žalované uhrazených 26 705,45 Kč zaplatila něco více.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. Soud se nejprve zabýval tím, jak žalobkyně postupovala při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet s tím, že žalobkyně po ověření plateb ze strany žalované ověřila její měsíční příjem 24 668 Kč ze zaměstnaneckého pracovního poměru, dále prověřila informace z nebankovních registrů klientských informací a registru SOLUS a posléze vycházela již pouze z informací předložených samotnou žalovanou, které nikterak neověřovala. Konkrétně pak brala za adekvátní výdaje, které žalovaná uvedla na bydlení a inkaso ve výši 3 568 Kč, což by bylo s ohledem na skutečnost, že bydlí u rodičů, považovat za adekvátní. Nicméně k výdajům žalované žádné jiné doklady nebyly doloženy, a pokud žalobkyně vzala za relevantní, že kromě nákladů za bydlení a splátky jiné půjčky vůči žalobkyni ve výši 5 903 Kč, nemá žádné výdaje na ostatní potřeby (doprava, kurzy, záliby a podobně), považuje soud tento přístup žalobkyně jako poskytovatele úvěru za naprosto neadekvátní a nedostatečný, takže jej hodnotí tak, že žalobkyně nedostála své povinnosti dané § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí při poskytování úvěru a důsledkem tohoto nesprávného postupu je skutečnost, že předmětná smlouva je v rozporu s § 580 odst. 1 o. z. a je proto neplatná.

11. Pokud tedy bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná z něj uhradila pouze 26 705,45 Kč, má žalobkyně nárok ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru na úhradu pouze nesplacené jistiny, tedy částky 23 294,55 Kč, nikoli na další smluvené úroky a poplatky či úroky z prodlení či smluvní pokutu. Soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021, podle nějž nárok na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto vyhověl žalobě pouze co do částky 23 294,55 Kč a ve zbývající části žalobu zamítl.

12. Soud se rovněž zabýval lhůtou k vrácení zbytku poskytnuté jistiny ve výši 26 294,55 Kč a ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 (podle nějž je to dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit předmětný dluh a o takto skutkových tvrzeních navrhnout důkazy) za situace, když v tomto řízení byla žalovaná nečinná a žádné důkazní návrhy směřující k tomu, jaké jsou její možnosti splnit předmětný dluh, neučinila, a proto vychází pouze z informací, které o žalované má. S ohledem na její věk, zaměstnání a pravidelný měsíční příjem, soud dospěl k závěru, že v jejích schopnostech je, aby dlužnou částku splácela po 1 000 Kč pod ztrátou výhody splátek, čímž se míní, že pokud se žalovaná zpozdí byť s jedinou splátkou, může věřitel uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli, tedy že zašle dlužníku oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek a pak dojde k zesplatnění celé částky, když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky.

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze samotného smyslu a účelu právní úpravy obsažené v citovaných ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu. Právě tato citovaná specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěrů o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku podle možností spotřebitele jako rozhodnutí o věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace proto nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, neboť na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, neboť je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována v závislosti na možnostech spotřebitele, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovanou nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobkyně uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na poplatky, náklady vymáhání, smluvní pokutu, včetně úroků z prodlení, které byly zamítnuty. Současně pak žalovaná byla zavázána k vrácení úvěrem získané jistiny. Proto je v této věci nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci, neboť u žádného z účastníků nelze shledat úspěch na úkor druhého a nelze tedy pro specifičnost tohoto řízení rozhodnout o poměru úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.