6 C 273/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 57 575,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 214 Kč v měsíčních splátkách po 300 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 31 755,13 Kčkapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 063,99 Kčzákonný úrok z prodlení z částky 16 468,59 Kč od 24. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 %úrok 8 % ročně z částky 15 785,32 Kč od 24. 7. 2023 do zaplacenízamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 610 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba se ohledně částky 16 996,32 Kčkapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 682,42 Kčkapitalizovaný úrok ve výši 354,18 Kčzákonný úrok z prodlení z částky 6 829,68 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 %úrok 8 % ročně z částky 6 651,14 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacenízamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí celkových 57 575,45 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . dvě smlouvy o úvěru. Konkrétně se jednalo dne 23. 2. 2022 o smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit spolu s úroky a službami souvisejících s poskytnutím úvěru v celkové výši 46 002 Kč v 17 měsíčních splátkách po 2 706 Kč do 23. 7. 2023. Druhým titulem k žalobě byla úvěrová smlouva mezi týmiž subjekty uzavřené 16. 12. 2021 pod č. , hodnota, , na základě níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč a žalovaný se je zavázal uhradit včetně smluvených úroků a plnění za služby souvisejících s poskytnutím úvěru v celkové výši 24 164 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 726 Kč do 16. 2. 2023. Před uzavřením obou smluv poskytovatel úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověřením doklady vyžádaným od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové a pracovní poměry a poskytnuté informace byly zaznamenány do žádostí o úvěr, a to ohledně prvé označené smlouvy ze dne 28. 2. 2022, ve kterém bylo uvedeno, že výše jeho měsíčních příjmů činí 11 839 Kč ověřených z důchodového výměru a výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu představující částku 8 744 Kč a dále v žádosti o úvěr ze dne 16. 12. 2021 týkající se druhé označené smlouvy, kdy jeho výše měsíčních příjmů činila 11 090 Kč a výše měsíčních výdajů 8 996 Kč, rovněž ověřené z důchodového výměru a výdaje zkoumaných z výpisů z bankovního účtu, když u obou případů žalovaný kromě toho, že je v invalidním důchodu, uvedl, že bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám a zároveň ztvrdil, že údaje, které poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé, přičemž poskytovatel úvěru neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, který je povinen ve smyslu § 6 a § 7 o. z. jednat v právní styku poctivě a žalobkyně v této souvislosti rovněž odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 pod č.j. 5 Co 231/2020-97, kde odvolací soud uzavřel pro posouzení úvěruschopnosti, že stačilo, přitom, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, takže ani odvolací soud nemá důvodu o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli pochybovat. Rovněž bylo zmíněno rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021 č.j. 12 Co 367/2020-170, v němž tento soud uváděl, že ačkoli žalovaný sice neuvedl měsíční platby domácnosti, nelze to klást k tíži druhé smluvní strany a právní předchůdkyně proto zcela správě přikročila k posouzení těchto výdajů dle ekonomického modelu a dostála své povinnosti. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti, poslední splátku v prvně označené věci uhradil 5. 8. 2022 a proto žalobkyně po něm požaduje celkových 39 939,15 Kč s tím, že neuhrazená jistina úvěru ve výši 15 785,32 Kč se dále úročí a kromě úroku za sjednanou dobu po poskytnutí úvěru ve výši 683,27 Kč požaduje i úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 10 148,71 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 483,73 Kč a úhradu za umožnění splatit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 2 847,06 Kč a kromě toho i kapitalizovaný i procentuální zákonný úrok z prodlení a procentuální úrok z neuhrazené jistiny, a to z důvodu, že smlouvou o postoupení pohledávek nárok z tohoto věřitele byl postoupen na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. V případě druhé smlouvy žalovaný rovněž neplnil řádně a včas. Poslední splátka byla uhrazena 5. 8. 2022 ve výši 1 730 Kč a po žalovaném je z titulu této smlouvy požadováno 17 606,32 Kč, které představují neuhrazenou jistinu úvěru 6 651,14 Kč, úrok z sjednanou dobu poskytnutí úvěru 178,54 Kč,, Anonymizováno, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 2 877 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 897,32 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 1 170 Kč, a to včetně kapitalizovaného a procentuálního úroku z prodlení a procentuálního úroku z úvěru za situace, kdy rovněž nárok z této smlouvy byl postoupen smlouvou o postoupení pohledávky na žalobkyni o čemž žalovaný byl vyrozuměn. Žalovaný ani po podání žaloby dlužnou částku, a to ani částečně, neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl ve věci nečinný.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . uzavřela se žalovaným dne 23. 2. 2022 smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 22 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit včetně dohodnutých poplatků a úroků v celkové výši 46 002 Kč v 17měsíčních splátkách po 2 706 Kč. Ze žádosti o úvěr k této smlouvě ze dne 23. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný jako invalidní důchodce a svobodný požádal o úvěr ve výši 25 000 Kč s tím, že měl tuto žádost doložit výplatním dokladem ohledně důchodu ve výši 11 839 Kč. Ohledně výdajů jsou zde uvedeny částka na bydlení, které žalovaný uvádí, že se jedná o bydlení u rodičů, ve výši 1 000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 3 860 Kč, srážky ze mzdy 2 144 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 1 740 Kč s tím, že žalovaný rovněž uvedl, že má základní vzdělání a nevyživuje žádné dítě do 26 let. Z bilance plateb k této smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný v období od 24. 2. do 5. 8. 2022 na ní uhradil 13 786 Kč. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 12. 2021 bylo zjištěno, že společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, . uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 13 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit, včetně úroků a poplatků v celkové výši 24 164 Kč ve 14měsíčních splátkách po 1 726 Kč. Ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 16. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí tohoto úvěru ve výši 15 000 Kč s tím, že je invalidním důchodcem, pobírá invalidní důchod ve výši 11 090 Kč, doložil k tomu výplatní doklad a jako jeho výdaje bylo označeno bydlení ve výši 1 000 Kč (s tím, že se jedná o bydlení u rodičů), dále náklady na dopravu, jídlo, osobní náklady 3 860 Kč, srážky ze mzdy 2 144 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 1 992 Kč s tím, že žalovaný dále uvedl, že má základní vzdělání a nemá vyživovací povinnost k dítěti do 26 let. Z bilance plateb k této smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný na ní od 17. 12. 2021 do 5. 8. 2022 uhradil 12 390 Kč. Z výplatních dokladů – důchodu pro žalovaného jako invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně bylo zjištěno, že 6. 1. 2022 mu byl vyplacen invalidní důchod ve výši 11 839 Kč a 6. 12. 2021 invalidní důchod ve výši 11 090 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, včetně seznamu těchto pohledávek bylo zjištěno, že tyto pohledávky za žalovaným z obou smluv byly postoupeny na žalobkyni. Ze dvou oznámení o postoupení pohledávek ze dne 15. 8. 2023, včetně poštovního podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl o tomto postoupení pohledávek informován s tím, že nadále má plnit žalobkyni. Z předžalobních výzev ze dne 11. 1. 2024, včetně podacího lístku bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky. Žalovaný neprokázal, že by něčeho dále uhradil.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. I přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného byla její právní předchůdkyní řádně zkoumána a dovozena z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, konkrétně v zákaznické kartě, a ona neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, na základě čehož byl dovozen názor, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná, musí soud konstatovat, že poskytoval úvěru své povinnosti stanovené v citovaném ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostal. Jediným důkazem, který měl prokázat tuto skutečnost, je kromě předmětné zákaznické karty doklad o výplatě důchodů před poskytnutím obou úvěrových smluv ve výši 11 839 Kč ohledně prvně označené smlouvy a 11 090 Kč ohledně druhé předložené smlouvy a žalobkyně před poučení soudu podle § 118a) odst. 1 a 3 o povinnosti a tvrdit, prokazovat podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru poměry dlužníka před uzavřením předmětné smlouvy a označit všechny důkazy o tom, že to bylo provedeno s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení, tedy neúspěchu ve věci, žádné další důkazy nenavrhla a přestože v žalobě uváděla, že její právní předchůdkyně prováděla ještě šetření ohledně osoby žalovaného v příslušných registrech, nenavrhla důkaz ani k této skutečnosti a naprosto rezignovala na jakékoli ověření tvrzení žalovaného ohledně jeho výdajů. Pokud žalobkyně zmiňovala dva rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích a Městského soudu v Praze, soud zde zdůrazňuje právě na tuto skutkovou a důkazní situaci, jak je popsána shora, a zejména i na idikční povinnost stanovenou přímo v samotném zákoně o spotřebitelském úvěru, a to v § 78 odst. 2, na jehož základě poskytovatel při plnění povinnosti uchovává nejen smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale rovněž dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze, a podle odst. 4. tohoto ustanovení poskytovatel uchovává tyto dokumenty a záznamy po dobu nejméně 5 let, kdy zanikl právní vztah nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. Soud tedy konstatuje, že poskytovatel úvěru nedosáhl odborné péče, kdy se spokojil pouze s výší invalidního důchodu, aniž by zkoumal jak poměry žalovaného z obecných registrů, tak i na konkrétní zjišťování a ověřování výdajů žalovaného, natož aby došlo k aktivnímu zjišťování informací, na základě nichž by byla prověřena tvrzení žalovaného. Tím tedy došlo k porušení povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož shledal soud neplatnost obou smluv uzavřených mezi , právnická osoba, . a žalovaným ze dne 23. 2. 2022, respektive 16. 11. 2021.

11. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že tato společnost poskytla žalovanému v případě prvně označené smlouvy úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaný na ní uhradil 13 786 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit nezaplacenou jistinu, tedy částku 8 214 Kč za situace, kdy došlo k postoupení nároku z předmětné smlouvy na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a následujících o. z. a žalovaný byl o tomto postoupení řádně informován, soud tedy považuje v této části žalobu za důvodnou a v tomto rozsahu ji vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. Jelikož žalovaný převzal plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle citovaného ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jeho možnostem, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároku z neplatně uzavřené smlouvy. Jelikož žalovaný se neúčastnil řízení a ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly jeho aktuální možnosti a schopnosti splatit dlužnou částku, když žalobkyně přes poučení soudu ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. nedoplnila a netvrdila aktuální situaci žalovaného, soud aplikoval citované ustanovení § 87 tak, že je spravedlivé, aby žalovaný dlužnou částku splácel alespoň v minimálních měsíčních splátkách po 300 Kč pod ztrátou výhody splátek, čímž se míní, že pokud se žalovaný zpozdí byť s jedinou splátkou, věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli, tedy že zašle dlužníku oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek a pak dojde k zesplatnění celé splátky, když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky.

12. Pokud pak bylo dále v řízení prokázáno, že společnost , právnická osoba, . poskytla žalovanému v souvislosti s druhou označenou úvěrovou smlouvou částku 13 000 Kč a žalovaný na ní uhradil 12 390 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit nezaplacenou jistinu, tedy částku 610 Kč, rovněž za situace, kdy došlo k postoupení nároku z předmětné smlouvy na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a následujících o. z. a žalovaný byl o tomto postoupení řádně informován. Soud proto uložil žalované uhradit částku 610 Kč, jak vyplývá z výroku III., když splatnost tohoto nároku ve smyslu citovaného ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jeho možnostem stanovil na dobu do 3 dnů od právní moci rozsudku, a to vzhledem k její výši.

13. Pokud se žalobkyně domáhala úhrady ohledně prvé označené smlouvy ještě dalších 31 755,13 Kč a ohledně druhé smlouvy dalších 16 996,32 Kč, a to v obou případech, včetně kapitalizovaného a procentuálního zákonného úroku z prodlení a smluvních úroků, soud v tomto zbývajícím rozsahu žalobu, jak vyplývá z výroku II. a IV. zamítl jako nedůvodnou, neboť žalovaný je ve smyslu citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru povinen uhradit pouze nesplacenou jistinu, přičemž soud odkazuje na konkrétní účel citovaného ustanovení, kterým kromě ochrany spotřebitele je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2005 Sb.). Soud tedy v těchto zbývajících částech žalobu zamítl.

14. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, a to co do 15 % a žalovaný měl většinový úspěch co do 85 % a měl by mít tedy právo na náhradu nákladů tohoto řízení ve výši rozdílu, tedy 70 %. Jelikož pak však byl v řízení nečinný, žádné náklady mu nevznikly a soud proto o nich rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.