6 C 277/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 51 570 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 30 000 Kč v měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 42 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % a ohledně částky 9 570 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 51 570 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou prostřednictvím svých webových stránek smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byly žalované postupně v období od 26. 3. do 8. 4. 2024 zaslány peněžní prostředky v hodnotě 30 000 Kč a žalovaná se je zavázala uhradit včetně smluvního úroku ve výši 40 % v pravidelných měsíčních splátkách vždy nejpozději k 25. dni. Žalobkyně dále upřesnila, že žalovaná poskytla výpisy ze svého bankovního účtu, případně výplatní listy, když žalovaná byla lustrována ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI, na základě čehož nedošlo k důvodným pochybám o platební schopnosti žalované a byla jí schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaná se zavázala dlužných celkových 30 000 Kč jako úvěrový rámec splatit v pravidelných měsíčních splátkách, avšak žalovaná ničeho neuhradila a dle smlouvy došlo k zesplatnění úvěru 30. 7. 2024, takže kromě jistiny ve výši 30 000 Kč a smluvního úroku ve výši 40 %, tedy dalších 12 000 Kč (celkových 42 000 Kč), požaduje žalobkyně včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ještě smluvní pokutu, která byla sjednána ve výši 0,1 % z dlužné částky a kterou žalobkyně požaduje do odeslání předžalobní výzvy ve výši 9 570 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a byla v řízení nečinná.

3. V řízení bylo ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a fotokopii rodného listu, občanského průkazu žalované prokázáno, že žalovaná uzavřela se žalobkyní prostřednictvím jejího webového rozhraní smlouvu o spotřebitelském úvěru do výše úvěrového limitu až 30 000 Kč a žalovaná se jej zavázala uhradit v měsíčních splátkách nejpozději k 25. dni v měsíci ve výši úroku přirostlého za uplynulé období, jistinu pak kdykoli během trvání smlouvy, když úroková sazba byla dohodnuta 40 % ročně. Z potvrzení o platbách v období od 26. 3. 2024 do 8. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně na účet žalované uhradila celkových 30 000 Kč z této smlouvy. Z bankovního reportu ohledně žalované soud nezjistil žádné skutečnosti, stejně jako ze žádosti o čerpání finančních prostředků žalované z 12. 8. 2024. Ze zprávy z 26. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila předmětný úvěr žalované, vyzvala ji k úhradě celkové dlužné částky z něj vyplývající, když z podacího lístku z 14. 6. 2026 a předžalobní výzvy z téhož data bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky žalobkyni. Žalovaná neprokázala, že by něčeho na ní uhradila.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalobkyně zkoumala příjmy žalované, o nichž tvrdila, že tak činila výpisem z jejího bankovního účtu, či výplatními listy žalované, neboť z provedených důkazů žádná takováto zjištění nevyplynula, výplatní listy nebyly předloženy a toto zjištění nevyplynulo ani z listiny bank report. Stejně žalobkyně nedoložila své tvrzení o tom, že by prováděla lustraci žalované ve veřejně dostupných databází, neboť k této skutečnosti nenavrhla jediný důkaz, když k otázce výdajové se naprosto nevyjádřila, a tudíž k ní ani nenavrhla další důkazy. Žalobkyně se přitom svojí nepřítomností při ústním jednání zprostila možnosti být v tomto směru poučena ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. s tím, že pokud nedoplní řádně tato svá tvrzení a nenavrhne úplné důkazy k jejich prokázání, neunese důkazní břemeno a břemeno tvrzení a tím se vystavuje nebezpečí neúspěchu ve věci. Navíc soud připomíná ediční povinnost stanovenou v § 78 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, podle nějž je poskytovatel úvěru povinen zachovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se nejen smlouvy, ale i u posuzování úvěruschopnosti spotřebitele a podle odst. 4. tak má činit po dobu 5 let. Soud tedy konstatuje, že poskytovatel úvěru, tedy žalobkyně, nedosáhla odborné péče, kterou jako takový měl ve smyslu cit. zákona poskytnout, nezkoumal řádně úvěruschopnost a soud proto předmětnou smlouvu o úvěru považuje v plném rozsahu za neplatnou ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši vyplacených částek v období od 26. 3. 2024 do 8. 4. 2024 co do částky 30 000 Kč a žalovaná neprokázala, že by něčeho uhradila, vznikla jí povinnost vrátit nezaplacenou jistinu, tedy právě 30 000 Kč ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto v této části považuje za důvodnou, přičemž ve smyslu citovaného ustanovení je žalovaná povinna vrátit neuhrazenou jistinu v době přiměřené jejím možnostem ve smyslu citovaného ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároku z neplatně uzavřené smlouvy. Jelikož žalovaná se neúčastnila řízení a ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly její aktuální možnosti a schopnosti zaplatit dlužnou částku, soud s ohledem na skutečnost, že žalovaná je v produktivním věku a nebyla učiněna žádná zjištění, ze kterých by vyplývalo, že není schopna hradit alespoň 1 000 Kč měsíčně, soud se domnívá, že je spravedlivé, aby žalovaná alespoň tuto částku splácela pod ztrátou výhody splátek. Tím se míní, že pokud se žalovaná zpozdí, byť s jedinou splátkou, může věřitel uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli, tedy, že zašle dlužníku oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek, a pak dojde k zesplatnění celé částky, když tak musí učinit nejpozději do splatnosti příští splátky.

12. Pokud se žalobkyně domáhala úhrady zbývajících 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z celkové částky 42 000 Kč a další částky 9 570 Kč jako smluvní pokuty, soud v tomto zbývajícím rozsahu žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť žalovaná ve smyslu citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je povinna uhradit pouze nesplacenou jistinu, přičemž soud odkazuje na konkrétní účel citovaného ustanovení, kterým kromě ochrany spotřebitele je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021).

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze samotného smyslu a účelu právní úpravy obsažené v citovaných ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu. Právě tato citovaná specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěrů o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku podle možností spotřebitele jako rozhodnutí o věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace proto nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, neboť na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, neboť je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována v závislosti na možnostech spotřebitele, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovanou nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobkyně uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na poplatky, náklady vymáhání, smluvní pokutu, včetně úroků z prodlení, které byly zamítnuty. Současně pak žalovaná byla zavázána k vrácení úvěrem získané jistiny. Proto je v této věci nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci, neboť u žádného z účastníků nelze shledat úspěch na úkor druhého a nelze tedy pro specifičnost tohoto řízení rozhodnout o poměru úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.