6 C 293/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 40 043,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 28 600 Kč v měsíčních splátkách po 300 Kč splatných do každého posledního běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 11 443,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 36 245 Kč od 12. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 40 043,82 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla dne 17. 12. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 28 600 Kč jako spotřebitelský úvěr jiný, než na bydlení s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala jej uhradit podle podmínek smlouvy včetně poplatku za poskytnutí úvěru a dalších poplatků za objednané volitelné služby. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila u žalované informace týkající se celkového počtu domácnosti žijící společně se spotřebitelem i hospodařících se spotřebitelem, mající účet, pravidelných měsíčních výdajů spotřebitele, čistých měsíčních příjmů s tím, že žalovaná tyto informace sdělila žalobkyni a žalobkyně ověřila, že se nenachází v registrech exekucí, insolvenčního rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob, výpisu katastrálního rejstříku a interních registrů historie klienta. Po shromáždění těchto informací pak provedla žalobkyně posouzení úvěruschopnosti dle interní metodiky, tedy nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, následně pak postupovala žalobkyně z informací získaných od žalované, případně z žalovanou předložených výpisů z účtu a výplatních pásek prokazujících pravidelný příjem s tím, že žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu činila 45 810 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru. Žalobkyně potvrdila správnost svých údajů v předmětné smlouvě, identifikovala své údaje prostřednictvím platby ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč na účet žalobkyně a smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu žalované. Žalobkyně vyplatila žalované částku 28 600 Kč, žalovaná však neuhradila ničeho a dluží kromě této částky poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 150 Kč, poplatek za službu klidné spaní 330 Kč, poplatek za službu presto 165 Kč a jelikož neplnila podmínky smlouvy žalobkyně jí v souladu se smluvními podmínkami vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku úvěru v období do 11. 7. 2024 představující částku 3 798,82 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení byla neaktivní.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, včetně sazebníku poplatků, popisu základních vlastností spotřebitelského úvěru a všeobecných obchodních podmínek žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 17. 12. 2023 prostřednictvím elektronických komunikací smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 28 600 Kč a žalovaná se je zavázala uhradit včetně poplatku za sjednání úvěru a dalších služeb k datu splatnosti této smlouvy 16. 1. 2024 v celkové výši 36 025 Kč. Z autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalované prostřednictvím zaslání autorizační platby z jejího bankovního účtu. Z fotokopie občanského průkazu žalované bylo zjištěno, že žalobkyně si ověřovala její totožnost před uzavřením smlouvy, přičemž z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že v domácnosti jako společně hospodařící osoby jsou dvě, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky představuje 2 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 5 000 Kč, další nezbytné výdaje 12 000 Kč, ostatní nezbytné výdaje 5 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 45 810 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 30 000 Kč, rezerva pro výdaje 500 Kč, výsledek posouzení úvěruschopnosti: úspěšné. Z obecných principů posuzování a filozofie společnosti žalobkyně nebyly zjištěny žádné konkrétní skutečnosti, které by vedly k ověření úvěruschopnosti žalované. Z dokladu identifikované příjmy soud zjistil pouze výši ověřeného čistého příjmu žalované 45 810 Kč s tím, že příjem byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, případné další příjmy byly spotřebitelem doloženy jiným způsobem. Z předžalobní výzvy ze 7. 6. 2024, včetně poštovního podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná ničeho k této smlouvě neuhradila a byla vyzvána k úhradě všech plateb této smlouvy s tím, že jinak bude podána žaloba. Žalovaná neprokázala, že by něco dalšího uhradila.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. I přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalované řádně zkoumala a dovodila z údajů jí uvedených s tím, že je ověřila příslušnými registry a dokladem o příjmu žalované, musí soud konstatovat, že žalobkyně své povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. Žalobkyně poskytla tento úvěr pouze na základě informací zjištěných od žalované a pokud v této souvislosti žalovaná teoreticky předkládala výpis z bankovního účtu a doklad o svém příjmu, jak uvádí žalobkyně v listině identifikované příjmy, žádnou z těchto listin nedoložila, spolehla se pouze na údaje žalované, které jí poskytla i co se týká členů domácnosti, příjmů a výdajů. Navíc se žalobkyně nedostavila k ústnímu jednání a nemohla být v této souvislosti poučena ze strany soudu podle § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokazovat podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru poměry dlužníka před uzavřením smlouvy a označit všechny důkazy o tom, že toto bylo provedeno s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení, tedy neúspěchu ve věci. Soud zde navíc odkazuje na ediční povinnost stanovenou přímo v samotném zákona o spotřebitelském úvěru, a to v § 87 odst. 2, na jehož základě poskytovatel při plnění povinnosti uchovává nejen smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale rovněž dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze. Podle odst. 4. tohoto ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává tyto dokumenty a záznamy po dobu nejméně 5 let, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. S ohledem na povinnosti stanovení přímo zákonem by tedy tato dokumentace měla být žalobkyní nejen uchovávána, ale rovněž soudu předložena jako důkaz. Žalobkyně však naprosto rezignovala na zjišťování, natož ověřování jak příjmů, tak výdajů žalované, a soud tedy dospívá k závěru, že žádné okolnosti nenasvědčují tomu, že by jí byla dosažena odborná péče při posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením předmětné smlouvy, natož aby došlo k aktivnímu zjišťování informací, na základě nichž byly i jí sdělené údaje o žalované prověřovány. Soud proto shledal ve smyslu § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvu uzavřenou mezi účastníky dne 17. 12. 2023 za neplatnou.

11. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 28 600 Kč a žalovaná na něm ničeho neuhradila, vznikla žalované povinnost vrátit nevrácenou, neuhrazenou jistinu v této výši. Jelikož žalovaná převzala plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jejím možnostem, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároku z neplatně uzavřené smlouvy. Jelikož žalovaná se neúčastnila řízení a ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalované dlužnou částku, když je to žalobkyně, která má v řízení povinnost tvrdit a prokazovat aktuální poměry žalované a v souvislosti s tím, že se nedostavila k ústnímu jednání, ani k této otázce nemohla být poučena ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř., soud aplikoval citované ustanovení § 87 tak, že je spravedlivé, aby žalovaná dlužnou částku splácela alespoň v minimálních měsíčních splátkách po 300 Kč pod ztrátou výhody splátek, čímž se míní, že pokud se žalovaná zpozdí, byť s jedinou splátkou, může věřitel uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli, tedy tak, že žalované zašle oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek a pak dojde k zesplatnění celé splátky, když se tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky.

12. Pokud se žalobkyně domáhala ještě úhrady zbývajících 11 443,82 Kč a zákonných úroků z prodlení nad rámec výše poskytnutého úvěru, považuje soud ve zbývající části žalobu za nedůvodnou, neboť žalovaná je ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru povinna uhradit pouze nesplacenou jistinu, přičemž soud odkazuje na konkrétní účel citovaného ustanovení, kterým kromě ochrany spotřebitele je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021 Sb.). Soud proto ve zbývající části žalobu zamítl.

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze samotného smyslu a účelu právní úpravy obsažené v citovaných ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu. Právě tato citovaná specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěrů o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku podle možností spotřebitele jako rozhodnutí o věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace proto nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, neboť na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, přestože mu byla uložena rozsudkem povinnost k zaplacení vyšší části žalované částky (28 600 Kč) jako neuhrazené jistiny a žalovanou dosud nevrácenou částkou 11 443,82 Kč, neboť je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována v závislosti na možnostech spotřebitele, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovanou nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobkyně uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na poplatky, náklady vymáhání, smluvní pokutu, včetně úroků z prodlení, které byly zamítnuty. Současně pak žalovaná byla zavázána k vrácení úvěrem získané jistiny. Proto je v této věci nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci, neboť u žádného z účastníků nelze shledat úspěch na úkor druhého a nelze tedy pro specifičnost tohoto řízení rozhodnout o poměru úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.