6 C 297/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 19 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 000 Kč v měsíčních splátkách po 200 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 500 Kč od 31. 8. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 000 Kč v měsíčních splátkách po 300 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

IV. Žaloba se ohledně částky 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 500 Kč od 26. 7. 2022 do zaplacení zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit celkových 19 000 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela 2. 3. 2022 se společností , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, který měl být splácen v 78 pravidelných týdenních splátkách včetně poplatku 1 500 Kč, avšak žalovaná do data splatnosti 30. 8. 2023 dlužnou částku neuhradila. Obdobně pak byla mezi týmiž subjekty 26. 1. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být spolu s poplatkem ve výši 1 500 Kč splacen v šesti pravidelných splátkách do data splatnosti 25. 7. 2022, dokdy však žalovaná rovněž ničeho neuhradila. V obou případech žalobkyně uvedla, že věřitel uzavřel se žalovanou tyto obě smlouvy po vyplnění zákaznické karty, v níž žalovaná uvedla svoje osobní údaje, adresu trvalého pobytu, telefonní číslo, druh bydlení, nejvyšší dosažené vzdělání, zdroj a výši příjmu a výdajů, když totožnost byla ověřena občanským průkazem a údaje byla žalovaná povinna doložit výplatní páskou, výpisem z účtu, složenkami, rozhodnutím o přiznání důchodu či podpory, živnostenským listem a daňovým přiznáním. Výše ověřeného čistého příjmu u žalované činila v případech uzavření obou smluv 10 000 Kč s tím, že součástí zákaznické karty bylo rovněž v obou případech čestné prohlášení žalované, že uvedeným příjmem skutečně disponuje, údaj je pravdivý a žádné další podstatné údaje v souvislosti s její schopností splácet úvěr žalovaná nezamlčela a nejsou jí známy žádné skutečnosti, které by jí řádné splacení úvěru mohly znemožnit. Teprve po ověření zákaznické karty věřitel se žalovanou obě tyto smlouvy uzavřel a následně pak urgoval žalovanou k úhradě dluhu z obou smluv, avšak jmenovaná na nich ničeho neuhradila. 25. 1. 2024 pak věřitel uzavřel se žalobkyní smlouvu o postoupení obou těchto pohledávek vůči žalované, o čemž žalovaná byla vyrozuměna, avšak dlužnou částku neuhradila ani žalobci, a to ani přes předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a byla v řízení nečinná.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , včetně smluvních podmínek, standardních informací a zařazení zákazníka do pojistného programu bylo zjištěno, že , právnická osoba, uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž jí poskytla úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaná se jej zavázala uhradit včetně souhrnného poplatku ve výši 1 500 Kč, tedy celkových 7 500 Kč v 78 pravidelných týdenních splátkách po 210 Kč s tím, že poslední splátka ve výši 162 Kč připadá na 30. 8. 2023. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaná požádala o tento úvěr vyplněním údajů o své osobě týkající se data narození, čísla občanského průkazu, adresy s tím, že zde uvedla, že žije , Anonymizováno, , Anonymizováno, , má , Anonymizováno, , Anonymizováno, , je svobodná, účelem úvěru jsou neočekávané výdaje, má jednu vyživovanou osobu, nevlastní automobil, je na rodičovské dovolené a její pravidelný měsíční příjem představuje částku 10 000 Kč, aniž by bylo uvedeno z jakého zdroje tento příjem je s tím, že další čisté příjmy domácnosti, aniž by byly rovněž specifikovány, mají být 12 000 Kč s tím, že zde je uvedeno, že čistý příjem žadatele byl ověřen dvěma výpisy bankovních účtů. K běžným měsíčním výdajům uvedla interní splátky 2 196 Kč a odhadované měsíční výdaje 1 000 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že , právnická osoba, uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit včetně souhrnného poplatku ve výši 1 500 Kč v šesti splátkách po 2 196 Kč do 25. 7. 2022. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaná požádala o poskytnutí tohoto úvěru ve výši 10 000 Kč s uvedením svých dat, které se od předchozí smlouvy liší pouze v tom, že je zde sice uveden stejný příjem žadatelky 10 000 Kč, aniž by byl rovněž specifikován jeho zdroj, přičemž další příjmy domácnosti jsou zde uvedeny 8 000 Kč, aniž by byly rovněž specifikovány, s tím, že měsíční výdaje jsou uvedeny pouze 1 000 Kč s tím, že příjem měl být ověřen dvěma výpisy z bankovního účtu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 25. 1. 2024 bylo zjištěno, že obě tyto pohledávky za žalovanou byly společností , právnická osoba, postoupeny na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze 14. 2. 2024 včetně podacího lístku z téhož data bylo zjištěno, že žalovaná byla vyrozuměna o tomto postoupení s tím, že nadále má plnit žalobkyni. Žalobkyně nedoložila, že by žalované zaslala předžalobní výzvu a žalovaná neprokázala, že by něčeho z dlužné částky žalobkyni uhradila.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. I přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalované v případech obou smluv byla dovozena z údajů jí uvedených v obou žádostech o úvěr a její právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované na základě kterých byl dovozen názor, že schopnost žalované úvěr splácet je dostatečná, musí soud konstatovat, že poskytovatel úvěru své povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy posouzení úvěruschopnosti žalované nedostála. Jediným důkazem, který měl prokázat posouzení úvěruschopnosti žalované jsou právě obě žádosti o úvěr, v nichž je uvedeno, že příjem žadatelky (v obou případech 10 000 Kč) byl doložen dvěma výpisu z bankovních účtů, které však soudu předloženy nebyly, přičemž žalobkyně se svojí nepřítomností při ústním jednání zprostila možnosti být poučena v tomto smyslu podle § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokazovat tyto skutečnosti podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, co se týká poměrů dlužníka před uzavřením předmětné smlouvy a označit všechny důkazy o tom, že toto bylo provedeno s tím, ž v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení tedy neúspěchu ve věci. Soud zde navíc odkazuje na ediční povinnost stanovenou přímo v samotném zákoně o spotřebitelském úvěru, a to k § 87 odst. 2, na jehož základě poskytovatel při plnění povinnosti uchovává nejen smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale rovněž dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává tyto dokumenty a záznamy po dobu nejméně pěti let, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. Žalobkyně však ničeho nedoložila, navíc poskytovatel úvěru naprosto rezignoval na zjišťování, natož ověřování výdajů žalované, spokojil se pouze se skutečností, že její měsíční výdaje mají představovat částku 1 000 Kč, respektive 1 000 Kč + 2 196 Kč, což je naprosto nereálné. Soud tedy dospívá k tomu, že žádné okolnosti nenasvědčují tomu, že by právní předchůdkyní žalobkyně byla dosažena odborná péče při posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením obou smluv, natož aby došlo k aktivnímu zjišťování informací, na základě nichž by byla prověřena tvrzení žalované. Soud proto shledal obě smlouvy, a to jak z 2. 3. 2022, tak z 26. 1. 2022 za neplatné.

11. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, poskytla žalované částku 6 000 Kč a žalovaná z ní ničeho neuhradila, a v druhém případě částku 10 000 Kč a žalovaná z ní rovněž ničeho neuhradila, vznikla žalované povinnost vrátit v obou případech nezaplacenou jistinu, tedy částku 6 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. a částku 10 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku III., vše za situace, kdy došlo k postoupení nároku z předmětných smluv na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a následujících o. z. a žalovaná byla o tomto postoupení řádně vyrozuměna. Soud tedy považuje v této části žalobu za důvodnou, v tomto rozsahu ji vyhověl s tím, že žalovaná je povinna vrátit tyto částky dle citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jejím možnostem, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároku z neplatně uzavřené smlouvy. Jelikož žalovaná se neúčastnila řízení a ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalované splatit dlužnou částku, když je to žalobkyně, která má v řízení povinnost tvrdit a prokazovat aktuální poměry žalované a v souvislosti s tím, že se nedostavila k ústnímu jednání, ani k této otázce nemohla být poučena ve smyslu § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř., soud aplikoval citované ustanovení § 87 tak, že je spravedlivé, aby žalovaná dlužnou částku splácela alespoň v minimálních měsíčních splátkách, a to ohledně částky 6 000 Kč ve splátkách po 200 Kč a ohledně částky 10 000 Kč ve splátkách po 300 Kč, v obou případech pod ztrátou výhody splátek, čímž se míní, že pokud se žalovaná zpozdí byť s jedinou splátkou, věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli, tedy že zašle žalované oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek a pak dojde k zesplatnění celé splátky, když tak musí učinit nejpozději do splatnosti příští splátky.

12. Pokud se žalobkyně domáhala úhrady ještě zbývajících 1 500 Kč v obou nárocích a dále i zákonného úroku z prodlení z částek 7 500 Kč a 11 500 Kč ve výši 15 %, soud považuje ve zbývající části žalobu za nedůvodnou, jak rozhodl ve výrocích II. a IV., neboť žalovaná ve smyslu citovaného § 87 je povinna uhradit pouze nesplacenou jistinu, přičemž soud odkazuje na konkrétní účel citovaného ustanovení, kterým kromě ochrany spotřebitele je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021 Sb.). Soud proto ve zbývající části žalobu zamítl.

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142a) odst. 1 o. s. ř., podle nějž žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Jelikož žalobkyně v řízení nedoložila takovouto předžalobní výzvu ve vztahu k žalované, přičemž se neúčastnila jednání o věci samé a nemohla být v tomto směru k jejímu doložení vyzvána, tedy neprokázala, že žalované ve lhůtě nejméně sedm dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslala výzvu k plnění, nevznikl jí i nárok na úhradu nákladů řízení.

14. Nad rámec shora uvedeného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud upozorňuje na samotný smysl a účel právní úpravy obsažené v citovaných ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu. Právě tato citovaná specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěrů o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku podle možností spotřebitele jako rozhodnutí o věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace proto nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, neboť na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, přestože mu byla uložena rozsudkem povinnost k zaplacení vyšší části žalované částky (28 600 Kč) jako neuhrazené jistiny a žalovanou dosud nevrácenou částkou 11 443,82 Kč, neboť je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována v závislosti na možnostech spotřebitele, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovanou nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobkyně uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na poplatky, náklady vymáhání, smluvní pokutu, včetně úroků z prodlení, které byly zamítnuty. Současně pak žalovaná byla zavázána k vrácení úvěrem získané jistiny. Proto je v této věci nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci, neboť u žádného z účastníků nelze shledat úspěch na úkor druhého a nelze tedy pro specifičnost tohoto řízení rozhodnout o poměru úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud tedy upozorňuje, že i pokud by předmětná předžalobní výzva byla doložena, na výrok o náhradě nákladů řízení by to nemělo žádný vliv.