6 C 3/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 488 284,25 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se ohledně částky 33 184,06 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 68 295,35 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 35 185,28 Kč, s úrokem ve výši 12,20 % ročně z částky 488 284,25 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 184,06 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 455 100,19 Kč v měsíčních splátkách po 500 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 455 100,19 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 488 284,25 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla , datum, uzavřena Smlouva č. , Anonymizováno, , na základě níž byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 500 000 Kč s dohodnutou úrokovou sazbou 12,20 % ročně. Při schvalování úvěru žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých klientem, které byly hodnoceny individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra ČR a při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, výpočtem pak získala částku disponibilních zdrojů klienta, když při zkoumání úvěruschopnosti nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Konkrétně pak předschválený limit žalovaného byl generován na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného a konkrétně příjem byl na základě transakcí na běžném účtu za měsíce října 2021 až února 2022 generován na 20 286 Kč, výdaje pak byly generovány na 14 863 Kč, které byly vypočítávány na základě průměru 5 měsíců zahrnujících inkaso, SIPO, trvalé příkazy, pravidelné příkazy a i nepravidelných výdajů za 5 měsíců, když platební kapacita vypočtená systémem byla 5 423 Kč a vyhodnocena, že platební kapacita na splátku ve výši 7 232 Kč je tedy dostatečná. Žalovaný však uhradil pouze 44 899,81 Kč a ani přes další výzvy již neuhradil ničeho.

2. Žalobkyně následně vzala žalobu co do částky 33 184,06 Kč včetně kapitalizovaného úroku ve výši 68 295,35 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 35 185,28 Kč, úroku ve výši 12,20 % z částky 488 284,25 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 184,06 Kč zpět a soud proto řízení v tomto rozsahu podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil, jak vyplývá z výroku I.

3. Předmětem řízení se tedy stal nárok na úhradu částky 455 100,19 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od 12. 11. 2024 do zaplacení.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl v řízení nečinný.

5. V řízení bylo ze Smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným , datum, Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 500 000 Kč s úrokovou sazbou 12,2 % a žalovaný se zavázal ji uhradit ve 120 měsíčních splátkách po 7 232 Kč, resp. poslední 7 109,68 Kč. Strany se rovněž dohodly pro případ neplnění splátek ze strany žalovaného možnost žalobkyně zesplatnit úvěr. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 2. 5. 2022, kterou podepsal žalovaný, bylo k jeho poměrům specifikován občanský průkaz, s tím, že jeho společenským postavením je zaměstnanec s čistým příjmem 20 280 Kč, pravidelných měsíčních výdajů bez splátek úvěru 5 000 Kč a splátek úvěru 3 386 Kč. Za účelem posouzení schopnosti využívá ČSOB bankovní registr klientských operací BRKI, jejichž aktuální znění je k dispozici na obchodních místech a internetových stránkách ČSOB, rovněž se ČSOB účastní registru SOLUS, žalovaný prohlásil, že nemá žádné závazky po splatnosti vůči kterémukoliv finančnímu úřadu ani vůči České správě sociálního zabezpečení, ani že na něj nebyl nařízen výkon soudního rozhodnutí a nejsou proti němu vedeny soudní spory v souladu s podnikatelskou činností. Z předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru byly zjištěny parametry úvěrové smlouvy, jak vyplývá z jejího znění shora. Z výpisu z účtu žalovaného z května 2022 bylo zjištěno, že žalovanému byl vyplacen předmětný úvěr ve výši 500 000 Kč. Z předpisu k úvěrovému účtu bylo zjištěno, že žalovanému byly předepsány splátky, jak vyplývá z úvěrové smlouvy shora uvedené. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období 8 měsíců před poskytnutím úvěru soud neučinil žádná zjištění ve vztahu k předmětné úvěrové smlouvě a nebylo z nich možné ani učinit (bez případné generace prostřednictvím počítačové techniky), tj. závěry týkající se platební kapacity žalovaného. Z informací k , právnická osoba, (, Anonymizováno, informace) žalovanému vyplývá, že u žalovaného byl zjištěn jeden existující splátkový kontrakt s nesplacenou jistinou 325 056 Kč měsíční splátkou 3 386 Kč s tím, že nebyly zjištěny další kreditní úvěrové karty a stavební spoření nesplátkové kontrakty a debety na BÚ. Z výpisu splátek k předmětné smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný na ní uhradil 44 899,81 Kč. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 20. 12. 2023 bylo zjištěno, že vzhledem k prodlení žalovaného žalobkyně využila práva a prohlásila úvěr k 20. 12. 2023 za splatný. Z dodejky k této výzvě bylo zjištěno, že žalovaný toto oznámení o zesplatnění úvěru obdržel 27. 12. 2023 oproti podpisu. Z výzev ze dne 2. 10. 2023 a dalších čtyřech výzev bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy z 29. 10. 2024 včetně poštovního podacího archu z tohoto data bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky žalobkyni. Žalovaný neprokázal, že by něčeho uhradil.

6. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

7. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

12. I přesto, že žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného byla dovozena jak z údajů uvedených žalovaným v jeho žádosti o úvěr, tak zejména z analýzy několikaměsíčních výpisů účtů žalovaného před podáním žaloby, soud nemůže tyto závěry potvrdit, když samozřejmě nemá k dispozici žádný program, který by mohl generovat s žalobkyní předložených účtů za delší období před uzavřením smlouvy, její zjištění s tím, že však sama tato zjištění, jak jsou uváděna žalobkyní, si odporují, neboť pokud u žalovaného byl generován příjem 20 286 Kč a výdaje 14 863 Kč, byla vypočtena platební kapacita 5 423 Kč a zároveň uvedeno, že platební kapacita pro splátku ve výši 7 232 Kč dle smlouvy je dostatečná, což si samozřejmě odporuje. Pokud žalovaný uváděl své příjmy ve výši 20 280 Kč v žádosti o úvěr a pravidelné měsíční výdaje 5 000 Kč bez splátek úvěru a splátku úvěru 3 386 Kč, tyto údaje nebyly ničím specifikovány, nebylo uvedeno z jakých zdrojů byly potvrzeny, natož aby byly v řízení doloženy. Soud zde odkazuje na ediční povinnost stanovenou přímo v zákoně o spotřebitelském úvěru, a to § 78 odst. 2, na jehož základě poskytovatel při plnění povinnosti uchovává nejen smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale rovněž dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele včetně údajů u spotřebitele, které poskytl do databáze. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytoval a zprostředkoval uchovává tyto dokumenty a záznamy po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah nebo kdy došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. S ohledem na povinnosti stanovené přímo ve shora uvedeném ustanovení by tedy soudu tato dokumentace měla být žalobkyní nejen uchována, ale rovněž mu předložena jako důkaz a na základě jehož by měl soud přinejmenším za prokázané, že informace tvrzené žalovaným byly alespoň nějakým způsobem prověřovány. Pokud se tedy žalobkyně spokojila se zjištěními učiněnými z účtů žalovaného, které jsou však v rozporu s logikou věci, kdy i mezi příjmy a výdaji je nižší než splátka úvěru dohodnutá v předmětné úvěrové smlouvě, nelze toto nazvat jako dodržení odborné péče při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Soud proto tuto smlouvu považuje za neplatnou v důsledku porušení povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož je žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru podle § 87 tohoto zákona. Pokud tedy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 500 000 Kč a on z něj uhradil částku 44 899,81 Kč, zbývá mu tedy na jistině uhradit 455 100,19 Kč. Jelikož žalovaný převzal plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jeho možnostem, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároku z neplatně uzavřené smlouvy. Jelikož žalovaný se neúčastnil řízení a ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly jeho aktuální možnosti a schopnosti splatit dlužnou částku, když žalobkyně přes poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 nedoplnila a netvrdila aktuální situaci žalovaného, soud aplikoval citované ustanovení § 87 tak, že je spravedlivé, aby žalovaný dlužnou částku splácel alespoň v minimálních měsíčních splátkách po 500 Kč pod ztrátou výhody splátek, čímž se míní, že pokud se žalovaný zpozdí byť s jedinou splátkou, věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli, tedy že zašle dlužníku oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek a pak dojde k zesplatnění celé splátky, když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky.

13. Pokud se žalobkyně domáhala ještě kromě neuhrazené jistiny ve výši 455 100,19 Kč i zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % z této částky od 12. 11. 2024 soud zde odkazuje na smysl citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, jehož účelem je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvní úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2005 Sb.). Soud tedy ohledně těchto zákonných úroků z prodlení žalobu zamítl.

14. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze samotného smyslu a účelu právní úpravy obsažené v citovaných ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu. Právě tato citovaná specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěrů o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku podle možností spotřebitele jako rozhodnutí o věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace proto nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, neboť na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, neboť je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována v závislosti na možnostech spotřebitele, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovanou nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobkyně uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na poplatky, náklady vymáhání, smluvní pokutu, včetně úroků z prodlení, které byly zamítnuty. Současně pak žalovaná byla zavázána k vrácení úvěrem získané jistiny. Proto je v této věci nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci, neboť u žádného z účastníků nelze shledat úspěch na úkor druhého a nelze tedy pro specifičnost tohoto řízení rozhodnout o poměru úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.