6 C 301/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 29 388,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 000 Kč v měsíčních splátkách po 500 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 20 388,01 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 365,27 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 694,37 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 383,49 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacenís úrokem ve výši 8 % ročně z částky 11 902,13 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacenízamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 5 886 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 29 388,01 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, . byla dne 30. 10. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti a žalovaná se je zavázala uhradit včetně úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění splatit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 2 700 Kč a úroku v pevné výši 761 Kč, tedy celkových 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách nejpozději do 30. 12. 2023. Úvěr byl žalované poskytnut na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřeném předmětné smlouvy a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů s tím, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, což bylo zaznamenáno v žádosti o úvěr ze dne 30. 10. 2022 a tyto údaje byly ověřeny doklady uvedenými zde, konkrétně výpisem z bankovního účtu a teprve následně byla se žalovanou uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaná v žádosti uvedla, že je na rodičovské dovolené, že výše jejích měsíčních příjmů činí 18 732 Kč, výše výdajů činí 8 000 Kč a žalovaná bydlí u rodičů. Tvrzenou majetkovou situaci pak věřitel ověřil z oznámení o změně výše dávky a výpisu z běžného účtu, příjmy žalované byly zkoumány z oznámení o změně výše dávky a výpisu z běžného účtu a výdaje žalované byly zkoumány z výpisu z bankovního účtu, když žalovaná v žádosti prohlásila, že údaje poskytla úplně přesně a pravdivě. Věřitel neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované s odkazem na ustanovení Hlavy I. občanského zákoníku, podle jehož § 6 a 7 má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se zato, že kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře a rovněž pak žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 č.j. 5 Co 231/2020-97, kde pro posouzení úvěruschopnosti soud uzavřel, že stačilo přitom, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Rovněž pak zmínila rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021 č.j. 12 Co 367/2020-170, který deklaroval, že postačí posouzení výdajů dle ekonomického modelu za situace, kdy žalovaný neuvedl měsíční platby domácnosti. V žalobě dále žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila poslední splátku ve výši 2 000 Kč 18. 2. 2023, dluží na jistině úvěru 11 902,13 Kč, na úroku za sjednanou dobu za poskytnutí úvěru 481,36 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 5 751 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 632,09 Kč, úhradě za umožnění splatit splátky v hotovosti v místě bydliště 2 121,43 Kč, proto požaduje po žalované úhradu 29 388,01 Kč s tím, že v mezidobí byl věřitelem nárok z předmětné úvěrové smlouvy postoupen smlouvou ze dne 20. 5. 2024 o postoupení pohledávek na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno, avšak žalovaná jí neplnila.

2. Žalovaná namítala, že na předmětné smlouvě uhradila 8 000 Kč (následně pak upřesnila, že se jednalo pouze o 6 000 Kč) a namítla absolutní neplatnost spotřebitelské smlouvy na základě řádného neověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy a rovněž pak její neplatnost pro rozpor s dobrými mravy stran sjednaného příslušenství, a to komulaci úroků a různých poplatků a jejich nepřiměřenosti za dobu poskytnutí úvěru. Trvala na tom, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované, což zahrnuje povinnost ověřit podstatné informace svědčící o její schopnosti splácet sjednaný úvěr a aktivitu poskytovatele úvěru, nikoli pouze spojení se s nepodloženými prohlášeními a listinami, když v tomto případě postupovala formálně, nezjistila spolehlivě, zda bude žalovaná schopna dostát svým závazkům a bude schopna splácet každý měsíc splátku téměř 2 000 Kč při počtu vyživovacích povinností a jiných závazků žalované, ověřila pouze její příjem, a to sociální dávku a dále nijak neověřila celkové příjmy domácnosti, kdy žalovaná v době uzavření spotřebitelské úvěrové smlouvy žila, skutečné příjmy a výdaje a zejména další závazky žalované pak nijak neověřila. Ohledně výdajů žalované nebyly zhodnoceny její závazky a pravidelné a nepravidelné výdaje, které nebyly ani tvrzeny ani doloženy, natož ověřeny, když počáteční a konečné měsíční zůstatky na běžném účtu žalované nesvědčí o tom, že by měla dostatek finančních prostředků k splácení dalšího závazku. Podle žalované je tedy smlouva absolutně neplatná, soud by měl postupoval v souladu s platnou praxí Nejvyššího soudu ČR (viz rozhodnutí 33 Cdo 2178/2018) a zavázat žalovanou k úhradě pouze nesplacené části jistiny v měsíčních splátkách po 500 Kč.

3. V řízení bylo mezi stranami nesporné, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, . byla dne 30. 10. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč a žalovaná z nich uhradila 6 000 Kč. Rovněž pak učinili nesporným skutečnost, že pohledávka z předmětné smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna a následně ještě před podáním žaloby vyzvána k plnění žalobkyni.

4. Předmětem řízení tedy bylo posouzení, zda předmětná úvěrová smlouva je, jak tvrdí žalovaná strana, absolutně neplatná vzhledem k nedostatečnému přezkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením předmětné smlouvy ze strany poskytovatele úvěru společnosti , právnická osoba, ., ke kteréžto otázce bylo prováděno dokazování.

5. Ze žádosti o úvěr ze dne 30. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná tohoto dne požádala společnost , právnická osoba, . o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč na 14 měsíců v měsíčních splátkách po, Anonymizováno, 1 992 Kč, v níž ke své situaci uvedla, že je na rodičovské dovolené, pobírá dávky ve výši 18 732 Kč, což jsou její celkové měsíční příjmy, když na bydlení a energie vynakládá 1 000 Kč měsíčně, na dopravu, jídlo, osobní náklady 7 000 Kč, tedy celkových 8 000 Kč. Zároveň uvedla, že poskytuje výpis bankovního účtu, doplnila, že bydlí u rodičů, je svobodná a má jednu vyživovací povinnost k dítěti do 26 let a má střední vzdělání. Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory z 11. 5. 2022 bylo zjištěno, že rodičovský příspěvek žalované představuje 18 732 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalované za měsíc září 2022 soud ohledně poměrů žalované by zjistil bližší okolnosti, pouze ověřil výplatu shora uvedeného rodičovského příspěvku. Z čestného prohlášení žadatele o úvěr o sdílení domácnosti s jednou nebo více osobami ze dne 30. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná podepsala toto čestné prohlášení s tím, že žije v domácnosti s jedním dítětem.

6. K aktuální sociální a finanční situaci žalované tato uvedla, že na rozdíl od tehdejší situace má již 4 děti, očekává narození 5. dítěte, je stále svobodná, má přítele, je na rodičovské dovolené, pobírá pouze rodičovský příspěvek ve výši cca 15 000 Kč měsíčně, a kromě výdajů s dětmi žádné další konkrétní výdaje nemá, neboť při bydlení s přítelem u jeho otce mu její přítel platí přibližně 2 000 Kč měsíčně.

7. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

8. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

13. I přesto, že žalobkyně uvádí, že úvěruschopnost žalované byla dovozena z údajů jí uvedených v žádosti o úvěr z 30. 10. 2022 a její právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, na základě čehož byl dovozen názor, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná, soud konstatuje, že poskytovatel úvěru své povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostál. Jedinými důkazy, které měly potvrdit tuto skutečnost bylo oznámení o změně výše dávek, které dokládá pouze výši rodičovského příspěvku žalované v době před poskytnutím úvěru ve výši 18 722 Kč a dále výpis z běžného účtu žalované za poslední měsíc před poskytnutím úvěru, který pouze deklaroval přijetí tohoto rodičovského příspěvku, avšak žádné údaje, které by mohly svědčit zejména o výdajích žalované, z tohoto důkazu učiněny nebyly. Z uvedených důkazů tedy nevyplývá, že by společnost , právnická osoba, . před poskytnutím úvěru zjišťoval skutečné příjmy a výdaje zejména ve vztahu k ověření částky 8 000 Kč, kterou žalovaná uvedla jako své celkové měsíční výdaje. Žalobkyně přes poučení soudu podle § 118a) odst. 1 a 3 povinnosti tvrdit a prokazovat podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru poměry dlužníka před uzavřením smlouvy a označit k nim důkazy s poučením o možných rizicích neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení v případě, kdy toto neosvědčí, žádné další důkazy nenavrhla. Pokud zmiňovala dva rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích a Městského soudu v Praze (jak jsou označeny v prvém odstavci odůvodnění), soud v této souvislosti zdůrazňuje shora zjištěnou skutkovou situaci v tomto řízení s akcentací, že poskytovatel úvěru se nemůže spokojit s pouhým tvrzením dlužníka ohledně svých příjmů a ohledně žalované zejména výdajů, když soud zdůrazňuje zejména ediční povinnost stanovenou v samotném zákoně o spotřebitelském úvěru, a to v § 78 odst. 2, na jehož základě poskytovatel úvěru uchovává nejen smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale rovněž dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze, a podle odst. 4. tohoto ustanovení poskytovatel uchovává tyto dokumenty a záznamy po dobu nejméně pěti let, kdy zanikl právní vztah, nebo kdy došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. Soud tedy konstatuje, že poskytovatel úvěru nedosáhla odborné péče, když se spokojil pouze s výší rodičovského příspěvku, aniž by zkoumal poměry žalované z obecných registrů, tak i konkrétní zjišťování a ověřování výdajů žalované, natož aby došlo k aktivnímu zjišťování informací, na základě nějž by byla prověřena tvrzení žalované. Tím tedy došlo k porušení povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru v důsledku čehož shledal soud neplatnost smlouvy o poskytnutí spotřebitelském úvěru ze dne 30. 10. 2022.

14. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, . poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná z něj uhradila 6 000 Kč, vznikla ji povinnost vrátit zaplacenou jistinu, tedy částku 9 000 Kč za situace, kdy v řízení bylo nesporné postoupení nároku z předmětné smlouvy na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a následujících o. z. o tom, že žalovaná byla o tomto postoupení řádně informována, soud tedy považuje v této části žalobu za důvodnou a v tomto rozsahu jí vyhověl, jak vyplývá z výroku I. Jelikož žalovaná převzala plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jejím možnostem, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecním ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároku z neplatně uzavřené smlouvy. Pokud jde o poměry žalované, ta je dostatečně pregnantně specifikovala s tím, že je stále svobodná, a kromě jednoho dítěte, které měla před uzavřením předmětné smlouvy, již nyní pečuje o čtyři nezletilé děti a páté se má v nejbližší době narodit, přičemž jejím jediným příjmem je rodičovský příspěvek, který je nyní ve výši 15 000 Kč a vzhledem k tomu, že se svým současným přítelem bydlí u jeho otce a jeho přítel mu platí za bydlení 2 000 Kč, nemá jiné výdaje kromě výdajů spojených s dětmi. Žalovaná v této souvislosti sama navrhla, že je schopná splácet částku 500 Kč měsíčně, což soud akceptoval. Domnívá se, že je spravedlivé, aby žalovaná alespoň takovouto částkou měsíčně splácela dlužnou výši 9 000 Kč a soud proto tyto splátky ve výši 500 Kč akceptoval, a to pod ztrátou výhody splátek, čímž se míní, že pokud se žalovaná zpozdí byť s jedinou splátkou, věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči žalované, tedy, že jí zašle oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek a pak dojde k zesplatnění celé splátky, když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky.

15. Pokud se žalobkyně domáhala úhrady ještě dalších 20 388,01 Kč, včetně kapitalizovaných i procentuálních úroků a úroků z prodlení, soud v tomto zbývajícím rozsahu, jak vyplývá z výroku II. zamítl jako nedůvodnou, neboť žalovaná je ve smyslu citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru povinna uhradit pouze nesplacenou jistinu, přičemž soud odkazuje na konkrétní účel citovaného ustanovení, kterým kromě ochrany spotřebitele, je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr, zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného tedy vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2005 Sb.). Soud tedy v této zbývající části žalobu zamítl.

16. Účastníci měli ve věci částečný úspěch, a to žalobkyně co do 31 %, žalovaná co do 69 %, takže ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. má žalovaná nárok na úhradu rozdílu ve výši úspěchu a neúspěchu, tedy svých 38 % nákladů řízení. Ty jí vznikly v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za čtyři úkony právního zastoupení (podání ve věci samé – replika k vyjádření žalované, odpor a vyjádření k žalobě, první porada s klientem a účast na soudním jednání). Konkrétně se jedná o 4 x 9 200 Kč dle § 7 bod 5 advokátního tarifu na odměně za právní zastoupení, k tomu čtyři paušální náhrady hotových výdajů, 2 x po 300 Kč (do 30. 6. 2024) a 2 x 450 Kč po shora uvedeném datu dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. K tomu pak cestovné zástupce žalobkyně k ústnímu jednání , adresa, a zpět v délce 164 km vozidlem Volkswagen Passat RZ , SPZ, spotřebě nafty 4,4 l na 100 km, což při její ceně 34,70 Kč dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 475/2024 Sb. a výše sazby základní náhrady za použití silničního motorového vozidla dle § 1 písm. b) této vyhlášky 5,80 Kč představuje toto cestovné částku 1 202 Kč, k tomu pak náhrada za promeškaný čas 6 půl hodin dle § 14 advokátního tarifu, tedy 900 Kč. Z těchto položek pak náleží ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. 21% náhrada za DPH, neboť zástupce žalobce je plátcem DPH, tedy 2 688 Kč, když součet všech shora uvedených položek činí náklady řízení ve výši celkových 15 490 Kč. Z nich pak 38 % představuje 5 886 Kč, které je žalobkyně povinna žalované k rukám jejího zástupce uhradit.