6 C 303/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 110 194,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 30 300 Kč v měsíčních splátkách po 500 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 44 746,83 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 883,95 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 1 540,46 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 34 148,39 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacenís úrokem ve výši 8 % ročně z částky 32 606,53 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacenízamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 200 Kč v měsíčních splátkách po 300 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

IV. Žaloba se ohledně částky 25 947,18 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 614,59 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 870,93 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 010,28 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacenís úrokem ve výši 8 % ročně z částky 14 474,27 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacenízamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 110 194,01 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel 16. 11. 2023 se společností , právnická osoba, . smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, avšak žalovaný z nich uhradil pouze 4 700 Kč. Žalobkyně doplnila, že věřitel před uzavřením smlouvy řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když zjišťoval údaje o jeho osobě a zaznamenal je do listiny žádost o úvěr, z níž vyplynulo, že je od 2. 6. 2022 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s výší měsíčních příjmů 21 791 Kč, které byly doloženy pracovní smlouvou a výplatními páskami a výdaji žalovaného 14 492 Kč, které byly zkoumány z výpisů z bankovních účtů. Žalovaný dále uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný a nemá vyživovací povinnost. Zároveň ztvrdil, že údaje, které předložil, jsou úplné a správné, a žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy, kromě toho, věřitel ověřoval jeho situaci doklady vyžádanými z veřejných registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Z uvedeného tedy vyplývá, že použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku 11 453 Kč, což je dostačující pro stanovené splátky k této smlouvě 2 700 Kč, proto žalobkyně na této smlouvě požaduje k úhradě celkových 75 046,83 Kč, tedy kromě neuhrazené jistiny ještě úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy a administrativního poplatku, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti, smluvní pokuty, a to včetně úroků a zákonného úroku z prodlení. Dále pak žalobkyně požadovala po žalovaném úhradu dalších 35 147,18 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 0450756 uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . 4. 8. 2023, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný z něj uhradil 10 800 Kč. I ohledně této smlouvy žalobkyně trvala na tom, že byla věřitelem před jejím uzavřením řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného a údaje, které od něj byly zjištěny, byly zaznamenány do karty žádost o úvěr s tím, že žalovaný byl od 2. 6. 2022 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s měsíčním příjmem 23 649 Kč, doloženého výplatními páskami a dodatkem pracovní smlouvy a měsíční výdaje jsou 12 196 Kč, které byly ověřené výpisy z bankovního účtu s tím, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, nemá vyživovací povinnost a schopnost žalovaného splácet úvěr s měsíční splátkou 4 648 Kč je dostatečná. Zároveň žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy byla situace žalovaného ověřována doklady vyžádanými z veřejných registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalobkyně tedy na této smlouvě požadovala rovněž kromě neuhrazené jistiny ještě úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště smluvní pokuty, a to v celkové výši 35 147,18 Kč, včetně úroků a úroků z prodlení. K oběma smlouvám pak žalobkyně doplnila, že ke zkoumání úvěruschopnosti by mělo být vycházeno ze závěrů rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 31. 7. 2020 pod č.j. 5 Co 231/2020-97, kde pro posouzení úvěruschopnosti stačilo, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Rovněž pak odkázal na závěry rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021 čj. 12 Co 367/2020-170, kdy žalovaný sice neuvedl měsíční platby domácnosti, což ale nelze klást k tíži druhé strany, a proto bylo zcela správně přikročeno k posouzení těchto výdajů dle ekonomického modelu, čímž byla splněna povinnost zkoumání úvěruschopnosti dlužníka před uzavřením smlouvy. Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že nároky z obou smluv byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 3. 2025 postoupeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, avšak dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl v řízení nečinný.

2. Ze žádosti o úvěr ze 16. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný požádal společnost , právnická osoba, . o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč s uvedením, že je zaměstnaný v pracovním poměru s příjmem 21 791 Kč, který měl doložit výplatními páskami a pracovní smlouvou. Ke svým výdajům uvedl, že na bydlení představují 2 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 4 860, srážky ze mzdy 2 932 Kč a měsíční srážky stávajících půjček 4 700 Kč, tedy celkové výdaje jsou 14 492 Kč a použitelný měsíční příjem 7 299 Kč. K otázce výdajů nebylo uvedeno, zda nebo čím byly doloženy a jmenovaný dále uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, má střední vzdělání, když dokladem totožnosti, který předložil, je občanský průkaz. K této žádosti byly doloženy doklady o příjmech žalovaného z období srpna až října 2023, jejichž výše odpovídá shora uvedenému údaji v žádosti o úvěr s tím, že doložil, že je zaměstnanec společnosti , právnická osoba, na dobu určitou do 31. 5. 2024. Ze smlouvy o úvěr č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, . dne 16. 11. 2023 smlouvu o úvěru ve výši 35 000 Kč, na níž se zavázal uhradit celkových 65 072 Kč v 14 splátkách po 4 648 Kč. Z dokladu o platbách k této smlouvě bylo zjištěno, že na ní uhradil pouze 4 700 Kč. Ze žádosti o úvěr z 4. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný požádal společnost , právnická osoba, . o poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč s tím, že uvedl ke svému příjmu částku 23 640 Kč s dokladem o výplatních páskách a pracovní smlouvě. Ke svým výdajům, které nebyly ničím doloženy, uvedl, že na bydlení hradí 2 000 Kč, dopravu, jídlo a osobní náklady 4 860 Kč, srážky ze mzdy 3 336 Kč, měsíční splátky stávajících z půjček 2 000 Kč, tedy celkových 12 196 Kč. Dále uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný, nemá vyživovací povinnost a má dokončené základní vzdělání, když se prokázal občanským průkazem. Doklady o příjmech z dubna až z července 2023 pak dokládají výši příjmu, jak je uveden shora na žádosti o úvěr, když z dodatku k pracovní smlouvě bylo zjištěno, že má pracovní poměr u společnosti , právnická osoba, o 31. 5. 2024. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, z 4. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, . smlouvu o úvěru na částku 20 000 Kč, když se zavázal uhradit celkových 37 184 Kč ve 14 splátkách po 2 656 Kč. Z přehledu plateb k této smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný na ní uhradil 10 800 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 25. 3. 2025 bylo zjištěno, že pohledávky z obou těchto smluv společnost , právnická osoba, . postoupila na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek z 2. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl o tomto postoupení vyrozuměn s tím, že nadále má plnit žalobkyni. Z předžalobních výzev ze 17. 7. 2025, včetně podacího lístku, bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky žalobkyni. Žalovaný neprokázal, že by něčeho uhradil.

3. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

4. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

9. I přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného byla její právní předchůdkyní řádně zkoumána a dovozena z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, když dále tvrdí, že prověřovala schopnost splácet žalovaného v databázích NRKI, BRKI, SOLUS a Insolvenčního rejstříku, tato skutečnost ze žádosti o úvěr ohledně obou smluv v žádném případě nevyplývá a žalobkyně k ní ani přes poučení soudu nenavrhla další důkazy, stejně tak nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že výdaje žalovaného ověřovala z výpisu z jeho účtů, neboť tomuto tvrzení nenavrhla žádné důkazy a z uvedené žádosti o úvěr toto tvrzení prokázáno není. To, že ověřovala jeho příjmy z doložených výplatních listin a pracovní smlouvy, k naplnění řádného postupu věřitele při ověřování úvěruschopnosti žalovaného nedostačuje, když lze uzavřít, že věřitel naprosto rezignoval na jakékoli ověření tvrzení žalovaného ohledně jeho výdajů. Pokud žalobkyně zmiňovala rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, soud odkazuje na ediční povinnost vycházející z § 78 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, na jehož základě je poskytovatel úvěru povinen zachovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, když podle odst. 4 to platí na dobu 5 let. Pokud byl zmiňován rozsudek Městského soudu v Praze, tak ten se týkal využití tzv. ekonomického modelu při poskytnutí úvěru, což v ani jedné ze smluv využito nebylo. Soud tedy konstatuje, že poskytovatel úvěru nedosáhl odborné péče, kdy se spokojil pouze s výší příjmu žalovaného, aniž by dále zkoumal poměry žalovaného jak z obecných registrů, tak na základě konkrétního zjišťování a prověřování osoby žalovaného. Tím tedy došlo k porušení povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru v důsledku čehož shledal soud neplatnost obou smluv uzavřených mezi , právnická osoba, . a žalovaným 16. 11. 2023 i 4. 8. 2023.

10. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že tato společnost poskytla žalovanému v případě prvně označené smlouvě úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaný z ní uhradil 4 700 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit nezaplacenou jistinu, tedy částku 30 300 Kč za situace, kdy došlo k postoupení nároku z předmětné smlouvy na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a následujících a žalovaný byl o tomto postoupení řádně informován, soud tedy považuje v této části žalobu za důvodnou a v tomto rozsahu jí vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. Obdobně pak, pokud v případě druhé smlouvy, byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný z něj uhradil 10 800 Kč, vznikla mu povinnost vrátit nezaplacenou jistinu ve výši 9 200 Kč za situace, kdy i zde došlo k postoupení nároku na žalobkyni a žalovaný byl o tomto vyrozuměn, tudíž soud žalobě ohledně této druhé smlouvy vyhověl, jak je uvedeno ve výroku III. Jelikož žalovaný převzal plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen obě shora uvedené částky vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jeho možnostem, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároku z neplatně uzavřené smlouvy. Jelikož žalovaný se neúčastnil řízení, soud dovozoval situaci žalovaného pouze z obsahu spisu s tím, že je v aktivním produktivním věku, v zaměstnaneckém poměru je schopen dosahovat příjmů přes 20 000 Kč čistého, domnívá se, že je v jeho schopnostech, aby obě dlužné částky splácel v měsíčních splátkách v prvém případě po 500 Kč a v druhém případě po 300 Kč pod ztrátou výhody splátek. Tím se míní, že pokud se žalovaný zpozdí, byť s jedinou splátkou, může věřitel uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli, tedy že zašle dlužníku oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek a pak dojde k zesplatnění celé částky, když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky.

11. Pokud se žalobkyně domáhala úhrady v případě prvé smlouvy dalších 44 746,83 Kč a v případě druhé smlouvy dalších 25 947,18 Kč, v obou případech včetně úroků a kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení, soud v tomto zbývajícím rozsahu, jak vyplývá z výroků II. a IV. zamítl žalobu jako nedůvodnou, neboť žalovaný je ve smyslu citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru povinen hradit pouze nesplacenou jistinu, přičemž soud odkazuje na konkrétní účel citovaného ustanovení, kterým, kromě ochrany spotřebitele, je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, kterým nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021).

12. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze samotného smyslu a účelu právní úpravy obsažené v citovaných ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu. Právě tato citovaná specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěrů o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku podle možností spotřebitele jako rozhodnutí o věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace proto nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, neboť na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, neboť je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována v závislosti na možnostech spotřebitele, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovanou nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobkyně uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na poplatky, náklady vymáhání, smluvní pokutu, včetně úroků z prodlení, které byly zamítnuty. Současně pak žalovaná byla zavázána k vrácení úvěrem získané jistiny. Proto je v této věci nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci, neboť u žádného z účastníků nelze shledat úspěch na úkor druhého a nelze tedy pro specifičnost tohoto řízení rozhodnout o poměru úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.