6 C 31/2026

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 8 900 Kč s příslušenstvím částečným rozsudkem pro uznání

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 8 900 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky 16. 7. 2024 pod č. 69925277, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 1 % denně z jistiny za dobu čerpání úvěru nejpozději splatným do 15. 8. 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně, kdy žalovaný splnil veškeré náležitosti potřebné k jeho identifikaci a uzavření smlouvy, které učinil formou zaslaného SMS kódu ze strany žalobkyně. Žalobkyně k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ničeho ani přes výzvu soudu nedoplnila. Žalovaný na této smlouvě ničeho nehradil, přestože mu částka 8 000 Kč na jeho účet byla zaslána a žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný nárok žalobkyně na úhradu nezaplacené jistiny ve výši 8 000 Kč uznal. Žalobkyně na to to uznání reagovala zpětvzetím žaloby co do zbývající částky 900 Kč, nicméně trvala na žalobě ohledně zákonných úroků z prodlení s tím, že navrhovala vydání částečného rozsudku pro uznání co do částky 8 000 Kč.

3. S ohledem na částečné uznání žaloby ohledně částky 8 000 Kč ze strany žalovaného a návrhu žalobkyně na vydání částečného rozsudku pro uznání v tomto rozsahu, soud postupoval podle § 153a) odst. 1 věta druhá o. s. ř. a vydal částečný rozsudek pro uznání, v němž žalovaného zavázal k úhradě částky 8 000 Kč žalobkyni.

4. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby co do 900 Kč, soud v rozsahu tohoto zpětvzetí ve smyslu § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení zastavil.

5. Předmětem řízení se stal tedy nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení ve prospěch žalobkyně, k čemuž soud provedl následující dokazování důkazy navrženými žalující stranou. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvy o úvěru č. 69925277 bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 16. 7. 2024 smlouvu o úvěru ve výši 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit, včetně dohodnuté úrokové sazby 1 % denně do 15. 8. 2024. Z předmětných listin nevyplývá, že by žalobkyně před podáním žaloby zkoumala úvěruschopnost a k této otázce žádné důkazní návrhy neučinila. Ze zprávy , právnická osoba, z 23. 2. 2026 a potvrzení o provedené platbě z 16. 7. 2024 bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla dne 16. 7. 2024 uhrazena částka 8 000 Kč. Z předžalobní výzvy z 5. 12. 2025, včetně dokladu o zásilce z téhož data bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky žalobkyni.

6. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

7. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

12. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy se žalobkyně jak v žalobě, tak i po výzvě soudu k doplnění této skutečnosti, nevyjádřila a svojí neúčastí při ústním jednání 9. 3. 2026 a dalším procesním návrhem na vydání rozsudku bez nařízení jednání se zprostila možnosti být ze strany soudu podle § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokazovat poměry dlužníka před uzavřením smlouvy ve smyslu ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, když soud v této souvislosti odkazuje i na ediční povinnost stanovenou v § 78 odst. 2 a 4 zákona o spotřebitelském úvěru, podle níž je poskytovatel úvěru povinen uchovávat dokumenty týkající se zkoumání úvěruschopnosti po dobu nejméně 5 let od uzavření smlouvy. Jelikož žalobkyně ani netvrdila, natož aby navrhla důkazy k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, soud dospívá k závěru, že při uzavření smlouvy tato úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně zkoumána, což vede k závěru soudu o tom, že ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. je tato smlouva neplatná.

13. Z citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že žalobkyně jako poskytovateli úvěru náleží nárok pouze na neuhrazenou jistinu a nikoli na další smluvené úroky či poplatky či úroky z prodlení, když nárok na zákonné úroky z prodlení ve smyslu § 1970 vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud proto ohledně žalobkyní požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

14. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze samotného smyslu a účelu právní úpravy obsažené v citovaných ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu. Právě tato citovaná specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěrů o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku podle možností spotřebitele jako rozhodnutí o věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace proto nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, neboť na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, neboť je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována v závislosti na možnostech spotřebitele, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovanou nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobkyně uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na poplatky, náklady vymáhání, smluvní pokutu, včetně úroků z prodlení, které byly zamítnuty. Současně pak žalovaná byla zavázána k vrácení úvěrem získané jistiny. Proto je v této věci nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci, neboť u žádného z účastníků nelze shledat úspěch na úkor druhého a nelze tedy pro specifičnost tohoto řízení rozhodnout o poměru úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.