6 C 310/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 134 757,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 40 000 Kč v měsíčních splátkách po 300 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 47 056,44 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 333,33 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 645,33 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacenís úrokem 29,04 % ročně z částky 40 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacenízamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 700 Kč v měsíčních splátkách po 200 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

IV. Žaloba se ohledně částky 32 097 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 166,59 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 3 942,23 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 491,76 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacenís úrokem 24,36 % ročně z částky 23 491,76 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacenízamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí celkových 134 757,41 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, 19. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se je zavázala uhradit v pravidelných měsíčních splátkách, z nichž však ničeho neuhradil. Před uzavřením smlouvy věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to zejména vyhodnocením informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením této smlouvy, kdy byl tento dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty, a to doklady, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce a nájemní či podnájemní smlouva, když tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné smlouvě. Konkrétně pak ohledně žalovaného bylo zjištěno, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako , Anonymizováno, ve společnosti , Anonymizováno, s měsíčním příjmem 51 222 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné osobě, nemá úvěr a s ohledem na výši příjmu je jeho schopnost splácet dostatečná. Dále pak mezi žalovaným a společností , právnická osoba, byla uzavřena dne 25. 2. 2022 smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, z nichž žalovaný uhradil pouze 14 300 Kč. Rovněž před uzavřením této smlouvy věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného s ověřením jeho poměrů s tím, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako , Anonymizováno, ve společností , Anonymizováno, s měsíčním příjmem 38 850 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr a s ohledem na výši jeho příjmu a požadované zápůjčky dospěl k závěru, že schopnost žalovaného splácet tuto půjčku je dostatečná. V obou případech tedy neměl věřitel důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované s tím, že si ověřil tyto skutečnosti dle předložených dokladů ze strany žalovaného a žalobkyně odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, který ve svém rozsudku č.j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 zdůraznil, že stačí, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vychází, měl jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání samotné smlouvy, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, čímž věřitel náležitě a úplně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Nároky z obou smluv pak byly smlouvou o postoupení pohledávek z 29. 4. 2024 postoupeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, avšak více již žalobkyni ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl v řízení nečinný.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , včetně zařazení zákazníka do pojistného programu, bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 40 000 Kč, které se zavázal uhradit spolu s úroky a poplatky v celkové výši 91 731 Kč v celkových 21 splátkách po 4 369 Kč. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný požádal společnost , právnická osoba, dne 9. 7. 2022 o poskytnutí spotřebitelského úvěru na částku 40 000 Kč z důvodu neočekávaných výdajů s tím, že uvedl své osobní údaje včetně data narození, adresy, s tím, že je ženatý, má základní vzdělání, bydlí v nájemním poměru, pracuje jako , Anonymizováno, ve společnosti , Anonymizováno, s tím, že jeho čistý příjem představuje 11 222 Kč a tento příjem je jeden a byl ověřen výplatními páskami za měsíc duben a květen 2022. Dále pak jsou zde uvedeny další čisté příjmy domácnosti 40 000 Kč, aniž by byly jakkoli specifikovány a jakkoli ověřeny, tedy že celkový příjem představuje 51 222 Kč. K měsíčním výdajům bylo uvedeno, že kromě interních splátek ve výši 3 573 Kč jsou odhadované měsíční výdaje žadatele 2 000 Kč. Z tabulky umoření k této smlouvě pak vyplynulo, že žalovaný na ní ničeho neuhradil. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný 25. 2. 2022 uzavřel se společností , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit včetně úroků a poplatků v celkové výši 64 314 Kč v 18 měsíčních splátkách po 3 573 Kč. Ze zákaznické karty žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 25. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný žádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč z poskytnutých osobních údajů jako předchozí smlouvy s tím, že pracuje jako , Anonymizováno, ve společnosti , Anonymizováno, a jeho čistý příjem v té době představoval částku 8 850 Kč, která měla být ověřena výplatními páskami za měsíce listopad až prosinec 2021. Dále uvedl další čisté příjmy domácnosti 30 000 Kč, aniž by tyto byly jakkoli specifikovány či doloženy, takže celkové údaje o měsíčním příjmu měly být 38 850 Kč. Ohledně měsíčních výdajů uvedl pouze částku 2 000 Kč bez jakého bližšího určení. Z tabulky umoření k této smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný na ní uhradil v období od 25. 2. do 9. 7. 2022 celkových 14 300 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že pohledávky z obou smluv za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně poštovního podacího lístku, bylo zjištěno, že žalovaný byl o tomto postoupení vyrozuměn a nadále má již plnit žalobkyni. Z předžalobní výzvy z , datum, , včetně poštovního podacího lístku bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky žalobkyni. Žalovaný neprokázal, že by něčeho uhradil.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. I přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně řádně zkoumala a dovodila jí z údajů uvedených s tím, že je ověřila žalovaným předloženými doklady, musí soud konstatovat, že žalobkyně své povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedosáhla. Žalobkyně poskytla tento úvěr pouze na základě informací zjištěných od žalovaného, které byly, jak vyplývá z obou zákaznických karet – žádostí žalovaného o poskytnutí obou těchto úvěrů doloženy pouze u každé z těchto smluv výplatními páskami za dva předchozí měsíce (v rozporu s tvrzením žalované, že byly ověřeny ještě pracovními smlouvami, výpisy z účtu či nájemními smlouvami), když navíc ze strany žalobkyně žádná z těchto listin nebyla doložena a žalobkyně je nepředložila ani po poučení podle § 118a) odst. 1 a 3 o povinnosti řádně tvrdit a prokazovat poměry dlužníka před uzavřením smlouvy a označit všechny důkazy o tom, že toto bylo provedeno s tím, že v opačném případě se vystavuje nebezpečí neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení a tedy neúspěchu ve věci. Pokud žalobkyně zmiňuje v prvém odstavci odůvodnění předmětný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, soud v této souvislosti zdůrazňuje ediční povinnost věřitele stanovenou přímo v samotném zákoně o spotřebitelském úvěru, a to v § 87 odst. 2, na jehož základě poskytovatel při plnění povinnosti uchovává nejen smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale rovněž dokumenty nebo jiné záznamy týkající se smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale rovněž dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze, přičemž podle odst. 4. tohoto ustanovení uchovává tyto dokumenty a záznam po dobu nejméně 5 let. Navíc poskytovatel úvěru žádným způsobem neupřesnil ani neověřil údaje o dalším příjmu žalovaného, který v případě prvně označené smlouvy měl být dalších 40 000 Kč (nad rámec tehdejší mzdy 11 222 Kč) a v případě druhé smlouvy dalších 30 000 Kč (nad rámec tehdejší mzdy ve výši 8 850 Kč. Navíc věřitel naprosto rezignoval na zjišťování, natož to ověřování výdajů žalovaného a postačilo mu pouze jeho tvrzení, že tyto výdaje přestavují částku 2 000 Kč, ačkoli žalovaný sám uvedl, že žije v nájemním vztahu a je tedy naprosto nereálné, aby žalovaného měsíční výdaje zahrnující platby nájemného, a navíc další osobní výdaje na jídlo, ošacení a podobně, mohly být 2 000 Kč. Soud proto shledal ve smyslu § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru obě úvěrové smlouvy, a to jak tu z 9. 7. 2022, tak i z 25. 2. 2022, za neplatné.

11. Pokud tedy bylo v řízení prokázáno, že společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému jednak úvěr 40 000 Kč, z něhož žalovaný ničeho neuhradil, a dále pak úvěr ve výši 30 000 Kč, z nějž uhradil 14 300 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neuhrazené jistiny z obou těchto úvěrových smluv, tedy částku 40 000 Kč ohledně prvně označené smlouvy a dále částku ve výši 15 700 Kč, vše za situace, kdy v případě obou smluv došlo v souladu s ustanovením § 1879 a následujících o. z. postoupení těchto pohledávek na žalobkyni, o čemž byl žalovaný řádně informován. Soud se proto zabýval dobou splacení, která ve smyslu citovaného § 88 má být přiměřená možnostem žalovaného, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároku z neplatně uzavřené smlouvy. Přestože žalobkyně byla ze strany soudu i ohledně její povinnosti tvrdit a prokázat aktuální majetkové poměry žalovaného poučena o následcích nesplnění této povinnosti ve smyslu neunesení břemene tvrzení důkazního břemene, a tedy neúspěchu ve věci, žalobkyně žádné konkrétní skutečnosti a důkazy k nim nedoplnila. Soud proto citované ustanovení aplikoval tak, že je spravedlivé, aby žalovaný dlužnou částku vyplývající z obou úvěrových smluv splácel alespoň v minimálních měsíčních splátkách u prvé označené smlouvy po 300 Kč a u druhé po 200 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek, čímž se míní, že pokud se žalovaná zpozdí byť s jedinou splátkou, může věřitel uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli, tedy tak, že žalovanému zašle oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek a pak dojde k zesplatnění celé splátky, když se tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky.

12. Pokud se žalobkyně domáhala ještě úhrady zbývajících 47 056,44 Kč a úroku a zákonných úroků z prodlení ohledně prvně označené smlouvy a dále úhrady zbývajících celých 97 Kč, včetně úroků a zákonných úroků z prodlení k druhé označené smlouvě, považuje soud ve zbývající části žalobu za nedůvodnou, neboť žalovaný je ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru povinen uhradit pouze nesplacenou jistinu, přičemž soud odkazuje na konkrétní účel citovaného ustanovení, kterým kromě ochrany spotřebitele je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnou úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud proto ve zbývající části žalobu zamítl, jak vyplývá z výroku II. a IV.

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný měl ve věci úspěch 59 % a neúspěch co do 41 % a měl by mít tedy nárok na úhradu rozdílu mezi těmito položkami, tedy na 18 % svých nákladů řízení. Jelikož byl však v řízení nečinný, žádné náklady spojené s ním mu nevznikly a soud proto o nich rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.