6 C 311/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 66 100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 35 192 Kč v měsíčních splátkách po 1 000 Kč do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 23 669 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 58 861 Kč ve výši 11,5 % ročně od 29. 7. 2025 do zaplacení,pohledávku ve výši 7 239,96 Kč,úrok ve výši 78,09 % p.a. z částky 48 283,48 Kč od 29. 7. 2025 do 20. 8. 2025 ve výši 2 304,14 Kč, úrok ve výši 12 % p.a. z částky 48 283,48 Kč od 21. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29. 7. 2025 dosáhne částky 193 017 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 66 100 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 30. 12. 2024 uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to emailové korespondence, smlouva o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaná podepsala 30. 12. 2024 prostřednictvím jedinečného kódu, který jí byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut poté, co žalovaná požádala o tento úvěr s předložením fotokopie občanského průkazu. Na základě této smlouvy, společně s níž byla uzavřena i dohoda o konsolidaci, byl žalované poskytnut úvěr ve výši 49 Kč a žalovaná se jej zavázala uhradit včetně úroků ve výši úrokové sazby 78,09 % p. a. v 48měsíčních splátkách po 3 351 Kč od ledna 2025. Před uzavřením smlouvy byla posuzována schopnost žalované řádně hradit úvěr, a to na základě dokladu a informací získaných od žalované, kdy z dokladů o příjmech vyplynulo, že její celkový čistý měsíční příjem představuje 17 241 Kč, měsíční náklady 12 836 Kč a volné zdroje ke splácení 3 405 Kč. Dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v databázi NRKI a rovněž z registru nebankovních informací s prověřením, že u žalované nejsou žádné komplikace, které by bránily poskytnutí úvěru. Kromě toho byla situace žalované doložena informativními výpisy z bankovního účtu dokládající, že žalovaná je majitelem účtu, na který má být úvěr uhrazen. Na základě všech zjištěných údajů byla žalovaná shledána za úvěruschopnou a tento úvěr byl ze strany žalobkyně schválen a žalované byla vyplacena částka 49 000 Kč, z níž však žalovaná uhradila pouze 13 808 Kč. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění nároku z této smlouvy, kromě dlužné jistiny požaduje smluvené úroky a zákonné úroky z prodlení a rovněž pak smluvní pokutu 7 239,96 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a byla v řízení nečinná.

3. Z karty úvěru hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, a předsmluvního formuláře karty klienta k této smlouvě bylo zjištěno, že před uzavřením smlouvy si žalobkyně zjišťovala informace od žalované, která ji sdělila, že je svobodná, bydlí u rodičů, pobírá příjem ve výši 17 241 Kč od zaměstnavatele , právnická osoba, ., má vzdělání s maturitou a její výdaje jsou 12 836 Kč, do nichž bylo započítáno životní minimum 4 860 Kč, 3 335 Kč na splátkách pro , právnická osoba, ., bydlení nájemné a inkasu pak částka 4 621 Kč. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací z 23. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně se dotazovala na finanční situaci ohledně žalované s nízkým rizikem skóre pro poskytnutí úvěru. Ze základních informací o klientovi, důkazem o odeslání částky 1 Kč, dokladem o zaslané SMS a přijaté SMS a fotokopie občanského průkazu žalované, dále smlouvy o úvěru č. , hodnota, , včetně oznámení o schválení úvěru splátkového kalendáře a dohody o konsolidaci k této smlouvě, včetně dodatku č. , hodnota, , bylo zjištěno, že žalobkyně se žalovanou prostřednictvím komunikace na dálku, tedy emailové korespondence, z iniciativy žalované za použití zaslaného SMSkódu pro žalovanou spolu uzavřely smlouvu o úvěru na částku 49 000 Kč, kterou se žalobkyně zavázala žalované vyplatit a žalovaná se zavázala jej uhradit v 18měsíčních splátkách po 3 351 Kč zahrnujících dohodnutý úrok 78,09 Kč počínaje měsícem lednem 2025. Z potvrzení o provedených platbách společnosti , právnická osoba, . z 23. 12. 2024 bylo zjištěno, že na účet žalované byla 18. 12. připsána platba 10 506 Kč a částka 8 779 Kč a z 27. 11. 2004, kdy byla připsána platba 5 113 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru z 30. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalované byl na její účet vyplacen úvěr ve výši 49 000 Kč. Z výzvy k zaplacení z 23. 6. 2026 bylo zjištěno, že žalovaná neuhradila splátku č. , hodnota, a 6 k této smlouvě a byla upozorněna na možnost zesplatnění úvěru. Z výzvy k zaplacení z 23. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná neuhradila ještě další splátku a dluží tedy 3 splátky k předmětné smlouvě s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru, pokud jej neuhradí do stanoveného data. Z oznámení z 27. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná nehradila dále z tohoto úvěru a k tomuto dni dluží celkových 58 861 Kč. Z předžalobní výzvy z 10. 11. 2025, včetně dodejky z 6. 1. 2025, bylo zjištěno, že žalovaná ještě před podáním žaloby byla vyzývá k úhradě dlužné částky žalobkyni. Žalovaná neprokázala, že by žalovaná něčeho nad rámec jejích tvrzení uhradila.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a byla v řízení nečinná.

5. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

6. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

11. Soud se nejprve zabýval tím, jak žalobkyně postupovala při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet s tím, že žalobkyně pouze ověřila platby ze strany žalované, její měsíční příjem 17 241 Kč a dále prověřila informace z nebankovních registrů klientských informací, když nadále již vycházela pouze z informací předložených samotnou žalovanou, které nikterak neověřovala. Konkrétně pak brala za adekvátní výdaje, které žalovaná uvedla na bydlení co do částky 4 621 Kč s tím, že k výdajům žalované žádné jiné doklady nemá a žalovaná je odpovědná za to, že jí uvedené údaje jsou správné, a proto z nich žalobkyně vycházela. Za této situace soud dospívá k závěru, že žalobkyně rezignovala na svoji povinnost zjišťovat a ověřovat úvěruschopnost žalované a nesprávně se spolehla pouze na tvrzení samotné žalované. Pokud tedy žalobkyně vyšla ohledně výdajů žalované pouze z jí předložených informací a nepožadovala jejich doložení, soud se domnívá, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí a důsledkem tohoto nesprávného postupu je skutečnost, že předmětná smlouva je v rozporu s § 580 odst. 1 o. z. a je proto neplatná.

12. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 49 000 Kč a žalovaná nad rámec tvrzení žalobkyně, že na tomto úvěru žalovaná uhradila 13 808 Kč více neprokázala, má žalobkyně nárok ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru na úhradu pouze nesplacené jistiny, tedy částky 35 192 Kč, nikoli na další smluvené úroky a poplatky či úroky z prodlení s tím, že nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny na spotřebitelském úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud proto vyhověl žalobě pouze co do částky 35 192 Kč a ve zbývající části žalobu zamítl.

13. Soud se rovněž zabýval lhůtou k vrácení zbytku poskytnuté jistiny ve výši 35 192 Kč a ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 z 13. 8. 2025 (podle nějž je to dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit předmětný dluh a o takto skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky) za situace, kdy v tomto řízení byla žalovaná nečinná a žádné důkazní návrhy směřující k tomu, jaké jsou její možnosti předmětný dluh plnit, neučinila, a proto vychází pouze z informací, které o žalované má. S ohledem na její věk, zaměstnání a pravidelný měsíční příjem soud dospěl k závěru, že je v jejích schopnostech, aby dlužnou částku splácela po 1 000 Kč pod ztrátou výhody splátek, čímž se míní, že pokud se žalovaná zpozdí byť s jedinou splátkou, může věřitel uplatnit zesplatnění celého plnění právním plněním vůči spotřebiteli, tedy že zašle dlužníku oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek a pak dojde k zesplatnění celé částky, když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky.

14. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze samotného smyslu a účelu právní úpravy obsažené v citovaných ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu. Právě tato citovaná specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěrů o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku podle možností spotřebitele jako rozhodnutí o věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace proto nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, neboť na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, neboť je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována v závislosti na možnostech spotřebitele, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovanou nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobkyně uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na poplatky, náklady vymáhání, smluvní pokutu, včetně úroků z prodlení, které byly zamítnuty. Současně pak žalovaná byla zavázána k vrácení úvěrem získané jistiny. Proto je v této věci nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci, neboť u žádného z účastníků nelze shledat úspěch na úkor druhého a nelze tedy pro specifičnost tohoto řízení rozhodnout o poměru úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.