6 C 321/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 128 030,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 44 500 Kč v měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 83 530,35 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 352,30 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 3 629,21 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 48 878,20 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacenís úrokem ve výši 12 % ročně z částky 48 878,20 Kč od 6. 5. 2025 do zaplacenízamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně s domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 128 030,35 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, dne 4. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Před jejím uzavřením věřitel posoudil s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet, zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, které byly ověřovány proti dokladům od ní vyžádaných, zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě nazvané ověřené dokumenty, mezi které patří pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce a nájemní či podnájemní smlouva. Dále doplnila, že byl ověřen plný pracovní úvazek žalované pracující jako manipulant s měsíčním příjmem 15 371 Kč s tím, že žije v nájmu, nemá úvěr a současně bylo z dostupného insolvenčního rejstříku ověřeno, že vůči žalované není vedeno žádné insolvenční řízení. Závěrem tohoto posouzení bylo, že žalovaná je schopna zápůjčku splácet s tím, že poskytovatel úvěru neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v zákaznické kartě s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, podle nějž stačilo, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, takže ani odvolací soud nemá důvod o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli pochybovat, což z hlediska zákona postačuje. V předmětné smlouvě pak bylo v žalobě uvedeno, že žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku a dále pak ještě dalších 63 454 Kč jako součet kapitalizovaných úroků a dalších poplatků, a to formou 21měsíčních splátek po 5 403 Kč. Žalovaná ve skutečnosti uhradila pouze 5 500 Kč, když nárok z této smlouvy byl smlouvou o postoupení pohledávek z 28. 4. 2025 postoupen na žalobkyni, která po žalované požaduje 128 030,35 Kč představujících dlužnou jistinu 48 878,20 Kč, dlužnou část poplatku ve výši 54 152,15 Kč a dlužnou smluvní pokutu ve výši 25 000 Kč, vše s příslušenstvím.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a byla v řízení nečinná.

3. V řízení bylo ze zákaznické karty Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 4. 5. 2023 zjištěno, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru společnost , právnická osoba, , když ke svým poměrům uvedla, že je v nájemním vztahu, má dosažené učňovské vzdělání, je vdaná, má dvě vyživovací povinnosti a jejím zdrojem příjmů je plný úvazek u společnosti , právnická osoba, . jako manipulant s měsíčním příjmem 15 351 Kč, který je jediným příjmem, s tím, že tento příjem měl být ověřen výpisy z bankovního účtu za měsíce březen a duben 2023. Jako běžné měsíční výdaje byly uvedeny odhadované měsíční výdaje žadatelky 4 000 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, dne 4. 5. 2023 smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit včetně poplatku ve výši 60 115 Kč a dalšího poplatku, tedy celkových 113 454 Kč formou 21 splátek po 5 403 Kč. Z tabulky umoření k této smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná na ní uhradila 5 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, včetně seznamu těchto pohledávek bylo zjištěno, že tato pohledávka za žalovanou byla společností , právnická osoba, postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky z 28. 4. 2025, včetně podacího lístku z 22. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla o tomto postoupení informována s tím, že nadále má plnit žalobkyni. Z předžalobní výzvy z 29. 7. 2025, včetně podacího lístku z 30. 7. 2025 bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky žalobkyni. Žalovaná neprokázala, že by něčeho dalšího uhradila.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. K posouzení schopnosti žalované úvěr splácet ohledně tvrzení žalobkyně, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila její měsíční příjem 15 371 Kč z pracovní smlouvy, výplatních pásek, dále, že ověřovala její situaci nájemní či podnájemní smlouvou a výpisem z dostupného insolvenčního rejstříku, soud konstatuje, že ničeho z těchto tvrzení nebylo doloženo, když v zákaznické kartě je sice uveden tento příjem žalované ovšem s odkazem na to, že má odpovídat výpisům z běžného účtu žalované za měsíce břemen a duben 2023, aniž by tyto výpisy byly zároveň doloženy, stejně jako jakákoli další informace, a to zejména ohledně výdajové položky 4 000 Kč, když se poskytovatel úvěru spolehl pouze na informace poskytnuté žalovanou. Pokud s žalobkyně zmiňovala rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, soud zde odkazuje v této souvislosti na ediční povinnost vyplývající z ustanovení § 78 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, podle nějž je poskytovatel úvěru povinen uschovávat nejen smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale i dokumenty nebo jiné záznamy týkající se ověřování úvěruschopnosti žadatele, když podle odst. 4. tohoto ustanovení tato povinnost trvá po dobu 5 let. Uvedená zjištění lze tedy shrnout do jediného závěru, že poskytovatel úvěru naprosto rezignoval na svoji povinnost zjišťovat a ověřovat úvěruschopnost žalované, nesprávně se spolehl pouze na její tvrzení ohledně příjmů, které nedoložil tím, že byly řádně ověřeny. Absolutně se nezajímal o případnou výši nájemného, kdy žalovaná uvedla, že je v nájemním vztahu a k uzavření smlouvy mu postačilo pouze její sdělení, že měsíční výdaje jsou 4 000 Kč, což je naprosto nereálné. Soud tedy dospívá k závěru, že společnost , právnická osoba, nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí a důsledkem tohoto nesprávného postupu je skutečnost, že předmětná smlouva z 4. 5. 2024 je v rozporu s § 581 odst. 1 o. z. a proto je neplatná.

11. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že tato společnost poskytla žalované na základě této smlouvy úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná z ní uhradila 5 500 Kč za situace, kdy došlo k postoupení nároku z předmětné smlouvy na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a následujících o. z. a žalovaná byla o tomto postoupení řádně informována, soud považuje žalobu za důvodnou pouze v části neuhrazené jistiny, tedy co do částky 44 500 Kč. Naopak žalobkyni nevznikl nárok na další smluvené úroky a poplatky či úroky z prodlení s tím, že nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud proto vyhověl žalobě pouze co do částky 44 500 Kč a ve zbývající části žalobu zamítl.

12. Soud se rovněž zabýval lhůtou k vrácení zbytku poskytnuté jistiny ve výši 44 500 Kč a ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 ze dne 13. 8. 2025 (podle nějž je to dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit předmětný dluh, a o takových skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky) za situace, kdy v tomto řízení byla žalovaná nečinná a žádné důkazní návrhy směřující k tomu, jaké jsou její možnosti splnit předmětný dluh, neučinila, proto vychází pouze z informací, které o žalované má. S ohledem na její věk, zaměstnání a pravidelný měsíční příjem soud dospěl k závěru, že je v jejích schopnostech, aby dlužnou částku splácela po 1 000 Kč pod ztrátou výhody splátek, čímž se míní, že pokud se žalovaná zpozdí byť s jedinou splátkou, může věřitel uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli, tedy že zašle dlužníku oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek a pak dojde k zesplatnění celé částky, když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky.

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně měla ve věci úspěch pouze co do 35 % a žalovaná co do 65 %, a proto jí náleží podle § 142 odst. 2 o. s. ř. poměr na část nákladů řízení v rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem ve věci, tedy 30 %. Jelikož však žalovaná byla ve věci nečinná, žádné náklady spojené s tímto řízením jí nevznikly a soud proto o nich rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.