6 C 37/2022

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 58 793,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 48 394,90 Kč s 9% úrokem z prodlení z částky 48 394,90 Kč ročně od 7. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 13 605,02 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 4 639,62 Kč od 28. 8. 2017 do 2. 1. 2019, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 132,14 Kč od 28. 8. 2017 do 2. 1. 2019, úroku 18,6 % ročně z částky 57 888,94 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení a zbývajícího zákonného úroku z prodlení jako rozdílu mezi přiznaným 9% úrokem z prodlení z částky 48 394,98 Kč ročně od 7. 5. 2020 a požadovaným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 57 888,94 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 368,52 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 58 793,94 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel 28. 8. 2017 se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 62 000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě o úvěru specifikovaných dlužných závazků žalovaného a ten se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 87 měsíčních splátkách ve výši 1 302 Kč od 26. 9. 2017 s tím, že anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroků a poplatků s dohodnutou úrokovou sazbou 18,60 % p. a. Žalovaný neplnil svou povinnost a nesplácel tento úvěr řádně a včas, takže banka využila svého práva a prohlásila úvěr za splatný dopisem ze dne 2. 1. 2019 v celé výši za situace, kdy žalovaný dluží na jistině 57 888,94 Kč a smluvních poplatcích 905 Kč, tedy 58 793,94 Kč, k tomu ke dni 2. 1. 2019 představovaly smluvní úroky v kapitalizované podobě částku 4 639,62 Kč a narůstají i úroky z prodlení z důvodu nehrazení splátek žalovaným, které k tomuto dni představovaly částku 5 132,14 Kč. Tato pohledávka za žalovaným pak byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován a dlužnou částku ani přes následnou výzvu neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru ze dne 28. 8. 2017 včetně všech smluvních podmínek a sazebníku bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 62 000 Kč za účelem konsolidace specifikovaných dlužných závazků žalovaného, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr uhradit v 87 měsíčních splátkách po 1 302 Kč od 26. 9. 2017 s tím, že tato anuitní splátka představuje kromě jistiny a úrok také poplatky s tím, že úrok se úročí sazbou 18,60 % po dobu trvání smlouvy. Strany si rovněž dohodly, že pro případ prodlení s jakoukoli splátkou může banka prohlásit úvěr za zcela splatný. Ze znění této úvěrové smlouvy pak nebylo zjištěno, že by před jejím uzavřením byla zjišťována úvěruschopnost žalovaného. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 5. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný porušil smluvní podmínky a [právnická osoba] prohlásila předmětný úvěr za splatný ke dni 2. 1. 2019, kdy žalovaný dlužil na jistině 57 888,94 Kč a na poplatcích 605 Kč, tedy 58 793,94 Kč, a žalovaný byl vyzván k úhradě této částky včetně smluvních úroků, které k tomuto dni představovaly 4 639,62 Kč a úroků z prodlení, a to do 21. 1. 2019 Tyto skutečnosti pak rovněž potvrzují výpisy z úvěrového účtu žalovaného včetně skutečnosti, že žalovanému byl tento úvěr ve výši 62 000 Kč poskytnut 28. 8. 2017. Z těchto výpisů z úvěrového účtu vyplývá, že do 27. 8. 2018, kdy byla ze strany žalovaného zaznamenána poslední platba na tento úvěr, žalovaný z tohoto úvěru uhradil částku 13 605,02 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 bylo zjištěno, že tato pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, přičemž z oznámení o postoupení pohledávek z 28. 2. 2020 včetně dokladu o doručení vyplývá, že žalovaný byl o tomto postoupení vyrozuměn s poučením, že nadále má plnit žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 3. 2020 včetně dokladu o doručení bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky žalobkyni. Žalovaný neprokázal, že by tak učinil.

4. V řízení tedy bylo prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 o. z. smlouva o úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 62 000 Kč a žalovaný se je zavázal uhradit včetně dohodnutých smluvních úroků 18,60 % p. a. a poplatků v 87 měsíčních splátkách po 1302 Kč od 26. 9. 2017. Při uzavírání této smlouvy však ze strany věřitele nebylo řádně postupováno ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť věřitel se žádným způsobem před uzavřením smlouvy nezabýval touto otázkou, přičemž ani v žalobě nejsou uvedena tvrzení, která by posuzování úvěruschopnosti žalovaného věřitelem před uzavřením smlouvy obsahovala, neřkuli, aby k těmto tvrzením byly navrženy důkazy. Vzhledem k nepřítomnosti žalující strany při ústním jednání, když žalobkyně se ani neomluvila z neúčasti, soud nemohl žalující straně v souladu s ustanovením § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. poskytnout potřebná poučení, což může dle platné judikatury učinit pouze při ústním jednání a nikoli písemně. Z těchto důvodů je proto předmětná smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., neboť se jedná o právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, jak to bylo v tomto případě. Pokud tedy nárok z této smlouvy byl sice v souladu s ustanovením § 1879 o. z. postoupen na žalobkyni, žalovaný o tomto byl řádně vyrozuměn, žalobkyni nevznikl nárok na plnění ze shora uvedené smlouvy, která je neplatná, nýbrž pouze nárok na bezdůvodné obohacení vzniklé plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Pokud tedy žalovanému byla poskytnuta částka 62 000 Kč právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaný na ní uhradil 13 605,02 Kč, vzniká žalobkyni jako právní nástupkyni původního věřitele nárok na úhradu zbývajících 48 394,98 Kč (jako rozdílu mezi vyplacenou částkou 62 000 Kč a žalovaným uhrazenou částkou 13 605,02 Kč), ohledně níž soud žalobě vyhověl, přičemž žalobu co do zbývajících 10 398,96 Kč včetně smluvních úroků a zamítl. Podle § 1970 o. z. vznikl žalobkyni rovněž nárok na úhradu úroků z prodlení, neboť i nárok na bezdůvodné obohacení je peněžité plnění, ohledně nějž byl žalovaný v prodlení. Soud tedy žalobkyni přiznal nárok na tyto úroky od podání žaloby, tedy od 7. 5. 2020 s tím, že výše těchto úroků z prodlení odpovídá § 2 prováděcího vládního nařízení č. 391/2013 Sb., přičemž ve zbývajícím rozsahu ve vztahu k požadovaným úrokům z prodlení žalobu zamítl.

5. Účastníci měli částečný úspěch, a to žalobkyně co do 82,40 % a žalovaný co do 17,60 % a soud proto při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil, takže žalobkyni náleží právo na rozdíl po odečtení úspěchu a neúspěchu, tedy na 64,80 % jí vzniklých nákladů řízení. Ty představují zejména náklady za právní zastoupení dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva). Konkrétně se jedná o 3 x 3 460 Kč na odměně za právní zastoupení dle § 7 bod 5 advokátního tarifu, k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, vše v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. zvýšené o 21% náhradu za DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH, tedy o 2 368,80 Kč, což s připočtením soudního poplatku 2 352 Kč představuje náklady ve výši 16 000,80 Kč. Z nich pak 64,8 % činí 10 368,52 Kč, které je žalovaný žalobkyni povinen na náhradu nákladů řízení zaplatit.