6 C 43/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 33 446,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 16 000 Kč v měsíčních splátkách po 500 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 17 446,19 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 323,52 Kčs kapitalizovaným úrokem ve výši 3 021,75 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 446,19 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacenís úrokem ve výši 29,04 % ročně z částky 33 446,19 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacenízamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 33 446,19 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, od 8. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 41 000 a žalovaná se je zavázala uhradit v celkové výši 46 034 Kč v 18 měsíčních splátkách po 4 836 Kč s tím, že poslední splátka připadá na 8. 1. 2024. Před uzavřením smlouvy poskytovatel úvěru posoudil s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou částku splácet, zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy, kdy byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané ověřené dokumenty, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní či podnájemní smlouva. Tyto skutečnosti jsou potvrzeny v předmětné smlouvě podpisem žalované a bylo vyhodnoceno, že žalovaná je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami smlouvy, když poskytovatel úvěru neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Žalobkyně v tomto směru dále doplnila, že s ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména, že má příjem ze státní podpory v její měsíční výši 43 232 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti a s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl tedy k závěru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Dále doplnila, že jak poskytovatel zápůjčky, tak ani žalobkyně nemá k dispozici kopie dokladů žalované a odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích v rozsudku č.j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, podle nějž stačí, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vychází, měl jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, neboť jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, takže ani odvolací soud nemá důvodu o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli pochybovat. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná z tohoto smluvního kontraktu uhradila pouze 25 000 Kč, přičemž pohledávka z něj pak byla smlouvou o postoupení pohledávky z 29. 4. 2024 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována, avšak ničeho neuhradila. Dluží na jistině 33 446,19 Kč a dále pak jsou požadovány jak smluvní úroky v kapitalizované procentuální podobě, tak i úroky z prodlení v kapitalizované a procentuální podobě. K současným poměrům žalované pak žalobkyně uvedla, že nemá další informace s tím, že žádá soud, aby si tyto informace od žalované vyžádal sám.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a byla v řízení nečinná.

3. Ze zákaznické karty žádost o spotřebitelský úvěr z 8. 7. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná požádala společnost , právnická osoba, o poskytnutí úvěru s tím, že uvedla své osobní údaje, že bydlí v nájemním vztahu, má základní vzdělání, je svobodná, na rodičovské dovolené, s tím, že její čistý příjem představuje 18 732 Kč a další čisté příjmy domácnosti jsou 24 500 Kč a celkově tedy je příjem domácnosti 43 232 Kč s tím, že odhadované měsíční výdaje představují částku 3 000 Kč. Dále uvedla, že nevlastní auto a počet vyživovacích osob jsou dvě. Uvedla, že nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, ani kreditní kartu a příjem žadatele měl být ověřen výměrem důchodu podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky 11. 5. 2022. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 7. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 41 000 Kč, kterou se zavázala uhradit včetně poplatku ve výši 43 172 Kč v 18 měsíčních splátkách po 4 836 Kč. Z přehledu plateb k této smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná na ní uhradila 25 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, včetně seznamu těchto pohledávek a potvrzení o úplatě bylo zjištěno, že pohledávka z předmětné smlouvy byla věřitelem postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek z 29. 4. 2024, včetně podacího lístku z 30. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyrozuměna o tomto postoupení s tím, že nadále má plnit žalobkyni. Z předžalobní upomínky z 29. 7. 2024, včetně poštovního podacího lístku z téhož data bylo zjištěno, že před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky žalobkyni. Žalovaná neprokázala, že by něčeho více žalobkyni uhradila.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. Přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného byla její právní předchůdkyní řádně zkoumána a dovozena z údajů uvedených v žádosti o úvěr, tedy zákaznické kartě, a ona neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, na základě čehož byl dovozen názor, že její schopnost splácet úvěr je dostatečná, musí soud konstatovat, že poskytovatel úvěru své povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostál. Jediným důkazem, který měl prokázat tuto skutečnost je zmíněná zákaznická karta, v níž žalovaná uvedla svůj čistý příjem 18 732 Kč a další čisté příjmy domácnosti 24 500 Kč, tedy celkových 43 232 Kč s tím, že čistý příjem žadatele byl doložen výměrem důchodu podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky, avšak další čisté příjmy domácnosti 24 500 Kč natož pak odhadované měsíční výdaje 3 000 Kč doloženy nebyly za situace, kdy výše běžných měsíčních výdajů s ohledem na skutečnost, že žalovaná je v nájemním vztahu, nemůže v žádném případě dosahovat pouhých 3 000 Kč, navíc výdaji na jídlo a oblečení a podobně. Žalobkyně se pak svojí neúčastí při ústním jednání zprostila možnosti být o povinnosti tvrdit a prokazovat podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru poměry dlužníka před uzavřením smlouvy a označit všechny důkazy o tom, že toto bylo provedeno, přičemž sama nová tvrzení neuvedla a důkazní návrhy nenavrhla. Pokud žalobkyně zmiňovala rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, soud zde zdůrazňuje jak samotnou skutkovou a důkazní situaci v tomto řízení, tak zejména na rozpor názoru odvolacího soudu ve zmíněném rozsudku v samotnou ediční povinností stanovenou v zákoně o spotřebitelském úvěru, a to v § 78 odst. 2, na jehož základě poskytovatel při plnění povinnosti uchovává nejen smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale rovněž dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů od spotřebitele, které poskytl do databáze, a podle odst. 4. tohoto ustanovení poskytovatel uchovává tyto dokumenty a záznamy po dobu nejméně 5 let, kdy zanikl právní vztah nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo základy vznikly. Poskytovatel úvěru tedy nedosáhl odborné péče, kdy nejenže nedochoval jediný jím vyžádaný dokument, nýbrž neověřil ani další čisté příjmy domácnosti a naprosto rezignoval na zjišťování výdajů žalované, jejíž výše uváděna z její strany je naprosto nepravděpodobná. Tím tedy došlo k porušení povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a soud proto předmětnou smlouvu o úvěru považuje za neplatnou.

11. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, poskytla žalované úvěr ve výši 41 000 Kč a žalovaná na něm uhradila 25 000 Kč, vznikla jí povinnost vrátit neuhrazenou jistinu ve výši 16 000 Kč za situace, kdy došlo k postoupení nároku z předmětné smlouvy na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a následujících o. z. a žalovaná byla o tomto postoupení řádně informována. Soud tedy považuje v této části žalobu za důvodnou a v tomto rozsahu jí vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. Jelikož žalovaná převzala plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jejím možnostem, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároku z neplatně uzavřené smlouvy. Jelikož žalovaná se neúčastnila řízení a ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly její aktuální možnosti a schopnosti splatit dlužnou částku, když žalobkyně nedoplnila a netvrdila aktuální situaci žalované, soud aplikoval citované ustanovení § 87 tak, že je spravedlivé, aby žalovaná dlužnou částku splácela alespoň v minimálních měsíčních splátkách po 500 Kč pod ztrátou výhody splátek, čímž se míní, že pokud se žalovaná zpozdí byť s jedinou splátkou, věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli, tedy že zašle dlužníku oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek a pak dojde k zesplatnění celé splátky, když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky.

12. Pokud žalobkyně požadovala úhradu ještě dalších 17 446,19 Kč, včetně kapitalizovaného a procentuálního zákonného úroku z prodlení a smluvních úroků, soud v tomto zbývajícím rozsahu žalobu, jak vyplývá z výroku II. zamítla jako nedůvodnou, neboť žalovaná je ve smyslu citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru povinna hradit pouze nesplacenou jistinu, přičemž soud odkazuje na konkrétní účel citovaného ustanovení, kterým kromě ochrany spotřebitele je postih poskytovatele úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021).

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze samotného smyslu a účelu právní úpravy obsažené v citovaných ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu. Právě tato citovaná specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěrů o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku podle možností spotřebitele jako rozhodnutí o věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace proto nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, neboť na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, neboť je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována v závislosti na možnostech spotřebitele, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovanou nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobkyně uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na poplatky, náklady vymáhání, smluvní pokutu, včetně úroků z prodlení, které byly zamítnuty. Současně pak žalovaná byla zavázána k vrácení úvěrem získané jistiny. Proto je v této věci nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci, neboť u žádného z účastníků nelze shledat úspěch na úkor druhého a nelze tedy pro specifičnost tohoto řízení rozhodnout o poměru úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.