6 C 61/2026

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované , Anonymizováno o 45 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 42 500 Kč v měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně částky 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 45 000 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 45 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi původním věřitelem společností , právnická osoba, . na straně jedné a žalovanou jako dlužníkem na straně druhé byla 27. 3. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. 155519, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, který jí byl vyplacen, avšak žalovaná z něj uhradila pouze 7 500 Kč a dlužnou částku, včetně dohodnutého příslušenství, neuhradila. K otázce zjišťování úvěruschopnosti žalované žalobkyně doplnila, že u ní byly učiněny veškeré nezbytné kroky, které lze v těchto případech rozumně očekávat. Byly zjištěny generálie žalované na základě občanského průkazu a druhého důkazu byl proveden 3x kompletní výpis bankovního účtu, předložen dodatečný doklad o příjmech a dále pak provedla výpis z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, databáze neplatných dokladů, z registru SOLUS a výpisu obchodního rejstříku zaměstnavatele spotřebitele. Kromě příjmů 28 509 Kč pak žalobkyně vycházela z nákladů na bydlení žalované 3 000 Kč s tím, že nemá jiné závazky, a to splátce, která měla být stanovena na 7 500 Kč z předmětného úvěru činí finanční zůstatek spotřebitele 16 809 Kč. Následně pak doplnila, že žalobkyně dále uvedla, že nárok z této smlouvy pak na základě smlouvy o postoupení pohledávek byl postoupen na žalobkyni, o čemž žalovaná byla informována, avšak dlužnou částku ani přes opakované výzvy neuhradila.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok uznává, dluh nepopírá, ale není v jejích možnostech jej uhradit najednou a požádala o možnost měsíčních splátek ve výši 1 500 Kč.

3. Podle § 153a) odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne rozsudkem podle tohoto uznání.

4. Podle § 153a) odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze ve věcech, v níž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).

5. Podle § 99 odst. 1 věta prvá o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem.

6. Podle § 99 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.

7. Soud v souvislosti s citovanými ustanoveními odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdon 994/97 se závěrem, že soud při zkoumání existence podmínek pro vydání rozsudku pro uznání se musí zabývat [kromě podmínek stanovených v § 153a) odst. 1 o. s. ř.] tím, zda vydání takovéhoto rozsudku není vyloučeno nejen povahou věci, ale ani případným rozporem s právními předpisy kogentní povahy (či jejich případným obcházením). Soud proto na celou věc nahlížel optikou, zda byla splněna ustanovení kogentní povahy týkající se smlouvy o úvěru.

8. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

14. K tomu, zda byla naplněna citovaná ustanovení, soud provedl dokazování.

15. Z předsmluvních informací a smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 155519, včetně potvrzení o platbě z 27. 3. 2024, bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se společností , právnická osoba, . dne 27. 3. 2024 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč poté, co žalovaná ze svého účtu uhradila za účelem identifikace platbu 1 Kč. Z fotokopie občanského průkazu a řidičského průkazu vozidla bylo zjištěno, že žalovaná byla dostatečně identifikována jako osoba uzavírající tuto smlouvu. Z přílohy k této smlouvě k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bylo zjištěno, že věřitel zjišťoval průměrný příjem žalované 28 509 Kč, který byl pak rovněž potvrzen i výpisy z účtu za období tří měsíců předcházející k uzavření smlouvy a též potvrzení o příjmu žalované od zaměstnavatele , právnická osoba, . a též výpisu z jeho obchodního rejstříku. Z přílohy k předmětné smlouvě pak bylo rovněž zjištěno, že věřitel počítal s náklady na bydlení 3 000 Kč, takže s ohledem na výši měsíční splátky ze strany žalované 7 500 Kč ve vztahu k jejímu měsíčnímu příjmu 28 509 Kč, to znamená finanční zůstatek 16 809 Kč. Z výpisu registru SOLUS a výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z centrální evidence exekucí a výpisu z databáze neplatných dokladů bylo zjištěno, že věřitel před uzavřením smlouvy ověřoval finanční a osobní status žalované. Z platby ze dne 28. 3. 2024 bylo zjištěno, že na účet žalované byla uhrazena částka úhrady úvěru ze strany věřitele ve výši 50 000 Kč. Z upomínek z 20. 4., 5. 4., 5. 6. bylo zjištěno, že žalovaná neplnila řádně a z této smlouvy uhradila pouze 7 500 Kč. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek z 1. 10. 2023 a předávacího protokolu č. 0014 ze dne 1. 11. 2024, včetně seznamu pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou z této smlouvy byla postoupena na žalobkyni. Z předžalobní výzvy a oznámení o postoupení pohledávky z 5. 11. 2024, včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla vyrozuměna o tomto postoupení s tím, že nadále má plnit žalobkyni. Žalovaná neprokázala, že by nad rámec částky 7 500 Kč dále platila na této smlouvě.

16. Ohledně otázky posuzování schopnosti žalované úvěr splácet soud má za prokázané, že věřitel se při uzavírání smlouvy zabývala a ověřovala příjmy žalované se zjištěním částky 28 509 Kč, stejně jako otázkou finančního a osobního statutu žalované ověřením v jednotlivých rejstřících týkajících se její osoby. Na druhé straně však absolutně rezignovala na zjišťování natož to ověřování výdajů, které jsou na straně žalované, když se spokojila pouze s uvedeným tvrzením, že její náklady na bydlení představují 3 000 Kč, aniž by bylo zkoumáno, o jaké bydlení jde, natož to ověřováno nejen jaké jsou výdaje spojené s bydlením, ale i další výdaje žalované. V této souvislosti soud odkazuje na ustanovení § 78 odst. 2 a 4 zákona o spotřebitelském úvěru, podle nějž je jeho poskytovatel povinen zajišťovat a uchovávat dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, a to po dobu nejméně 5 let. Soud tedy uzavírá, že poskytovatel úvěru nedosáhl odborné péče, kdy se spokojil pouze s výší příjmu a údaji z obecných registrů, aniž by řádně zjišťoval a ověřoval výdaje žalované. Tím tedy došlo k porušení povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a soud proto shledává neplatnost předmětné smlouvy o úvěru č. 155519 z 27. 3. 2024. Z tohoto důvodu proto zároveň dospěl k závěru, že vydání rozsudku pro uznání v této věci je v rozporu s tímto právním předpisem kogentní povahy, a tudíž je vyloučeno jeho vydání.

17. Pokud tedy v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná z něj zaplatila 7 500 Kč za situace, kdy došlo k postoupení nároku z předmětné smlouvy na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a následujících o. z. a žalovaná byla o tomto řádně informována, soud považuje žalobu co do zbývajících 42 500 Kč za důvodnou a v tomto rozsahu jí vyhověl, neboť ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok pouze na úhradu nesplacené jistiny, nikoli na další smluvené úroky a poplatky či úrok z prodlení s tím, že nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud proto kromě částky 42 500 Kč co do zbytku žalobu zamítl.

18. Soud se rovněž zabýval lhůtou k úhradě dlužné částky 42 500 Kč a ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 (podle nějž je to dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit předmětný dluh a o takto skutkových tvrzení navrhnout důkazní prostředky) za situace, kdy žalovaná pouze podala odpor a ke svým poměrům neuvedla žádné skutečnosti, soud proto vychází pouze z informací, které o žalované má a s ohledem na její věk, zaměstnání, pravidelný měsíční příjem i její žádost, dospěl k závěru, že je v jejích schopnostech, aby dlužnou částku splácela po 1 500 Kč pod ztrátou výhody splátek, čímž se míní, že pokud se zpozdí byť s jedinou splátkou, stane se najednou splatný celý zbytek dluhu poté, co tak věřitel uplatní do doby splatnosti nejbližší splátky.

19. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel ze samotného smyslu a účelu právní úpravy obsažené v citovaných ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu. Právě tato citovaná specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěrů o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku podle možností spotřebitele jako rozhodnutí o věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace proto nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, neboť na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, neboť je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována v závislosti na možnostech spotřebitele, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovanou nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobkyně uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na poplatky, náklady vymáhání, smluvní pokutu, včetně úroků z prodlení, které byly zamítnuty. Současně pak žalovaná byla zavázána k vrácení úvěrem získané jistiny. Proto je v této věci nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci, neboť u žádného z účastníků nelze shledat úspěch na úkor druhého a nelze tedy pro specifičnost tohoto řízení rozhodnout o poměru úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. listopadu 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.